Písmák A co vztahy
„A co vztahy“ položí, Jane otázku a odpíchne se, z profesního hovoru o serverech, do hovoru intimnějšího.
„Nic co by stálo pojmenovávat. “ usmál jsem se, a na pico-sekundu zapřemýšlel, jestli to je pravda.
„Neříkám, že žiju jako mnich, ale nic vážnýho není.
slibovali
slibovali si
na lůžku
ze starých novin
prázdnoty schované do slov
obyčejné chyby
Klínem ocejchovala mi stehno
v očekávání lásky
avšak jen z touhy
splétali jsme pak zámky
o sílách...
slova mají sílu
konejšit, brát
bořit a slepovat
oči mají sílu
u břehů tvého klína
ztroskotal jsem
u břehů tvého klína
a vykrvácel
do dlaně
Digitální Řím
procházím galerii
plnou smutných tváří
popraskaný zpomalený film
brodím se hustým vzduchem
hodný pán... s růží v klopě
už jsi byla pověšenána všech mých zdechjako obraz jako loutkajako trychtýř bolestia čas nikdy neměl slitováníkdyž bolelo to mocjá třásl se a slzel krevpokaždý když umírala'szkroucená v bludištizvrácených slastíčas od času utíkášzahojit si rányna druhou stranu postelek mému odrazua já vždy zaváhámzda tam najdešhodného pánas růží v klopě.
lámání pečetí
rozlomil jsem tvou pečeťdo světla zrychlených dechůvýkřikůa poškrábaných zadlolitovsky zkaženáprincezno třicátýchbílá tvář a rudé rtyzakouslé do rukyjámezi stehny hadpode mnou tylukprohnutána stokrátčerná krev v očíchuspala nászakleslév peklea milostzemřela ve vteřiněprvního přáníbolesti.
sklenky
pátá sklenka vínatě namalovalapoloženou ve vaněse sprchou v rozkrokus výrazem koukni dělám si to sama buď na mě pyšný, láskošestá mě pak vysochalase zaťatými pěstmijak přemlouvám chutěk odchoduz kachlíkové postelesedmá nás rozmazaněpropletla v kuchynina stole mezi zbytkydekadentní snídaněs osmou tě zvracím venz bolavé hlavymezi květináčeuschlého durmanu.
...až si jednou řekneme
až si jednou řekneme co nikdy jsme nechtěli a všechny naše kameny roztříští se o zem zbude v nás prázdno zlomené křivdami mlhavé zadostiučinění žalostné upřímnosti zbaběle schováme za očouzená skla vlastní slepoty a spokojeně usneme pak. na novém břehu sebestředné malosti vlastního já znova nakupíme přetvářky snad z milosti snad z milosti k sobě samým.
Krvácet
jednou. chtěl bych krvácetobrazy i zvukyozvěn vlastní pamětipřibitý na kříži omámen smíchemdavu stojícíhov kaluži čiré bolestia tebe bychnechal topit se v zatajeném dechuzvrácených představo kráse umírání.
Bez srdce
Weev pode mnou uháněla k orgasmu s přesvědčením týden abstinující nymfomanky. Už jsem si zvyknul, jak zbrkle letí za tím svým. Opatrně jsem jí oddaloval finální křeč a vnášel jsem do pohybů pánevní arytmii. Kam se, ksakru, poděla ta naše dřívější synchronizace.
vosková
vosková krásanapnuté kůževolá po křečícha tvému kráteruzachutnala slanádestruktivní mlhapromoklých slabindřív než mi umřešna žluklém dechurozeklané strofybolavého jazykanechám tvé rucekácet mé vlasy.
cukrová vata
z paměti lovímzaručené tahya tvoje šachovnicekřičí po útokuna malou královnuprstama kulhámna správné místoa pak stínám hlavuvšem křehkým slibůmco snad mohli sme si dátna posteliz cukrové vaty.
zlomená hádanka
jsi bolavá křehkostněmého usínáníkopec plný listíco šustí k milováníjsi plachý senraněné snadmá pevnost ústrkůnatrpklý sladjsi bílá sochaopilých slinztracená rukaco spadla do slabinjsi třetí neznámáv rachotu bděníposlední múzaco všechno změníposlední všechnoa první niczlomená hádankaco nemá klíč.
v mlýnku
sadokrásno je. v mlýnku našich tělprovazů a křikudechem lapášpo únikuzimou bledánerozhodnávypít se bráníšnáš kalich do dnaa duhové maskypředešlých hervysázím ti páskemna prdel.
Můj!
