Písmák Dvě básně ze Žraločího pobřeží
I.
Můj velmi vzdálený příbuzný
vzdálený tak, že vlastně už nepříbuzný
překládal Majakovského a tropil
Dumka povánoční
Svinuty bílé ubrusy.
Prý jistá věštba od husy
/martinské/.
Deštník si chystej raději,
Exministrovi k svátku
Ach, Kocourku Martine,
pohroma vás nemine.
Bezpochyby, ne že ne,
minulost nás dožene.
Stvoření
toliko šest dní
měl kdispozici hospodin
vědí kohn
tak se vašnosto nekřeněj
Slyšení u živého Buddhy
Bogdgegénův palác stál na malém pahorku téměř uprostřed Ich Chürre. Vedlo kněmu široké dřevěné schodiště, uhlazené koleny tisíců prosebníků a kajícníků, kteří se po nich pomalu přesunovali krok za krokem blíže Jeho Osvícenosti.
Baron Ungern von Sternberg se nezdržoval pokáním, kráčel po schodišti vzpřímen a vojensky rázně. Dole za branou zůstalo město se svými jurtami, dřevěnými boudami a uličkami plnými bláta a kozích bobků, nádvoří hrazeného paláce však bylo upravené a tiché.
Čertík pana sudího
„ Jíro. Jářku, sousede. “
Oslovený se pootočil, pomalu se narovnal a hekl. Hromské dílo, tahle robota v panských lesích.
Generace XXXL
O tloušťce amerických školáků toho bylo u nás vposledních letech řečeno a napsáno hodně, ovšem zkušenosti na vlastní oči se nic nevyrovná.
Nejvíc dospělých a dětských tlouštíků je pravděpodobně na Floridě. Někteří jsou tak tlustí, že se spíš podobají koulím. To se třeba proti vám na pláži koulí neforemný válec tuku, ze kterého se posléze vyklube asi jedenáctiletá slečna.
Krysař
S úsměvem nevinných
Provázek v dlaních
Jdou tiše jdou
Nad vodou pod vodou
Vlajky na stožár, leč jenom do půl žerdi
Zadním vchodem
Vstupoval podzim do stánků bukinistů
Listí nepadalo ač hodina žloutnutí za rohem
Časobracení stránek a hodnotitelství
Doručovatelská
Nejdřív vichr, potom vánek
zadul od datových schránek.
Ztracenými zásilkami,
formuláři, složenkami
Po velkém sněmu ptačím
Vzácný kníže (havran ve znaku)
sed na lep divnému ptáku.
Ne snad orlu královskému,
lečkalousi ušatému.
Villa Borghese
Meč do pochvy. Zběsilé rajtování
po sedmi pahorcích Říma.
Tichá je zahrada Venušina,
čas milostné poklesky zdanil.
Jak dlouho ještě?
Třetí tisíciletí
Hvězdná konstelace na draka
Rovnou do kolébky teror místo chrastítka
Na povijanu jurodivá proroctví
Chvíle
Rok je venkovské nádraží
a měsíce
fosforeskující číslice ciferníku
Čekám na jitřní vlak
Stíny
Bude jich stále víc
Kolem těch popelnic
A pomyšlení klíčí
Proč zvonili jste klíči.
Trokavec
Říkají tady U tři rychtářů
a vskutku kdysi dávno
hamižnost
o tato místa
Jeden den Mileny Rousové
Milena Rousová klimbala vrohu vlakového kupé, než ji naráz probudil otřes vagónu, neklamné znamení, že ranní vlak projíždí poslední výhybkou zřady těch, jež musel minout na trati zKladna do železniční stranice Praha – střed. Ještě ne zcela probuzená vystoupila mezi posledními cestujícími, jejichž rozhovory kní doléhaly útržkovitě a jakoby zvelké dálky. Zářivě žlutou prošívanou bundou se výrazně odlišovala od šedých svetrů a fádních konfekčních obleků ostatních. Není nad to být ženou stárnoucího ligového fotbalisty, který na závěr kariéry dostal za dobrou reprezentaci vlasti trafiku - povolení hrát v Rakousku za druholigový krajanský klub Sokol Vídeň.
Šťastné a veselé
Na Boží Hod vepře,
na Štěpána husu.
Ó, my se máme
vkapitalismusu.
Štědrý den
Koupil jsem ti kaktus.
Snadno spílat bláznů
tomu, jenž
unášen džiny dějů k prozření
Bezkráloví
Jako bych se po pás brodil
skleněnou tříští
sám jen svirtuálním Sancho Panzou
vidím ho přesně a jasně
Volá Londýn
Tam někde vCity v šerém skrytu
se v noci shodli bůhví na čem
Mackie Messer s Rozparovačem.
Však ve vzpomínkách, co sotva změním,
Kavkazská
Vidatohochlapečka -
vdoprovodu dědečka
a ve stínu Kazbeku
jdou kméďovu pelechu.
