Písmák Rakovina
Sedím na balkóně.
Piju víno.
Další blízký pryč.
Kvůli tobě, rakovino.
Křížky do slz
pamatuješ.
smáli jsme se stejným vtipům
a plakali nad stejnými věcmi
odlesky semaforů v očích a
Labutí
Můj strach
Co znamená.
Procházky tmou a odříkáním si
Dlouhá pouť nicotou
Úplně k
Úplněk vrtá mi hlavou
Díru černou jak
Vesmír lží
Nekonečna a
Náměstí chudých businessmanů
Ze stromů se snáší listí
podzimního orchestru . . .
Němí diváci
dnes přišli i o zrak
Darmoděj
vítr rozfoukává
barvy šumu listí
a kapky na oknu
pomalu se valí
Šelma a pán
Vpolštářcích prstů
Hážu vlasy přes kadeře
Lepí se na stříbrné vousy
Černého morouse sobřízkou
Vlaštovčí
Maláakřehká
Náruč otevřenou rozdává
Na počkání
Kdo obejme však ji.
To byla včera noc, panečku
Ležím v posteli, je něco kolem půl 12. v noci.
Horko je nesnesitelný a ten komár, co mi pije už 2. noc krev, TAKY.
Sami sobě vrahy
Sníh je městem přikrytý
Rozprostírá se jako
Mé tělo pod Tvým
A i přes tuto ochranu
Denní můra
Vyřvat se ze smrti
Spolykat hlínu
Rozkousat kamení
Šplhat vzhůru
Kafka zabil by mne v prvním dějství
Jako malá holka často jsem snila,
ruměnce na tvářích z tisíce her,
jednou být řezníkem, podruhé tančící víla,
však vůně dětství mění se v nahořklý odér.
Noci veliký
Jsme ztraceni.
Na cestě a v ruce kompas.
Držíce se za ruce.
Kráčíme lesem výčitek
Všednost přítomnosti
chybí mi. :
Radost z nečekaného dopisu
a křehké balíčky,
které vzkřísily ranní poštu.
Mažeš mi na krajíc kus noční oblohy
Mažeš mi na krajíc
kus noční oblohy
S každým soustem
se vzdaluji od naší Země
Cestopis
6:30. Je ráno.
Tmavší než minulá noc
a poslední pusa na krásné sny
- plné hrůz.
Chci uvěřit
Časem se noci pravda promění vden a láska
Umře
Odejde za ty černé kopce
Které Tvýma očima nejdou vidět
Mimo
NIC
zevrubně kolébám SE
na vlnách našich zítřků
lehtá mě to a svazuje
Vyznání
Vším jsi mi, můj milý,
vším, v co již nedoufala jsem -
záchranným člunem v moři, rozechvělým
hříchem i farářem,
5:2
Sen, kdesi uvnitř mé hlavy
nabyl konečně tvárných podob.
Dívám se na ně skrze vltavíny,
kterými jsi vydláždil cestu
Marná lásky snaha
Kdybych měla černý fix
Oči by ztratily ten šedozelený nádech
Poškrábala bych je černotou
Jako když zarýváš nehty vmých zádech
Jsi můj černobílý svět
Tisíce ranami
rozesmíváš mé smutky
a já se přitom
tolik stydím.
Mrtva - nemohu Tě líbat
Mrtva nemohu Tě líbat
však klín stále hloubš
zarýváš v má bedra
hlava topí v bělost prášku
49
RÁNO JSEM OTEVŘELA OČI
MÁ PRAVÁ RUKA IMPULZIVNĚ
SÁHLA NA MÍSTO VEDLE SEBE.
LEŽEL JSI TAM A USMÍVAL SES NA MĚ
Jsem TOP
mělo mě urazit.
když jsi mi plivaldovlasů.
měla jsem plakat
když ses líbal s jinou.
Dead not alive
dnes se cítím jinak
asi pěkně
dokonce píšu růžovou
pojídám křupky
Paul Ant
Jsi sněhobílý
celá Tvá podstata
ta ,,křehkost"
kterou večer hážeš
Tohle je asi láska
Byla noc
zde nečekaně
příběh právě začíná
následujemnožství teček
Rukavica
Jako báseň bez slov žalu,
ač má je - jeví se cizí
slyší vše jenom ne chválu
potlesk slávu jiní sklízí.
Pantomima
Proběhla v záblesku světla a schovala se za nejbližší strom. Bylo krásné sobotní odpoledne, slunce mělo dobrou náladu a chtělo se mu smát, obloha se modrala z lítosti a les šuměl tichem. Vše bylo v ten den jiné. Listy se mezi sebou hádaly, který z nich je pestřejší a podzim si před nimi zakrýval oči.
Pro radost
Nečekala jsem,
že i já někdy řeknu:
,,Existuje naděje. "
že život krásy plný jest
,,Nothing fails"
Nothing fails
Jen tak přemýšlím o čase
který mi asi zbývá
kolik srdcí pošlapu
Semafor
červená jako mé dlaně,
v koutě laciných slečen
jen hurá na ně,
Tys nahý - svlečen
Fakof
kráčím, běžím, ženu se bezhlavě za hlavní mé pušky,
by mi jednoduchým gestem připomněla,
proč tu vlastně jsem.
a tak můj čtenáři vím,
Kontrasty
venku svítí slunce / ale já ho přes mraky necítím
včera se na mě kdosi usmál / ale já to přes slzy neviděla
došla mi zpráva:,,Mám Tě rád," /ale já těm slovům nerozumím
říká:,,Chybíš mi," / ale já jsem nikam neodešla
Samma
Já. ač zdá se nyní tato věta
jako fráze bezejmenná
Já. prázdna jsem jen docílila
a ničeho ni blesků v trávě
Jarní deprese
V čem tkví to kouzlo podzimního dechu
malebností lze vykreslit i zimní téno noci
a tak budu přece jenom sedět
nemá cenu hnát se bezhlavě za pravdou
Peklo začíná pánové
Včem nalézti se pravda dá.
