U asijských břehů na voru svázaném optickým kabelem

škoda, nechce sa mi čítať tie Derokritiky, možno by to bolo zaujímavé... na dielo by to však asi nemalo*

musela jsemsi na ni najít čas...* řeči pod jsou zajímavý...

Dero: Tu báseň znám a musím říct, že se mi zaryla do paměti. Působí skrze obrazy. Neříká čtenářovi jak má být uchopena, jen naznačuje...a přesto působí velmi konkrétní a silnou náladou. To je mi na ní, mimo jiné, sympatické. Trošku mi také svým pojetím připomněla styl haiku.

jsem pro.*

nepřesvědčil....

Ou, básníku, to tepe!*

výkřeče jsou skvěléééé :) A dílo taktéž, netřeba co dodávat :)

Zbora: Předem gratuluji k super reakci. Podle mě se Ti na malé ploše srozumitelným jazykem podařilo shrnout mnoho věcí. Nemám s čím nesouhlasit a Tvůj postoj plně chápu, protože jsem si jím prošel taky. Pokusím se jen nabídnout svůj rozdílný pohled na některá dílčí tvrzení a také se pokusím trochu dotknout vztahu mezi autorem a kritikem. Na úvod: ad zní (z ní) - ano (původně to z mozku šlo zvlášť, ale v té rychlosti jsem to napsal dohromady...tak už jsem to tak nechal, neboť jsem cítil, že je to ono .o) Povedlo se. Zní to, zní. Dále píšeš: hlavně po mě nechtěj nic vysvětlovat...hrozně nerad se vysvětluju, případně obhajuju Nebudu chtít, autor si svou "sdělnou povinnost" odbyl dílem, není jeho úkolem polemizovat s kritikou. od něčeho se přece vždycky musíš odrazit, abys někam došel...a to se týká, myslím jak autora tak subjektu, který jeho produkt konzumuje Ano, souhlasím. Jen si nemyslím, že to něco, od čeho je potřeba se odrazit, musí nevyhnutelně být blízce známé v tom smyslu "už čtené". kdybys totiž (a tady je názorným příkladem Egil) svůj text prošpikoval samými excelentnostmi, stane se pro velkou část čtenářstva nestravitelným, neboť jí v něm schází (řekněme)lidský prvek (něco, čeho se mohou chytit, co důvěrně znají odjinud) Opět, chápu, co tím myslíš, jen se možná míjíme v sémantice. Excelentnost, jak ji chápu já, není jen něco neznámého, co mne svou povahou překvapí a obohatí v tom smyslu, že se "stane novým zbožím na mém skladě". Zajímavý obrat, ba vynikající obrat může být i takový, který jen "opráší některé staré zboží", tedy se mě dotkne stejnou silou jako nová excelentnost, nezatíží mne však neznámostí, naopak, získá si mne blízkostí. Odkážu jednu Yeštěrčinu báseň, která tohoto "oprašování" užívá více než hojně (a krásně): protírání očí a dílo pak mohou vnímat jen jako souhrn zdařile nakupených metafor, které ovšem nemusí nutně působit procítěně (možná z této zkušenosti někdy podvědomě vycházím) Viz předchozí dva odstavce. Tady se spousta lidí bojí, jestli ten či onen obrat je adekvátní, zasekávají se a pak pokračují kolikrát v jiném duchu. Já mám rád rozlet, nezastavovat se. Ono Tě to totiž vždycky v určitém okamžiku zastaví samo...a hlavně nenechávat zrát...ono to pak často přezraje. Popisuješ dva protipóly, konstrukci a automacii. A velice správně říkáš, že člověk se v tom prvním případě může zaseknout a pokračovat v jiném duchu. A plynulost, ten jediný, jemný, nezaměnitelný odstín atmosféry básně, je ten tam. Říkáš, že spíše lneš k automacii. Tím se, alespoň jak to vnímám já, vystavuješ vysokému riziku, že si nepokazíš tón atmosféry, nýbrž její rytmus, tok, gradaci. Je to, podle mého názoru, stejný extrém jako v tom prvním případě. Vynikající básníci, ti vypsaní a ti s darem od Boha, dokáží psát oběma styly. Dokáží navázat na atmosféru předchozího dne tím nejjemnějším švem. A stejně tak dokáží uplést hotové dílo rychlostí dvou set úhozů za minutu. Můj názor níže je názorem mým jakožto kritika. Toho tvůrčí přístup zajímá minimálně, osoba básníka pak jen do té míru, do jaké má vliv na jeho tvorbu. Ten by ocenil z Tvé strany sebekorekci. Tato moje reakce je reakcí čtenáře, občasného psavce, kterého naopak Tvůj přístup k tvorbě zajímá - a je mu sympatický. Nepochybuji, že nebude trvat dlouho, a najdeš takový svůj styl, který tu sebekorekci bude zahrnovat na takové úrovni, že ji nebudeš vůbec vnímat. Potom i ten kritik ve mně zajásá. Každopádně děkuji za zajímavá slova.

