KŘEČEK

Ve svém domečku plném pilin se probudil a po zívnutí začal pacičkami odhrabovat piliny ze vchodu domečku. Zaslechl hlasy a povylezl ven. Přes mříže zahlédl matně dvě postavy.

„Už jsou zase doma.“ Pomyslel si při čmuchání k mističce, kde byla zrníčka.

„Hm. To jsou pořád ty starý.“ Zjistil vzápětí a zcela vylezl z domečku.  Přesunul se k napáječce. Chvíli zní pil.

„No a voda je ze včerejška.“ Věděl hned po chvíli a postavil se na zadní, přičemž předními pacičkami se opřel o jednu z mříží.

„Jako tradičně si mě nevšimli!“ Vytanulo mu na mysli a začal si zoubky brousit o  mříž.

„To pořád musej koukat na tu svítící bednu?“ Řekl si pro sebe a zvýšil intenzitu broušení.

„No konečně jste si mě všimli!“ Zaradoval se když jedna z postav ho slovila jeho jménem. Pak se přiblížila ke kleci a otevřela dvířka.

„Je to mě zase budou tahat.“ Vytušil a uviděl dlaň a prsty, které jej za okamžik uchopily. Poté se hned ocitl v dlani. Klec se vzdalovala a on se rozhlížel kolem sebe. Zahleděl se na velkou hlavu, která k němu nesrozumitelně mluvila.

„To je ale strašném pach, když na mě otevírá tu díru.“ Myslel si, ale za chvíli byl přemístěn na postel.

„Jejda. Aspoň se proběhnu!“ Zaradoval se a rychle rozeběhl. Hned na to však byl dlaní opět uchopen.

„Je, já chci běhat!!“ Rozčiloval se a přitom do prázdna máchal všemi čtyřmi pacičkami.

Ocitl se však na klíně a veškerá jeho snaha o probíhání byla marná. Pak ale byl dán na postel a začal rychle běhat, ale hranicí mu byla stěna a dvě nohy.

„Tady nic zajímavého není.“ Zkonstatoval po chvíli a rozeběhl se podél stěny. Před sebou uviděl do výše tyčící se chodidlo. Chvíli na překážku hleděl a poté uviděl malou skulinku u stěny. Obratně do ní vnikl a pak se protáhl. Běžel dále. Povrch postele končil.

„Tam dole něco určitě je.“ Napadlo ho a odvážně se naklonil přes okraj. Pak se pacičkami neudržel a spadl  popředu, přičemž zahlédl blížící se koberec.

„Jejda. Já jsem dole!“ Zaradoval se a vběhl pod postel. Zvýšené hlasy nad postelí dávali tušit, že jeho útěk byl zpozorován.

Pro tmu nic skoro neviděl, ale díky vouskům hned objevil několik předmětů, které ho zaujaly. Brzo mu neuniklo, že se k němu přibližuje ruka.

„Mě jen tak nechytíte!“ Řekl si a zdárně přelezl několik věcí pod postelí a pak vběhnul pod skříň.Tam se schoval za několik krabic.

„Jejda tady je toho na kousání.“ Konstatoval a brzo se pustil do kousání tapety. V nejlepším byl však chycen.

„No vy mě taky nic nedopřejete!“ Mínil  poté a viděl, jak se rychle přibližují otevřená dvířka klece.

„No a jsem zase tady. Aspoň že jste mi vyměnili zrní a vodu.“ Pomyslel si a vylezl do horní části klece ke kolečku do kterého vlezl. Za chvíli v něm běhal a ono se točilo. Po chvilce se ozvalo vrzání.

„A je. Zase mi vrže. To mě teda pěkně leze na nervy. Kdy pak si toho zase všimnete?“ Zeptal se sám sebe a zadíval se z klece ven. Postavy seděli opět před tou zářící bednou.

„No počkejte. Až zhasnete, tak si začnu ostošest brousit zuby o klec!“

Sotva zavládla v pokoji tma, ozval se z klece hluk připomínající pilování mříží. Křeček byl pak překvapen, když se klec začala pohybovat a ocitla se v předsíni.

„Tak vy takhle na mě? No dobře!“ Rozhodl se křeček a hned začal zadními nožičkami vyhazovat z klece piliny, které brzo byly všude na koberci kolem klece.