Z hořkosti světa nosím brýle

Z hořkosti světa

nosím brýle                                                  

            ležatá osmička

            bláhová iluze

            že nekonečná

            nedokončená

            moje pouť

            i já sama jsem

jsou moje alibi

můj lístek do nebe

moje soukromé

ukrývání se

            doupátko v kořenech

            hnízdečko ve větvích

            papírová krabice změkčená

            hebkými péry z krahujce

A mezitím už

ty kouzelné brýle 

jsou moje prohra

moje staroba

jsou prázdný klín

zapomenutý sen

            děťátko na rukách

            vzájemný dech

            tak zblízka

            tak úzce, svázaně

jsou tisící pohled

nad vrcholky stromů

jsou krahujčí spár v duši

a hnidy ve vlasech

jsou plaché zardívání se

            protože není  zhola nic

            co  před tebe bych

            jak pod strom  vánoční 

            mohla položit

            a říct,

to je jen tvé

ber tenhle dar

a zahřej se

můj pozdní poutníče.

            Můj milý jestřábe

             můj muži

            v tento letní svatvečer

Ale hned další okamžik

jak se to zhusta stává

přinese  znovu čarování

stromy se rozšumí

krahujec vzlétne

a ve spárech si nese

kus mého krvavého srdce

            tak hrdý, vzletný je

            a  jeho peří 

            plné všivých vší.

Ale čert to vem

když já  bych tolik chtěla

tebe,

            můj milý jestřábe

            můj milý krahujče

            muži můj milý

odhaleného v své nahé kráse

potmě si vychutnat

a  odsloužit si

dnešní večer

svou vlastni mši

            A  nevěřit Apokalypse

            uvěřit spáse

            v Mesiáše

z motýlích křídel

řízu nasadit si

zahodit brýle

v tomhle čase

a ve tmě svých očí

tichounlince, tiše

usmívat se.