Ostrich: Aspoň chytit měsíc... Krásný, ostrichi. A po 8 letech to ještě víc chápu :)
přesně to vystihuje věci které zažívám a asi vůbec všichni lidi.Určitě ta bolest posunuje akorát někdy to třeba těm lidem musíme říct.aby se nám ulevilo.někdo za to stojí, a pak se třeba může ta bolest změnit a my taky..
Exhibicionismus... zajímavý nový literární směr :D mám štěstí, že už se o něm ve škole učit nebudu, ale určitě bych ho měla ráda - alespoň něco by konečně bylo srozumitelné. Jen tak dál a dál a novým směrům zdar. :)
Máš pravdu. Prolog se možná snaží zmírnit patos, který je (kupodivu, i za absence velkých slov) cítit ze samotné básničky.
Humor je zbraní proti strachu, často jedinou.
Samotná báseň byla přitom psaná v poměrně zoufalém stavu, který se mi ovšem samozřejmě nechce dávat najevo. Teď jsem však rád, že jsem byl prokouknut.
Tohle je pro mě hodně cenná kritika. Budu se k ní vracet. Díky.
Zaujalo, jenomže bych řekl, že ta báseň a prolog jsou dvě - zcela samostatná díla a prolog té básni - škodí. Prolog omlouvá a zlehčuje báseň, protože se toho, co říkáš, poněkud bojíš... Ta básnička je totiž skvělá. Kdysi jsem si to pro sebe nazval "stručnou" poezií, vyjádřit něco takhle jasně, jako se ti to povedlo, je mnohonásobně cennější, než většina zdejších rádoby umných textů.
A to, co říkáš, je "smrtelně" vážná věc: to, jaké potkáváme lidi, nás zásadně ovlivňuje. Je to trochu jako cesta kusu hmoty vesmírem - pohořími gravitace. Někdo je obr a jda svou cestou, jiní jsou k němu přitahováni, jiný je malým kouskem prachu, který je vychylován každý den vším, co náhodou potká. Vytvořit galaxii, nebo aspoň chytit měsíc, stát se dvojhvězdou s planetami... Není to jenom na tobě, ale nemá smysl nad tím bádat, podstatné jsou tvé vlastní činy.. *+N
Nápad se mi líbí ale samotná "báseň" nebo co to je po tom strhání všech prvků básně mé moc neoslovil.
máš recht...a když je potřeba vzájemná, stejně se liší *
skvělé!!
probouzíš nadšení
t
v
i u prózy používáš metafor, když necháš čtenáře, aby si tu nejdůležitější myšlenku sami domysleli, když ji přímo neřekneš (nenapíšeš)
ale nápad (prolog:) je výborný a i báseň má něco do sebe, je rozhodně čitelná a srozumitelná a taková hezky prostá, prostě si na nic nehraje...*
No, jak říkala Landstromová, život bez bolesti nemá cenu..
t*
"Snad bych si radši zakrslý užíval radostných vztahů..." To jsou obraty, panebože, jde mi to přímo do srdce... A od srdce...
Báseň je hodně zajímavá jako úvaha!
Prolog je vyborny, sama basen je naha a neni naha, kazdopadne myslenka o vztazich co boli toho koho bolet nemaji je spasna . .
Lasy*
Přidej se! Budeme dva! :)
Skvělý!!Nejspíš se přidám do skupiny,neboť o mých "básních" všichni říkaj, že jsou trapný..tak aspoň aby sdělily to,co mají;)
mno, dobrý!...mně by jako egoistu potěšilo potkat někoho, koho nepotřebuju...svým způsobem bych ho potřeboval k uvědomění si svý vyjímečnosti:))
Paradoxně mě více oslovil prolog, leč to jsem celej já:)
Leč abych nekřivdil, i báseň coby manifest exhibiconismu má svá silná místa nebo spíše silné myšlenky..příjemně úlevné pro mojí fantazii, nemusím nic hledat, všechno je pěkně vystaveno..:)
Ale k těm myšlenkám - zasluhují tip, neb (opět:) evokují vzpomínky na doby dávno minulé a jak tvrdí houba, skutečně obohacující..neb díky všem bolestem jsem se naučil více přemýšlet, více pochybovat, více věřit, více mluvit, více psát, více naslouchat, daleko více si vážit všech těch "šťastných" vztahů, ale hlavně jsem se stal sám sebou, stal jsem se tim, kým jsem..
..ooops...to zavání filozofií:)..
Leč v tvých slovech se taky skrývá kousek pravdy..člověk někdy považuje své mladší já za šťastnější, někdy za smutnější, někdy za chytřejší, někdy za hloupější leč vždy považuje své mladší já za naivní a nedospělé....zkrátka
nepotkáš dvakrát stejného člověka..
tohle mě hodně zaujalo.....jenom si myslím,že žádná setkání nejsou náhodná...a všechny vztahy nějakým způsobem potřebné,ačkoliv jsou bolestné....ale tip ti dám,protože jsi mě svou básní oslovil:o)********
Člověče, houbo, to, cos právě řekla, to je vážně myšlenka, ba co víc, je to záplata. Děkuju ti za ni.
inu,pokud je tomu vskutku tak, v tom případě jedině radost naplňuje mou mysl v tomto okamžiku......všechny vztahy jsou potřebné,protože napomáhají našemu růstu...a ty nejvíc bolestné...ty snad nejvíc ze všeho...nic není náhoda.....a přeju ti vše dobré:o)
Máš pravdu v tom, že vztah, který bolí, ti pomůže vyrůst. Jenže v co? Snad bych si radši zakrslý užíval radostných vztahů. Tobě taky to nejlepší :)
pomůže ti přece vyrůst v "lepšího" člověka....lepšího v tom smyslu,že zase o kus prohlédneš a dostaneš se blíž svý podstatě....a radostných vztahů si jistě užiješ i jako vyrostlý človíček:o)
Já ti nevim. Po sérii bolestných vztahů jsem teď zklamanější, víc pochybuju a přemýšlím, ale ¨"lepším" mě to rozhodně neudělalo.
prohlédneš časem...všechno má svůj čas.....sám píšeš.."víc pochybuju a přemýšlím"...třeba to je ta cesta.....čím víc přemýšlíš,tím víc objevuješ a pochybnost je taky potřeba,ta jde ruku v ruce s poznáním....hodně síly:o)
Všechno má svůj čas od tebe nezní moc optimisticky, uvážím-li, že jsi autorem výroku, že člověk přestává bloudit až v okamžiku smrti, ale i tak dík. Podle mě ale člověk neprohlédne nikdy. Teď si říkáš, žes byla ve dvaceti naivní, a o svých třiadvaceti si to za pár let řekneš znova a tak pořád dokola.
to je mazec.jo. přemýšlej jsem o správným přídavným jménu, ale mazec to stejně postihuje nejlíp. * už máš někovo ve skupině?
Čéče, úplně jsem se začala bát, že mě asi nepotřebuješ :-)) Má cenu s Tebou kamarádit??:-)No, popřemýšlím, jestli Tě potřebuju...
sem se budu muset vrátit...
Materula: a mazlí se s tebou ten stroj...? :))
mně ten Tvůj exhibicionismus přijde docela bnormální - viz Jacques Prévert - Snídaně .. jinak ses vysvlíkl parádně, jseš zatraceně dobrej striptér - myslím si ale, že nejlepší vztahy nevyžadují potřeby..
Písmák 