Výborný záver...inak pre mňa troška prekombinované miestami.

Třetím pohledem je to dobře čitelný...

Dero: ad zní (z ní) - ano (původně to z mozku šlo zvlášť, ale v té rychlosti jsem to napsal dohromady...tak už jsem to tak nechal, neboť jsem cítil, že je to ono .o) ad sračka - nad tím jsem nepřemýšlel .o) (hlavně po mě nechtěj nic vysvětlovat...hrozně nerad se vysvětluju, případně obhajuju. PS: od něčeho se přece vždycky musíš odrazit, abys někam došel...a to se týká, myslím jak autora tak subjektu, který jeho produkt konzumuje .o) ...kdybys totiž (a tady je názorným příkladem Egil) svůj text prošpikoval samými excelentnostmi, stane se pro velkou část čtenářstva nestravitelným, neboť jí v něm schází (řekněme)lidský prvek (něco, čeho se mohou chytit, co důvěrně znají odjinud) a dílo pak mohou vnímat jen jako souhrn zdařile nakupených metafor, které ovšem nemusí nutně působit procítěně (možná z této zkušenosti někdy podvědomě vycházím). Tady se spousta lidí bojí, jestli ten či onen obrat je adekvátní, zasekávají se a pak pokračují kolikrát v jiném duchu. Já mám rád rozlet, nezastavovat se. Ono Tě to totiž vždycky v určitém okamžiku zastaví samo...a hlavně nenechávat zrát...ono to pak často přezraje. Já vím, že to může vypadat jako degradace psaní...ale já si myslím pravý opak...že totiž pokud něco "vymýšlíš", tak už to postrádá původního ducha. Možná by Ti to, proč mi netrhá žíly vedle sebe do jedné strofy zapustit.... líp vysvětlil tento odkaz: http://www.totem.cz/endb.php?nm=14&pg=3

já tu nebudu hrát chytrou...jediný, co bych ještě byla schopna pobrat je kabelka s lahvemi, ale ve zbytku totálně tápu

Zboro, něco mi prozraď. Jak můžeš vedle sebe do jedné strofy zapustit takovou tisíckrát omletou (z toho devětsetkrát Tebou) sračku: Můžeš mi třeba vyčítat plástve na dně včelína ... a něco tak geniálně syrového jako: a uteču do míst kde jsem zkoumal porodní meziskalí – sevřen jako dva srostlé prsty co se každý den snaží probourat sukem boudy ? Ještě si nejsem jistý jednou věcí: Máš otevřenou kabelku – lezou zní lahve od petroleje To "zní" je záměr? V obou případech je to zajímavé jiným způsobem.

hmm to sem si myslel, co to znamená nikdo neví ale všem se to líbí...

Nádherně nekonkrétní *

No - to už jsi na mne moc daleko od konkretna k abstraktnu. Jako bys zkoušel kam až můžeš zajít. Asi je to dobrý, ale já nevím o čem je to dobrý... a navíc nemám novofunlanďana.

Tuhle báseň musím přečíst svému novofundlanďanovi! :)

nebo to bude něco úplně jiného ... počítám třeba zvláštní druh stavědla železničních výhybek... :-P

spíš to bude druh trpaslíka,ty vlezou všude...:o)

výkřiky z křeče přecik, néé :-))

by mě zajímalo jestli víte co jsou to ty "výkřeče"?

jo, skvělý*

napůl choromyslný Bůh . . .ani človek:))) T

skvělý! t.

tak ta líbí moc

ten optický kabel - :-))