Gerontiona

Zapomněla jsem jméno dcery.

Vidím ten záblesk nedůvěry,

když řekla jsem jen: „Štěstí moje“.

Úleky z pádu do senilna.

Ta obava však byla mylná

ty jsi zdroj mého nepokoje.

Tak mladý, zrovna holobrádek

domácích příčinou jsi hádek

na mojí dráze dosud skvělé,

pod víčky mám tě, v hlavě, v nohou

jak byl bys model za výlohou

na bicí hrál mi u postele.

Má pozornost už byla jinde

teď jak bych dala šeru kvinde

vpřed popoháním spřežení.

Tak nestůj, hop, pojď, utíkáme

jen třeštění si ponecháme

než Chlad se

                    se mnou

                                 ožení.