Skoropanně

Od andělíčkářky Farmacie

aby se neuchytily ve tvém lůně

a nekřičely ti zítra do očí

Tvé včerejší hříchy.

Polykáš večer co večer

kouzelné zrníčko

po kterém v tupě vymeteném ránu

pravidelně zvracíš.

Vláčená rozkvetlým tělem

do koupelny

Při pohledu do zrcadla

tváří v tvář

závislá na své závislosti

Nejspíš ochrana proti neposkvrněnému početí?

            skoropanny

            Anny

            Krákorky smyslně veršující

Za můřího úplňku

v půl čtvrté ráno

večeřím vraní polévku.

Skřehotavou křečí

mlíčí útroby svírá

            A tiše kysne

Vteřiny samoty odměřují

propocené noční košile.

Sténání průdušek

drásaných výčitkami

nesplněných snů

se mísí kdesi v nadprostoru

s tvým tichým naříkáním.

Prostoupená cizím obětím.

V hloubi časů

            Objetá

            Jetá

            Promáčená

Skrz naskrz, jako mé košile.

Klepu se chladem vlastního potu

zatímco ty se chvěješ rozkoší

zaplavovaná cizím horkem

            Tam někde

            V jiném světě

Schoulená do klubíčka na loži vítězů.