Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro Elišku
Výběr: Kid_A
29. 10. 2003
34
5
5973
Autor
WiruZ
Šel jsem spát
se svíčkou
v těle
rukou -
i na stole.
Unaven vlastní touhou.
v matném probuzení
podveden hrůzou
si uvědomil
svůj doživotní sen.
Jak snadno mohl
jsem uhořet
v omamné vůni mandarinek.
A představě tvých ňader.
Nemůžu být k tobě lhostejnej
pohrdavej a,
bylo absurdno - řekla.
Ležel nahý na stole
poléval se vařící
vodou,
a kouřil tenké, dlouhé doutníčky.
Myšlenkami putoval
za svatokrádeží všech
pojídačů melounů.
Ó Allene
sluneční zahrado (mantro ticha za oběti)
lesbiček (utajených
v kódovém označení) pípáš a zvoníš
do noci.
Zavítáš kamkoliv chceš
Vídáš se na stránkách
pojízdných knihoven.
Náhle šílenec, pojedl svojí knihu,
proplakal celou noc.
a hrabal jsem listí
(tu opadanou kůži léta a jara).
Na zádech batoh
a trochu jako blázen
nebo kosmonaut jsem vypadal.
Muž s kníry se smál -
zapaloval si jednu cigaretu za druhou
a vůbec netušil, že
měl bych být někde uplně jinde.
Počítat nítě,
lepit známky polibky vzdušných zámků.
Vesele si pročítat ten
tvůj sen.
Chodím spát v botech
pak cítím se jako super hrdina.
Postávám si vedle stromu,
který byl hlavním aktérem
mého mučení v dětských letech.
Těžko se mu podívám do očí, přestože mi šeptá
na listy píše.
Miluje tě!
Pak poliju vše benzínem
zapálím
a hlesnu těžko slyšitelné
omlouvám se.
Mrtvý potok mi zpívá, on hraje
všechny ty nástroje slyším.
Housle, basy i violy,
trubky, kytary, bubny
(jako při nacistických srazech)
nakonec píšťaly
i ten tvůj hlas.
Diamantové oči
zakouzlené v kouzelných řasách
co mě ovládnou.
Zabijou pro mechanickou svastiku růžových citrusů.
Mohlo to být všecko uplně jinak
slunce - marihuana, veškeré
naše milování
by se promítlo do mozku
okolních skal.
Perem markýze de sáde
vtělím se do zrcadla
s podlostí
živočišnou
chtěl bych sledovat veškerý tvůj pohyb.
Laskavá trpitelko
můj milý otroku.
Zapadá sněhem dokonale
vousatý podzim.
Nad městem si ční
iris a vetché mraky.
Všecky názory hadů ustaly
sami se škrtí škrtiči
s nedopitou lahví v ruce.
(Ty to teď čteš
a neměl bych být
uzavřený za zdí svých
trapných myšlenek.
Jo dítě to je boj
a je jen pro nás.
Pro mě
se nediv, že nenechám
si do toho kecat)
Ó Allene
jseš-li tu a fandíš mi
vítám tě na svých děravých
bedrech -
S otevřenou hlavou.
Allene!?
jseš tu?
Já tě vítám, jo já tě vídám - přichystal jsem pro tebe
víno, chléb, máslo, pivo - džem.
Takové malé pohoštění,
budeme slavit
a veselit se - kdykoliv se nám zachce
i když nebudeme chtít.
Cigarety značky Seno,
jak jinak.
Samozřejmě.
(V možnosti já
se vždy skrývá
nepatrná naděje ty)
Pšt!
Kluci přece nepláčou.
Sloka pro elišku
o opěvováním všem mým dámám,
že ve středu dění
si sedí
dočista nezajímavý
ve své podstatě nudný.
Teď!
Povězte mi slečny milé
komorní hudba
vodikových bomb
s kterými mazlily se
děti sirotčince číslo 5.
Ve své podstatě,
nezajímavý - člověčenstvo
do svého věku povolán a zahleděný
opilými kočkami,
příběhy
jejich nepočetných hesel.
Tak jak má být.
V očích nevinný,
až na dno své duše -
přitroublý (zavolejte na číslo 06)
vlastně tak trochu hloupý.
Znovu narozen nahý
hluchý perverzní samec
opět narozen - znovu připraven
masturbovat.
Přináším podzim
na svých zádech, si i spím
žaluju tmě, rukávem obnošených svetrů
chci spálit
dřevo (cítím ten kouř)
V poslední krabičce
Tajného šuplíku
byl nalezen človíček.
Miloval sám sebe
a měl hlad.
se svíčkou
v těle
rukou -
i na stole.
Unaven vlastní touhou.
v matném probuzení
podveden hrůzou
si uvědomil
svůj doživotní sen.
Jak snadno mohl
jsem uhořet
v omamné vůni mandarinek.