Zrození legendy
1241
Třetí den už postupovali proti proudu velké řeky, po jarních záplavách doširoka rozlité. Nízké dešťové mraky visely nad obzorem, který uzavíraly vpravo i vlevo stále vyšší pahorky.
Bylo jich sedm, co zbyli z původního oddílu tisícníka Dalsürena, který téměř vzal zasvé při té nelítostné bitvě pod kamenným hradem Budínem. Armáda velkého chána utrpěla těžké ztráty, ale král Béla IV.
Ústup z Adenu
Na nábřeží prince Waleského dopadly první sluneční paprsky, vyhnaly spáče z pod lepenkových krabic, kusů hader a houní a přinutily je hledat útočiště ve stínu budov a obchodních lodí, které zde kotvily beznadějně přivázané řetězy k molu již nejméně pět měsíců, přesněji řečeno od chvíle, kdy město sevřely do ocelového kruhu oddíly severojemenské armády podporovanédomobranou kmenů věrných svrženému imámovi al Badrovi a dobrovolníky ze Saúdské Arábie.
Alí Akbar Tarímí kráčel v rychle vzrůstajícím vedru od přístavu směrem k velitelství vojsk lidově demokratického Jemenu v ulici Vítězství - jak podivně tento název působil v posledních hladových týdnech obleženého Adenu - a uvažoval, kolik času ještě zbývá dopádu režimu, jemuž sloužil bezvýhradně řadu let. Včerejší dělostřelba šajtánových synů totiž definitivně zničila vodní nádrže v kopcích nad městem. Koalice se o to neúspěšně několikrát pokoušela i dřív, ale imámovi svatí bojovníci byli převážně negramotní pastýři ovcí ze severního pomezí, zvyklí jít na zteč pouze při velké početní přesile a na druhé straně jistili obranu rezervoárů Ramosovi Kubánci, ovládající naopak vojenské řemeslo až příliš.
Broučkaři
Odletěl vědec v dálný kraj,
odletěl pod Himálaj.
A pak ze známého důvodu
zvláštní tam páchal věci.
Roštín
Jiskří tou kovadlin
hromová kladiva pracují na poutech
Ale kdepak
vítr nezamřížuješ
Život dokola
Na tržišti v ománské Nizwě
mají dvouhlavou oslici
jedna hlava hýká druhá přivírá oči
kývou se v rytmu osličích kroků
Tak mladá
Tak mladá ručkuješ
po visutém mostě z pralesních lián
mezi snem a skutečností
tichopřed bouří
Naděje
Zvony na Újezdě
hranu vyzvánějí.
Na daleké cestě
toužím po naději.
Pálava
Blankyt a réva střídají se v kraji
pálivém jménem, horečkou i váním
Meruňky záhyodkvétají
V zemanských sklepích
Vidov dan
Tam za kopci, kde vedro dusí thuje
a polní cesty vedou k obzorům,
v tom jižním slunci, které oslepuje,
viděl jsem vypálený dům.
Předjaří
Baba Jaga na mateřské
vrátí se nejspíš za rok
Ryby obtěžkány sentimentálním chtíčem
poledneukrojilo plásty
Tříbarevná
Modrá, černá, zelená -
co to asi znamená.
Sledujete, lidé milí,
kterak se nám vybarvili.
Z Krušných hor
Ostří silnice přeseklo vejpůl
těhotnábříška kopců
Stromy proměněné v sirky
zvolna skuhrají
Zvonění
Pro pět ran do banky.
Životní úroveň značně stoupá
Developeři o překot budují
pouzev lepších čtvrtích pochopitelně
Pán much
Svislé slunce
dál chlemtá po litrech
žluč ze zavlažovaných rýžovišť
Ta Mokovu chatrč
Lidoop, Bush a Putin
Nad pralesem duní tamtam,
v hruď se bije orangutan.
Skoro stejně znít to musí
v USA i širou Rusí.
Zmijovec hadra
V Singapuru Abdur Rahmán
nabízí ostnatý durian.
Chutí nic mu není rovno,
jenže smrdí jako hovno.
Kritikům
Nevím, kolik pravidelných návštěvníků Písmáku si už povšimlo rozsahem nevelké, ale významem pravděpodobně důležité rošády na hlavní stránce serveru: zlišty sekcí zmizeli Redaktoři a místo nich se objevila sekce Kritici. Jejich seznam zahrnuje jména notoricky známá – někteří prostě převlékli redaktorský kabát za kritický, ale objevují se i nové osobnosti. Říká se, že nové koště dobře mete, proto je zvědavost namístě. Co přinese kritická plejáda Písmáku a jeho autorům.
Dušičky
Chorovod stínů nad blaty
a svíce větrem mihotá.
Na hrobech listí navátý,
průsečík smrti a života.
Dnes a denně
Zas letí po obloze
bílý klín labutí.
Mlčíme v krytém voze
v klubíčku svinuti.
