Písmák Poslední vlak
Na to, že byla srpnová noc a léto bylo v plném proudu, byla docela zima. Oblékl jsem si sako, které jsem měl doposud švihácky přehozené přes rameno a pokračoval směrem, kterým mi Mecky poradil, že dojdu k Hlavnímu nádraží. Než jsme se rozdělili, šel jsem rovně. Snažil jsem se na sobě nedat nic znát, být nad věcí, být v pohodě.
Obchodník s kůží
Mám malý krámek na rohu
s obnošenou kůží.
Kdekdo mě tahá za nohu
a kdekdo mi dluží.
Kytice z pouťi
Na chmýří pampelišek, za tebou přiletím potají. Přes oceán z igelitových tašek, až tam, kde lišky dobrou noc dávají. Vlky nechám jejich věnce vít, cestou do tvého domečku z karet. To, že tě chci mít, ti konečky prstů napíšu na ret.
Část třetí - Spolubydlící
Procházejíc dveřmi si bezmyšlenkovitě pobroukávala melodii nějaké písně, kterou ještě před chvílí slyšela hrát z Markova autorádia. Na jazyku stále ještě převalovala jeho chuť a na rtech měla blažený úsměv. Nevzpomína si, že by už někdy předtím měla takový pocit. Nepopsatelný pocit něčeho nově zažívaného, co jako by jí postrkávalo k dalšímu objevování a poznávání.
Část druhá - Pořád něco nového
„Měl bys už jít nebo ti to ujede. “
„Ale neujede, na Budějárně jsem za sedm minut,“ věděl jsem, že to nemůžu stihnout, ale bylo mi to jedno. Doprovodil jsem ji až domů, došel jsem až sem a rozhodně jsem neměl vúmyslu se teď rozloučit a dopustit, aby všechna ta snaha, kterou jsem do dnešního večera vložil, přišla na zmar.
„Tak to bych tě chtěla vidět.
Lekce
Nemůžu popadnout dech
a s vykašlanou krví na prstech,
musím se sám sobě smát.
Životní rána srazila mě do kolen,
Část první - 60 km/h aneb pro někoho je 6 šťastné číslo...
Zvedal se vítr a já na to zase začal myslet. Nedalo mi to pokoje, a tak jsem udělal přesně to, co jsem dělával vždy, když mě něco hlodalo, když jsem si potřeboval ulevit a vyčistit si hlavu. Vytáhl jsem kolo zkumbálu a jel se projet. I když na to možná nebylo nejlepší počasí, ale prostě jsem cítil, že to potřebuju, že musím.
Adrenalin
Mít všechno nestačí.
Pít strach
a hledět nebezpečí
zpříma do očí
Kamarádka
Vstanu jako fénix zpopela,
co sypeš si na hlavu.
Dvě slova, která slyšet jsi nechtěla,
ale já sebral odvahu.
Corinthia Tower
Nohama na zemi,
Shlavou voblacích.
Vítr ve vlasech,
slunce do očí
Život a čas
Čas je totiž asi ta nejdražší věc kterou na tomhle světě máme. Život je jen cizí měna s vyšším kurzem, kterou si při každých dalších narozeninách na směnárnách za "čas" vyměňujeme.
Hagenův zvon
„Bim – bam“
„Pane Bože, ať už to přestane, prosím. Prosím, už dost. Už dost,“ šeptal jsem do tmy svým kolenům, která mi jako dvě ramena lisovacího stroje tiskla dlaně kuším.
„Bim - bam“
Schoulený na bobku do jednoho lidského klubíčka kostí vzlikal jsem a slzy mi kanuly zkřečovitě zavřených očí, jako by prosakovaly strachem slepenými víčky.
Radost z maličkostí
Páteční ráno a já byl na cestě do práce. Dojíždění je můj každodenní chléb, kterej si v tom spěchu nestihnu ani namazat. Neni to žádnej med a kolikrát to nejde ani jako po másle, ale už jsem si tak nějak zvyknul. Už ani nemusím koukat na každé zastávce z okna nebo poslouchat ten známý hlas v metru, kterej alespoň jednou v životě imitoval snad každý z nás, abych nezapomněl včas vystoupit.
