Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNauč mě zvyknout si na zvykání
16. 02. 2007
30
34
1670
Autor
Anetté
Místo srdce ozubená kola,
A místo tebe prázdný byt,
To není bolest, jen zvyk volá
Že to prázdno je třeba zaplnit.
Zvykla jsem dýchat vzduch, co dýcháš
Milovat ten tvůj jemnocit
Co teď, když nikam nepospícháš?
Zvyknout si či se udusit?
Roztáhls´ křídla havraní
A překvapil tě volný pád
Čekals´ že tě kdos zachrání
Možná jsem měla ...možná. ...snad. ...?
Čemu se smát, dojdou-li slova?
A pro co žít, když dojde smích?
To nic, po tichu přijdou nová,
Dosáhnem nových výšek přízemních.
A místo tebe prázdný byt,
To není bolest, jen zvyk volá
Že to prázdno je třeba zaplnit.
Zvykla jsem dýchat vzduch, co dýcháš
Milovat ten tvůj jemnocit
Co teď, když nikam nepospícháš?
Zvyknout si či se udusit?
Roztáhls´ křídla havraní
A překvapil tě volný pád
Čekals´ že tě kdos zachrání
Možná jsem měla ...možná. ...snad. ...?
Čemu se smát, dojdou-li slova?
A pro co žít, když dojde smích?
To nic, po tichu přijdou nová,
Dosáhnem nových výšek přízemních.
34 názorů
hana kupčíková
09. 06. 2008
Nauč mě zvyknout si na VYKÁNÍ
Takhle mě zmýlil letmý pohled na dlouhý název a v očekávání čehosi nečekaného... Přišlo cosi, co se -- mohu-li soudit svým omezeným pohledem na poezii -- hezky rýmuje a probouzí vzpomínky. Nejprve Tábor a zimní cesta podél Lužnice až do Bechyně (hrozně to klouzalo a úboční sráz je příkrý) a pak najednou střih zase do Brna. Bylo mi tenkrát... Hrozně, ale možná líp, než dnes. To už nikdo nezjistí.
stenos: Děkuju, děkuju moc, nicméně tohle je jedna z těch věcí o kterých si myslým, omlouvám se za svoje zbytečný sebekritický kecy, že je.:)
Ale ještě jednou, díky:
Konečně spřízněná duše(; Už jsem se začínala bát, že jsem mezi posledními(;
sakra - omlouvám se - já jsem si nevšiml, že jsem to poslal veřejně - to mě fakt mrzí, to já nikdy nedělám
psal jsem to ještě v práci, tak asi, jak jsem chvátal, tak jsem to nezatrhl ..
a teď doma jsem to zjistil ..
tak sorry ..
no, co teď už, tohle pošlu rovnou taky veřejně, tím bych teď už nic stejně nenapravil .. :-)
Haha, nakopat... Ještě jsem nikdy nikomu virtuálně nenakopala... Možná v druhé třídě, ale to nebylo virtuálně...A už dlouho nejsem tak agresivní a jen výjmečně se uchyluju k fyziským zásashům(((;
A co je hlavní, mě to nevadí(; Jsem ráda, že ses tou mojí věci tak dlouho zabýval, a líbí se mi ten nápad s vynecháním "svá" a "si" a já ho jdu hned aplikovat, vážně se to pak čte o moc líp, a líp to i plyne((;
Nevím, co s tím koncem... Asi bych ho nechala tak, jak je, muselo by se o tom hodně přemýšlet a hodně se toho měnit, což se mi, upřímně, nechce(; Už jsem to zkoušela a myslím, že pak už to stejně není ono... Ale ten rytmus už si vážně beru k srdci a slibuju, že až budu příště něco vytvářet, tak ho tam prostě nacpu(((; Mermomocí.
A nezlob se na mě, že neuposlechnu Tvou radu o tom nezaplněném prázdnu((;, ale tak nějak se mi zdá, že už je to zase trochu změna významu a já do těhle starších (no dobře...14 dní asi není ještě taková doba) nerada zasahuju(((; Někdy mám radši ty nerytmické konce... Přece jen, je to víc takové moje. Ale chci abys věděl, že i přesto jsem vážně ráda, a hlavně aby jsi si nemyslel, že to bylo k ničemu((;
Ó né, já se nezlobím, já děkuju((; a taky přeju hezký den((;
hele, nedá mi to ani tady .. píšeš způsobem mě blízkým, ale fakt místy ten rytmus trošku na ten celkový dojem působí .. dovolím si předložit ještě jednu úpravu, a jestli ti to bude vadit, klidně mi za to nakopej :-)
Místo srdce ozubená kola,
A místo tebe prázdný byt,
To není bolest, jen zvyk volá
Že prázdno se má zaplnit.
