Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZídka u dvora
Autor
Gora
Zídka u dvora
Pomalu, jako švábi na pivo, se slejzali u zídky porostlé břečťanem.
Karel tu byl dnes, na Hod boží, první. Vylovil zpod břečťanu kousek kartonu pod zadek. Kdo dřív přijde… Ostatní se budou muset spokojit s navlhlým studeným soklem spodní části zídky. Nikdy neviděl, co je za ní, asi nějakej dvorek. Slýchával blafání vzteklýho psa a kokrhání kohouta.
Když byl malej, chovali rodiče na statku krůty a jinou havěť. Máma mu jednou oblíkla červenej svetr po starší sestře, a ten hajzl krocan ho pořádně prohnal. Od tý doby se bál nejen krocana, ale i kohouta. Celkově byl dost plachej. Nejhůře snad snášel zvuky, který znamenaly začínající hádku věčně ožralýho táty a vynervovaný mámy. Třeba bouchání dveřma. Mámě se pak klepaly ruce, když mu nasazovala skleněný oko, aby mohl jít do školy. Připadal si jako jedinej kluk na světě, co má jen jedno oko - jako nějakej Kyklop.
Směrem od parkoviště si to šine tlustá Převrátilka. Pajdá. Od doby, co tam u kontejnerů někdo blbě zabrzdil auto a přimáčklo jí v místě, kde končí záda a začíná monumentální pozadí. Přeražená vejpůl ležela dva tejdny ve špitále. Jen co jí pustili, šla ke svýmu kontejneru a chytla se s Jóginem, kterej to tam zatím obšancoval. Jsou to dobrý popelnice, nacvaklý jídlem ze sámošky, a oblečením ze tří paneláků. Jogín tehdá musel vzít zpátečku. Takhle je to se vším, kdo dřív přijde...
„Těbůh, Kyklope,“ valila se k němu, širší než delší. Neodpověděl. No a co na tom, že jsou Vánoce. Přece tlustá Převrátilka furt bude Převrátilka a vzteklej čokl za zídkou zůstane furt stejně vzteklej. Nic se nezmění, tomu věřil, jen když byl ještě docela malej. Pak už ne.
Ranní paprsky už dosáhly k zídce. Želva, starej od Převrátilky, se sklouznul na dosud zmrzlé kapří louži před sámoškou. Jako vždycky následoval svoji ženskou, ale s velkým zpožděním. Celkově je pomalejší, proto Želva. Malej a drobnej rozježenec s krunýřem dlouho nepranýho vaťáku.
„Co za mnou furt lezeš?“ nespokojeně dala Máňa najevo, jak jí Želva hraje na nervy. Odpovědi se nedočkala.
Neusedl na rantl, stál rozkročenej, ruce v kapsách, a vyhříval se na proužku slunce před zdí.
„Tě prsk, Kyklope.“
„Nazdar, Želva,“ uvolil se pozdravit Karel, a nastavil tvář s plnovousem paprskům. Zavřel oči.
Takhle si představuju svátky klidu a míru – krám zavřenej, po tom včerejším humbuku kolem kádí zbyla jen louže před prosklenými dveřmi.
Akorát žebrota dnes půjde šejdrem. Nikde nikdo.
Zídka je nejlepší strategický místo týhle čtvrti. V pohodě přehlídnu plac před sámoškou i parkoviště vzadu. Lidi, co nesou tašku s nákupem a bydlej na starým Plešivci, musej projít kolem. Jo, dobrej flek. Občas zlatej důl, hlavně kolem Vánoc.
Vyndal z kapsy kožešinové vesty paklík tabáku a začal si na koleni balit. Za chvíli lačně potáhnul. Když zaregistroval pohled Želvy a Máni, podal jim balíček s tabákem. Pokud byli náhodou střízliví, dělili se o všechno. Zaťápnul vajgla špičkou křusky.
Zídka zatáčí několika schody do uzounké uličky. Karel a ostatní si tam chodí ulevovat. Vystoupal nahoru a rozepnul poklopec. Zdálo se mu, že něco zaslechnul. Vrznutí dveří. Upravil se a ohlédnul. Kousek od něj stála neznámá ženská v puntíkovaný šatovce. Vyšla ze vchodu nízkého baráčku. Usmívala se a podala Karlovi nákupní tašku.
„Upekla jsem vánočku, máte jí nakrájenou. V termosce je bílý kafe. Je toho dost pro vás i ostatní. Prázdnou tašku mi pak postavte nad schody, ano?“ Zmizela uvnitř domku.
Zůstal jako opařený. Na chvíli tam stál zas malej kluk, kterej ještě věří na Vánoce.
Zamířil ke svým.