A představě tvých ňader.
Nemůžu být k tobě lhostejnej
pohrdavej a,
bylo absurdno - řekla.
Ležel nahý na stole
poléval se vařící
vodou,
a kouřil tenké, dlouhé doutníčky.
Myšlenkami putoval
za svatokrádeží všech
pojídačů melounů.
Ó Allene
sluneční zahrado (mantro ticha za oběti)
lesbiček (utajených
v kódovém označení) pípáš a zvoníš
do noci.
Zavítáš kamkoliv chceš
Vídáš se na stránkách
pojízdných knihoven.
Náhle šílenec, pojedl svojí knihu,
proplakal celou noc.
a hrabal jsem listí
(tu opadanou kůži léta a jara).
Na zádech batoh
a trochu jako blázen
nebo kosmonaut jsem vypadal.
Muž s kníry se smál -
zapaloval si jednu cigaretu za druhou
a vůbec netušil, že
měl bych být někde uplně jinde.
Počítat nítě,
lepit známky polibky vzdušných zámků.
Vesele si pročítat ten
tvůj sen.
Chodím spát v botech
pak cítím se jako super hrdina.
Postávám si vedle stromu,
který byl hlavním aktérem
mého mučení v dětských letech.
Těžko se mu podívám do očí, přestože mi šeptá
na listy píše.
Miluje tě!
Pak poliju vše benzínem
zapálím
a hlesnu těžko slyšitelné
omlouvám se.
Mrtvý potok mi zpívá, on hraje
všechny ty nástroje slyším.
Housle, basy i violy,
trubky, kytary, bubny
(jako při nacistických srazech)
nakonec píšťaly
i ten tvůj hlas.
Diamantové oči
zakouzlené v kouzelných řasách
co mě ovládnou.
Zabijou pro mechanickou svastiku růžových citrusů.
Mohlo to být všecko uplně jinak
slunce - marihuana, veškeré
naše milování
by se promítlo do mozku
okolních skal.
Perem markýze de sáde
vtělím se do zrcadla
s podlostí
živočišnou
chtěl bych sledovat veškerý tvůj pohyb.
Laskavá trpitelko
můj milý otroku.
Zapadá sněhem dokonale
vousatý podzim.
Nad městem si ční
iris a vetché mraky.
Všecky názory hadů ustaly
sami se škrtí škrtiči
s nedopitou lahví v ruce.
(Ty to teď čteš
a neměl bych být
uzavřený za zdí svých
trapných myšlenek.
Jo dítě to je boj
a je jen pro nás.
Pro mě
se nediv, že nenechám
si do toho kecat)
Ó Allene
jseš-li tu a fandíš mi
vítám tě na svých děravých
bedrech -
S otevřenou hlavou.
Allene!?
jseš tu?
Já tě vítám, jo já tě vídám - přichystal jsem pro tebe
víno, chléb, máslo, pivo - džem.
Takové malé pohoštění,
budeme slavit
a veselit se - kdykoliv se nám zachce
i když nebudeme chtít.
Cigarety značky Seno,
jak jinak.
Samozřejmě.
(V možnosti já
se vždy skrývá
nepatrná naděje ty)
Pšt!
Kluci přece nepláčou.
Sloka pro elišku
o opěvováním všem mým dámám,
že ve středu dění
si sedí
dočista nezajímavý
ve své podstatě nudný.
Teď!
Povězte mi slečny milé
komorní hudba
vodikových bomb
s kterými mazlily se
děti sirotčince číslo 5.
Ve své podstatě,
nezajímavý - člověčenstvo
do svého věku povolán a zahleděný
opilými kočkami,
příběhy
jejich nepočetných hesel.
Tak jak má být.
V očích nevinný,
až na dno své duše -
přitroublý (zavolejte na číslo 06)
vlastně tak trochu hloupý.
Znovu narozen nahý
hluchý perverzní samec
opět narozen - znovu připraven
masturbovat.
Přináším podzim
na svých zádech, si i spím
žaluju tmě, rukávem obnošených svetrů
chci spálit
dřevo (cítím ten kouř)
V poslední krabičce
Tajného šuplíku
byl nalezen človíček.
Miloval sám sebe
a měl hlad.
5 názorů
Je vidět, že kontantní součást mého psaní a mé vlastní osoby je cynismus...
