Písmák Ti snílci
Sen skoro celý byl jak sníh. Milenci dva z posledníchsi do očí zas lhali. A v ullicich se prohánělytři malé myšky.
Pak budik zvonil až to bolí.
25 kroků do pekla
Světlo na konci cigarety v pravidelných intervalech osvětlovalo moji tvář. Dávalo mi najevo, že v té temné noci jsem sám. V dálce v oáze světla pouliční lampy spolu mluvili nějací lidé. Muž a žena ve středních letech.
Schůzka
Potkali jsme se včera v tichu,milenci moderního spěchu. Oba dva mladí bez výsměchu,tak společně za útěchu,jsme chvíli poseděli. Ptali se na život a záviděli,si věci co jsme oba chtěli,tak jsme si o nich vyprávěli,jen tiše aby nezemřely. Pak dotkli jsme se letmo pouze,aby neřeklo se, že snad chceme,pak zima zahnala nás k touze,tak brali jsme, než odkveteme.
O nás
Sbíráme lesklé diamanty,z tech tváří plných růže. A s vůní nám pod nehtyzůstanou kousky kůže.
Pak necháme vás střádat zase,si poklady,abychom mohli v noci krást jeze zahrady,v níž bez servítek češeme z vás i s větvemi. A vy tiše si potom krvácíte sami ana zemi.
Prvni jarni den
Tichý je vánek, co jemně ti češe vlasy,já trochu žárlivě tě opět obejmu. Mé oči stále hledající místo spásy,se zavrou v opojení, z tvého parfému. Slavik v dálce vypraví o čem snil,jak zpíval by jen pro tebe. S úsměvem hledíš na nebea já se už dávno v tobě ztratil.
Depresivní zpověď
Smrti vstric,
Dýka je nepřirozeně modrá,
ne nadlouho jak je jasné
z očí, ktere nepochybují.
Sen
Okouzlen temnotou noci,
schovanou v cizích očích.
Jak můra k hořící svíci,
neveřím ve smrtelný hřích
Všednost
Všednost je jen život za mříží,
spoutaný a léčený elektřinou.
Co na tom jestli se přitíží,
co jestli mrtvolku malou naleznou,
pro okruží
Pro tebe, z modré oceli stvořená,
na sklonku dne, už tak dost hloupého.
Co víc než podívat se do tebe,
jen na chvílí, vím že půjdu zase spát
Nezapomenutelná
Realistická skutečnost, do které mi vůbec nesedíš,
se brání všemu, ale asi ji nebudu věřit.
Myslím, že už si to můžu konečně dovolit,
co myslíš ty.
Pohledy
V zářivou noc ponořená,
jak jinak lze chytit slunce.
Bez křídel i když vymodlená,
a ne, nechápe hloupé srdce.
Mé nejdražší
Křik vran jsem slyšel už dost dlouho,
tak jako tak, skoro jsem ho přestal vnímat.
A ty jsi jen v pozadí klidně stojíš,
jen s lehkým úsměvem už nechceš nic znát.
Zas jako tolikrát
V modrých očích se odráží měsíc a hvězdy,
a kapičky vod stékají po sametu nohavic,
Dnes jako včera a předtím a navždy,
se prochází vsvětle lamp, jak kdysi v záři svíc.
Žalm Galadriel
Svět se změnil,
už o tom nepochybuji.
Temný se vrátil,
vody jen naříkají,
Růže
Vodou, z tvých slz, zalévanou růži
jsem našel na okenním parapetu.
Schoval jsem ji a nechal vyschnout,
přivázalk lustru vstříc světlu.
Tak
Poslouchám tě v bezpočtu minulostí a přítomností,
a nechci věřit tomu, že mě nutíš odejít.
Říkáš to jako všechno s nehranou všedností,
a já začínám už vážně trochu chtít.
Lístky ve vlasech
Vítr si hrál s tvými vlasy má Večernice,
schoulená v náručí umírajícího elfa.
Hraješ si s mími vlasy ty nezbednice,
chceš abych zůstal s tebou.