105 názorů
Vigan, jsem moc ráda, že v mých povídkách pro sebe něco nacházíš...díky
P.S. tip zatím nedorazil:-)
Dělnický básník (někdy víc prozaik)
15. 01. 2018Není zač, konce jsou hrozně důležité, já taky kolikrát škrtám na poslední chvíli :).
K3 - díky moc, patříš také k těm zdejším přátelům, kteří mi mnohokrát pomohli:-)
Když se na to znovu dívám. Mrkni se na tyhle věty: My děláme bordel...
Měl jí poděkovat...
Přece jsou v. sv.
Uvaž, jestli je nevyřadit. Myslím, že to vyznívá z textu a že by tam ne- musely být.
On se asi špatně vyjádřil, věřil na to, že je zas malej kluk a svět kolem dobrej...tak mi to pověděl a tak ti to tlumočím:-), ale malé děti snad opravdu věří na Vánoce - Ježíška a tak, já z toho vždy měla bolení bříška:-(
Když budu potřebovat pomoci s přechodníky, vím, na koho se obrátit.
jo, prosim tě, abych to měla v úplnosti: teďka jsem to četl poprvé, takže oko jste už vyloupli....
rozhodující je věta předposlední, ne závěrečná. té se všichni chytají jsou obluzeni povinnou vánočností. já jsem taky pro, když už ty Vánoce musej bejt, nestřílet po sobě a zajít si na Rybovku (mmch nádherná věc), ale věřit na Vánoce? Americky? We trust in God, jak se píše na jednodolarovkách? Kdepak, to musí jít samo, buď si sedneme nebo si ubližujeme. Víra, naděje a láska a Největší z nich je láska, a láska jsou Vánoce a láska je sázka. do loterie.
nech to bejt, je to fajn. ale mně osobně oko chybí. moje paní má tak dojemně nohy do X, je invalidní, a přitom to dokáže být ale taková mrcha....
CHT, díkes, no, ze všeho nejméně toužím být v podezření z dojímavosti, natož úmyslné, a tak jsem ty stopy odstranila...
Myslíš, že tu závěrečnou větičku mám změnit? Příp. opět dát tu o slzách, které skoro bez přestání z toho oka tečou? To je fakt, a nemá co dělat s cukrkandlem.
Nó, tak já nevím. Povídka moc pěkná, ale nechybějí tam ty vypuštěné věty? Tohle je tak celistvá záležitost, že by tam pásly. A pak by možná nevyzněla ta rozhodující věta tak moralistně. Myslím si, že je to škoda. Vypravěčská dikce je tak suverénní a vůbec ne sentimenální, že slzy, které z důlku vytlačuje dráždění skleněné protézy, nemohou být chápány cukrkandlově.
Díky, Zboro, že jsi četl, jsem moc ráda.
Nebýt existence a odezvy Písmáka, nepsala bych, sice by se nic nestalo:-), ale přesto - tímto děkuju mnoha autorům, kteří mi svojí kvalitní tvorbou nebo radou jsou příkladem, jako je Zdenda, a2a2a,Lyryk, Lakrov, Prosecký, Kolobajda, Movsar, Můra a mnoho jiných.
Tato povídka mě z těch, co jsem od Tebe četl zaujala asi nevíc. Trefné civilní dialogy, hezký rozjezd - těmi popisy na úvod pozvolna nadzvedáš oponu. Odměřená míra sentimentu, délka tak akorát pro podobnou momentku. Hezké.
Próza_měsíce
02. 01. 2018avi na PM
Karle, děkuju...na PP by mi napsali, že je to slzoždím:-)), to Zdenda je ještě tolerantní...
Zdendo, mě tahle povídka nijak nedojala, ani szičku jsem neuronil. Jenom mě pohladila a zlepšila náladu. Myslíš, že to není dostatečný důvod proč psát?
Zvláštní pohled na tyhle "zprofanované dny". Takový odjinud, z druhé strany. A líbí se mi, jak v celé své bídě vyznívá optimisticky. Tip.
Ad: No právě Špata dokumentoval už v sedumdesátých letech to lidské bezůtěšné stáří v podhorských vsích. Opuštěnost, zbědovanost a bezvýchodnost. Ty je máš obdobné v jiném prostředí a v jiné generaci i době, ale ten grund osudů je stejný. Zbědovanost. Asi jsem měl uvést přesněji.
Leraku, usmívám se zde - ti "moji venkovani" jsou poněkud zbědovaní - nejbědnější z bědných...děkuju ti a jsem moc ráda, že tě to taky baví:-)
Oko K. V. Raise nebo záběry venkovanů dokumentaristy J. Špáty? Ono je to vlastně jedno! Tvůj obdobný prozaický pohled do lidskosti je parádní! Za zrcadlem retušuješ dokonale. Baví mi, Tvá obrazná upřímnost alegorií (dokumentů) , a mžiky prostoty z celku.
