Klobouk

Prijemny sloh. Libi se mi dialogy. Ty postavy (ne jenom hrdinka; vsechny) pusobi hodne schematicky, nezive, ale kupodivu mi to nevadilo. Mozna proto, ze je to 19. stoleti, tak vadi min, ze to hodne susti papirem, protoze sam 19. stoleti neznam jinak nez z knih.

Koukám, co mi tu uniklo - stvárnění, ale fuj, sypu si popel...

Uvod zaujal. Hezky sloh, zajimava scena, postavy, ocekavani. Bohuzel text nevzal zadny smer, takova jakoby plytkost, ktera se zpocatku zdala byt zadouci, chtena a kontrolovana, se pozdeji ukazala jako prevazujici a ne-kontrolovana. Zaujalo me, jak jsi reagovala na komentare ostatnich ctenaru timto:Jsem trochu smutná a zklamaná, že ani jediná duše v hlavní postavě nepostřehla její touhu někam patřit, zapadnout, touhu po poruzumění, blízkosti k druhému člověku a jistého druhu pozornosti a zájmu od ostatních, kteří v ní opravdu nespatřovali nic víc než onu "ženušku".

Tady totiz doslo k tomu, ze nic zakoveho se ti do textu nepodarilo propasovat. Mas dobrou slovni zasobu a ctivy sloh, ale zjevne tomu schazi hloubka a vlastne se ti ani nepodarilo zpracovat dilo tak, jak sis predsevzala, pokud bylo cilem to, cos psala v tom komentari. No a ta snaha poucovat ctenare o tom, jak maji cist, to ne. Chapu tve zklamani, ale nechapu tvuj odmitavy postoj a nechut ctenarum verit. 

Pak mam jeste jednu spise faktickou poznamku. Jestli jsi presvedcena o tom, ze takto se zeny chovaly, tak jsi naivni. Jiste v nejakych beckovych romanech te doby, a mozna ojedinele pripady, ale ne v realite. Jeji chovani je vyhnane do extremu. Zadna Stendhalova, Balzacova, Zolova nebo Proustova hrdinka takova neni. Alespon ne jen takova. Podavas to jako ty humorne scenky v televizi, kde je cilem urcite povahove rysy zvelicovat, aby vynikla pointa, ale ve vazne minenem textu to v takove mire pusobi neprirozene. Chtelo to mozna ten dialog prolozit nejakym popisem, nevsimat si jen tech primarnich znaku a pronasenych slov, ale povsimnout si i vedlejsich detailu, ktere mohou dokreslit scenu, dat ji urcitou hloubku. 

Povidka v PM za cerven. Epizoda natazena na skripec. Jazyku by vzhledem k tematu a obdobi slusela vetsi kvetantost, manyrysmus. Plochy, vicemene vecny styl trochu srazi tohle dobove nahlednuti.

Rozhovory a situace mezi postavami jsou zvladnute trefne a svizne. Personifikace klobouku se dobre propleta textem, ktery je v ni ukotven. Nemyslim ale, ze by tento namet unesl cely text.

Jako kdyby to byl nakmit na Cechovovy povidky. Jenze v nich rezonuje silny emocionalni naboj. Tento text spise klouze po povrchu svych moznosti. Kaxdodennost, kterou se zaobira, ale neakcentuje, nenabizi ji novym pohledem, spise jen opisuje.

Autor/ka ma cit pro mluvenou rec. Prospel by mu/ji ale, kdyby se nebal zorstrit, zatizit sve psani.

krásná nálada... snad nejsem podobná hlavní hrdince, když jsem s ní soucítilaů... chudinka :)

Chtěl jsem říct: pět slepic potkalo cizí slepici a klovly ji.

Moc se mi to nelíbilo. Takové neslané, nemastné. Pointa nevýrazná. Ani námět mě nijak nenadchnul: pět slepic potkalo cizí slepici. Tak nějak...

Možná je to tím, že nejsem žena.

Určitě jsi napsal něco lepšího.

Ahoj!

Můžu se mýlit, ale nesedlo mi nastavení hlavní dvojice. Myslím si totiž, že by dlouhodobé soužití s takovou paní vedlo k tomu, že by manžel buď jí už ani nevnímal a jen "dělal, že odpovídá", nebo by nasadil styl "ano miláčku" a devótně by jí obskakoval a se vším souhlasil.

Jakmile jsem se dočetl k prvnímu nesouladu mezi mojí představou o tom, jak by to asi bylo, a Tvým stvárněním, odpadl jsem. Sice jsem dočetl, ale nesoustředěně a jen tak tak jsem stihl odchytit pointu.