Život je jen rezavá továrna němého strachu zpomalená sekvence ukradených dechů dekadentní taneček pokořených žen ušmudlaný pohled zevnitř mě ven ranní bolest hlavy co každý den rozbíjím si o kámen.
na černým divadle
bolíš mě v pamětioči ruce smíchbyla\'s má múzaotlačená od provázkůna nábřežízlomená přes zábradlís rukou v klíněkdyž učil jsem tějak chutná pokoraschovaná v koutěsvého odevzdánítiše umírala\'s na mojí dlania provázkyupletený na tvým tělepřetrhly sena černým divadlea já v celé té tměuž znovaneuvázal jsem si těk sobě.
na střence jazyka
do knížky od Nabokovaškolním písmem napsalajak se s ní mám milovata v mé hlavě acappellazůstala a nezmizelavize křivek toho tělaco prvníměl jsem zraňovatkdyž dozrálo pokušenízemřela svázanámezi ženou a dívkouna střence mého jazyka.
kostlivec
mám v krabiciplné tajnostípřesně jeden pártvých kalhoteknošených v létědopisy, přání, fotkykelímek od kafea lístky do kinaz filmů co jsme vlastněani nevidělipár kapek krvena kapesníkukolíčky šňůrua plyšákas úchylným výrazemto všechno dole vzaduschovaný ve skřínijsi můj nejmilejšía jediný opravdovýkostlivec.
včerejší vůně vodky
láska s vůní vodkytabákové milováníoblečení pod postelía ze zdí maringotkysilikonově si hledípřisprostlé plakátyna plecháčkyvčerejšího opojenía mezi tím všímpod kousavou dekouprazvláštně šťastnýzabalený v šumumáme se radšinežli včera.
díry s vůní hrobů
hlína z výkopů na plicích jim sedídíry s vůní hrobůčpí do setměnína neoholené tvářemozoly a světabolykluci popás v zemi potopený sprostý vtipy vyprávějílopatám a puškámnohy v těžkých botáchvlhkem rozemletý na padrťdo bláta zašlapat chtějívčerejší strach a smrtna špičče bajonetuvčerejší mletéz konzervy hnijev omáččce z krvetěch co nikdy nevěřiliže duše budou na prodej
možnosti
pařáty vzpomínekstěhovavých vrantrhají sladkostiz nebeských brantvých roztažených možností.
plevel lásku netlačí
v hlavě mám šuma v tříslech bolestod kopřiv žahavekz téhleté zahradyunaven k tobědo klína od trávy svalím se tišea možná v kapradítvých rudých vlasůsložíš svůj kostibolna holém břišemožná ti usnuna dlaních z bodláčíbezbolestně sladcevšak lásku přeceplevel dávno netlačí.
po létu...
beznohý časodřel si kolenakdyž prosilo vteřinu navícvčerejší páruco zmrzlami u pusyjak se to už stává…křiklounůma zimním trávníkům.
self bijač ka
sám nabrousil jsem si nůž pro vlastní porážku
teď teču tepnou do kýble a srážím se do škraloupu hnědých hoven
NO ty vole. nálada jak z pohlednice vod Lady vybombardované napalmem
počkat počkat kuchejte mě až za chvilku ještě bych se mohl poblít sám nad sebou
jestě pořád divoká?
začíná mi trochu chybět takový to kočičí milování starý dobrý volání z divočiny kdy ona občas sekne drápkem prská vrní hraje si provokuje a já jí koušu v podbřišku s zuřivostí vyhladovělého lva občas si jí přilehnu aby se mi nevysmekla v agónii malé smrtia pak usínám v blond hřívě co šimrá na čumáku přejeden adrenalinem --- tak mě kousej AŤ VÍM že jsi ještě pořád divoká nebaví mě totiž lovit kořist co se necuká.
obraz padlého krajináře
občas vídám dívkuna těle nahoujen v pár cárechnaděje oblečenoupřibitou za rucena stěně ložnicejejí sněhová kůžebyla asi plátnempadlého krajinářetoulavého šejdířese špinavou žiletkouna místo štětcez tisíce malých ranstovky rudých řekstekly si deltoumladého klína k zemik nohám mé postelepro první vzetí na milost.
o (ne)oholení
sem tam oholím z tváře špatnou náladu a větrem na holou. ráno. nechám si zdáto výletech jinamkdyž mráz štípeposekaný trávníkmé aktuální masky. .
morbid
rozkroky mrtvých princezennatírám medemnočních včela sám sobě namlouvámže jejich modré tělojen někdo zapomělnatřít na růžovoo lásce přesvědčennořím se do jejich chladných děra kašlu na doktoryco píšou mi práškyvždyť ty holkybez nadsázkysálaj z pitevního stolukřehkou záři Aliašky.
