Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePátý den...
Autor
Gora
Hledám. Jako včera, jako předevčírem a ještě nějaký den předtím. Obchůzku pravidelně začínám ve sklepě. Pak nahlížím za kotel. Po několikáté obcházím dům. Zahradu. Přilehlé pozemky. Zase je mi do pláče, když vidím na zídce černá huňatá koťata. Ptám se, jako bych věřila, doufala, že mi odpoví nebo dají mrknutím najevo, jak se věci mají:
„Kde máte mámu?“ Mrkají, ale poplašeně, nedají na sebe sáhnout. Přiblížím k nim ruku, skokem jsou opodál. Je jim přesně rok, ale ještě nikdy nebyla bez své mámy. Šedá kočka, kterou jsem pojmenovala Korat, si vloni na jaře vybrala naši půdu k porodu koťat a naši rodinu ke svému životu. Měla totiž v ulici pod kopcem své majitele, ale přešla přes pár zahrad a natrvalo zůstala u nás.
A teď je najednou pět dní pryč. Kdo nikdy žádné zvíře neměl, asi by netušil, jak mi je. Jaké obavy se mi honily hlavou. Můj nejhorší opakovaný sen je, že někudy procházím, dejme tomu opuštěnou vesnicí, a vidím desítky, stovky hladových koťat, sbíhají se ke mně a já se budím děsem. Za těch pět dní, co kočka Korat zmizela, bylo všechno naruby.
Včera jsem se snad posté koukla na římsu okna, kde sedávala, a spatřila šedavý stín. Vrhla jsem se ke dveřím. Nikde nikdo. Tak moc si přeju její návrat, že ji vidím na obvyklých místech, kde sedávala.
Sobota, dvě hodiny po obědě, když volá manžel.
„Rychle si vezmi klícku na kočky, jedu pro tebe.“
Nejsem z toho moudrá, ale než se stačím vypravit, je doma a překotně vypravuje. Jel z práce kolem lesíku Dubík, což je asi kilometr od nás, uviděl známého hasiče, jak u mostku nad potokem parkuje s malým služebním autem a někam se žene se žebříkem přes rameno.
„Nazdar, co tady děláš, máte výjezd do lesíka?“
„Zdar, kominickej, ale člověče, támhle v koruně toho nejvyššího habru sedí už prej nejmíň dva dny nějaká kočka. Někdo zavolal měšťáky, ti zase nás, nemají třicetimetrovej žebřík!“
„Kde? Jo, už ji vidím. Proboha, to je asi naše kočka, žena už ji pár dní postrádá!“
V tu chvíli přijel zaměstnanec útulku s odchytovou klecí. Muž mu vysvětlil, že kočka je naše, tak zase odjel.
Pokus sundat polodivokou, vystrašenou kočku dopadl tak, že asi z dvaceti metrů výšky vyšplhala až docela nahoru. Proto jel pro mne, abych Korat přemluvila k návratu. Těžší úkol jsem snad nikdy neměla!
S vyvrácenými krčními obratli stojím pod obrovským rozvětveným stromem, volám na kočku, ale všechno marné, i šustění sáčku s laskominami. Zírala na mě zezhora, vypadala nějak malá a na můj hlas reagovala šviháním ocásku a stříháním slechy. Když jsem si představila, že z té panelákové výšky spadne, dělalo se mi zle. Skoro s pláčem jsem ji prosila, aby se nebála a slezla. Kdepak.
Hasiči povolali velký vůz s dlouhým žebříkem a plošinou. Do kabinky nastoupil i můj muž, navlékl si rukavice a na podlahu připravil klícku. Jediný výsledek byl ten, že se kočka přesunula na nejvzdálenější místo stromu.
Poslední možnost - přejezd nákladním autem na mostek. Znovu vysouvání žebříku, muž ulomil suchou větev a směroval kočku k cestě dolů. Věřili jsme, že pod stresem sleze a vrátí se sama domů, ale přešla na tenkou větev, odkud už neměla úniku. Ona se prostě z nějakého důvodu bála sešplhat po dlouhém kmeni na zem. Manžel se vyklonil z kabiny, popadnul Korat a šup s ní do bedny. Byla to riskantní operace, ještě, že nemá strach z výšek!
