Věž

Dřevěné schody pod nohama skřípěly.

Světlo baterky klouzalo po špinavých prknech a šedi masivních zdí.

Schodů jak do nebe. Nebo spíš do pekla. Ještě chvilku a vypustím duši. Ještě tak aby se to se mnou urvalo, ty schody jsou durch prožrané červotočem. A každýmu je to u prdele. Protože nahoru nikdo nechodí. Kromě mě.

Kdyby se aspoň podle toho zvonění někdo řídil. Tohle je úplně zbytečná práce. Štrachám se nahoru jak Sysifos. Asi bych si měl na chvilku sednout. Kurva srdce. Času je ještě dost, tak co. Aspoň půl hodiny. Doprdele proč jsem vlastně vyšel tak brzo? Kdybych zazvonil o pět nebo deset minut později? Kdo by to zjistil? Stejně bude takový randál, rachejtle a všecky ty krámy a nebude nic slyšet.

Kroky utichly a bylo slyšet jen tichý zpěv větru.

Tak popadnout dech a honem nahoru. Hlavně aby tam byla ještě ta flaška. Ale jo, musí tam být, leda by ji vyzunkli holubi.

Schody se opět neštastně rozvrzaly a světlo baterky se pomalu blížilo k vrcholu věže.

Ještě posledních dvacet, třicet schodů, pak si sednu, dám si pořádného loka z flašky, zapálím cigáro, počkám čtvrt hodinky, odzvoním to a pak rychle domů. Už aby to bylo, doprdele práce, proč já se musím takhle honit? Mám to vůbec zapotřebí? Starý člověk.

Aha, už ho vidím, macka.

Mdlé světlo baterky narazilo na chladný povrch velkého zvonu. Pak pomalu klouzalo dolů po provaze, visícím od srdce dolů.Něco nebylo v pořádku.

Normálně by provaz měl být prověšený.

Sakra co je? Vždycky je prověšený. Vždycky ho tak uvazuju k zábradlí. A na tři uzly.

Provaz byl úplně napjatý.

Světlo baterky se zatřpytilo v páru skelných očí.

Baterka vyklouzla z ruky a celou věčnost padala na podlahu.

Tma.

Kurva! Baterka ! Srdce! Bodá! Pálí!

PÁLÍ!

Ve tmě se ozvalo těžké žuchnutí. Muž se snažil popadnout dech. Klid, panebože.Dědku, uklidni se! Čeho se tak lekáš ty blbče! Nádech. Výdech. Soustřeď se. A v klidu. Nádech. Výdech. Dobrý?

Dobrý. A teď. Baterku. Najít.

Šátrání v temnotě. Po chvíli prsty na cosi narazily. Ať není rozbitá.

Světlo.

Nebylo mu víc než třicet. Tmavé vlasy. Modrošedé oči. Vypadal obyčejně. Až na provaz kolem krku. Až na fialový obličej. Až na vytřeštěné oči sledující muže.

Doprdele práce. Měl jsem z toho málem smrt. Dělám jak kdybych nikdy neviděl mrtvého. Cha! Ale fakt je, že jsem tě tady nečekal. Je mrtvý? Je.

Namáhavě vstal a začal se oprašovat.

Kurva chlape, co tě to napadlo? A proč zrovna tady? Myslel sis, že tě tady nikdo nenajde?

V bezpečné vzdálenosti obešel visícího muže a sáhl do tmy za jeden z trámů. Zuby odšpuntoval láhev a pořádně se napil.

Pohled na hodinky.

Do hajzlu, ještě dvacet minut. Já vůl.

Mrtvý nic neříkal, lhostejný k dění kolem sebe.

Muž si sedl do rohu. Opřel se zády o trám. Nervozně zalovil v kapse.Cvaknutí zapalovače.

Snažil se uhýbat pohledem. Pokoušel se zadívat do temnoty krovu nebo studovat strukturu podlahy, ale vždy jeho pohled skončil na visícím těle.

Nemůže tu viset dlouho. Ještě ani nezačal smrdět. Kurva, tohle je ale morbidní. Taky bych se na to zvonění mohl vysrat, to ho mám tahat za nohu nebo co? A odříznout ho nemůžu. Jednak nemám čím a druhak stejně. Co pak s ním? Dát si ho na záda a sejít? To určitě! Hodit ho dolů? Ještě přistane někomu na hlavě.

Potáhnutí z cigarety.

Proč jsi to udělal? Máš aspoň nějakou závět nebo něco? No šacovat tě nebudu. Mám zavolat policajty? Co s tebou kurva? Stejně ti už nikdo nepomůže. Ani pámbu všemohoucí.

Další lok z láhve.

Co je to s váma lidi? Klidně bys mohl být můj syn, do háje. Věšet se ve třiceti. Proč kurva? Dyť to je konec v půlce života. Myslíš si, že já sem to měl kurva lehký? Celej život? Ale mašli jsem si nehodil. Víš o co všechno bych přišel? A o cos přišel ty?

Lok.

A o co vlastně? O dalších třicet let v posrané práci, která tě ubíjí.O pitomou ženu, která se s tebou rozvede. O nudu a šeď. Zkažené oči. Ztvrdlý játra. Prostatu.

Potáhnutí.

Vlastně máš recht, chlape. Udělals to docela elegantně. Chcípnout si hezky v klidu, na boží půdě, blíž k nebesům. Sranda. A to tě ani nikdo nehledá? Nemáš ženu? Haranta, kterýmu se táta nevrátil z práce a kluk teď brečí a neví co se děje. A tys na ně na všechny vyzrál. Houpeš se tu v průvanu a čumíš na mě těma svýma skelnýma očima.

Nic neponechat náhodě. Ani smrt.Vysrat se na náhodu.

Cigareta dopadla na zem a těžká bota ji rozmáčkla.

Lok.

A další.

Tahle flaška mi tu vydržela pět let. Vždycky, když sem vylezu, dám si hltíka na zahřátí. Ale dneska je dobrej den na to, abych ji dorazil.

Muž se těžce zvedl. Ještě se napil z láhve, ale nechal trochu na dně. Dvě minuty do půlnoci.

Muž si stoupl na špičky a strčil flašku mrtvému do kapsy kabátu.

To máš ode mě na památku.

Venku se rozhořely tisíce ohňů.

Tak šťastný a veselý!

Pověsil se mrtvému za nohy. Srdce zvonu se neochotně pohnulo.

Hlas zvonu obletěl celé město.

Hurá. Skončil starý zkurvený rok. At žije nový zkurvený rok!

A houpající se mrtvý muž pozoroval, jak se světlo baterky pomalu ztrácí. A vrzající kroky přehlušil ohňostroj venku.