První
Zatajený dech,
červánky ve tvářích
a lékořice ve vlasech
Žárovkou otočím,
Písmák
Potkávám jich tu mnoho,
jsou nemyté a nečesané.
Nosí různá jména
a všechna jsou obnošená.
Všem princeznám
Za devatero horami,
za devatero lesy,
za devatero řekami,
no prostě kdesi.
Jednou tě najdu
Všude hledám tvoji tvář.
Kdepak jsi, kde se skrýváš.
Snad jsi, vmém snu.
Tady jsem a budu dál.
Mlha
Chlad všude kolem
protne jen pára od úst
- poslední výdech.
Ticho nad krajem
Budu hrát.
Opona jde nahoru
a já tu stojím na pódiu.
Všechny si vás představuji nahé,
abych zapomněl na trému.
Láska
Láska je sázka do loterie při opilym štěstí,
láska je leták v rukou negra "pod koněm" na náměstí.
Láska je nad vchodem do bordelu nápis v neonovym světle,
láska je jeptiška smažící se v pekle.
Čas
Nevěříš mi a já nevěřím tobě.
Vždycky napovíš mi,
když se divím, vjaké že to žijeme době.
Spravedlnost je to co ti nechybí,
Ty jediná
Nijak zvlášť jsi mě nezaujala,
jen jsi byla po ruce, když jsem tě nejvíc potřeboval.
Sám nevím, proč jsem si z tolika vybral zrovna tebe,
i když jsem tě nikdy nemiloval,
snění
V šepotu vlasů, ve výkřicích řas,
snažím se pro nás dva zastavit čas.
Ve slunečné bouři tvých sladkých rtů,
chci jenom tebe, ne tu ani tu.
smysl života
Někdo hledá smysl života dlouhá léta.
Někdo považuje za smysl života lásku a krásu.
Já spatřil na okamžik obě,
jak kráčejí ruku v ruce
pohádky
Kdyby ti někdo napsal báseň,
krátkou, ale věcnou.
Kdyby ti někdo napsal báseň
a vyznal ti tak lásku věčnou.
pojď dál
Rozžhavená víčka
jako dva uhlíky,
potichu otevřou
plechové šuplíky.
CRRRRR
„CRRRRRRRR“
No jo, no jo, vždyť já vim – 5. 15, jako vždycky. Další hnusnej pracovní den. Ne, že by byl víkend o něco lepší… A ty už mlč nebo tě rozflákám.
já-osud
„Tak teda ahoj a koukej přijít vpondělí do školy. “
Stejně mě už neslyšel, dveře od autobusu se za ním zavřely, a navíc už je tak jako tak myšlenkama dávno u mladý a nebo v hospodě. Ani se mu nedivim, je pátek, prší – nádherný postelový počasí. Kdepak, ten kluk má stejně kliku.
?!
„I smalým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo. “ Jsem kašpárkem sám o sobě. Na co si to tu hraju. Kolika ženám jsem už to jen říkal a kolik žen mě tímto příslovím, které mi už zní jako otřepané klišé utěšovalo.
"Poprvé"
Poprvé Motýl mává svými křidélky,mne láká chuť ňader vnadné modelky. Nedělám si prdelky. Svlečená jen napolo,hned bych vlétl na molo. Lákají mě nožky ladné,spaluje mne strašná touha,jako růže,která neuvadne,ach ouha, ouha.
"Podruhé"
Podruhé Všepotu řas a vkřiku vlasů,chvějící se rukou na tvém pasuve smyčce časuhltám plnými doušky tvoji krásu. Společně se utápíme vzáplavách horkého dechu,těžké kapky padají na plechovou střechu,to deštivý orchestr nám vytváří romantickou atmosféru. Lačnou cestou nedočkavosti se ktvému klínu deru,teď a tady si tě beru. Ústa spojená bláznivými rety, jako mosty mezi dvěma světy,tající květy.
ZMĚNA
Změna Až do dneška se celý můj svět točil jenom kolem tebe. Když říkám tyto věty, celé tělo mě hned zebe. Hlas se mi chvěje,zdá se mi, že jen nade mnou zatáhlo se teď nebe. Ale já už takhle fakt dál nemůžu,zkoušel jsem to stokrát.