Zdendo, děkuju ti.
Připadá mi, že by zde mělo být víc redaktorů na prózu, není spravedlivé, že mnoho dobrých prozaických textů zůstane bez povšimnutí, právě třeba tvých nebo movsarových a dalších. S tím by se něco mělo udělat.
a2a2a - snažím se poctivě odpovědět, když se mne někdo zeptá, a to jsem udělala...a ty jsi přidal body, s nimiž souhlasím...
Knížku Matěje Hořavy si objednám...jedno z témat,o němž bych ráda něco delšího napsala. Děkuju.
Gora, píšeme-li nejen do šuplíku, pak s tím nutně souvisí několik věcí:
1) Ctižádost, abychom byli čteni
2) Ctižádost, abychom získali pocit, že jsme oslovili
3) Přirozená potřeba podpořit svět, jaký si přejeme
4) Nezbytná potřeba hájit svět, jaký si přejeme
Je mnoho žánrů a každý má své čtenáře a nemusí se navzájem vylučovat. Skutečnost, že jsou hodně čteny příběhy ze života má své důvody. Tvá povídka, podobně jako ta o návštěvní neděli s vážkou jsou krásné texty a jejich předností jsou reálně vyjádřené realie a způsoby myšlení a obě povídky mne zaujaly právě i proto, že až na několik velmi málo cituplných formulací netrpí žádným sentimentem. Pokud ho čtenář čte mezi řádky, pak je to odraz jeho vnímání, které preferuje a má ho tak nastavené bez ohledu na to, zda si i něco přečte. Je nastaven vlastní životní zkušeností, podobně jako jsou stejnou zkušeností zasaženi ti, kteří světobol snáší jinak. Ne nadarmo se říká, že nejvíce toužíme po tom, co nám schází.
Letos jsem přečetl útlou knížečku povídek Matěje Hořavy - Pálenka, která získala vloni či předloni výroční literární cenu za prózu. Jsou to velmi citivě napsané obrázky ze života v rumunském Banátu, kde žiji čeští krajané. Doporučuji, kniha vyniká i jazykem a určitě se v ní najdeš.
Zdendo - pokud jsem pochopila, ptáš se, čeho chci dosáhnout...každá "věc", kterou sem vkládám, nebo jinam, má riziko - propadák, nezájem, úspěch...a to nikdy dopředu netuším. Rozhodně to nepíšu z vypočítavosti.Nemám mustr, podle nějž "sekám" dílka, koukni, jaký je to rozsah, "riskuju" stále s něčím jiným, pro mne novým. Možná dělám špatně, možná dobře, to nedokážu posoudit.
Chtěla bych někdy někde vydat knížku. To bych ráda. jaká je pravděpodobnost, že se podaří, asi ví zde všichni... Toť vše.
Qí, je to můj způsob vidění a psaní, a snažím se pokročit...víc k tomu nemám co...díky ti.
Smutný to je, ale v závěru se objeví dobrý anděl. A to je pozitivní. Lidé si pomáhají všude. V Americe ukládají peníze na účet pro bezdomovce, v Anglii neznámý dárce obdaruje lidi padesátilibrovkami v několika ulicích, lidi si pomáhají i u nás. A to je i velké poselství této povídky.
Zdendo, chci psát. Jelikož nemám bůhvíjakou fantazii ani intelekt, dokážu se pohybovat jen v určitých mantinelech. Takže román z vesmíru nesvedu, ani o ruské šlechtě:-). Držím se při zemi.
Možná, že k tomu jsou amatérské weby - když to člověka baví, aby psal, nebo se mýlím?
aleš-novák
27. 12. 2017Jestli pak si Jirásek taky nechal tak kecat do toho, co a jak psal...? :o)
Qí - děkuju ti. Mohla bych vypsat minimálně deset, patnáct svých delších nebo krátkých děl, povídek, ve kterých píšu o "lidech na periferii", tahle k nim patří. Věnuju se od doby, kdy jsem začala "psát", většinou jen námětům, které mám osahané.. Příhoda s vánočkou je pravdivá a sepsala jsem jí ne kvůli dojímání /se/, ale protože mne baví psát.
Zdendo, dobrá, rozměry odstraním. Díky za kritiku. Pokud někoho dojímám, není to úmyslné. To, o čem píšu, znám zblízka, a jsem ráda, pokud mé postřehy či názory někoho zajímají.
Můžeš přijet a zajdeme k zídce...ráda tě představím protagonistům povídky. Vánočka vítána!
