Mejdan u Lyryka (fragment)

*********

Makča vyčítá Lyrykovi, že nad jeho básněmi se nikdo nerozpláče, že nemají moc
vzbudit ve čtenáři sdostatek emocí. S tím všichni horlivě nesouhlasíme, aby si snad o nás
ten studenej čumák nemyslel, že nerozumíme jeho poezii. Makča se ukazuje jako
bojovník, a jdouc proti všem, názor o nerozplakatelnosti hájí. Lyryk tvrdí, že ji dokáže
přesvědčit. Začíná s poklidným výkladem. Makča si zapaluje cigaretu. Lyryk postupně zvyšuje hlas
a s téměř berlínským akcentem vykřikuje a rozhazuje rukama. Makča je zaražena, ale stále
nesouhlasí.  Lyryk s ďábelským výrazem přelézá stůl po čtyřech a řve svou pravdu Makče do očí.
Ta hrdinně odolává, Lyryk však popadne ze stolu lampičku, namíří ji Makče do očí a poté se chopí
roztřesené Makčiny ručky i s cigaretou, kterou jí následně típá do dlaně. Makča
nevydrží, a rozpláče se. Třesoucí se a schoulená do klubíčka vypadá na té židli u zdi tak bezbranně...
Nikdo tak nějak nevíme, co říci, a tak uhýbáme pohledy (jenom pozorovatel
uhýbal dopisy, ale to je tím, že je divnej). Lyryk slézá ze stolu, upravuje si kravatu,
a s prstem namířeným na plačící Makču zvolá: "Vidíte??!!??!!"

 *********

Noe podotýká, že má hlad.
Probírá se drfaustova báseň Zimní Olympie.
Noe přichází s výkladem, že básník měl na mysli chlazený bůček. Chlad ještě obhájit
dovede, ale pro bůček nenachází dost argumentů. Pouze tvrdí, že ho před sebou
prostě vidí. Lyryk je přesvědčen, že všichni moc dumáme, a že drfaust píše jen a pouze
o zimních Olympijských hrách. Vyslovuje tezi, že básník je veskrze sportovec. StvN je
přesvědčen, že dozvědět se tohle drfaust, jistě by se na místě rozeštkal.

*********

Vracím se kolem osmé večer. Makča zmizela. Noe se tváří najedeně a Lyryk
ďábelsky. Kombinace těchto faktů ve mně vyvolává netušené představy.

*********

Lyryk tvrdí, že Skácel je srágora. Jinovata škrtí Lyryka, který se ale ubrání
pomocí Teorie verše, 1967, Praha, první vydání.

 

*********