Jelo se domů, ale předtím jsem děkovala hasičům, že záchraně kočky věnovali svůj čas. Také dvěma ženám, které volaly policii, když si všimly, že kočka je na stromě několikátý den.
Kočku jsem nechala přes noc doma s talířkem jídla a vodou. Strašlivě zhubla, vypadá zase jako kotě. Ale žije a to je hlavní.
50 názorů
Evženie Brambůrková
18. 05. 2021Stále ještě žijí lidé, kteří milují zvířata.
Děkuju, annnie, hasiči mají často nezáviděníhodné úkoly, takové, které nikdo jiný nechce dělat...
Majaksi, to je od jedné autorky, blasksabbath, ty ilustrace. Když ji požádáš, taky ti možná některou věnuje.
Šmárjá, tohle drama mi úplně uniklo, dostala jsem se k němu až díky reportáži a Majaksovu dotazu. No tak sláááva! Sama jsem kdysi volala hasiče kvůli svýmu kocourovi, podobnej případ...
Pěkně svižně napsaný, tip a.
To není otázka důvěry. V tomto příběhu to prostě nemohlo dopadnout špatně.
Velmi dobře napsané. Jen pár věcí bych vypustil - například "abyste porozuměli", to je tam zbytečné a bez toho to je působivější. Nebo to s tím účetnictvím. Ale to jsou detaily. Pro mě to však nebylo až tak napínavé, protože jsem si nedovedl představit, že by to dopadlo špatně, když jsi to psala ty.
Honzo, ačkoli máme zvířat hodně, o každé z nich se strachuji... díky a ať se fence dobře daří ve tvé péči.
Tento zážitek ti rozhodně nezávidím. Pečuji o přestárlou a mazlivou fenku a představa, že se jí něco stane, mne děsí. Hlavně, že to u vás dobře dopadlo.
Karle - děkuju. Tohle byla extrémní výška, štěstí, že to dobře dopadlo! A ta náhoda, že jel muž kolem...
Jednou jsem sundával kočku z naší třešně. Mňoukala. A dvakrát, zase jinou, z naší garáže, kde se ubytovala a já jsem ji tam zamkl.
Movsare, kdyby byl včera někdo zavolal televizi, mohla být naše kočka ve večerních zprávách:-)
Děkuju ti!
Luboši, vždyť víš, jak smutná jsem byla... snad si Korat dá pozor na podobné eskapády, hasiči k ní nemohou vyjíždět denně!!
Irčo, tahle do dílka zabalená zpráva má naštěstí do jobovky zatraceně daleko. I kdybych sám neměl čtyři kočky bytové, tak si dovedu dobře představit, jaký šťastný pocit se usídlil ve tvé duši. Vivat Korat!
Renato, víš, jak mi na zvířatech záleží... taky nerozumím, proč byla tak daleko, ale ten strom je obrovský a dole teče potok... děkuju.
Ty brďo! Asi u vás na tak vysoké stromy nebyla zvyklá. No, tak tam ze zvědavosti vylezla a pak se začala bát. Mé matce se něco podobného stalo s její kočkou, která vylezla na střechu. Ale hlavně, že ji našli a vy jste se to dověděli. Těší mě, že v poslední době se tolik lidí podílí na záchraně zvířat. Nejen vy, viděla jsem v televizi i dramatickou záchranu psa apod. Dobře že ji máte zase doma. Vy jste rádi a koťátka určitě taky. :-)
Hanko, manžel má dlouholetou praxi, někdy možná napíšu, na čem všem se podílel - myslím kolem zvířat. Je rychlý, i přesto ho Korat včera pokousala... Děkuju ti!
Janino, děkuju. Batolení opraveno:-), psala jsem jako včerejší aktualitu do noci...
krásny príbeh so šťastným koncom, také môžem kedykoľvek...mačky milujem, doma máme jednu pôvodom z ulice, domov si užíva... väčšinou sa stretávam so zlými reakciami ľudí, v poslednej dobe maličké mačiatka vyhodené v krabici do smetného koša alebo len tak pri ceste...mám kamarátky, ktoré dokážu tieto maličké, bezbranné tvory vypiplať na fľaške mlieka pre mačky, ohrievajú ich termoforom, zháňajú im domovy, kastrujú, zachraňujú...Tvoje zvieracie kráľovstvo musí byť úžasné...a chválim manžela...je skvelý...