...drolivá
Každou svou Múzu nechám obrousit alespoň jednu vrstvu mojí citové výchovyČasem budou pokusy o lásku jen o tom jestli ten zbytek půjde vzít ještě do ruky.
zbořím tvé Mykény
ve všech tvých jámáchvítajících bolestruku v ruce s chtivostízbořím Mykényodřu tě na samou podstatu křikutak zapomeň na něžnosti vyčtené z knížek pro dospívající slečnyjá rozdávám láskuvtělenou do centimetrůjedovatého žihadlaa milosrdných uzlůosamělého námořníkasváděj to na bezmoc…přijmi svůj strachv širokoúhlém pohleduokoralých zorničeka já ti otevřu komnatuvšech zvráceností
jo klidně… příště zkusíme žiletky láskojo, i já se těšímne ne ne fakt nejsi divná…neboj, to víš, že ti na noc utáhnu uzly víc natěsno
Sem tam se odvážím
Mám rád osahané knížky, pravdu ostrou jako žiletka, zelené oči, líbání na krk a pruhované košile. Sem tam se odvážím mít rád i tebe. Třeba když ti marmeláda z koblihy vyteče na nové triko a ty konečně spadneš ke mně dolů, vztekáš se a roztomile sprostě nadáváš, všechna ta eR, Ká, Č ti drnčí v krku, až je to skoro k smíchu, ale nesměju se a radši ti ho sundám, pod nějakou hloupou záminkou samozřejmě, stáhnu ti ho přes hlavu a hodím někam pryč a ty pod ním nemáš nic nic nic nic nic nic a v hlavě mám najednou taky nic nic nic a prázdno. Slova nějak vyschla už v krku a hodinky z nočního stolku v podstatě křičí.
pavučina mezi slovy
tam kde časmezi slovyutkal pavučinulíbal jsem jína minulosti přítomnosta dlouho dlouhoneměl jsem dostnašeho časovíru nech si neco na pozdějišeptala'sto je však už za vteřinublesklo mi hlavou nikdy nebyla tak líná jako právě teď mrcha utikaná
zacuchávaná
vždycky tě zacuchámpři milování už jsi si zvyklazdá se mia česání prstamav ušmudlané předsínije taková naše šablonajako ostatně všechno. Nevěřil bych jak blízko jeod experimentů s provazemk nechtěným výbuchůmsynchronizované nirvány. Neodvratně sprintuješs napnutými svalyk cílové páscekterou vždypřetínámespolujá se tě držim zuby nehty aby to zas byl odpal do pekel motající se hlavya ty pak utíkáš na tramvaj rychleji než by mi bylo milé -- pořád stejný vlny.
bezejmena
Prázdno se vyklopilo z hrnku, na ušmudlaný stůl. Unaveně a samovolně se ten kus keramiky zhroutil na bok a ani neceknul. Dotek neslyšitelna. Zvuky nárazu se zastavily o cigaretový dým a hloupě na mě koukaly.
spánek v d'mol zlomená nota
jazykem laskávětrové pilulkypod víčky umíráv opiovém oceánupočítá nádechya maluje prstemdo dýmu Monetašedivě černobíleobléká ho mlhatelevizní aurypřed spanímkapky bubnujío špinavý dřezzažloutlým stěnám uplakaných tabákemněco jako bluessní spív d'molzlomená nota.
sahara s.r.o.
vzala jsi mi pláča za to chci tě nenávidětsrdce by ronilokrvavé potokyv očích všaksahara velímarně nekrvácetbolest neodtékátak jak by mělaa piják se smějepo ránu s kocovinouže včera nepropil sek dostatečné bolestiobčas vodkaobčas děvkaválí se na postelia svět v očích pálíz levných cigaretani tak však neuroníkrůpěj co zkamenělopo tobě totiž v tichostivyschul můj svět.
