Jak jsme vymítaly démona závislosti

Náš agresivní alkoholik Radek se ze všech sil snažil nám všem v domě zpestřovat život, jak jsem vyprávěla v předchozím příběhu. Během těch let utrpení jsme se s Katkou často radily o tom, co  po nás osud vlastně chce. Máme trpělivě snášet příkoří a prokázat přizpůsobivost? Máme se bouřit a bránit se zlu zlem?  Stěžovat si na všech příslušných úřadech? Pokusit se z Radka udělat slušného člověka? Odstěhovat se?

Postupem let jsme vyzkoušely všechno, vyjma stěhování. Nakonec jsme dospěly k názoru, že jsme vyčerpaly všechny dostupné civilní prostředky.

Zbývá tedy už jenom magie. Jako čarodějky jsme poznaly její moc v době, kdy jsme obě synchronně myslely na to, že bychom samým vztekem rozbily Radkovi okna – v noc, kdy se po návratu domů opět nezištně rozhodl oblažit nás poslechem své oblíbené hudební stanice. Vzbudila jsem se a v hlavě se mi zformovala představa doběla rozžhaveného meče (příkazový symbol v magii) a pak mi bleskla ta myšlenka - jít a vztekle mu roztřískat okna… hned jsem ji zase zaplašila, ale už bylo asi pozdě. Ráno jsme překvapeně zjistily, že Jacek v noci vyšel z Radkova bytu, úslužně mu rozflákal okna v pokojíku a pak i na druhé straně v obýváku a zase se vrátil dovnitř. Katka mi pak řekla, že když ji Radek v noci tím randálem vzbudil, myslela na totéž – jít a rozbít mu okna. A stalo se! Ejhle, jak to spolehlivě funguje!

Takže magie. Jenže jaký rituál provést? Čarodějky nesmí ovlivňovat jiné lidi, nesmí zasahovat do jejich osudů. Žádat o vyhnání Radka tedy rozhodně nebylo v seznamu povolených magických úkonů. Nakonec jsme vydumaly zástupné řešení, kterým jsme se snad nemohly prohřešit proti žádným přikázáním. Rozhodly jsme se „vyhnat démona závislosti“, kterým byl posedlý (nejen) Radek.

Nastaly horečné přípravy, které trvaly skoro měsíc. Nalezla jsem odpovídající zaklínadla v knize stínů, rituál dýchal tajemnem a vyžadoval náročnou přípravu. Především jsem musela k řece, najít sedm přibližně stejných říčních oblázků. O novoluní jsem je pomalovala runou Hagalaz, která odhání opakující se rušivé jevy a nad každým kamínkem 7x pronesla zaklínadlo v předepsaném rituálu. A potom jsme určily den. V úterý byl úplněk ve Štíru, Měsíc tvořil trigon na planetu prudkých změn Uran a na velkého učitele Saturna, což tvořilo ideální rámec pro náš záměr.

O půlnoci jsme se oděly v hábity a sešly před dům. Tak trochu jsme spoléhaly na to, že všichni sousedé už v tento všední den tvrdě spí, protože nejen náš zjev, ale i chování se jevilo poněkud nestandardně. Ale byly jsme natolik odhodlané, že jsme riskovaly i dobrou pověst našeho duševního zdraví.. Na plechovou lopatku od uhlí jsem nasypala sušenou šalvěj a zapálila. Vydávala tak strašný zápach, že to málem zapudilo i nás, ale rozhodly jsme se vytrvat a dokonat naše dílo. Sedmkrát jsme s čoudící šalvějí obešly dům po směru hodinových ručiček. Poosmé jsme dům obešly už bez šalvějové dýmovnice a v pravidelných rozestupech jsme zahrabávaly runové kameny ke zdivu. Následovala hlavní část rituálu.

Já na jižní straně domu, Katka na severní, každá s namířeným athamé  jsme synchronně deklamovaly zapuzovací zaklínadla. Celkem 49 x. Vložily jsme do nich všechnu svou magickou sílu, všechno přesvědčení, vášnivé odhodlání, touhu po lepším životě a vůli ke změnám. V tu chvíli  jsme si rozhodně nedovedly představit, jak moc budeme úspěšné. Rituál jsme ukončily obvyklým způsobem a šly se domů osprchovat. Šalvěj je prostě šalvěj.

Dvakrát jsem si přemyla vlasy, ale stejně jsem měla dojem, že zítra budu působit, jako bych strávila noc na marjánkové kalbě. Lopatka byla vydrhnuta, načež byla vyslána do týdenní karantény na balkoně, kde předávala své puchy čerstvému povětří, až vyvanula k použitelnému stavu.

A pak jsme čekaly.

Dny plynuly, ale mě ani Katku už nic nevyvedlo z míry, věděly jsme totiž, že vše je jen otázkou času. A bylo.

Jenom jsme netušily, kolik se toho změní…

·        Radek měl během několika měsíců soud, kterým ho konečně odsoudili už nikoli k veřejně prospěšným pracem, ale k pobytu ve vězení, a to v délce sedmi let.

·        Jacek dopadl podobně, jenom délka trestu nebyla tak vysoká.

·        Do Radkova bytu se přistěhoval jeho vzdálený příbuzný s manželkou a za rok se jim narodila holčička. Až na občasný miminkovský pláč je naprostý klid.

Tím to ale neskončilo:

·        Domovník Lojza přestal chlastat, protože dostal cukrovku, zatímco jeho žena Jiřka začala odvykat kouření a pití z důvodu vysokého tlaku a komplikací s křečovými žilami.

·        Katka po letech trápení se svým kvartální alkoholikem dostala sílu k řešení a po nečekaně klidném rozvodu byl její exmanžel ochoten se odstěhovat do města, pokud mu zakoupí malý byt.

·        Rok po rozvodu se Katka přes internet seznámila se skvělým mužem, vdala se za něj a odstěhovala do Svitav.

·        Katčin byt koupil manažer jedné firmy a ukázkově ho zvelebil. Přesto tu přespává jen někdy.

·        Tichý osamělý soused Emil, alkoholik v důchodu, odešel bydlet k sestře a svůj byt prodal rodině se dvěma dcerami. Do roka se jim pak narodila další holčička.

·        No a já jsem se také zamilovala. Můj milý je úžasný člověk, citlivý, vnímavý, láskyplný, inteligentní. Ovšem je také trošku (?) závisláček. Dovede nadšeně upadnout do závislosti na internetu, na sladkostech, na mobilu, na sledování filmů a na domově… Ono nám totiž pořád něco brání v tom, abychom mohli žít spolu. Myslím, že by nerad odešel z tohoto světa bez toho, aniž by vyzkoušel, na čem všem je možné si tu závislost vypěstovat...

Už jsem se několikrát přistihla při rozpomínání na to, kde PŘESNĚ  jsem tehdy zahrabala ty runové kamínky… možná, že kdybych… no, ale nevím..