Okamžiku, díky ti - už jsem pomalu odbornice na sociálně slabé...teoreticky:-) - dík
Pavle, záleží, jak se na to kdo kouká...s tím pocitem štěstí...někdy to může být i kousek vánočky:-))
Děkuju!
Perfektní, výstižné... je to takové úsměvně drsné - vyvážené, atmosféra i prostředí... Asi mám štěstí, že jsem to četl až teď - po zásahu a2a2a, k dokonalosti tvé dílko už má velmi blizoučko... Nakonec i ty "ztracené duše" si užijí kousek štěstí - pravda že po svém... */**************
Já věřím, že slzí třeba i samovolně, ale já jsem měl na mysli, podobně je to i v poezii, odstranění dublovaných vazeb, zatímco slzící oko zavání trochu kýčem, zvláště pak zesílením zmínkou o uvěřitelnosti Vánoc, a přitom celý text je krásně vyvážený, civilní a hovorovým jazykem až mírně humorný. Není třeba ždímat ze čtenáře slzu za každou cenu, on ji vypustí dobrovolně, když má proč a v té povídce proč má.
Jiří, velmi děkuju...a jdu na tu úpravu...znala jsem "ho" - hrdinu - jako chlapce, i rodinu, a byla jednou u nasazování oka, skutečně to stále slzí, ale když je to příliš, odstraním...
Kapří louže mne celkem irituje, možná proto o ní důrazně píšu...to nejsou ti prodejci schopni po sobě umýt?
Děkuju!
Velmi hezká povídka. Snad bych vypustil jednu z opakujících se zmínek o kalužích s kapří krví, to jediné mne tam při sledování formy rušilo. A pak snad bych doplnil ve třetím odstavci ještě nějakou větičku před zmínkou o strachu z hádek ožralýho táty a mámy. Tam se mi zdá ten přechod poněkud prudký. A také bych úplně vypustil věty ...Vyndal z kapsy hadřík, který býval kapesníkem. Zpod černý pásky upevněný přes skleněný oko skoro pořád tekla slza. Utřel ji. Aby ostatní neviděli... To proto, že jsi se tam nechala unést do sentimentu, který v té krásné, citlivě vyvážené povídce je tak trochu umělý a a nekoresponduje s otrlým povrchem bezdomovců, zmínka, že zase uvěřil na Vánoce je víc než silná. Píšu to jen proto, že mám na tebe už jen přísná měřítka, nejsi už žádná začátečnice a velmi dobře jsi se vypsala. Ale znovu opakuji, možná nejhezčí, co jsem od tebe četl ve své kompletnosti, tedy obsahu i formy. Citlivě zařazené dialogy v hovorové řeči, graficky pěkně rozčleněné, prostě paráda. A co u tebe vnímám po celou dobu jako silnou zbraň? To, že chceš nahlížet do zákoutí, obtížných zákoutí života. To je to hlavní, co ti přináší zasloužený čtenářský ohlas.
Ozzozorbo - švábi na pivo používá starší generace...a tomu vousáčovi bude /dle mého odhadu/ tak kolem šedesátky, tak myslím, že jelikož skoro celé je to "jeho"uvažování, vlastěně celé, že by so to tak mohl říkat:-), co myslíš...
ad plnovous paprsků - ono je tam paprskůM, takže ...
ad ražená matrice - a o tom to je:-)))
Moc dík za poznámky...
Karle, najdou se, je to skutečné...díky ti, tohle jsem psala včera, tak nemohlo do soutěže:-)
Je to fajn lidské, nevím jestli se ještě najdou takoví lidi, ale dnes tomu věřím. To by se umístilo i v té soutěži. Není to přehnané jako některé co tam byly. Tohle je s citem dávkované vyvážené. T.
blacksabbath
26. 12. 2017Nádherné......nádherné.......nádherné.......*/***********
Zajíc Březňák
26. 12. 2017Text působí uvěřitelně, dobré vystižení atmosféry, jakýsi "obrázek ze života". Ani závěr není rušivý a přitom je překvapivý, otevřený a nenásilný. Líbí!
Pěkně napsaný smutný příběh ze života, a obzvláště mě zaujal závěr. TIP
Evženie Brambůrková
25. 12. 2017Až jsi mě rozplakala. To ty vánoce. Jsme na sebe hodnější. /T
milujem Tvoje obrázky zo života, dýchajú človečinou, v každom je kus Teba...
*****
Jj jako vzdy : umis to podat... ale smutku je v tom na kila... Toho, co nejde lecit...
Mám od Tebe radši prozaičtější texty (nic v tom ale nehledej) a tomto tvém tématu máme podobný pohled na svět.