S nataženou rukou
S nataženou rukoučekám. až na dlani přistaneta správná myšlenkanápad motýl cokolivani nevím proč vlastnějen čekámnechávám vítrkličkovat ve vlasecha nohy vyzuté ze sandálůuž před hodnou chvilkouspojily se s kobercem trávyvíc než je zdrávo na někohokdo se bojí pavoukůNajednou. když jsem upíjel pohledem jak na ruce líně ustlalo si sluníčkočas ztratil svůj rychlý kabáta bylo to tukdo by to řekl.
jedna úplně prostá
tolik slov, co jsounapsal bych pod sebejako poslední všebáseňta jistě řekla by ti všenejhezčí ale ježe ti nic říkat nemusím.
tupým ostřím nůžek do staré jizvy
tupým ostřím nůžekrozetnu kůži do rájea tiše koukámjak krev dokáže zkamenětve svém útěkukousek od desky stoludo rudého nápisutehdy má písmo zvláštní řez uvolněnía zorničky zaostřído trojúhelníkůs kulatými rohyhlavně se nezranitbezpečnost nadevšepak zarputilea trochu manickyomývám před spanímz rukou vyteklé stínybojím se zvednout zrakaby jsem nepotkalsvůj vlastní obrazv zrcadle nad umyvadlemznám se, znám hojistě by mě káralminimálně v podvědomía o hlouposti vyprávělčepel, krev i bolestjsou anestetikum časua útěkům jak se zdánikdo už nefandívlastně ani já netak. den za dnem zkoušímpro lásku trousitkapku za kapkouz červených řekale proč mluvitlepší je tišedovnitř si krvácetco bych vyprávělvšak to znátei když vyi když VYbojíte se to přiznatbolest dokáže býtnejkrásnější múzoua tak zkouším vyseknoutdalší zápisek do staré jizvy.
kouř
v dešti bíleho kouřeperverzně padámena dno svých predsevzetílesbicky cistý jsme na boso obutýv černých tóráchschováváme se za oněmnělé postavy vytesané v okamžikua hřích má skleněný očiplné dravých andělůjsme. pořád jsme. penetrace uprímnostico sladká není ani trochukdyž jazyk se topív jedovatém alkoholupřehnaně potichudáváme prázdné slibya já padám jako dechna tvá odhalená ňadradnes užij si to líbezně sladké nabodnutí našich světůcelou svou náctiletostísvou naivnostítak marně šedozelenouspolknul jsem tmavý dýmco nedovolí nadechnoutnaplno doušek životaz kostkovaného hrnkua zdá se že vrányletos v zimě ztratí hlasasi už naposledjen vychování dělí nás od rájea bolest umí být sladkájako kůže snílka popálená zklamánímpod polštář útěkůdám ti okraje mrakůnatřené tmavší barvoutak sni láskoopilá nevšednostínejtěžší mlhytak sni já už to nechci umět.
Moderní vztahy: "Nepopsaná..."
mnou nepopsanádech brát necháš si jazykemhluboko v krkua marně slastipod rukama utíkášdo dunivých výkřikůstěny zavíraj očijsem napjatá strunabořící se do masaty stránka z Lolitymým inkoustemjestě nepopsanáchci znova títmezi tvé kmenyrukama, jazykemperem, básníkema peklo s rájem změní si stranykdyž vytesámdo mramorutvého břichaposlední verš.
jane
Táhnu srdce na provázkua hledám, hledám láskupřivřenou pod víčky princezenchtěl bych tě líbat Janena všechny brány rájekdyž zamčené jsou nad očimatak otevři je moje miládo široka s úsměvemchci se v nich ztrácet JaneMaloval bych dechemna vlákna vlasů s vůní čajesemknuté jsou ruceoči, ústa, tlukot srdcesrovnané jsou v jedné řaděk lásce svolné i vystrašenélíbej mě ještě ať neusneme.
utopené dny
Byla jsi tu. ze rtěnky si tě čtua sem tam po bytěparfémem zavoníšPořád u mě v postelispokojená, pod dekoudokud se nevzbudíšsladké bezvědomíObčas mě ránajako tohle zabolízoufalí, smutníbyli jsme v postelivčera i dneskaa přece ještěsmutnější. to je.
hovory s...
Dnes mi řekl bůh podívej se na hrany nebetak božsky by je ďábelnevykoval z prachuA ani vítr by písklavě nevyprávěl po cestácho smutkáchtěch nakaženýchs takovou lehkostíTak jen ležíms nohama v obilíhoupu se s krajinoua počítám chyby domnělé jedinéspálené mostyrozpuštěné dnyslaněnky i jiskrya čas na odpověďodkládám na neurčitobude to tak lepšípro spánek i snynás obou chlapče.
pravidelné nespavosti
V náručí mihotavé lásky běžně ležíme životna semínku sentimentusdílíme tiché momenty a vůně výkřikůjá dýchám je a zijupro mě i pro tebezatraceně reálněZas smutek utahujekolem krku strunuz tichého pianahladina klesáhluboko pod nulupravidelné nespavosti.
pořád stejná loučení
zem se mi pod nohama otáčí směrem chůzea tak stojím na místěnaštěstí je to v časechkdyž právě od tebez nutnosti odcházímsklo ve dveříchrozdělí nám vůněa na hrudník padne kámenvždycky jinakmě tohle loučenípod víčky zabolí.
