Hořím

Stačí jen otevřít oči.

Otřít si zarosené brýle.

Nestačí jenom uvnitř sebe

prožít ten zpěvavý požár.

Stačí jen toužit uvidět.

Zahlédnout všechny mé ruce

vztahující se, lásko, k tobě

všechny sluneční hodiny

v mém černém a zlatém těle

jak splašeně tikají ti vstříc.

Tak bláznivě zimomřivá jsem

a tak přitápím pod tím starým

druhdy tak ctihodným kotlem

a zapaluji všechno kolem sebe

to ta touha zbožně rouhavá

aspoň na chviličku zahřát se.

A pak ten úžas, když skočíš

z hořícího domu do plachty napjaté

a v tom posledním okamžiku

záblesku tak živoucně jasném

pochopíš,

že opět mineš se.