Ta je uspokojivá a nabízí až O´Henriovské nebo Twainovské uchopení, ale...

Držím palce v psaní a Povídce měsíce.

krásná povídka, zdánlivě banální láska ke kloboukům, v závěru střídána zdánlivou nenávistí...ach, my ženy... jak důležité jsou pro nás rozmary, symboly, sny... jak důležité je pro nás vidět se na střeše toho klobouku, nohy jak stuhy spuštěny dolů, povlávajíce ve větru...

krásně se mi to četlo - je tady jasně vidět rodíl mezi mužským a ženským světem...*

:)) no fajn:)

  Když viděla její zhrozený výraz, pronikavě se zasmála a pokračovala: „Ano, čirou náhodou, jsem šla kolem; té holce s občerstvením totiž trvalo věčnost, než přišla k našemu kupé, málem jsme tady uschly. Každopádně, zrovna jsem šla kolem vašeho kupé, když jsem zaslechlavás, drahá, jak se zmiňujete o jisté Bertě Schillerové. Škoda jen, že váš manžel taky není tak pozorný jako ten Bertin, viďte?“

..jen tato pasáž mi přišla maličko násilná..nebo snad krapet nešikovně napsaná..

..ale možná je to jen můj dojem..

Jo, jasně, ráda. ;)

Souhlasila bys s nominací téhle povídky do soutěže Povídka měsíce?

Mně se to líbí. Hlavní postava mi připadá sympatická. Protože jsem vždycky taky chtěla klobouk, jenže mám na klasické klobouky moc malou hlavu a kupovat klobouk v dětských odděleních se "přece nesluší".

Hezky napsané, pěkně se četlo. Skvěle  vystižená atmosféra.  Hlavní postava mi taky byla nesympatická a ponížení jí, dle mého soudu, patřilo.

Bohužel myslím, že když autor musí sáhodlouze vysvětlovat, co tím myslel a na čtenáře se dokonce zlobit, je asi něco špatně.

Píšeš, že tvá představa děje je zasazena na konec devatenáctého století. Možná je z textu tohle časové zařazení málo patrné anebo má dnešní čtenář málo "zkušeností" se zmíněným obdobím. To by mohl být důvod, proč se tvůj záměr a pocity čtenářů tak diametrálně liší. Zajímavé je, že i přes tu míru "nepochopení", již zmiňuješ v onom krátkém komentáří, jsou čtenáři v podstatě spokojení.

Ne ne, mě se to zboření hrdinčiny představy o elegantních dámách líbí: slova buran a křovák jsou pravé hřeby do buržoustí představy vyšší společnosti.

Jedině, co nevím: proč by nás tenhle buržoustí svět měl ještě zajímat. 

Díky Janině i Zdendovi za komentáře.

Zdendo: Máme odlišnej názor na to, co je trapný (dobrým příkladem je třeba tvůj nick, no offence :-P).

No, já se nesnažila hodnotit tu ženu, ale text. Když říkám, žes ji dobře vystihla, tak ještě neříkám, co si o ní myslím, ne? Pokud to chceš slyšet, tak mně jí bylo spíš trochu líto, a svým způsobem jsem jí i rozuměla. (Znám velmi podobnou paní, vlastně ji mám docela ráda, ale občas mi jde na nervy.) Nicméně v tom kupé se ztrapnila, a to vlastní vinou, co naděláme. Jejího muže taky celkem chápu. Nikdo to v manželství nemáme jednoduché :-)

Nic si z toho nedělej, že každý čtenář si příběh "dotvoří" po svém, to je přirozené.

Moc krátce jsem to teda neřekla, ale třeba si to někdo stejně přečte. xD

 Předně bych chtěla poděkovat za všechny kritiky a komentáře a jakou práci jste si s nimi dali. :-) (Jo a tu "chybičku" na konci, na kterou jste všichni tak upozorňovali, jdu hnedka opravit. xD)

 A teď z jiného soudku. Taková vlna nenávisti vůči hlavní postavě! Byla by neomalenost tvrdit čtenářům, že příběh nepochopili, konec konců si to každý může vyložit, jak se mu zlíbí, stejně ovšem nestačím žasnout nad tím, jak se moje a vaše názory na text (alespoň obsahově) liší. Řeknu to krátce: V povídce mi vůbec nešlo o to, vylíčit nějaký "typ ženské" a to už vůbec ne v negativním smyslu, ba naopak. Hlavní "hrdinku" vnímám relativně pozitivně, ač je třeba trochu hloupá a hysterická (a vcelku nedokonalá), nepřijde mi to jako žádná odchylka od průměrné ženy na konci devatenáctého století, která byla celý život dominovaná muži. Prostě to není portrét fetišistky fixované na prsteny nebo klobouky (obojí smyboly, samozřejmě) nebo něco podobně směšného. Jsem trochu smutná a zklamaná, že ani jediná duše v hlavní postavě nepostřehla její touhu někam patřit, zapadnout, touhu po poruzumění, blízkosti k druhému člověku a jistého druhu pozornosti a zájmu od ostatních, kteří v ní opravdu nespatřovali nic víc než onu "ženušku".