Pravda se opřela o temeno hlavy
Pravda se opřelao temeno hlavytak jako nikdya ráno v zrcadležalostně je vidětže smutný výrazmám nacvičen dokonalea jen krkavčí spáryzatracenců pekla chtějí mě vysvoboditjá však snívám o andělíchjednou sem s ním spalna břehu řekys PET lahví pod hlavoua bylo to. však víte.
muč mě prosím
Tak jako kdysimuč měmuč mě prosímvstup do měuprostřed ničehovprasklině rozkošePotichu šeptáš
Strč mi pod víčkaprosím, střepy z oblakůa křič zlásky i bolestinapíchlá na mečivpolovině myšlenektiše si pomyslím
slastně oči přivíráškdyž mě mučíškdyž bolest v slzáchuplavat nechášnebo to zkoušíšvždycky když umírášpro moje sny.
usedavě krásný pláč
vočíchmít budeš jezírkaz celété krásya možná ti roztajebolest pod víčkyze vší té naděje
snad slyšíš déšťten strochou větrua uzříš listna hladině dechukdyž svět se smějei jak umírá při výdechu
a tolik barev tu jetřeba borůvkyna rtech rozetřenétaké zpomeneš na krevzodřených kolenoua na štiplavou slastz kouře v duši
a tohle všesrdcem nepobereša tak pláčešnad krásami i děsyurputně tišeurputně usedavěa hlavně tišea hlavně potichuabys nerušil(a)tu nádhernousouhru bytí, snění a vzpomínek .
Dekadentně chutná den
Tam dole chutnámtvé močové kamenya tři tom umírám na rakovinutvého křikutak řvi děvkonepřestanuDám ti vědět jakmá se začínatjak zatraceně tvrdý dokáže býtupírský kolíkve tvém druhém srdciStrašně…pálíš mě na ústechvzdechy nadávkamia nehty hlubokodej mi na důkazže bolest tě nezlomív odhodlánímilovat.
Však ty víš...
dvě velké krokodýlíjen pro tebesklidí a zasadímdnešního jarasnad pro nás vyroste taco nikdy neuvadá.
Tvé číst
Ani nevíš jak nudí mě Balzacjak svědí mě v podočíkdyž zkoušímTvé čísta plakat občas bolívíc než se zdápři prozřeníPár smutných flákův rádiu objednámno co bych se smálmilovat přece bolívíc než se zdáVětšinou…Jakkoliv jsme si blízkoHodiny stejně odbíjí čas.
obětuj...
krásně chutnášna ústecha nejdeš vyplivnoutprodal jsem srdcelednové obětisnad celý život bych dal jednoduchostitak pro tohle mě obětuj láskoteď ukaž mi tvou víruv čekání na chladkdyž vrásky dělá zájemv prostoduchostproti světu jsi jednoduchámožná prosťáčekco slibuje sluncilepší světděvče a právě protomám rád tu naši složitost či spíš propletenost.
ve stěnách Montmartru
Slýchával jsem dívku
ve stěnách Montmartru
plakat snad tisíckrát
a dával jí dobrou noc
Pohledy nevolníka
Pohledy nevolníka
soví oči Vzrušují
a třes rukou
při dotyku
pošťácká
Mizíme v odrazech
když posílá se naděje
bez poštovních razítek
za řeku času, nás dvou
Krásko, kurva v nekonečnu (nevím...)
Krásko ukaž mi
kde budí se hvězdy
s tebou za víčky
když šero nastalo
v širokých zorničkách
Už ani knížky
nekončí jak bych si přál
a stmívá se naděje
v širokých zorničkách
upírská...
Sem ten koho
nezažene česnek
a přece vysávám
Tvou sílu
skřípou mi... úlomky skloviny
V zubech mi skřípou
úlomky skloviny
ať hodí kamenem
kdo bez viny
do hladin stínů
Za hejnem spavých ptáků
beze strachu do hladin stínů
vždycky budou pršet,
děvčátko, naše slzy, bez soli
Moderní vztahy: "...podemnou"
Přeci to znáš
Zakázaný vztahy
Sex lži a video
Přeci to znáš
Moderní vztahy: "Svázaná..."
