tah

překrásné, blízké mému momentálnímu stavu..

Rád jsem s tebou*

díky Printe! chyběls mi tu ..

ano, přesně podle tvého očekávání .) *

a2a2a, egil, Markéta, Pacer a já...

!!!! *T

..., řádek po řádku šíří naznačenými významovými přískoky, vrženými vždy z jiného bodu prostoru, setká nakonec ve výzvě k zahajovacímu tahu. Nemohl bych začít. -T-ip dát mohu.

pekna prace

ceder na to káp

ano*

*

Mně se líbí především myšlenka, vyjádřeno velice stručně, úsporně, výživně. Žádá opakované čtení. To zpracování popsal Jiří, osobně jsem viděl opticky hezčí, velké Ž mne taky viklá, ale pan F. snad ví, co dělá. Já taky - TV

*

Jiří děkuji..., moc jsi mne potěšil!

Jeden z mála případů, kdy slovo láska v básni necukerínovatí, ale naopak, nese význam a má v textu smysl. Závěr se povedl, čehož si je autor jistě vědom :)

Láďo, velmi dobrá báseň, nezaměnitelný rukopis, myslím, že bez jediného tzv. "vatového" verše a současně jsi vyprovokoval zajímavé reakce. Málokdy se ti podaří (a nebo jsem se už naučil lépe číst) báseň, kde v každém verši nabízíš obsah, samostatnou myšlenku, které pak tvoří sourodý celek. Líbí se mi průzračné a přitom neotřele vyjádřené myšlenky, hned v prvním verši např. "ano, známe se nazpamět, a přesto jsme schopni zapřít vše, co bylo hezké". Druhá sloka velmi hezká. Nevrátíš se, tady já osobně vnímám nejniternější místo básně. A přitom dále píšeš, není cíl v útěku, nepatří nám tolik nebe, co bychom si mysleli, že stačí kdykoliv sáhnout. I s tou lampou je to hodně výmluvné, sálající. V této sloce je vlastně hodně lyriky, expresivní, bolestivé, ale neplačtivé co do výrazu. V posledním verši oceňuji nápad s využitím zákonitého pravidla bílé figury, má to vtip, tvoří to protiváhu předešlému obsahu, a pokud snad někdo někde cítil nějaký sentiment, ale myslím, že jsi mu ve výrazu prostor nedal, ale i kdyby, pak tento poslední verš vyznívá optimisticky. Ovšem, také se se trohu vzdaluje prožívání, je, či mi to tak přijde, rozumovým výstupem z ryze emociální záležitosti. je to najednou jiná poloha. Jedinou výtku spatřuji ve slově ...hvězdné..., snad proto, že pro mé vnímání potírá mou asociaci, totiž, že každému z nás patří jen kousek nebe.Ale znovu podotýkám, jsou to tvé verše, vyvěrající z tvého vnímání a pak pro mou výtku místo oprávněně být nemůže. Výběr za ukázku moderního básnického jazyka a výzamnově bohatý rejstřík pocitů, které zobrazuješ.

ten začátek jsem nějak moc nepobrala, ale do slova "lampa" to na mě působí hezky *

ANO*

krásné

nevim proč "tah"

ty první tři řádky sou tam tak jakože navolno.. a průhledná vlákna přítomnosti nemaj žádný zabarvení..zní to jak materiál na skladě.. ty další dva řádky sou dobrý.. šestej k ničemu ale kdyby tam nebyl tak vůbec proč "tah"

nádhera

začátky jsou úlomky hvězd, kterými se stáváme, když slunce je nejníž :-) *!

Povedla se, opravdu.

trochu mi přijde, že ten závěr nevyznívá tak dobře, jak by mohl-spíš jakoby utnul rozbíhající se báseň, než aby byl silnou pointou

*

hezka zkratka../**

aha, tak s názvem chápu víc nejspíš půjde o něco jinýho

proč má žádný velký ž, nechápu chápu, že na konci chceš začít, ale hvězdnou šachovnici dost mimo nepobírám jinak super nevrátíš se. žádný odjezd ti nemůže vrátit lásku

...se ti, fouky, povedla teda... ....cesta k pointe -nepointe (zacatku( bez zbytecnych peripetii, akorat...--***

průzračné, čisté..*