Jsem takovej putovní pes. Radši bych byla kočka.

Koukala jsem do očí vráně. Ta vrána seděla na plotě mateřský školky, okolo který chodim nakupovat. Zastavila jsem se a otočila směrem k ní, věděla jsem, že mi chce něco důležitýho říct a tak jsem ji nechtěla vyplašit. Udělala jsem opatrně krok a přemejšlela, jestli vrány jsou taky klišé. Havrani jsou totiž klišé. I netopýři jsou klišé a labutě a racci...ale to nejsou pěvci. Netopýr dokonce neni ani pták a stejně je klišé. Pořád jsem koukala tý vráně do očí. Neklonila hlavičku na stranu, jako ptáčci v televizi, takže možná nebude klišé. Udělala jsem ještě jeden krok a už jsem od ní byla fakt jen kousek. A dívala jsem se jí do očí a ona mně. "Kdo seš?" řikala jsem si, "čí seš inkarnace?" Třeba je to mý nenarozený dítě. Jedno z mejch nenarozenejch dětí. (Dneska v noci se mi zdálo, že jsem měla tyrkysovofialovej byt a dostala jsem menzes. Nemám tyrkysovofialovej byt a nechci tyrkysovofialovej byt a nezačala jsem menstruovat. Peťa se mi smál, když jsem na něj ječela, že mi smrdí, když kouří a už tejden jsem si nekoupila cigára a už fakt nechci mít žádný další...vrány. Protože mi už dávno přestaly tikat hodiny na mámu, už mi tikaj na babičku a ztrácet děti bolí. A tak až budu velká a budu mít svuj byt a potkám toho pravýho, pořídim si s nim vnoučata a kočičku, ta kočička se bude jmenovat Žvířátka a budu jí vykat, už se těšim, až budu před barákem křičet: "Zvířátkaaaaa, pojďte domůůůů!" a vnoučata budeme mít pro radost a budeme je rozmazlovat.) Zdálo se mi, že na mě kouká vyčítavě a tak jsem přemejšlela, jestli žiju v souladu s přírodou a přišla jsem na to, že ne, když si kupuju myčky na nádobí a pračky na prádlo, protože jsem líná chodit prát prádlo do potoka a nesnášim mráz, takže i kdybych potok našla, nevydržela bych tu zimu, všichni to známe ze Třech oříšků, chudák Popelka. Zase nemám auto, jezdim MHD, třídim odpad...stejně je mi to prd platný a tý vráně nejspíš taky. Koukala jsem na vránu, čekala jsem, kdy to řekne a furt nic. Byla zima a já jsem si vzpomněla na tu reklamu na nosní kapky a musela jsem se začít smát. Když si je koupim, přidaj mi k nim zadara kapedníky. Proč, když už je nebudu potřebovat? A pak vrána konečně promluvila: "Všechno, co ses mohla naučit, ses mohla naučit" a neodletěla, jak by se slušelo na happyend, ale začala si klidně prohrabávat zobákem peří pod pravým křídlem. A mám to a odešla jsem já, nikoliv do západu slunce, ale do Plusu, abych si zcela v nesouladu s přírodou, koupila něco lacinýho k jídlu a na mytí a tak. Nebyla to žádná inkarnace  mejch dětí, byla to blbá vrána, mávla jsem zklamaně křídlem.