Vpolibku jen chtíče touha
a vznešená slova lež ovládá.
Proč hledáš ji vždy jen vmém klíně.
S Tebou život chutná jako smrt
Když si mne prve škrtil
(skrze poezii by se více dotkla smrti)
chtěl jsi abych křičela
ale já ze sebe vydala jen sten
Kéž byla bych
Šla jsem jako vždy,kam. No přece k mým nejbližším, k lahvi piva a smrduté startce - toť dítě rakoviny. Kolem dokola nebyl nikdo, pokud nepočítáte tzv. kamarády, aleo to nešlo, já byla ráda mezi nimi, já byla ráda sama, neb čím více lidí je kolem Vás, tím více se stáváte neviditelnými, ale mnekaždý viděl, lečve skutečnosti všechny naše dialogy proudily skrze mne a já tam stála v objetí noci a hltala ta slova, která nebyla vždy mířena proti mně, ale já to tak chtěla, abych mohla nenávidět svět.
Noc plná sršňů
Tancujua snažím se tvářit
neb já již nemám obličeje
ten vzal ďábel
a tvá poslední slova.
Směj se a tancuj
Já Cháron kráčím místy tam
ruce času usekám
a však zuby
Ty rád ponechám neb Tvůj úsměv libý jest
Nevinná
Motám se po ulici, zmámena dechem chladné noci a pár absinthy,které do mě v krčmě nalil kdosi velmi opuštěný - jako můj Bůh. Taky se tak někdy cítím,ač mám vše potřebné,nastanou dny,kdy se cítím sama a ze všech těch věcí, které mne doma obklopují mám najednou pocit,že ani jedna mi ve skutečnosti nepatří - znáte to,tak dlouho vlastníte věci až po čase začnou věci vlastnit Vás. Je to už dlouho,co jsem se takhle začala cítit,přesně ode dne,kdy jsem přišla o tátu. Jeho jsem milovala,ano on byl můj anděl,který mi na cestu svítil věčným plamenem a najednou byl pryč a plamen ztratil vlastnost věčnosti.
Moje malá opilá přítelkyně
Ty moje malá aroztrhaná
jako cár papíru
který nikoho nezajímá
snad jen mě
Bůh Ra a nekonečná kletba
I.
,,Dobrý den, právě jedvanáct hodin třicet minut a z Vašeho oblíbeného rádia Komplex se Vám hlásí Radovana Procházková, abych Vás informovala o nejnovějších zprávách z domova. Je mi líto, že dnes musím začít opět v tak smutném duchu, ale dnes ráno bylo v domě na uliciBačovského v Brně nalezeno pět mrtvých lidí různého věku a pohlaví. Jejich těla ležela podél sebe v kruhu uprostřed něhož byla nalezena dosud neprobádaná mystická kniha.
,,Zvukomalebné deště"
Proč nemohu
vydat se naproti křídlům
vlaštovčím
by pohladily mé vlasy.
Sklep
Už mne nebaví
to neustálé
zmrtvých vstání
jako letmý dotyk paže
Občas mám strach..
Plížila se kolem tmy, okolo ní, dál a dál, až si ji celou ochočila
Její ostré zuby jí visely z tlamy a kapala z nich tmavě rudá krev
(Byla lidským přízrakem, který se zhmotnil v pouhý stín, obtěžkán krutým břemenem, neb Ona komunitě prokletých velí)
Šla za mnou - tiše, šla po mně.
----------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Můj odkaz
Už dosti bylo věršů
bez rýmu
jít a otřít se
o moji bázeň
Osamělé paže - 269
chtěla jsem Tě obejmout
ale v tu chvíli
kdy krok dělil
mou myšlenku
Alkoholové onanie
bude to poprvédnessmočí své vlhké rtyv mém klíněbude to poprvédneslahev rumuagresivní sviněbude to poprvédnespohladím svou šíjižiletkoubude to naposleddneskdy alkohol MĚ učiní baletkou.
Mrdám to tu
mrdat lidi
s chutí husté krve
s chutí agrese
do skonání
Nenasytná láska
Když jsem uzřela Tvé tělo prve,v tu chvíli mi v žilách neteklo krve,v tu chvíli se pro mne zastavil čas,Tvé tělo jest krása ni jeden kaz.
Svícen co stál na polici,
osvětloval lože,jeho jas se šířil rychle,
až na ostří nože. Po něm moje povaha
V Peklo
Má duše uvězněna
jako prostor v neprostoru
není boje
chci shnít v pekle
Němý výkřik do prázdna
Párdivých očí
slintá nad mým zraněním
jedna rána na duši
další kam se začlení.
Katakalidis
Rozerval mou duši,
pak zapálil
svou dýmku
a následoval kouř
Haluzynace
Propadám se v Tobě
jako sleď v mokré modři
plavat chci
hlouběji
Bludné cesty
Básník by neměl
byť v zlosti
ukázat slabost
leč posílenou opilostí