Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 10. Iva a Vánoce /konec/
Autor
Gora
Závěrečný /vánoční/ díl z připravované dětské knížky Iva a kuře /věková kategorie 5+/...
Uvidí aspoň nakrátko
prasátka zlaté prasátko?
Iva se nemohla dočkat večera. Pořád se vyptávala, kdy už přiletí Ježíšek. A že by na něj raději čekala na statku s kuřetem Pampeliškou.
Proč ne, měli to kousek, a tak táta odvedl Ivu „do služby“. Domek rodičů byl postaven hned nad jejich uličkou v polovině velikého kopce. Babi se točila u sporáku a pobrukovala „Hajdom hajdom tydlidom“ na hudbu z rádia.
„Co tady voní, babi?“
„To je františek, a vedle na talířku hromádka purpury.“
„František?“ Ivě připadalo divné, že černá homolka má lidské jméno. Babi dnes chvátala, aby vše bylo jaksepatří připraveno na sváteční večeři.
„Ivuško, natáhni gumáky, bundu a přeběhni dvůr, čeká na tebe děda. S nadílkou!“ „Dědo, dědo, ty už máš pro mě dáreček od Jéžíška?“ přiběhla do dílny jako velká voda. Vzal ji do náručí, aby si tu nadílku mohla pěkně z výšky prohlédnout. „Podívej, co je v nůši, princezno.“ Tak říkal Ivě, když měl zvlášť dobrou náladu. Ukázal proutěný koš s klasy kukuřice, starými rohlíky a jablky.
„Každý správný hospodář podaruje na Štědrý den nejdřív svá zvířata. Tak to dělal i můj otec i děda.“ Iva obhlížela zvířecí pochoutky.
„Tak co, myslíš, jsi taky správná hospodyně?“
„Ano!“
„A pořádně oblečená jsi? Nevidím čepici. Zdá se mi, že půjdu bez tebe.“ Rychle nasadila kulicha s obrovskou bambulí. „Jablka, rohlíky a kukuřici vysypeme dobytku.“
Děda, který nesl na zádech těžkou nůši, musel princeznu stále dohánět. Konečně vystoupali na vrchol kopce. Položil nadílku na zem.
„Můžu si vzít tvrdý rohlík? Maminka nám k obědu dala jen polívku. Jinak neuvidíme zlaté prasátko!“
„Rozmysli si, jestli to chceš pokazit, když jsi vydržela doteď. Za hodinku budete mít doma bohatou večeři.“ Děda se s uspokojením díval, jak Iva svraštila čelo a položila pečivo zpátky.
Pávík důležitě pochodoval dlouhatánskýma nohama sem a tam po své voliéře. Nakláněl hlavu s korunkou a sledoval, jak mu Iva sype obilí. Hned se pustil do pšenice. A pak už se házelo zvědavým bílým a flekatým horským kozám a dvěma plachým ovečkám pečivo, padaná jablíčka a kukuřice. Iva dohlížela, aby se dostalo všem.
„Princezno, půjdeme do chléva, prasnice s mladými už jsou zalezlé. Drž se u mne. Když mají selátka, chodí s nimi spát dřív a jsou opatrnější než jindy!“
Rozkoukávali se jen za svitu baterky. Chundelky Tonička i Janička, které Iva dobře znala, ležely na slámě. Mezi sebou měly tentokrát naskládaných sedm mrňavých selátek, jak se patří na mámy - prasnice. Děda na ně vlídně promluvil, aby ho poznaly. Vysypal jídlo do koryta. Tonička radostně zachrochtala a přetočila se z boku na nohy neuvěřitelnou rychlostí. Vybrala si z vánoční nadílky jablko a hned je chroupala.
„Vidíš, Ivo, jak zvířatům chutná. To znamená, že jsou zdráva. Tak hezký Štědrý večer vám všem!“ popřál dědeček a Iva jim zamávala.
„Ještě spolu odneseme něco dobrého zvěři do krmelce.“
Popadl vidle a z půdy naložil voňavé seno. Když naplnili krmelec, Iva rozsypala ze sáčku kaštany, které s bráškou sbírali na podzim.