 Dokonce tuším, že tu v jednom komentáři padlo, že si zasloužila, co jí udělaly ty dámy v kupé! Osobně vnímám právě je a manžela negativně a taková teze po přečtení povídky bohužel možná jen potvrzuje pravdivost smutného příběhu o klobouku, který samozřejmě vůbec o klobouku nebyl, a už teprve ne o nějaké příšerné manželce, která týrala (snaživélo, my goodness!!!) manžela (alespoň z mého pohledu ne ;)). Ani mě tak nezaráželo, že si tohle myslí a napíše chlap, ale že ani jedna žena na povídku nenahlížela jinak? Osobně si nemyslím, že bych to "špatně vyprávěla", všechny indicie v textu jsou a asi vážně jen záleží na tom, co si čtenář vybere jako "platnou verzi". Ta vaše mě osobně třeba vůbec nepřišla na mysl. xD Ale každý si v psaném slovu většinou najde to, co sám zažil, viděl, cítil, očekával, etc. a přebere si to podle svého, takže proč ne. Každopádně je to velmi zajímavý jev, děkuji. ;)  Teď máte prostě ještě moji verzi pro porovnání. xD

Janina to napsala i za mne... ty přechodníky... proč si v nich libují ti, kteří je nemají zcela zvládnuté? Jinak je příběh čtivý z méně frekventovaného prostředí. Máme holt jiné starosti...

tip***

Je to celkem milé a příjemné čtení. Typ ženy představovaný hlavní hrdinkou jsi šikovně vystihla. Trochu mě zarazila hrubá slova „buran, křupan a křovák“, kterými ji celkem bez zjevného důvodu počastuje jedna z dam s klobouky. Asi by se mi víc líbilo, kdyby to byly opravdu ty „pravé“ dámy, elegantní a jemné, což by víc kontrastovalo s hrdinčiným divadélkem. K přechodníkům v závěru – „slezla na perón… ignorujíc“ je správně, ale „dívala se… slova zanikajíc“, tady je přechodník opravdu nevhodně použitý. Měl by se vztahovat k podmětu, takže by to mohlo vypadat např. takhle: „jeho slova doznívala, zanikajíc v hvízdání páry“. Nebo – což mi připadá přirozenější – se dá přechodníku úplně zbavit: „dívala se… zatímco jeho mrzutá slova zanikala v hvízdání páry“.

Naprosto skvěle jsi vystihla její povahu.. Jak píše Lakrov: Brr.. ale taky trocha studu (za ni nebo za sebe? kdo nebyl někdy hloupě povrchní?), lítosti (je to smutné, když něčí život stojí na prstenu a klobouku...), úsměvu (protože si to od "klobouků" zasloužila)... A chudák (snaživý) manžel. "Ten smetanový, ten byl vážně moc pěkný, drahá..." 

(Grafická úprava mi seděla). Rozhodně tip. 

Hezky jsi vylíčil(a) tu bláznivou, náladovou ženskou. Čtenář má po dočtení chuť se oklepat a říci si brr! Pak si ale uvědomí, že je to vlastně docela legrační příhoda. Nebo si možná oddechne, jaké je štěstí nemít takovou doma. (Někdo si bohužel musí přiznat opak). Kolik podobných "sebemyslilek" asi denně trápí své muže? Po dočtení se mi vybaví M.B.B, Kuks a napadá mě, že tahle povídka je vlastně jakousi literární podobou jedné z lidských neřestí. Chystáš další?

Grafická úprava (spíš NEúprava) textu snižuje srozumitelnost, a to hlavně v rozhovoru o Bertě Schillerové, vedeném v tom cizím kupé. Na první pohled není chvíli poznat, kdo co říká, a vyvolává to dojem, jako by ona (fiktivní) Berta Schillerová byla jakousi známou osobou.

Já děkuji za komentář, který mě navnadil na další psaní. :-)

Moc pěkně se čte. Příjemné graficky ke čtení pro mne.Příběh má spád, vlastně normální obyčejný příběh. Odehrál se v něm celý život a vztah v malinké epizodě během deseti minut ve vlaku.

Děkuji za inspiraci o Klobouku.