toho dne ruce snily

stařec: moc děkuji ;)

:-)) T*

vítej v klubu ;)

žermanice, místo mého gymnaziálního skotačení!

díky*

a zase jen malinké poodhrnutí závěsu, na chvilku dovolíš nahlédnout a pak rychle látku spustíš a necháš moře prostoru pro vlastní fantazii. *

asi tak ;) děkuji

..dokonali voyerizmus s predvadenim :) .. *

;)

jo ve vane...

díky*

* za první dvě třetiny

díky ;)

líbilo - T

to mě rozesmálo ;)) díky za a za ;)

:-) já prvně četla "toho dne ruce shnily" dílko se mi líbí

nerada rozebírám své básně, mám zkušenost, že se pak zamotám ;)) ponechám to na tvé imaginaci, odnes si ten pocit, který z toho máš, protože jenom ten je opravdový ;) omluva, četla jsem to nějak rychle, jsi přítekyně, která za to stojí- stála;)

V pořádku. :) Smím být smělá a zeptat se, o čem je báseň z tvého pohledu? (P.S: Ráda vyzvídám a mluvím s autory o jejich mozcích. :D) A popravdě, bylo v jejím případě v tom bylo víc než kamarádství. :)

tofiam: aha, tak už jsem doma ;) jsi kamarádka jak se patří ;)

Uh, já netvrdím, že ta báseň měla být o tomhle. :) Jenom mi to při jejím čtením přineslo takové vzpomínky. A za přání duševního zdraví dík, ale úspěšně jsem s několika dalšími lidmi dala její zdraví a následně vše ostatní do relativního pořádku. ;-)

Morgaine: děkuji ;)

děkuji, moc moc si toho vážím a dělá mi to ohromnou radost ;)

ou, hrozně moc mě to těší ;) děkuji! ;)

No, milá krajanko, stojíš mi za přečtení i výběr, píšeš lehce, má to linku i výraz

božínku, ty mi dneska děláš takovou radost! mimochodem, já ji chtěla smáznot, hodně jsem s tím bojovala ;) moc děkuji za a za ;)

Pocit, jako když se spustí opona, víc, jako když se roztrhne opona, kdy čekám na další dějství tvých pravdivých a drsných slov*!

to mě těší*

médeo, básnička je velmi, velmi bezva právě tím, že každý si nad ní absolvujeme své asociace představ. Kdepak, že bys selhala. t*

ou, tak to jsem selhala, a toálně, není to otm, o čem píšeš... ty moje zakódované metafory!!! díky za návštěvu a kamarádce přeji hodně duševního zdraví ;)

Líbilo se mi to... Ten první verš obzvlášť, je úžasný, chytlavý. Je strašné, že mi tahle báseň evokuje moji bejvalku, která je porodnice a mívala problémy se sebepoškozováním. Úplně ji vidím, jak si tu vodu užívá, pak jak na ni něco zařve její nesnesitelný kreténský otec a kouzlo je zrušeno. A ať se snaží sebevíc, prostě to nejde vrátit, ukrýt se někam pod hlínu, není kam. Tak vezme žiletku jako obvykle. A nechá ruce snít...nechá tu červenou krev, aby do vody kreslila ty pomíjivé a tančící obrázky růžového inkoustu, jediné znalé něhy. Ach a bohové, to ona tvrdila, že bůh je jen voyeur masturbující nad lidským neštěstím! :) Je to úsměvné, vyrostly jsme z toho, částečně... Proto se mi tvá báseň líbí, oslovila mne. Ale faktem je, že sloka o dveřích a blátu je taková... No, řekněme, že někdo v ní asi nic neuvidí, je to tam trochu na nic, jako by tam snad ani nepatřila. Jinak ale výhradu nemám. :)

..výborná..

meheš: děkui ;)

tak se mi jeví, že problém bude patrně na mé straně ;)) slibuji: že příště si nakážu: lucko, drž se při zemi, dohola rozhodně ne!;)) díky za návštěvu ;)

e? nebylo by logičtější se oblíkat za dveřma než za dveře? nebo já to asi nechápu :( začátek zaujal, konec jsem nepobrala

m., hele, ja nevim, jak presne napsat....mne pripada "prehnany" - jako kdyz te u holice vostrihaj tak, ze vypadas jako plesatej, i kdyzs nechtel, no...)) xcau

dky za a za;)