Pěký text, lehký ve vyjádření, bystrý v obsahu a dnes hlavně potěšení, když zde objevím "starousedlíka", nahlédnu a vzpomenu na staré, bohaté časy, byť rok 2011 byl už rokem písmáckého útlumu, ale stále mnohe živějšího, než dnes. Bohužel.
Ve své jednoduchosti přímo famózní.
Faktem je, že nejčastější výmluvou je právě čas. Kolika nesmyslnými činnostmi člověk svůj život opravdu utratí....to se radši ani nechce počítat.
A ďábel, který ponouká k dílu.... Té síly díl jsem já.... znáš to, že jo :o)
Rozumím, respektuji a neponoukám. Jen bez závazků krvavého úpisu pod smlouvu těším se, kdyby něco bylo. Čas, máš pravdu, je příliš vzácný na ztrácení.
Krásný ztráty jsou tu pořád :). Naštěstí?
(Zmiz! Ďáble.)
:))
Jo, staré časy - já to taky tak dělám, jen je škoda, že někteří ty staré věci smažou :-(
A jestli bude přibývat - kéž by člověk měl v každém svém rozměru myšlenkovém k dispozici i příslušný čas k růstu...
Moc ráda se tu brouzdám ve starých časech, je tu sakra co objevovat. Tak ještě jednou upřímně děkuji za cestičku. V jediném dni nestihnu příliš, čas, narozdíl od mé maličkosti, není zpomalený, leč postupně se dotoulám až na konec seznamu.
A třebas bude přibývat.
Smaragdová deska je nejspíš zcela o něčem jiném, ale pošťák, pes a plot mi připomíná ten známý pokus maso-pes-plot... aneb bacha na funkční fixaci :o) A díky za odezvu.
Trochu mi to připomína text Smaragdové desky ...co jest dole, jest jako to, co jest nahoře.... ( jinak co se týče plotů,připadám si momentálně jako někteří psi co běhají zuřivě kolem plotu a hledají kudy na pošťáka). *!
Jasně. Pozorně se dá i běžet. Jde ale o to "co chtít"...
I když některé podstatné věci je důležité se dozvědět i včas, dokud člověk to poznání ještě může využít ve vlastním životě :-)
Jsem rád, že se ti to líbí, díky.
Nemyslím, že jde o to, naučit se psát.... spíš nebát se přemýšlet... Neutíkat před vlastní nejistotou a neznalostí do rychlých iluzí... a to včetně iluzí negací...včetně iluzí působivé krásy všelijak poskládaných slov...
Jestli je ti patnáct, jak jsi uvedla na svém profilu, vzbudila ses brzo - a máš tedy možnost dojít daleko.. nepůjdeš-li slepými uličkami.
Podle jater se odpradávna věštilo, ale jak toto použití tak i to tebou navrhované zdají se mi být cestami právě takovými - tak bacha na rozcestích, ať nezbloudíš; to se stává, když se člověk chce někam dostat příliš rychle - přehlédneš odbočku a náskok je ten tam :-)
Ano, podle toho, kým zrovna jsi, jaké memovíry v tobě mají vrch, posíláš poutníčka k podobným, jiní mu neporozumí, žádná rezonance, nemluví srozumitelnou řečí, je tudíž němý.
Proč to? Protože přece bez plůtků... představ si buňku bez membrány, jak by mohla existovat?
Každý růst je překonání jedněch hranic - a vzápětí postavení nových... Protože abys mohla v novém prostoru žít, musí to být prostor zkušeností, tedy opakování, mnoha a mnoha oběhů... A to bez hranice nejde.
Uvnitř hranice je to, co jsi ty - mimo ni to cizí, co je jiné, co nejsi ty.
Život to řeší zrcadlením - zrcadlové neurony vytváří obraz toho, co je venku, a tak je venkovní prostor tím víc vnitřní, čím víc ho vtáhneš tímhle zrcadlením do vnitřních hranic, čím víc si ho přeložíš do vlastní řeči, čím víc seskládáš vlastní řeč do nových tvarů, odpovídajících zkušenostem... Jedině tak člověk rozumí všemu kolem, jedině tak porozumí i jinému člověku - buduje si jeho zrcadlový obraz, který sice není nikdy hotový, ale zároveň periodicky jak nějaký krab střídá období, kdy bezpečně žije v pevné krustě krunýře, a období, kdy krunýř svlékne a nechá měkké, novým poznáním natlakované tělo rozepnout do toho nebezpečí kolem - a posléze na něm zase nechat vyrůst krunýř, když se ten měkký růst povedl, když poznání bylo pravé, odpovídalo realitě a nevedlo k rozpínání přímo před tlamou dravce... aby mohlo následovat zase období bezpečného růstu uvnitř hranic :-)
Střídání domova a brány do neznáma. Dětství a dospělost. Život. Růst.