A dalších skoro deset let uběhlo a zase bych hodnotil jinak...je to smutné, je to sebelítostivé, ale i ironické a vlastně vtipné...mnu nu...
mně se líbí, že to právě nejsou JEN OBRAZY, jak to mnozí čtou, ale že to jde ODNĚKUD NĚKAM, vždy se to ve sloce vyhoupne a pak s lehkou ironií nechá tu vlnu padnout a vcelku to dává dobrý výsledek! výborná! T
a kdyz to napisu nejstrucneji co to jde: je to sracka! ale i za srackou by si mel clovek stat nebo ji aspon umet obhajit...
tak me tak napadlo...precetl jsem si asi dve sve stare basnicky...a uprimne nudily me...tuhle jsem vlastne ani nedocetl...rikam si cim to je....snad tou spoustu latereni te sebelitosti...protoze nic jineho to neni....myslim ze nejhodnotnejsi na cele tehle basni je zaver...miloval sam sebe a mel hlad...to je totiz zakleti vsech basniku vsech narcistu...tato laska...sebelaska...ze ktere se rodi basnikovo ego a basnikova potence je ukrutne hladova nenaplnitelna pozira vse na co prijde protoze basnik ac je narcisti a miluje jenom sebe vzdy bude vedet ze v teto lasce se skryva i nenavist ktera nedovoli sebe naplneni...vse tento vesmir basne je az po okraj naplnej sebelaskou ktera je zaroven az po okraj naplnena nenavisti...narcismus nacismus ty slova se pletou az predobre snadno...proto zda se ze basnik umira v momente najde-li opravdovou lasku...lasku kdy prestava milovat sebe ale zacina milovat druheho...jde ovsem o lasku ktera dokaze prohlednou sama sebe...jedna-li se o fanatickou/totalitarni lasku clovek promita do druheho pouze obraz sama sebe a nadale pokracuje v lyricke lasce tedy absolutuizaci sebe...ovsem laska dovolujici vystoupit ze sebe sama je takova ktera uznava chyby druheho ba co vic predevsim svoje...uzna-li totiz chybu partnera dokazu se nad chybu povznest a pripustit ji i u sebe...
tato basen tedy neni o lasce...ta basen je o chybejici lasce a jen a pouze o sebelasce...napsal jsem ji ja v 18 letech nestydim se za to...ale dneska bych to uz ani necetl...a mam pocit ze to nebude jenom pripad teto basne....
tak snad jsem nikoho nenasral ze sem mu poslal avi jedna se jenom o takovou skromnou malou uvahu nad svym vlastnim dilem...
Povězte mi slečny milé
komorní hudba
vodikových bomb
s kterými mazlily se
děti sirotčince číslo 5.
Ve své podstatě,
nezajímavý - člověčenstvo
do svého věku povolán a zahleděný
opilými kočkami,
příběhy
jejich nepočetných hesel.
Sn_vojáček
16. 02. 2005
Zajímavá, náročná, dost těžko jsem se v ní orientovala. Nejlepší je ten konec - jasný, krátký, stručný a výstižný : Miloval sám sebe a měl hlad.
Nevím, co na to říct, je to víc než zajímavý dílo a hodně jsem u něj přemýšlela (vlastně ještě teď), je tak zvláštní, že až nevím, ale co :o) t*
Blackcurrent
22. 04. 2004Marian_von_Bahnhof
06. 04. 2004
Vousatý podzim - dlouhonohé září
Fakt pozor na plyn,ať to neutneš na začátku.
Ovšem, zase bys byl nesmrtelnej.:o)
t
Ou - nemám slov - nekonečně působivý - dokonalý - upřímný TIP + mezi nejoblíbenější + klub - je to dlouhý, ale za přečtení to rozhodně stojí ! :-)
hodně slov, je mi u toho běsně a hezky a směju se, spíš teda usmívám/ jestli je ti 18, jak jsem zahlíd/ tak je to báječné, fakt/ dostatek pozorovacích schopností, dostatek schopnosti naslouchat sám sobě/ schopnost zahlédnout a podat zprávu/ plus bezuzdná potřeba upřímnosti/
co zbývá udělat
teď/ ech.. / zgurvená těžkota/ zbývá naučit se vyjadřovat/ tak, aby ostatní v textu objevili, co je třeba objevit/ ale zas to tak nespěchá/ já se docela dobře bavím už teď :-)))) ***
To je ale dlóóóóhý... a dobrý... Beethoven byl však první, který napsal klavírní skladbu Pro Elišku... :-))
t
Celé krásně napsané ... první třetina byla nádherná, je tam nápadů na několik básní ... potom už "jen" krásné a vážně trošku moc dlouhé, nevydržel jsem vychutnávat ... Tipipit
Navždy_Tvůj
30. 10. 2003Navždy_Tvůj
30. 10. 2003Rozervanec
29. 10. 2003
....to je tak strasne moc pekny ze fakt nevim.... to sou takovy bludny projekce do skutecnosti... ztotoznila jsem se...
Vynikající! Opět WiruZácky psychózní. Geniální prolog a zbytek báseň jako vrata.
Nejvíc se mi líbí - uhořet v omamné vůni mandarinek a samozřejmě znovu narozen - připraven masturbovat.
*tip
Poezie žije.