Venku už se šeřilo. Honem na statek! Babička uvařila čaj, aby se zahřáli. Drželi teplé hrnky ve zmrzlých rukách a vyprávěli, kde všude byli. „Zbývá jen sebrat vejce a zavřít slepice,“ řekl dědeček.
„Můžu s tebou?“ hrnula se Iva na dvorek. Kuře, které na jaře zachránila před kocourem, dlouho neviděla. Začala totiž chodit do školky.
„Tady máš baterku, uvnitř bude tma. Potichu, ať slepice nevylekáš.“ Hned si všimla bělostného, načepýřeného kohoutího peří. To je kokrháč Budík! A kdo je to namačkaný na Budíka? Něco píplo, a znovu!
„Pampeliško, Pampeliško,“ poznala Iva kuře. Pípnutím dala najevo, že si na kamarádku pamatuje. Děda s Ivou přistoupili blíž a pohladili Pampelišku po pírkách. Kohout Budík rozčileně zakroutil hlavou, až mu rudý hřebínek na hlavě přepadával. Nelíbilo se mu, že někdo hladí slípku z jeho hejna!
„Hezky se vyspěte,“ popřál děda slepicím, a boudu zavřeli na pořádnou závoru.
„Pampeliška nám vyrostla, spřátelila se s ostatními,“ vysvětloval děda cestou do domu. „Před pár dny snesla první malé vajíčko, schoval jsem je pro tebe.“
Než všechno obešli a jako správní hospodáři rozdali nadílku, byla úplná tma.
„Pampeliška už spinká. Je noc," řekla Iva.
Držela se dědy za ruku. Cestou z kopce viděli zářit lampy, přizdobené modrým světlem ve tvaru sněhových vloček. Ve druhé ruce si nesla malinké vejce, vypadalo jako křepelčí, ale věděla, že je od Pampelišky.
49 názorů
Jardo, jsem potěšena, že se ti ukázka líbí, a cením si tvého názoru. Politiku bych do toho nemíchala, už proto, že je to pro děti:-), díky!
Je úžasné úspornýmí prostředky vyjádřit tak mnoho. To je romantika obyčejného života, ještě snad obvyklého před dvěma světovými a mnoha menšími válkami, revolucemi a převraty, které existují jen proto, že nenažranci chtějí ještě víc a prostí lidé nemají už nic. Vztah k přírodě, ke zvířatům, k sobě navzájem - i mimo rodinu je to, co dělá život dobrým.
Díky. To je určitě potěší. Malá má tři, ale rozumu na šest. Teď dostala pod stromeček bratříčka Adámka a kupodivu nežárlí, naopak se chce o něho starat.
Přemku, to je pro mne vyznamenání!!! Já ti pošlu několik dílů, které jsou již "načisto" napsány, moc by mne zajímalo, zda se budou malé líbit!
Děkuju.
K té široké chvále přiidávám přání, aby se kniha líbila a děti byly spokojené alespoň jako vučka, které jsem milé povídání předal prostřednictvím maminky. Ctíš tradice skvěle.
K té široké chvále přiidávám přání, aby se kniha líbila a děti byly spokojené alespoň jako vučka, které jsem milé povídání předal prostřednictvím maminky. Ctíš tradice skvěle.
Ano, jestliže je to součást širšího díla, kde už jsou popsány různé epizody, pak to jistě už není třeba.
Jirko, děkuju za povzbuzení a rady.
Tenhle díl je o dost delší než ty, které již jsou napsány, a tomu, kdo by je znal, pak stačí zmínka /zachráněné kuře, psi, kteří za bouřky našli útočiště u prasnic apod./, nechtěla jsem závěrečný díl ještě prodlužovat...
U každého mám nějaké /snad/ vtipné dvojverší, které uvozuje obsah, a představím-li si u textu pěkné obrázky, snad by ten / v podstatě skutečný/ příběh mohl obstát...
Díky vám všem za nápady, něco jistě použiju...
