Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMořský ďas
Autor
Střelec
Tam, kde Egejské moře přecházelo v kamenné břehy Starověkého Řecka, stál osamělý pískovcový dům. Na jeho balkoně stála plačící žena a pozorovala moře. Zoufale by potřebovala nějakého muže, a tak k moři promluví.
„Slyš mě, Poseidone jediný!
Přemoz žal můj marnivý,
sic do hodiny zemřu naň!“
Z města dolehl zvuk kostelního zvonu, ohlašující desátou hodinu večer. A moře se ani nepohnulo.
Žena dohnala nastalou pauzu v pláči ještě srdceryvnějšími vzlyky, pak opřela ruce a hlavu o sloupovou římsu. Tíží jí matka, jediný řecký křesťan, díky níž se ocitla na samém okraji společnosti. Žena má přirozené pudy a touhy, kterým nikdo na světě nezabrání. Ovšem kromě matky.
„Budeme si povídat?
O mužích třeba?
Neumíš kývat, neumíš zpívat,
nevadí – stačí, když budeš se hýbat.“
A vlna narazila na kameny.
„Máš mě rád?“
Voda se rozstříknula všude kolem.
„To je škoda.
Já jsem člověk
a ty voda.“
Zase ticho.
„Mé tělo jistá touha souží,
dere se zevnitř, dere se ven.
Matka nade mnou však krouží,
nenechá mě ani den!
Má pravdu?“
Moře klidné.
„Já to věděla!
Chceš mě?“
Příval vody odmrštil ze břehu pár balvanů.
„Já tebe taky.“
Žena se odvrací od moře. Náraz další vlny. Prudký pohyb zpět. Nic. Moře mrtvé. Jde spát. Moře ale ne.
Uprostřed vody – někde v dáli i za těmi nejvzdálenějšími ostrovy – něco vystřelilo vpřed. Plave to těsně pod hladinou a zvedá nejbližší vodu jako brouk pod lidskou kůží. Náraz o mělké dno břehu. Z vody se vykutálela postava neurčitého tvaru a neurčité hmoty, nabývající smysluplnější barvy. Muž – Mořský ďas!
Žena, čerstvě rozvinutá a připravená, nic netuší. Matka spí. Dveře se zlehka otevřely, podivný to muž v nich. Má žábry. Žena hrůzou nedýchá.
„Jsem tady.“
Jeho prazvláštní postava se náhle zmenšila. Hmota toho těla někdy kápla na zem, kde pak zůstala v podobě vody. Ta malá postava se vlila přímo do jejího měkkého těla – nestačila nic.
Výkřik.
A teď se uvnitř začal svíjet a zmítat na všechny ty citlivé strany. Mohl nabýt libovolného tvaru a způsobit libovolnou slast.
Matka vstala.
Po chvíli toho žena měla dost. Další výkřik. Ale tvor nepřestával a nešlo nijak uhnout jeho nelítostným pohybům. Žena zažila nepřerušený proud blaha, a rozlétlé okenice se roztříštily o zdi. Tvor se konečně uráčil vystoupit.
Prstem jí zastavil rozechvělé rty, pak dlouhý pohled do očí – do očí Mořského ďasa, ve kterém bylo všechno, co si chtěli říct. Pohladil ji ve výmluvném gestu po rozpálené hrudi. Objala ho, zaslepena podobou skutečnosti a vírou v řecké bohy.
„Nikdy tě neopustím.“
Matka běží po schodech do její ložnice a vtrhá dovnitř. Ženě přistává na hrudi nůž a bez odporu zajíždí níž.
„Hříšnice!“
Odbila jedenáctá hodina.
Matku nalezl zbloudilý poutník utopenou v domě. Všude bylo karmínově vidět, kudy Mořský ďas ženu nesl, než skončila v moři.
„Taky tě nikdy neopustím.“
25 názorů
Morticia Adams
28. 02. 2021Působivé.
Ahoj, když chceš konkrétně někomu odepsat, dole v okně zamodříš ten správný nick a vedle je - odeslat...a ten komentující se dozví, co jsi chtěl odpovědět...
