Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodvod
Autor
ondrech
Podvod
„Podvod!!!“ křičí na mě neznámý člověk.
„Jaký podvod???“ ptám se ho.
„Podvedli mě! Podvedli spoustu lidí!“
„Jakto? A koho přesně?“
„Prostě je podvedli. Kdoví, možná podvedli všechny!“
Celý zoufalý konečně přemýšlím, co dělat. Volám domů, dětem, sousedům, babičce a všem říkám, že jsou podvedeni. Pak jdu na náměstí, kde na obří obrazovce probíhá hokej a stovky lidí ho zaujatě pozorují. Od jednoho policisty, který tam hlídkoval, jsem si „vypůjčil“ megafon, stoupnu si na střechu jednoho auta a křičím:
„Podvod! Všichni jste podvedeni!“
Celé náměstí se nejdříve podívalo na mě, pak každý na sebe a začali obvolávat své příbuzné, známé a sousedy.
Najednou se na velké obrazovce objeví velký nápis PODVOD!!! Všichni se začali strachovat, co se bude dít dál. Tu se místo onoho nápisu vykreslil smailík. U počítače poblíž obrazovky seděl ten chlapík, kterého jsem potkal předtím na ulici. Celý dav pochopil, že to byl jen podvod. Začal se ke mně přibližovat.Už jsem si chystal řeč, že jsem za to nemohl, že jsem byl taky podveden. Policista vytáhl pistoli a střelil mě do břicha. Když jsem uviděl krev, omdlel jsem.
Probudil jsem se v nemocnici. Vedle mě seděl ten chlapík, který to všechno spískal.
Všiml si, že už jsem vzhůru, vstal a řekl:
„Můžeš vstát. Nic to není!“
„Ale… byl jsem postřelen!“
„Byl to podvod! Ten policajt měl jen špuntovku!“
„A co ta krev?“
„To byl laciný kečup.“
Vstal jsem a snažil jsem se utéct pryč, abych nepotkal další podvody. Běžím, běžím a po chodbách nemocnice chodí psi a kočky v doktorských oblečcích. Další podvod. Vyběhnu ven a vidím, že zdi té nemocnice jsou vlastně kanastové karty. Foukne vítr a nemocnice se zboří(doslova jak domeček z karet). Porozhlédnu se po okolí a vidím poušť z bílého písku. Ochutnám ho a chutná jak sůl. Další podvod. Vidím auto. Nevím, kam jet, hlavně pryč odsud. Nastoupil jsem, zkusil jsem nastartovat, rozjel jsem se, ale vypadalo to, jako bych pořád stál. Přisedl si ke mně ten podivín a říká:
„Není všechno takové, jak vypadá. A abych nezapomněl – je to podvod!“
Vystoupí z auta, odtrhne od něj dveře a sní je, jakoby to byla ta nejlepší čokoláda.