Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAhedova vana
Výběr: Rivka, Carodej, dream, a2a2a
23. 11. 2001
32
3
6121
Autor
Ještě mě stále miluje
můj Azték, můj Inka
v kuchyni z umakartu
na ubrus z vikslajvantu
napsal mi básničku
a spinká
Básničku o vaně
o vaně pro nás dva
o vaně zdobené topasem
o mořské panně přečisté
se ztopořeným ocasem
O tom jak vlajeme
k sobě a od sebe
na žerdích vztyčení
černými prapory
sextanty podbříšků
fáráme do sebe
v submerzních amenech
zmáčeni v plamenech
ve vaně bez vody
stydneme,
Ahede
Ještě mě miluje
můj Azték, můj Inka
v kuchyni z umakartu
na ubrus z vikslajvantu
napsal mi básničku
a jenom spinká
3 názory
je super, že se stará dílka objevují občas... mě taky ještě miluje :)
moc pěkně jsi to
Příliš brzy jsem rozsvítil lampy a do váz natrhal kvítí
a vůněmi, jež v plamenech šlehají krví, své síně jsem nadech:
kobrece prostřel jsem, naléval vína, v nichž slunce minulá svítí,
jež před lety usínala v chudých mých vinohradech.
Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla
a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi;
čas vadl, růže mé chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,
a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.
Tys nešla. Zaklínal jsem tě magií Vůle, jež prostorem sálá
proudy tajemných spojení a přenáší nejhlubší chvění.
Větrům jsem házel setbu své touhy, aby v duši ti vzplála
v ohnivé keře a sugescí vůně vedla tvé snění.
S dušemi básníků jsem hovořil o tvé váhavé chůzi;
naděje má s umdleným úsměvem seděla na prahu dvěří;
oněmly cesty, bázní se schoulily stromy a v soumraku hrůzy
šlépěje přátelských kroků jak černým sněhem se zaváty šeří.
Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká
tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem
se prostřel?
Či smrt, která zabíjí na křižovatkách mé hosty a čeká,
až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel?
Je pozdě již. Záclony zdvihám, okna svá bez bázně otvírám výším
a od hvězd zvoní mi píseň započatá před staletími;
neznámý hlas tvůj chladivým nárazem éteru slyším
z té písně věčné se třásti tóny přitlumenými.
V noci všech světů padá, kde polibků jásavá bouře se sráží,
jež rozžehá v křížení blesků nesčetné životy příští.
Věř, my se to líbáme tisíci retů, objetím tisíců paží
ve věčnosti bolestné něhy, jež od věků do věků prýští!
Ve vášnivém tepotu věčného Srdce, jež tisíci údery buší,
v tušení, jež prochází hroby a svítí z budoucích zoří,
v tajemství Zrání, jež v jedné duši slívá tisíce duší
a pohledem letícím věky na tváři spřízněné hoří.
......
Tolik O.B., já bych to líp nikdy říct nesvedl, Ahedku...
Inka spinká.....tento rým jsem už v jedné písni slyšela, přestanu být podezíravá....vždyť lidská mysl si chodí kolikrát podobnými chodníčky.
podstrkuji písmácký památníček..:) co bys nám tam tak asi napsal? Doufám se radši vanou neprobudit.. zasnění stačí. :-)))
Printííííí... však víš.. zaspala bych tě.. kdekoliv :)***
ještě* ještě** ještěéééééééééééééé*** :-)))))))))))))))
je to krásný a osobní,kritiku není třeba
nemůžu ani napsat,co se mi při čtení přihodilo
Super - kořeněné, milé, sexózní ... zkrátka ........ OPĚT *Tip, i když né za beletrii či umělecké dílo, ale za príma milou básničku ;-)
Astalavista
23. 11. 2001
Je to dobrý ... ale nezačala Ti kámo hrabat?? .... vypadá to, jak když jsi pět let na opuštěným ostrově a potřebuješ někde ohřát svůj "sosáček" .... tip!!