Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvlékání
Výběr: Zbora, Markéta, Print, Augustin_Šípek
12. 11. 2009
43
25
6011
Autor
egil
Svlékání
Prázdné chodby vedou do prázdných pokojů
(U. Zupan)
Vyšli jsme do ulic. Mlha nám sváděla zimníky, lpěla
na každém fotonu pozdního světla. Vyšli jsme
z činžáku. Dveře nás prořekly jedinou slabikou –
na chodník, který nebyl posypaný solí,
ačkoli v poledne sněžilo
– do našich polévek
narychlo v kantýně U Karla.
O čem jsme při jídle mluvili? o domě, o starém činžáku,
o dveřích, o krátkých procházkách ve dvou;
a že V Botičské bourali – na stěně stopa po strženém schodišti
jako otisk skládacího metru –;
a že se tam rozhodně musíme podívat, ano, v noci, bez svítilen,
dveře nás vysloví jedinou slabikou – ztěžka a skřípavě
jako dvě nadávky na tmu.
Naftalín, staroba, plátna a závěsy,
oči: dvě kuličky proti molům. To není skutečné, říkáš mi,
předsíň je předsíň, ne tlusté střevo našeho bytu.
Vyšli jsme do ulic –
do ulic jednoho zimního večera. Pára od kanálů, auta a tramvaje.
Víc nevím nic.
Ta představa moje není.
25 názorů
Ach, ach, procházky Prahou v noci nemají, když je pohladkáš sebou, chybu ...
t*
z mého úhlu pohledu je to nezvyklá poloha, tuhle u tebe neznám
to město je o trochu civilnější
vůbec se mi líbí, že je tzam město...
zcivilňoval bych ještě víc...
*
šmarja brynda 2 je v běhu? ať táhne k čertu. chudák písmák se dal do služeb sociálnímu serveru, ač by si po této stránce vystačil sám
Poezii všedního dne nevidím, ta bybyla daleko méně metaforická. Nechci tím říct, že je zde hodně metafor, ale že celá báseň a její svět se chová jako metafora, jako alegorie. Je ale zvláštní, že ve vší své alegoričnosti a metaforičnosti tento svět postrádá onen silný tah metafory od obrazu k významu a zůstáváme daleko více v obrazu. Jakoby ani nebylo třeba dešifrovat a docházet ke skrytým významům: jsou magicky představovány. V tvé poezii vidím příklad mytického psaní, jak o něm budu psát v kafi 2. Tahle báseň se mi od tebe za delší dobu líbí nejvíc.
dveře nás vysloví jedinou slabikou – ztěžka a skřípavě
jako dvě nadávky na tmu.(*)
X
tlusté střevo našeho bytu (*)
ústa až za tlustým střevem?:)
ne, ale vážně výborný. jen bych si asi odpustil nerozmlžený podrobnosti, třeba že chodník nebyl posypaný solí, přestože sněžilo. to by se dalo brát snad jen jako klasický rozhovor o ničem oněch prořeklých, ale ani to z toho neplyne, když je rozhovor dál za karlem uveden naprosto jasně
Mne "poezie všedního dne" naopak dostává ze všeho nejvíc. Zdánlivá nijakost, jakoby není o čem... "vyšli jsme do ulic"... dveře, chodník, polévka a povídání o tom, jaké to je vyjít na ulici... Jaké to je??? Kdo si je TOHO SCHOPEN všimnout? Přemýšlel o tom kdy někdo? A nebo jinak: objevil v sobě někdo "ony dveře Ven" ... nebo po celé věky, po všechny životy... vklíněn mezi veřejemi, zcepenělý pojídá tmu? ...
K textu samému:
"dveře nás vysloví jedinou slabikou – ztěžka a skřípavě
jako dvě nadávky na tmu." moc***
"Víc nevím nic.
Ta představa moje není."
Závěr nečekaný, až teprve zde se čtenář dostává k podloží, na němž je báseň vystavěna (pominu-li název básně a citaci v úvodu). Její těžiště se přesouvá za pomyslné lomítko. Zůstává jediný znak: tečka nad ypsilonem...
***
blboun nejapný
12. 11. 2009Miroslawek
12. 11. 2009Miroslawek
12. 11. 2009
Gerrhen uznale poplácává po rameně a chválí za originální básnické obraty :)