Proto :o)
Čumící pečený medvěd - úplně to vidím (za plotem? nebo...?) :-) Díky za odezvu.
Zbavovat se snů nelze - to je jako učit koně, aby nežral :o)
Ale lze je poznávat. Vidět líp, jak jsou a proč jsou (a co to v nás je, že se nám dělá ta otázka - proč)
A hledat, kam mohou vést, porozumíme-li jim, porozumíme-li našim možnostem, možnostem růstu.
Jeden život je samozřejmě málo. Ale každý jsme jen článkem v řetězu, jednou čarou v síti, jednou zauzlinou času - to je smutné i nadějné najednou.
A tak opatruj svého koně, třeba se nechá jednou osedlat, a i kdyby ne, je lepší bez sedla, než mrtvý :o)
obdobé mému (díky za názor) - ale daleko zobecněnější - sen jako sladká scénka - to je to, čeho se teď budu snažit zbavovat - za bděla
zrovna teď si ovšem připadám jako podvodník:)
Přesně. Vydržet mikroskopickou introspekci...
ani možná nevíš, jak přesně ses teď trefil:)
ono to chce hlavně být upřímný sám k sobě a nic si nenalhávat:)
Ono asi záleží, kým člověk zrovna je, pro jakého sebe píše - a k jakým lidem tudíž poutníčka vysílá.
no jo, vono to stačí. Já to nevěděla a balila jsem slova do blýskavých staniolových papírků a říkala jsem si, co furt maj, co po mně chtěj?
Pak mi to došlo, vono všechno chce svůj čas:)
Díky. Není to má hlavní ambice, ale semtam se tímto směrem něco vydá a já tomu jen přibalím svačinu, vytepám trochu slušivé šaty, do batohu přidám pláštěnku - a tradá do světa :o)
jsi velmi zručný veršotepec:)
Jenže třeba taková buňka může žít jen proto, že má jasné hranice - membránu. Dokud přes ni proniká jen to, co je pro to živé uvnitř dobré - ok. Ale mnoho průniků, které třeba vypadají i neškodně, nakonec vede k zániku ...
Na druhou stranu v buňce máme mitochondrie a další organely, které vznikly právě tak, že pod membránu proniklo něco, co tam asi proniknout nemělo.... Který průnik je zničující a který růstový? Dá se to vůbec dopředu rozeznat?
Aneb kdo se bojí, nesmí do lesa, risk je zisk - nebo suchý pysk :-)
To jsem rád, že se líbí - a zajímá mne, kam to člověka v tom zamyšlení dovedlo :-)
Opravdu moc hezká básnička. Taková milá a přitom hluboká tematicky. *
MNo tohle je dobré dílko. Tomu říkám poezie. Tip*
Díky.
Taky bych se toulal, ale nějak mi to nevychází :o) Tak aspoň ta slova.
Konečně dobrý vázaný verš. Sevřený. Hotový. O něčem.
TIPa!
Vypadá to tak jednoduše, jako by to mohl napsat každý.
...ale nemůže*
Děkuju za odezvu, psaní jen tak by mne bavilo o dost míň :o)
velice chytrý,super,dávám tip
Ostrich, dosti jiz.) smi pripomnel, jak muj pritel kdys, onkolog detsky, krmil sve husy tim, co ditka po chemoterapii vyzvratila...ja do jedne u nioch v Dolnich Pocerniocich stouchl klacime, ona jak vrtulnik se vznesla, jak v "Apok. now"P...._: mutant!Sry, ale todle musite vedit...D
jo a JFW atd:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
:D Black:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Black Hawk: i když vrtulníky ty ploty vidí jinak :o) Díky za mezipřistání.
Takjinak: stopečka či kalíšek - semínko či oříšek :o)
Voice: díky, kdybych měl tolik času co kytky, za pár miliónů let by to bylo menší a lepší.
Štírka: díky za odezvu
Merxanta: pletený plůtek kolem dávné vesnice fyzicky nechránil nic, dal se snadno překročit. A přece ho překračoval málokdo... všichni raději hranici vnitřního světa obcházeli, dokud nenašli bránu, místo, kterým lze zvnějšku dovnitř přijít v míru. Tímhle vzorem vnímáme svět, někdo víc, někdo méně. I když jsme zároveň u mnoha plotů častým překračováním pochopili, že ohraničovaly jen náš strach. Která hranice si plot zaslouží - a která ne?
maximalistický minimalismus.. velmi zdařilé:o)*
Ať slouží ke zdraví - má to být takový... destilát:o)
nemám co bych... parádní dílo */
Dík, Honzyku (ano, odezva je mnohaoktanové palivo :o)).
Díky za odezvu, doufám, že tě přehoupla na tu správnou stranu hranice :o)
dnes druhá ohraničující věc, co mě dostala
Písmák