Děkuji všem. Tady není možnost přímo reagovat na určitý komentář? Jsem tu poměrně nový... :)
Děkuji za avíza a připomínky, Lakrove. Upřímně jsem tohle opravdu nečekal. Omlouvám se za pozní odpověď - to akorát dokazuje moje překvapení (nechal jsem to být).
Na mě to zapůsobilo silně. Nepřirovnávám to k Vodníkovi ani k Shakespearovým dramatům ani k ničemu jinému. Podle mě je to osobité, drsně až hrůzně poetické. Tip určitě.
Připomínka: Být tebou ještě bych si to vzal, opravil sem tam chybku, ale hlavně jednotlivé věty a formulace cizeloval. Podle mého próza toho druhu nabývá na působivosti tím, čím je forma dokonalejší.
Baladický horror v antickém podání despocie a rodinné vazby matky s dcerou, která zoufale podléhá své touze. Připomíná Vodníka, ano, ale není vzdáleno od Shakespearových dramat. /T
mě to, ani nevím proč, připomnělo Hatrmana shlédnutého v kině... ten pocit, když jste vodou a voda je vámi... asi proto...
Adriana Bártová
09. 10. 2018Předně díky Lakrov za avízo, povídka je to vskutku podivná, s Erbenovým vodníkem si takřka nezadá, nápad se mi líbí, jen to zpracování je fakt zvláštní, ale možná by jinou formou neviniklo tolik dramatu
Naprosto neobvyklé, bohatá fantazie.Nejdřív jsem si říkala, to je kouzelné. Ale ten hororový závěr.Kdyby aspoň nešlo o vlastní matku.
Nerýpejte se v detailech a ještě pochybně hodnocených. Vezměte to jako neobyčejný a celkem dobře zpracovaný nápad... ***
Evženie Brambůrková
08. 10. 2018To je velmi vydařené./T
Také jsme byli letos v Řecku, ale do pokojíku s dvěma dětmi a dcerou se nacpal tak maximálně puch z vedlejší taverny. :-)))
patricia w.
08. 10. 2018tak horor jsem ještě nečetla, dík :)
Hezký horor, opravdu to trochu připomíná Vodníka. Má to pěknou poetikuTip..
hm... já nějak nevím, příběh fajn, ale určitě by stálo za to trošku pozměnit některá spojení - matka běží po schodech a vtrhá dovnitř - vtrhne by asi bylo lepší
přemoz žal můj jediný - přemož? já na tyhle archaická slova moc nejsem, takže nevím, jestli přemoz je správně, možná je...
Když už tahle povídka nefiguruje na "startovní listině" soutěže Próza měsíce za září, zviditelním ji alespoň rozesláním avíza, za něž se nezájemncům omlouvám.
Máš pravdu, Lakrove. Sice jsem četl, ale povrchně, jak se někdy stává. Četl jsem znovu a dávám ti za pravdu. Teď to vidím v mnohem lepším světle. Škoda, nechat zapadnout. T.
Nevím, jestli ten závěr byl takhle zamýšlen...v každém případě je dost šokující...
Zvláštní poetika, pravda, zde na Písmáku v prźe neobvyklá
nesedne mi tahle věta:
Žena dohnala nastalou pauzu v pláči ještě srdceryvnějšími vzlyky, pak opřela ruce a hlavu o sloupovou římsu - dohnala nastalou pauzu, raději bych vymyslela něco méně krkolomého...
tip
Touha, z níž téměř sálá horko egejského slunce, a zastřeně jemná erotika se pozvolna mění v hororovou náladu ne nepodobnou Erbenovu Vodníkovi. Zvláštně napsané to je. Spatřuji v tom něco nového, co se na Písmáku tak často neobjevuje. Líbí se mi to. Musím se podívat, kdo je autorem a jestli to četlo dost čtenářů, aby podpořily mou domněnku, že je to dobré. Pozoruhodné, tak málo čtenářů, tak zatím jen tip, ale možná...
Řekl bych "antické drama! " Asi se nezakládá na Řecké pověsti, ale mě to zaujalo originalitou a hlavně kultivovaným provedením! Zde nezvykle publikované téma. Nejen historikové si přijdou na své.