Svázaná, přijímáš
a i když počítáš
nevíš vlastně kolikrát
Prosíš, chceš dál
nakrájen... na atomy
V moři tě vypiju
a pro tvý vůně
…jsi namáhavá
tak strašně moc
Monotónní songy prodejných děvčat
Monotónní songy
s meluzínou
mezi nohama
rozkvetlé do ticha
ovečkám
ovečkám hrával jsem
symfonie kdysi
už je to dlouho.
když nekouřím svinstvo
nepočítám smítka
a v koberci
hledám Jméno
černého prachu
co tvé ruce zasely
…tak recykluj
Za oči vyměním
pár sklenek vína
možná se probudím
špinavostí ulic
v obětí stromů, rozeklán větrem
Růžový dům
v obětí stromů
rozeklán větrem
tiše mi vypráví
shanim knizku pomozte!...dik
shanim knizku (koupim), Volani divociny od Jacka Londona
nutne a co nejrychleji ji potrebuji a knihovna neni reseni. nikde to nemaji
predem dik za help.
14 dni bezvysledne hledam a nenachazim tak tady bych se snad mohl chytit :-)
Podzimková
Vdechnu tě z fotky
opřenou o Houpačky
jak koukáš pod dubem
na listí ve větru
SM II.
z duše má krokoměr
počítaná je sem tam
pouličním valčíkem
a tančí lampám napospas
z podsklíček
Neznámá vypij
mou Vodu slanou
z podsklíček
dej snům kudlou
Vybělím čas... v dálky
Vybělím čas
za požár úsměvů
napíšu verš
na zlatou oblohu
V záseku jedovatá
V záseku
dásně do krve
od brambůrků
…a sucho
cyberpunk
Chuť popela
ze Srdcehrad
na jazyku
slaně zelená
feťácká
Jsem heroinová chuť
na kraji hašiše
Feťáckej třas
než si ubalím
sakra karma sakra
Koupím šňůru
na prádlo
nevěrně
pro nevěrnou
Dopisy
tak mi chybíš
tam za oceánem
času i zeměpisu
lovím jen city
Náš čas... chemicky, periodicky
Náš čas
osmkrát úplněk
rozkrojí
ať hodí kamenem
Oceán dělitel
Oceán dělitel
svět pro
nás obletěl
za slzy stigmata
rohliky
V rukách mám rohlíky
do každý jeden
přemýšlím tiše
kým jsem byl sněden
V nadějích
S očima v obloze
omámen hvězdami
počítám nohama
stébla trav
Cross Conspiracy
„Ahoj miláčku“ švitořil Tomáš do telefonu.
„Ahoj“ ozval se na druhé straně vesele hlas.
V pozadí byl slyšet poměrně silný šramot / ruch.
„Kde se touláš broučku“ v pozadí ostřil na ruchy aby něco poznal.
tak jen...
Neumím psát
zamilovanosti
teda ne moc
ne ty z radosti
ty má S&M
ráda máš to tvrdě
na hraně postele
pak led v rozkroku
a na bradavky taky
staré rány
Mé staré rány
mají tendenci
šklebit se znova
otvírat, bolet zas
Sucho v očích
„Víš, každý má, pro každého jen určité množství slz“ vzdychnul a položil si hlavu do dlaní.
„A já už je pro tebe nemám“ mluvil skrz prsty.
„Strašně mě bolí co mi děláš, oči by chtěli, srdce by chtělo vyplakat se, ale nejde to“ ruce semknul v pěsti a položil si je na spánky.
„…už nemůžu dál“
moudivláček
a s tichou závistí
zas a zas na dlani
roztřesená
jsi má, pírko
schizofrenie do ztracena
Když společnost Vám dělá
Vaše vlastní schizofrenie
pak víte něco o samotě
ne sám nejsem smutník
rozpuštěn(a)
Když lež tu není
pak nic špatné
nic dobré
když pravda
A jen tak… sobecky
A jen tak…
Uhladit ke spánku
ty tvoje myšlenky
o milování
Neklidem klid
Neklidem, klid
hladí mě po tváři
a stiskem víček
slza ven kane
SladkoSlana
Jsi vítr v patách
A slovy vytesal
Bych tiše
Měsíc na oblohu
rozlučková
V básničkách pro ni
s láskou a bolestí
zemřela múza
zahrajte tu tesknou
fáborek loučení
jak ostří nože
kůže ti voní
na hraně postele
orgasmus bolí
záhrobní
tam někde hluboko
tam pod hlínou
slyšel jsem jak dvě
slané kapky cinkly o žulu
Dnes ráno IKEA
dnes ráno pojď
do obchodního domu IKEA
a tam v oddělení skříní na míru
v kabince kde se zkouší
stmívání stínů
V zrcadle tiše
mihnul se stín
tvé oči srší
v pohledech
.n.e.b.a.
