Bezprostředně; ona

Bezprostředně; ona 

Úzko je ti v rovinách,

kde průměrem je prostřednost.

A není touha

než v útrobách zborcených kopců,

                                            ale tam,

jenom soucit vzatý na milost

–  jako zalykání cizích dálek –

druhého by pohledal 

na okraji tvého úsměšku. 

_____

Ještě tak zatrnout v samotách –

zatrnout do nitra nejtvrdších pryskyřic

a neslyšet nic než klapot krve

                   – i splašená touha

        by znehybnělla v opratích – –,

i kdyby na chleba nebylo.

a jako by tělo

tvrdostí tou odcházelo

krajinou tříštivých cílů – –

tvrdá ocel je nejkřehčí.

_____

Ale já

jsem, co viděl jsem –

            zaříkávač světla;

a zdálo se,

že když ústa vyzveš na úsměv,

opatrné kaštany

            praskají ti pod čelem

a mráz

naráží zvenčí do okenic.

_____

Něco zbylo

a něco ti na křídlech odnesl Fénix,

                        a nepohne se popel zrána – –

to odvaha dlouze dospává

kocovinu žáru. 

_____

A možná to tak chceš –

ve jménu strachu z prostředností – –

A možná je to cizí vina,

že když tupostí žnou – břitů prostí –

                                  jalovinu na rovinách,

brousíš svůj jazyk o jejich svaly.

 _____

Ale možná jen hledáš člověka –

když bičem otvíráš úzké vchody,

aby ten nejtenčí prošel.