Dášo, díky, no, to nemůžeš jistě vědět, že v předchozích částech humor je, ale díky ti za zájem a důvěru:-))
Dagmaran, s tou hantýrkou to není až tak nutné, ačkoliv by možná text oživila, ale také, nesmíme zapomínat, že je určen dětem, možná na sebe strhla pozornost, přičemž určující by mělo být navození dětských pohledů a otázek ve vztahu ke světu domácích zvířatek. Máš však pravdu v tom, že špetka takové mluvy by prospěla určitě. Já bych spíše text, který je jinak dobře napsán, na jednom nebo dvou místech probloubil nějakou historkou v podání dědy či Ivy, např. jak Iva zachraňovala kuřátko před kocourem, nebo co taková prasnice dovede, když ji někdo sáhne na selátko. Ale chválím text jako užitečný exkurz jak do světa domácích zvířat, tak do vánočních tradic. A nejen to, chválím i naznačený vztah hospodáře - dědy ke zvířátkům, např. jak je oslovuje, apod.
Goro, jasně, že máš v předešlých dílech humor. Tady je takový jemňoučký :-)
Dášo, neboj... vtipné momenty jsou snad v již napsaných dílech, zde možná v tom, že Iva očekávala nadílku a byla pro zvířata, ne pro ni... možná i Budík už názvem a františek také, nic třeskutého, spíš vánočně vyladěno.
Jinak s tou dědovou hantýrkou je to dobrý nápad... díky ti!
pěkné čtení a doufám, že nedostanu za uši, když podotknu,
že by tomu slušel nějaký vtipný moment.
A děda by mohl mluvit nějakou svojí hantýrkou.
Obojí ale umíš, takže tu asi šlo o takové "uhlazené" povídání.
Zeanddrich E.
26. 12. 2020Je to milé, ..., zastavující, a do minulých časů odvádějící :)
Hezké Vánoce přeji:)
Hanko, tobě také!! A děkuji, je to tak s tím klidem a během života kolem zvířat...
Radovan Jiří Voříšek
26. 12. 2020má to atmošku, to se pozná na tom, že jde (na vesnici) o běžné činnosti, ale i tak čtenáře baví, představuje si a vzpomíná
krásna predvianočná atmosféra, pripomenula si mi detstvo na dedine, teplo a vône chlievika vôbec nie nepríjemné, nebo plné hviezd, ticho, žiadne ohňostroje...ďakujem, prajem príjemný zvyšok Vianoc a všetko dobré v novom roku, najmä pevné zdravie všetkým
Být tak o 31 let mladší, tak nadšením proskočím strop. Takto jen stručne sdělím, že je to moc fajn a příjemně se to četlo. Díky za to!
Karle, děkuju, i mé první knihy byly o zvířatech, ta úplně první s názvem Koťata... s ilustracemi p. Zmatlíkové. Proto si říkám, že by se snad příběhy Ivy a zvířat mohly líbit, třeba mým vnoučatům...
Evženie Brambůrková
25. 12. 2020Nemáme sice tolik zvířátek jako ty, ale také jsme na ně nezapomněli. :-)
Vzpomínám na dětství; taková vyprávění o dětech a zvířatech z hospodářství se mi vždy líbila. Pro ně vhodným způsobem psané. Kohout Budík, kuře Pampeliška, prasátka Tonička a Janička. Trefné názvy, pro děti jako dělané.
Zviřátka a Petrovští, kočkodane. Všude samá zvířata, nic proti nim. Ale kde jsou ti Petrovští
Irčo, jsem šokován, že kurové u sebe nemají elektrický proud, tím pádem nejspíš tedy ani televizi. Divím se, že to snáší.
Karpatský knihomoľ
25. 12. 2020Kohout Budík ma rozosmial. Príhodné meno.
Květoň Zahájský
25. 12. 2020Na dobrou noc skvělé.
Z vlastní zkušenosti vím, že děti vydrží poslouchat, když se jim čte. A tenhle příběh je určitě zaujme. Je tam spousta zvířátek a je to ze života. Takové opravdické. :-)
Norsko, mám tady dětské knihy /pro opravdu malé děti/ a příběhy jsou mnohastránkové... moje vnoučata u nich přesto vydrží, no, tak nevím...