dala jsi mi sílu
nepoužít
provaz
co každé ráno sundávám abych mohl do koupelny
u milenky nespávám
nikdy když jsi spala
ruka má
jen tak
nehladila ti vlasy
Muž co prodal svět
zhulení cigára
potichu na půl
puštěná nirvána
a muž co prodal svět
Střepy mlčení
oči mě pálí teď
když si vzpomínám
a srdce na troud
fotka mi vyždímá
číše F. Villiona
prasklou aortou na ksicht
vymaluju ti tvého eS Dalího
svého Villiona nechám spát
vožral se pod obraz s múzou
Mělčí dech
mám vlastní vzduch vydejchanej
a peřin pár studených
co dlouho nesály
pot ženy v extázi
se smutke spávám
a smutek probuzen
vedle mě
prů hledně vypadal
asi se nevyspal
Zelená myšlenka
Člověk je natolik schizofrenikem nakolik mu to dovolí jeho vlastní fantazie.
rozloučení s životem
můj život
opřený o kloset
našel jsme dnes
omrzlý na kost
srdce v dlaních času
ruce nám moknou potem
když se držíme
však ony oschnou
až se pustíme
insomnia lunatic
Jsem lunatik
co po nocích hledá dívku
s prasklým úsměvem
i můj má totiž šrámy
inzerát
Krásná tvář
je vše co mám
ruce a nohy
s ránem omdlévají
Rampouchy na slunci
chtěl bych psát vyznání
do lístků čaje
když duše
z rampouchů
Sbírka špatností
Mám sbírku pornografie
i Sade by byl nadšený
kdyby nás tam viděl
mluvit a rozhazovat rukama
Pracovní stesk
konec předvídatelný
a forma nijaká
co taky jinýho
když nemám tu oblaka
hlesnutí očí
když čas
viklá hodinovou
moje duše
tiše se rozpouští
Šátek
"Ahoj tak jsem se utrhnul z práce. Jak já se na tebe těšil. " došel ke Kristýně a naklonil se pro polibek.
Když se skláněl zase se utápěl v těch jejích kočičích očích.
psychotické potřeby
Potřebuju turbometro
a dva sviště na pometlo
Taky klaunský velký boty
co bych hodil do foroty
zvonkohra
má milá
z hlasu ti zmizela zvonkohra
a vzpomínky
pod víčky
nahý
Nahý jsem dnes
tak jako včera
když slovy zavřela’s
dveře od kostela
pokažené rande
Prdýlku špekatou
do kalhot souká
Frajírek před domem
na klakson houká
Dneska...
Dneska ti řeknu
že už máš jít
a tupým nožem
přetnu nám nit
obratník raka
nablízku
vzdálená
v očích mám listopad
a s šedou pod víčky
nerozumy u vína
Ty naše večery u vína
měl jsem tak rád
vím to že chtěli jsme
rozumně hrát
sbohem nevěrná
snad smutno
z posledního milování
snad chlad
z otevřeného okna
úlet
tělo tvý do ruky
nedám ti záruky
milovat nesvedu
snad nemám náladu
Zas hořím
Zas hořím
Zas mrznu
Třesu se horkochladem
Jsem pro sebe, pro ráno
Mentální přenos schizofrenie
Sklerotickej schizofrenik
mi plivl do kafe svou žvýkačku
a s kalným pohledem říká:
"Zabij je, zabij je všechny
pokouskách
Po kouskách tě trhám
po kouskách polykám
umírám z tebe
dech svůj nevnímám
nevěrná II
snad duše
možná tělo
vábí mě k tobě
jako magnet sponky
počátky vzkříšení
Prosím počkej
dokud z mrtvých nevstane
co ve mně zemřelo
prosím dej mi čas
nevěrná
postel dnes není studená
jsi tu
jsi holka nevěrná
a snaha marná
bezprizorní ukolébavka
Zas rty plné oparů
z trávy a chlastu
dnes poprvé
nableju pod stůl
incident
Šlápnul jsem jí na patu v metru na mě křičela Tak jsem jí dal přes tlamu aby zase mlčela
zdravotní stav
Sny z alobalu tesám
do srdeční arytmie
a chrup mi v hubě
tiše hnije
říkala
říkala Francouzsky
"Ráda mám svíčky"
říkala do ticha
jak už jí padají
modlím se k pápěří
Známe se málo
však
polibky zasněnců
hladí nám ortí
čekání
Ty čekáš
"mám tě rád"
já na milování
Tak dej mi do dlaní
paradox básníka
Ty má inspirace
skládáš mi v hlavě
slova do veršů
a když dokončené
přiznávám se
Ano přiznávám
líbí se mi dívky
v bílých kalhotách
"No a co. "
lampión srdce
lampión srdce
se svíčkou
bez knotu
nesvítí
travní hraní
na travce
kloužu hladce
svět chutná sladce
v očích antuka
Pevný stisk
ukaž mi stisk
slečinko jemná
nePustím ruku
vypij mě do dnA
vodoznak citů
vodoznak citů
vyleptá na kůži
ornament bláznů
když tempery nestačí
Prasklá šablona
Adam přešel po pokoji a dal Ireně polibek
na ucho. Spala. Takhle byla nejkrásnější, takový andílek. Ještě než se znovu napřímil
vnořil nos do jejich havraních vlasů a zhluboka se nadechl.