Sakura naznak
Slunko, máj, nádherně rozkvetlá sakura,
a dívčí podvazky, na krku matura.
Ona se chichotá, že se snad počurá,
divný klip natáčí camera obscura.
Sparta Slavie
Zchromlá pacička strejdy Arnošta
provinile veslovala novinami k poslední stránce
(Jen ta se ještě dala číst)
Rue de la Croix
Lásek hry marné, šálivé
a mušketýrské freje.
Athos popíjí šumivé
a Aramis se směje.
Není velbloud jako velbloud
Smál se osel velbloudovi:
Milý brachu, každý to ví.
Spíš se měsíc zřítí, nežli
projde velbloud uchem jehly.
1 - 9 - 6 - 8
1 - 9 - 6 - 8
Gisela měla
Tetování na zápěstí
Žádnou módní kérku
Silně sebezpytná
1957
Mladý básník vzýval mír,
psal se Ivo Lubomír.
2002
6. 6. 2006 - 7. 7. 2007
Minul rok, měsíc a den
co byl Satan spokojen.
Tři sedmičky v dnešním datu
svatebnímu hoví šatu.
Vzpomínka na Lipari
V přístavních uličkách ospalé Ginostry
zas jsem se zamotaldo těch tvých osidel.
Šel jsem tam naboso a křemen přeostrý
vůbecsnad nevnímal na cestě od sídel.
RÁDIJKO 10
Sotva přišel léta čas,
na Písmáku zemětřas.
Zdá se čirou marností
brojit proti vrchnosti.
RÁDIJKO 9
Nelze říct, že nudný je
sjezd Evropské unie.
Praví kachna jiné kachně,
jak je to s ústavou špatné.
Holky, bacha!
Noční vlk vyráží.
Protože je v ráži,
ženy se jej táží,
zda naplní klíny
Atomová
Kudy z toho srabu ven.
(Ptá se spolek Ztohoven).
Zkusil to metodou novou,
rovnou bombou atomovou.
RÁDIJKO 8
Ten týden byl trochu lichý,
co se týče politiky.
Proto jí dnes vale dáme,
na sporty se podíváme.
Jako když tiskne
Společnost blahobytu je tvoje i moje,
má falešné proroky, oddané vozihnoje,
svá tajemství, tabu, svoje rituály,
své bastardy i intelektuály,
RÁDIJKO 7
V pondělí jsem nechal práce,
byla přece demonstrace.
Nepřišel však žádný dav,
Bush mohl být bez obav.
RÁDIJKO 6
Tenhle příběh ze Vsetína,
zdá se, že je zamotaný.
pana Čunka velká vina
nebo předem objednaný
RÁDIJKO 5
Svět se nějak šejdrem točí.
Lidi, kam jste dali oči.
Anička ta děva sluje,
co media naplňuje.
RÁDIJKO 4
Jeden státní policista
(duše moudrá, ctná a čistá)
v sobotu jel na chatu.
Tím rozvířil debatu.
Vzpomínka na Suché Kruty
Tak z rodu kdysi Přemyslova
králové povstávali znova.
Jeden, prý železný a zlatý,
oděn jsa v brnění a pláty
RÁDIJKO 3
Podívejme, voila,
jak Francie volila.
Galský kohout kokrhal,
že Ségolene potrhal
Rádijko 2
Májový čas tady je,
už hrdlička cukruje.
Mácha stojí vprostřed bezů,
teskně zírá k Nebozezu.
RÁDIJKO 1
Stala se věc k nevíře:
chytli pana Krejčíře.
A Langer´s boys jenom čumí,
jak to Afrikáni umí.
Sidonie
Osada jako každá jiná
Z brambořišťnať a z oken Brahms
Proplouvám vlnobitím
na Velikém voze
Vzpomínka na Ungvár
Pamatuj, synu
Užhorod byl a bude Ungvár
Říkával občas táta
Legionář
Vádí Dawasír
Paletou jasu září země Prorokova,
pitvorný měsíc sám sebe tepe do zlatova.
Pohoří rozpaží svá křídla obroušená,
jednou jen mávnout, odletíš do ztracena.
Odešel pan Básník
Egone,
Tvůj milovaný Marx se možná v lecčem mýlil, aleTobě to nikdy nevadilo
a mně vlastně taky ne
Boha jsi vykostil a řval hrůzou nad hrobem zaživa půleného Československa
Pseudonym
Když jsem míval jenom nick
nevydělal jsem si nic.
Dokonce i alternick
mi nepomohl víc.
Kvinde
Dala mi kvinde.
Rozzuřena
neví, že kvinde
je švédsky žena.
Únorové dny
Stopami lyží vítr táhne.
Na sever, na jih rozvál sněžný prach.
Tolik tu včera bylo cest.
Dnes není žádné,
Ročník třicet osm
Šedesát devět.
Stáří není zásluha.
Spíš - občas - diagnóza.
Moje také.