Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVizážista filmových hvězd
Autor
Vaud
Psal mi kamarád-vědec. Z Institutu Maxe Plancka v Německu. Jeho sestra z Prahy, kterou jsem viděl jednou před deseti lety asi ze vzdálenosti půl kilometru, má známého kadeřníka. A kadeřník má zdravotní obtíže. Dost typický případ, jak se lze dostat na odborné vyšetření. Taky to mohlo ještě pokračovat tak, že kadeřník má švagrovou a soused manželky strýcova tchána od její pratety má kýlu. Nu což, stát mě vybavil razítkem a sadou receptů. To abych problémy řešil nebo je aspoň úspěšně odsouval. Doktorským slangem se to nazývá – poléčit či zaléčit. Navíc jsem byl docela zvědavý. Kamarád na konci dopisu píše, že to není obyčejný kadeřník, ale vizážista zpěvaček a filmových hvězd! Panečku! To mě dostalo. Vždycky se mi vybaví reklama v televizi, kde napomádovaný herec tvrdí něco jako: „Tužil jsem vlasy Cameron Diaz ve filmu Něco na té Marry je“. Nebo: „Líčil jsem pravé horní víčko Silvestra Stallone ve filmu Rocky IV“. Případně: „Kartáčoval jsem chlupy na hrudníku King-Konga!“ Slavný kadeřník! Vždycky jsem nějakého chtěl potkat!
Vyléčím ho a pošlu mu na oplátkou svou manželku. Pak ségru, maminku, tety a babičku. Malé vylepšeníčko se jim může vždycky hodit. Podobný výměnný obchod funguje už tisíce let. Jen si nejsem jistý, jestli tenkrát existovali vizážisti. Možná lazebníci? Je mi sice jasné, že na kartičku VZP, vám neostříhají v salónu krásy ani chlupy v nose, ale za pokus to stojí.
Tak jsem ho jednoho dne pozval. Naše budova z minulého století s sebou nese i trochu konzervativního myšlení. Všechny sestry z oddělní se přišly tajně podívat na trochu divně vyhlížejícího mládence s náušnicemi. Když se svlékl před vyšetřením, tak o jeho životním postoji nebylo pochyb. Kromě zápasníků sumo znám jen jednoho chlapa, který nosí tanga. Je to můj svědek ze svatby. Polehčující okolností budiž fakt, že je měl tenkrát na hlavě.
Vizážistu zlobily cévy a chtěl letět k moři. Prý jedou celá skupina (asi 20 lidí) na dva měsíce na Martinique. Pracovně. Dvacet kadeřníků na Martinique? Živě jsem si představoval výsadek lazebníků s fény mezi domorodci. Pak mi došlo, že to budou asi ty filmové hvězdy, se kterými letí. Ty si vozí vždycky své vizážisty! Hmmm, jak rád bych zavřel ordinaci a jel taky! Pak mě to napadlo! Pojedu s umělci na výlet! Mohl bych být doktor a tlumočník zároveň. Dva v jednom – to kadeřníci znaj´. Kadeřník byl z mého nápadu nadšený. Jen mi dá vizitku a domluvíme detaily. Pak se začal trochu ošívat. Nemá vizitku do kadeřnictví, ale.. jaksi .. jinou vizitku.
„Ona to vlastně ani není vizitečka, jako spíš takový malý letáčeček..“
„Vizitka nebo letáček. Hlavně, že je tam telefon. Mně je to fuk“, ukazoval jsem liberální stránku své osobnosti. Ale nebylo. Letáček mi v mnohém udělal jasno. Až se mi z toho zatočila hlava! Tohle kdybych zjistil až při nástupu do letadla, tak omdlím!
Na letáčečku, jak mu říkal můj pacient-kadeřník, byla řada známých osobností z českého i mezinárodního showbusinessu. A uprostřed „můj“ kadeřník. Jako Iveta Bartošová! Bože! Stačilo málo a mohl jsem být lékařem první expedice českých travestitů do Karibiku!