melancholické lampy
Nebe modrošedé
lampy melancholické
tiché mihotavé stíny
močící opilci.
odřený lokty
Milování první
na mezi vypálený
co hřeje do zad
krev a popel to je láska
modelka
dívá se přes prsty
na kluky nehezký
modelka zkušená
životem zhnusená
Rande naslepo
Před dvěma dny jsem absolvoval první rande, skoro naslepo. Skoro proto, že mi do emailu poslala foto. Ve skutečnosti to bude určitě lepší, říkal jsem si a vlastně jsem měl pravdu. Po telefonu strašně příjemná holka, která roztomile ráčkovala mě hned na začátku rande odzbrojila.
Den dětí
Den je dnes dětí
přejeme velice
štěstí a lásku
z barevné krabice
očekávání
Zmizela vteřina
a další hodina
srdce mi roztíná
Do tmavých sametů
Chrám lučních květů
Štíra v slabinách tvých
nechám pátrat
po končinách sladkých
co chceš mi dát
Jizerní květy
řekni mi cvrčku
o kolik chalup dál
milá má dlí
jestli ví
jahoda
Na chodníku
jahoda ležela
šlápl jsem na ní
teď celý den
budík v koleně
Budík mi tlumeně
zvoní v koleně
do rána co přijít
mělo už včera
Murphyho zákon o frontách u pokladny
Čím kratší fronta, tím pomalejší pokladní.
ve sprše
V odpadu vlasy
chybí
odtékám s vodou
lépe než dřív
motýlvrah
Modráska chytím
za křídla křehká
jediný dotek
křídla mu zleptá
Duše z prádelny
malinká duše
slzami skrápěná
drásá mi kůži
jako tříšť skleněná
snílkovo kupé
sám v přeplněném kupé
s flaškou
s depkou
divnou nálepkou
výkřiky
Názor.
Mě po porodu pleskli přes zadek a už tehdy jsem si musel říct „Kam jsem se to sakra dostal, ještě neznají můj názor a už mě tlučou“ no a řval jsem vy (by) jste řvali taky.
Generace.
Mladá generace se revoltou vyčerpá a posléze zunifikuje.
princezna sebevražda
dvanáct jí je
princezna malá
hubená holka
nemá se ráda
na hajzlíku 2x2
schoulený na hajzlíku
dva krát dva
vzlykám a pláču
jsem uschován
mikrofilm
našel jsem mikrofilm
plný je života
duše tam lapené
nepustí ven
Z lásky, nenávisti, deprese
Z lásky
Z nenávisti
Z deprese
Píšu si do deníčku
o umírání
Krz zaťatý zuby drmolíš JMÉNO co nepatří mě.
Máš vyhaslý oči.
Mlčíš.
Dřív jsi vyprávěla o bozích.
jak je to na jehle
V tragice krása ochladí duší Na jehle bolest slzy ti sluší Na špičce jehly zhasly ti oči spadly ti víčka nebe se točí Z ocele ostří zápěstí roztrhly Co drží tě na živu nitě se přetrhly V tragice krása pomalý umírání Na jehle rty nutíš je k usmívaní Na špičce jehly kapičky rosy Mozek ti křičí a tělo prosí Z ocele hroty hluboko zarytý Co zbylo z života jen pole rozrytý V tragice krása odejdu zpátky Na jehle cesty jsou strašně krátký Na špičce jehly do nebe do pekla Rychle sis rakev na lžíci upekla Z ocele zvuky a hluchý výkřiky Nemocná bílá schovaná do deky V tragice krása horor už skončil jeden pár očí se naposled zasnil.
oči a noc
Za šedými kroužky v očích duše milá sídlí
Svůj malý svět v nich schovaný mám
Rád do nich koukám nejsem pak sám
Utajit před světem chci tuhle krásu