Teda, to bylo napínavý! :-) Hlava mi to nebere, proč kočka udělá něco takového. Musela být opravdu hodně vystrašená, když tam zůstala celé dny (a doma na ni čekala koťata). Četlo se mi dobře, jen "než se stačím vybatolit" by mi sedělo spíš k dítěti, než k dospělé ženě.
Irenko, příběh je napínavý, četla jsem jedním dechem a mám radost, že vše dobře dopadlo. Potěšilo mě, že tolik lidí nebylo lhostejných ke kočce na stromě a podílelo se na její záchraně. Mám radost, že Korat už je se svými koťátky :-))). Moc hezký je i obrázek ivi :-))). TIP
Květoni, ta naše bude nějaká šlechtična, asi to bude tím původem:-)))) a dík!
Květoň Zahájský
16. 05. 2021Naše kočky naštěstí šplhají po stromech jako veverky. Nikdy by mě fakt nenapadlo, že se to může přihodit jiné kočce, než americké.
no, napínavý to bylo a koukám, že kolem jela i iví a nakreslila kočičku, super ;)
Lucie, děkuju, my máme hodně zvířat, a tak občas zažíváme i nepříjemné události, ale tahle naštěstí dobře skončila!
Já Lucie píšu...
16. 05. 2021Musí naprosto souhlasit s napínavým a poutavým popisem! V jednu chvíli jsem si myslela, že vážně spadne, to ve mně úplně hrklo. Naštěstí tu byla záchrana happy endu a krásného obrázku :)
Moc milý, ale zato pěkně vzrušující příběh!
Přemku, moc hezky jsi se vyjádřil... ano, to je to nejcennější!
Dnes napíšu nějakou pochvalu těm hasičům, mohli to vzdát a odjet, ale neudělali to.
Užasný, pro mě až neuvěřitelný zážitek. Ne proto, že kočka vyleze na strom a třeba tam zůstává, ať ze strachu, nebo číhání na ptáky, ale pro tu obětavost, pomoc a práci tolika lidí pro záchranu jedné kočky. To je úžasné bohatství a souznění člověka s přírodou. Ukazuje co je v lidech dobrého proti zlu a trápení zvířat, co je dobrého i mezi lidmi samotnými. Bezva a díky.
Jardo, má se k nim... pustila jsem ji po pár hodinách odpočinku ven, protože doma žalostně mňoukala, a hned byla v jednom chumlu s koťaty... všichni šli ráno se mnou jako každý den pustit slepice, vše je v pořádku!!
gabi, mě napadlo, že třeba chtěla ulovit ptáčka a ten poletoval směrem nahoru.
To byla fakt napínavé! Je fakt, že nahoru to jde líp než dolů. Obrázek se mně líbí. :)
Gabi, muselo ji něco zahnat - a navíc na ten obrovský strom... na tom Dubíku a blízko naší zahrady chodívá hodně lidí se psy... tak si to vysvětluji. Děkuju!
opýtaj sa jej, prosím ťa, prečo odišla od svojich koťátek práve na tento strom, musela mať nejaký dôvod, niečoho sa zľakla? *
Ivi, celé "operaci záchrana kočky" nakonec přihlíželo tak dvacet okolojdoucích, a všichni tam s námi byli přes hodinu, než se to povedlo... lidé nejsou lhostejní, a to jednoho potěší! Děkuju i tobě, obrázek jsem si na tebe vymyslela prakticky v noci a tys mi vyhověla... díky!
Páni Irčo...při čtení mi naskočila husí kůže....a kdybych nebyla tvrdá rockerka...přiznala bych se, že mám mlhu před očima....zhltla jsem to honem, abych věděla jaký bude konec......hlavní je, že vše dobře dopadlo.....pomuchlej jí za mě kožíšek!!!....a příště dej avi, že to má dobrý konec nebo to nepiš tak naléhavě-napínavě!!!!!!!!!!.........*/*****************