Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHřbitovy pro křečky
Výběr: Lyryk, Stanislav_Vašina, Wopi
22. 01. 2003
31
0
3968
Autor
Rowenna
Když byly moje děti malé
měly své hřbitovy
pro křečky, pro morčata
a na mouchy, co jednoho dne ležely
pod oknem v ložnici
taky jsme z hlíny plácali
maličké busty
těch mrtvých zvířátek
i s věnečky, no, možná morbidní
pochovávali jsme je
pod naší jabloní
a děti plakaly
jak to bylo dojemný
a vedly smutný řeči
a v řadě kondolentů stál
kocour z Trnkovy zahrady
s bolavými zuby
ten ty naše rituály
vždycky odbyl
a kdo by se mu divil
a čertík zásůvkáč
co elektricky sršel smutnými nápady
a oživlý žebřík
co shazoval mé děti do trávy
a dcerka slibovala mrtvým zvířátkům
skvělé dárky, úžasné k popukání
na čele se jí objevila
první vráska z přemýšlení
jak chtěla co nejlíp vyjádřit
co cítí, aby vyhrkla
dostanete skvělé dárky
veselé až k tančení.
Koupím vám zákusek
ještě čtyři zákusky vám koupím.
Tolik o smrti
když je dítěti tak nějak kolem tří.
Swedish_Nigg
13. 11. 2003
To je fakt na dětech je stejně nejúžasnější jejich bezprostřednost, vnímavost, nezkaženost, naivita a upřímnost..........prostě všechno to o co my přicházíme, co už nemáme, co nám tak chybí (teda alespoň mě) a po čem tak strašně toužíme (teda alespoň zase já)
Fakt moc krásné a upřímné :o)
No, nakonec to rozchodí. Ale jedno období jsem se zaříkala, že už nikdy žádné zvířátko do domu, právě kvůli tomu smutku. A já sama jsem strašně vyděsila maminku, když jsem na ni hrozně ubrečená číhala, až půjde z práce, abych ji oznámila smrt stehlíka, a u popelnic ze mě dostala jen, že : On nám umřel. Chudák maminka si ten velký žal nespojila s mrtvým ptáčkem, samozřejmě.... :-))))
Když jsem byl malý pochovali jsme kanárka po babičce pod ptačí krmítko. Když babička umřela, zbyl nám po ní ten kanárek a když i on se vydal tam nahoru, tak od Té doby nechceme mít ´doma žádné zvíře, ke kterému bychom mohli citově přilnout. Stačí, že mám velkou rodinu a i ta se časem zmenšuje. Proč si přidělávat další budoucí bolest. PS: moc se mi tvá prozobáseň líbila
Drownedgod
24. 01. 2003
Moc hezky jsi to řekla.
My máme zase na poli pochovanýho bílýho potkana, když venčím psa, tak chodím kolem jeho hrobečku a vzpomínám na něj.
***
Postrach_češtinářů
24. 01. 2003
Jo. Úžasně, perfektně. Slyším, jak skřípou lopatičky o hlínu, i ty malinký křížky z dřívek se mi zjevily ... ***
Když mě bylo 6, tak jsem byl s rodiči na dovolené v Bulharsku. Jedna z mála věcí na kterou si vzpomínám je ta, jak jsem s děckama za nějakou kůlnou pohřbíval potkana (nebo myš?).
Tip za vzpomínku.
Pochopitelně to nemohly být ty zákusky, které jsme si za výkladem zamlouvali my, hoši, co spolu chodíme.
Tyhle memoárový náladovky mám rád.
*
jo řbitovy zviřátek, my ho máme pod švestkou, nechodím tam ráda
Tip od Tiky*
jo, pěkně jsi to napsala. když moje sestra dostala křečka, šíleně se rozplakala, protože si představila, že jí umře, tvoje děti mají mnohem lepší přístup...
jo a *
Monty_Python
22. 01. 2003
To my jsme svého času měli doma 32 džungaráků a hřbitovy máme tři-.Ty, které jsme měli nejradši, jsme vozili pohřbívat na Šumavu.
Když umřel náš nejmilejší křeček, uchovávali jsme ho týden v mrazáku, abychom ho mohli pohřbít pod jedním stromem na Šumavě :-)
..*....
Astalavista
22. 01. 2003
já jsem taky mívala svý hřbiovy pro křečky. A že jsem jich měla-6! A většině jsem stloukla malý dřevěný kříž a jednou dokonce dala na hrobeček o Dušičkách malej věneček :))
moc pěkný.Takový..ne přehnaně poetický, prostě ze života, skoro jako obyčejná próza, ovšem tak podivně duši hladící.Eh, co to kecám, prostě bezva * :)
Nostradamus
22. 01. 2003
"Vers libre" nádherný. I Prevert by měl radost. A ještě...ten obraz s čertíkem a žebříkem. Pěkné.