Papíry
Papírem co už dávno neni bílej,
jsem zabalenej asi aby mi nebyla zima.
Dýchám vzduch, co není čistej
a racek tu nikde ještě není, tak znova.
V metru
Čekal jsem na metro a díval se na koleje,
nevím jak vy, ale já viděl divné skvrny bílé barvy.
Tak mě napadlo čí jméno to asi je.
navždycky už napsané na té nejprohlíženější ploše Prahy.
Hvězdy
Prohlížel jsem si hvězdy,
nikdo jinej to nedělal.
Jednou a už navždy,
jsem o ně stál
Rudej sníh
Napadl rudý sníh a sténal pod kroky básníka,
který chtěl život pít, jak by to byl alkohol.
Tak s lahví v ruce se rozhlížel, hledal viníka,
pak padl tváří do ruda a chladu.
Kamarádka
Řekla jsi :"Dusíš mě. "
Pustil jsem tvou ruku.
Čekal jsem asi marně
až se otočíš a řekneš, že sis dělala jen srandu.
Pojď se mnou
A kam to vlastně jdeme,
zeptal se chlapeček.
Já ukázal na nebe,
temné plné hvězdiček.
Padlý anděl
Bylo to tehdy, když jsem letěl za tebou na zem.
S pár peříčky si pohrával vítr a já si přál,
abys spala, a dlouho se neprobudila, doufal jsem,
abych si mohl prohlížet tvář, kerou daroval
Potichu
Potichu usínám a potichu se zvedám z postele,
abych šel potichu tichým dnem okolo tichých stínů.
Potichu přemýšlím o životě a než přijde neděle,
přežívám kdasi v krajině tichých temných snů.
Dnes ještě ne
Dnes ještě ne, pořád dýchám, jak ty vedle mne, jsem sám. Snad tedy zítra a bez tebe, vyrostu o kousek ze sebe, nikoli z tvého usměvu, který stále miluju, nikoli z tebe má lásko. Vytahuješ své zrcátko, aby si se přesvědčila o své výjmečnosti. Nevšímáš si ničeho,ani mé sklíčenosti.
čekal jsem
čekal jsem dlouho pod sluncem i mesícem,
nespočet dní uplynulo kamsi za vzpomínku.
čekal jsem oklamán zlým zlatým snem,
a ty jsi nepřišla.
Kašleme na kritiky
RFormálně je to úvaha, ale já jsem se nikdy nedržel klasických slohů. TAže k tomu co bych chtěl říci. V poslední době se tu rozmáhá takový trend, který ač na první pohled vypadá jako slušnost je ve skutečnosti známkou dekadence. Ono v literatuře obecně to funguje tak, že autoři a kritici se osobně neznají, a protože autoři nemají možnost jak oplácet kritikům, tak tito kritici samozřejmě občas svou kritičnost přeženou.
Před skokem světa
Před skokem světa
Hlouposti, hlouposti zahleděná do sebe,
ty umirájící v záchvatu poznání,
tohle všechno píšu jenom a jen pro tebe,
Stín
Tiše jen tiše nezbudit stín,
zatím si bláhově spí.
Tam dole se zavřenýma očima,
nic hlupák zatím netuší.
dál
Obrazy dávno ztracených světů
jsem viděl ve svém snu.
Procházel jsem se a přemýšlel jsem
nechápal jsem tu vidinu.
"Rozhovor"
Viděl jsem mlhavě člověka, sedícího na okraji za zábradlím.
Sedl jsem si vedle něho a zkoušel jsem si povídat.
Hlavně o tom proč tady sedí a mohu-li sedět chvíli s ním.
Nemluvil jen pokynul hlavou a já se nechtěl ptát.
Nic víc
Úsměv se zachvěl a zmizel ve vzdalující se noci
nehledal jsem ho ať si letí
Seděl jsem sám a kolem mě samí cvoci,
život a spoustasmetí.
Křídlo
Z oslněného motýla zbyly pouze křídla,
a pavouk se dobře najedl,
kousek dál nehybně visící tykadla,
kousek křídla spadl.