Zvykla jsem dýchat vzduch, co dýcháš
Milovat ten tvůj jemnocit
Co teď, když nikam nepospícháš?
Zvyknout si či se udusit?
Roztáhls´ křídla havraní
A překvapil tě volný pád
Čekal jsi, kdo tě zachrání
Možná jsem měla ...možná. ...snad. ...?
Čemu se smát, dojdou-li slova?
A pro co žít, když dojde smích?
To nic, po tichu přijdou nová,
Dosáhnem nových výšek přízemních.
ještě to chce upravit ten poslední řádek - ale ten by se musel rekonstruovat hloubějc, a tam už ti zasahovat nebudu ..
jinak se nezlob, přeji hezký den :-)
hm... prazdno a nic a ticho a tma....rymy se mi libi, jsou vybrane s citem..
óóó, děkuju Leenai((o: To je pro mě obří kompliment, haha((((;
A díky Armande, protože to taky(((;
Jo, a díky Vám všem, protože to taky;DDDDD
musela jsem si to přečíst dvakrát
napoprvé jsem asi nedávala pozor =))
je to zvláštní.. asi už tohle neumím číst
ale stejně mi to nedá =)
neřekla bych, že tu není dost lidí, co si dávají do kategorie spojení "Vázané verše" .. jen je jich málo, co to svedou
poklona
domin.go: Já vím, jak jsi to myslel((; ale znělo to tak... velkolepě;DDDD
haha, ani jsem si toho nevšimla(((; Ale máš pravdu, fakt je píšu obráceně((;
Hezky píšeš, dobře veršuješ (ačkoliv ti rymus občas ujede... viz. třeba 4 verš první strofy). nevím jestli je to tím, že málo čtu, ale vždycky jsem měl pocit, že na Písmáku je zoufalý nedostatek lidí, kteří umí rýmovat nebo se o to snaží a píší tak standardně.
Btw. téma básničky je taky neobvyklé a přitom velmi aktuální, až děsivě každodenní (a hluboce duchovní ve své podstatě). I za to tip.
*
To mě taky napadlo...Ale to nových, to tomu něco dává... Neptej se mě co, není to nic převratného, ale už to mění význam célé věty(dobře... verše, ne věty(; )
Ale fakt děkuju za to n, jsem ráda, když mě někdo upozorní((((o;
Rýmy tam jsou pěkné, nech se nutit dál.
Jen bych vypustil z posledního řádku nových a havranovi ubral jedno n.
Nevím... Nějak mně to rýmovat nutí... Zkoušela jsem to a nejde to...(((: Vždycky mi tam někam nakonec ten rým vpadne(((o:
A to s tím vypadlím rytmem... Ona to měla být jeho součást, ale možná ho paradoxně jen narušila((((o:
Anetko,
ten vázaný verš je trochu staromódní, bojácný,
poslední řádek poslední sloky vypadl z rytmu.
Na druhou stranumá báseň spád, od počátku vědělas, co chceš říct, což je hodně dobrý předpoklad, který by ti mohl uvolňovat ruce, poněvadž nejsi z těch, která současně přemýšlí co a jak napsat.
Jinak dík Vám za kritiky... Né fakt(((;, i když už to opakuju, zase je to upřímné((((;
...jo,jako že rosteš...literárně..:)) píšeš čím dál líp...nebo možná furt stejně,ale odsekáváš zbytečnosti a čím dál víc se vynořuje poezie...a docela dost ti jdou rýmy,občas sice malinko drhnou ale celkově fakt že jo...
...a si první člověk kterej vidim že píše smajlíky obráceně:)))
Rosteš? To je nádherný... Nevím, jestli to byl kompliment a možná jsi to napsal jen tak, ale z nějákýho podivnýho důvodu mě to hrozně potěšilo (((o: Vážně. Děkuju.;)