Déšť
Stojím sám a kapky deště na mne dopadají.
A zbytky věcí vlají ve větru.
Stačí se rozhlídnout, jak všichni usínají.
A nikdo nevstává ze snu.
Taková mi připadáš
Bez úsměvu, či pláče prostě jsi
a to mě strašně děsí už strašně dlouho.
Tak trochu jak ti krvelační psi,
kteří se rozběhnou a pak už jen temno
Nesvobodný
Přemýšlel jsem o tom co jsem
a došel jsem k závěru, že nevím,
že jenom procházím nocí i dnem,
vyhýbám se všem věcem nesnadným.
Válka
Stál jsem a nemohl jsem se pohnout,
viděl jsem to všechno co jsem nechtěl vidět.
Lidi leželi na sobě spálený na troud,
a já začal proklínat benevolentní svět.
Po krocích až na samý nevyhnutelný nezměnitelný konec
Po krocích až na samý nevyhnutelný nezměnitelný konec
Utíkáš mi už tak dloho a já nemůžu dále běžet.
Umírám, že nesměl jsem tě držet v náručí.
S každým krokem se i propadá svět.
Ta obludně tichá
Ta obludně tichá
Tak obludně tichá s kosou stojí ve dveřích,
bílé má líce a tmu místo očí.
Z jejich úst nezazní šepot ani smích,
Sen
Sen
Svět plnej modrých sluncí,
bez života a tepla.
V poslední zahradě slunečnicí,
Svoboda , Na křídlech orla
Svoboda
Za jednu sirku z krabičky,
hoří hranice s tisíci jisker.
Krvavý mají hlavičky,
Přítel a oni
Přítel a oni
Běž příteli běž, dál skrze temnotu,
nesmíš usnout jsi tou nadějí.
Krok za krokemdál, unikni trestu,
Jak se dělaj hvězdy
Nebylo to ani tak ráno jako spíš večer, co se objevil ten kluk u mých dveří. Byl asi 170 cm vysokej, měl tmavé vlasy a hnědé oči. Stál před dveřma a povídá: "Ste pan Smith. " "Jo to jsem," povídám mu na to já.
Balado o rytíři a smrti
Balada o rytíři a smrti.
Nádherný den dnes zdá se být,
o velkých věcech můžou kluci snít.
Nad vůní květin vznáší se včely,
Dívenka jež ve snech se vždy vrací
Dívenka, jež ve snech se vždy vrací.
Snad pro pocit bezpečí,
prstíky tisknou chladnou ruku.
Z neznalosti nebrečí,
Stíny
Stíny
V záři slunce ztraceni pod ostřím,
trpící, bez úsměvu psance.
Jen jednou vás spatřím,
Cesta myšlenky
Cesta myšlenkyAť rozezní se tisíc harf na cestu poslední,skryj slunce zlaté se a nech pohled mi v kraj polední. Nechci tvou ruku příteli, ni dýku tvou můj soku,to poslední, dokud dýchat smím, je dopsat tuto sloku. Ó živote jsi prohrán už,ó smrti chci tvůj polibek,květiny, a rudomodrý náhrobek. A nenávist, vztek a zlobu, chci já též,ty v srdcích vždy vystaví, nezničitelnou věž.
Poslední skutek
Poslední skutek
Stíny a ticho, vše je celkem,
když smrti smích září.
Dnes poprvé to není sen,
Rty a hvězdy
Rty a hvězdy
Rty jemné, jak chvějete se v chvíli této,
nad krví kterou objímáte, pláče celé město.
Chlad je kolem a vy přece nechvějete už se takřka,
Variace na ní
Variace na ní
V tvých očích jsem ztracen,jak v Mínosovu bludišti. Já však chci být tebou polapen,chceš-li, já odevzdám se smrti.
I kdybys byla Medúzou,já musel bych se podívat. Zkameněl bych, ne však hrůzou,ale že nesmím tě milovat.
Probuzení do sna
Probuzení do sna.
Jsou lži co nikdo neříká,
jsou pravdy co nikdo neslyší,
jednou ti život utíká,