Písmák Lednová
na nočních linkách zimy
snáší se jíní zimomřivé
jak pláštík padá
podlézavá tma
ARIES
Beran
je strážce vrtohlavých nocí
troubení rohů
hvězdy rozechvělé
po malinách
můj milý
marně bys čekal na sníh
já z prošlého léta
ještě pár zrnek malinových
Třepotání
pod klopou svítání
záletná babočka
na dlanikolébá
nespavost
Dívčí
zánovní svrchník
přes čtyřicet jar
záplaty z pátků
co tě nepotěší
Hodonín
Zpíváš.
Já růže v podkroví
ochozem s vůní staletého dřeva
své vlasy spouštím
Šedý a modrý
Šedý a modrý sonet
hladině stínem usebrané,
co večer šeptá: Vzdej se, pane,
být sám tě musí bolet.
Leo
souhvězdí Lva
jsou ohně noční buše
soumraku hlas
jak píseň o předtuše
Láska - páska
miláčku
slunko zapadá
láska je páska do psacího stroje
v nadpise modrá nálada
Dýchni
Dýchni -
chci zapomenout.
Havraní závoj
polož na má víčka
Na cestách
Smíš nechat stopy v písku na Havaji,
smíš se mi toulat cesmínovým hájem,
uzavřít můžeš smlouvu na podnájem
s dívkou co sárím útlé nožky tají.
Momentka nad Moravou
čeření
odnáší obrazy stromů
co ve vrásčitých klínech
prázdná hnízda drží
Listopad ráno
vkládáš se svéhlavě
mezi mé ranní zprávy
do pauzy
mezi mléko
Kolem nás
srpnový večerparketem
rozházel šminky v půlobratech
lakýrky vzduchem blýskají
podpatky cupou
Ostrov
to ráno mlhou
na lasturu troubí
a ostrov budí
z džungle živých snů
Letnímu větru
Jsi ten, co škádlí moje vlasy,
troufalec, který sukně zvedá,
jsi roztoužený neposeda,
co s letní trávou povídá si
Na léto
Budeš mě čekat
v stínu borovic,
za zády pugét
oranžových růží
Pod pláštěm
Čekal's mě
na dřevěném můstku
- na druhém břehu
hořel les.
U kašny
čas odkapává
provázky vody
utápějí den
ten světec na soklu
Ladyhawke
jastřabím
oči mi zlátnou
a po mých polibcích
tvá ústa rudě rozjitřená
Letní lehkovážná
Líp lipovým loubím
lumpačit lačně,
líp loutnu ladit,
loužím lát,
Přístavní
poledním přístavem
písničky pěnkaví
písečným přesypům
pergolu postaví
Kapky
jen okna v kalužích
a kapky
jak žabky rtuťové
po stříbře skáčou
Letní
že jsi a nejsi
a stébla lámou se
prokřehlá letním vedrem
šustivě rovnají si
Hodina
je hodina Sirael
hodina stříbra
lehčeného světlem
hodina Růže
K ránu
když noci do rukávů
zapíjí se ráno
a v nohách postele spí
přespočetné sny
Dotek Múzy
do jemných vlásků v týle
za límec u košile
ústy co déšť mi smáčel
však neprobudit spáče
Půlnoc
je půlnoc za branou
snažím se kloubí dovidět
kde stávali jsme spolu
a já ti ústa mátla
Klub Ricatado
Jen trocha kávy se skořicí
a dunivá píseň o zklamané touze
maličká servírka s němým hlasem
a cukr
Víc nechtít
Chtěla bych umět
být zas šťastná.
Jenom tak dětsky,
jednoduše,
Na kousku ticha
Na kousku ticha
za oponou z trávy
večerku troubí
ospalému slunci
Na cestu
NA CESTU
batůžek svůní po lipovém květu
a džbánek do něj
smedem proti rýmě
Někdy (Sometimes)
Někdy jsme byli lásko dva
a někdy jsem byl sám,
někdy jsi byla vedle mě
a někdy ztracená.
Rozcestí
Postav mě na rozcestí,
ať hádat můžu kudy.
Ty křehké ratolesti
snad přát mi budou štěstí,
Tři tisíce tři sta třiatřicet
Minula jsem
jen o pár usmolenejch kilometrů,
o špinavej kanál
a o pár zbytků křídy.
Prosincová
Kouká Ivča z okýnka,sněží jen tak zlehýnka. Blanka sbírá bílé vločkyna kožíšku naší kočky. Kam jen zmizel Svatoslav. Vždyť to zmeškáš, honem, plav.
Zatmění
Jsem bílá noc, co po ránu si svléká křídla havranů a rosu střádá po kapkách, smývajíc z očí jemný prach. Jsi černý den, co v podvečer sutanu z flóru navleče a sněhobílou rochetu si složí vedle spinetu. Po čase přísvit zatmění nás oba v jedno promění. Však, než k té chvíli dožijem, budeš mi nocí, já ti dnem.
Podzimu
Má křehká lásko podzimní,
neboj se léta vprostřed září.
Neboj se vůně horkých dní
a času, jenž ti prošel tváří,
Kde nic
Kde nic, tu nica všude všechno(je šero takyšeroslepé. )Je víc ulic,kde duní techno,nebo kde vítrokny klepe. Tisíc sklenica svící světlo(proč jenom jsem takneprodejná. )Kde nic, tu nicmě dolů smetlo.
Krok
Dal jsem se pěšinou,co víc a víc se úží,jak stuha, rozvinutápo hřebeni hora kamení prší,když stoupám po ní vzhůru,dá Bůh, že nikoho tou cestou nezraním. Dal jsem se za sluncema našel temné mraky. Jen prázdno přede mnoua zpátky není kam. teď nebe na dosahi hloubka zatracení.
Čekej
Zavři se ke mně do pokoje
a do tmy čekej, srdce moje,
do prvních ptáků,
které soumrak osmělí.
Piano
Nevěsta je prý němá.
Němá, co práva nemá,
jen vzdorné oči dítěte,
zakryté černým bonetem.
Překladatelský oříšek pro anglofily
Milí písmáčtí přátelé - překladatelé,obracím se na vás s pokornou prosbou o pomoc, neboť jsem se pustila do překladu knihy svého oblíbeného anglického autora, leč už sám název knihy - "Late Hector Kipling" - je pro mě náročným oříškem. Kniha pojednává o malíři, který se pod vlivem závisti začíná propadat do šílenství, často se tam mluví o smrti a věcech souvisejících a je psána jako humorná a hodně černá satira. Zde je text, nad kterým si lámu hlavu už hodnou dobu. Pro úplnost kontextu - hrdinova přítelkyně Eleni měla "zpoždění", a chvíli to vypadalo, že je těhotná, což hrdinu příliš nepotěšilo.
Vnitřní
Na co mu vždycky skočíš, náno. Takovej parchant, divím se ti. Vždyť to nic nedělá,jen to šoustá,do pekla s ním, ať táhne k čertu. Zahodí tě jak prázdnou pikslua zas ho příště dovnitř pustíš.
Pavana pro mou paní
Pověz mi, paní vznešená,kdy jen přišla ta proměna,že rytíř zdatný, plný sil,v němou se loutku proměnil. Řekni mi jenom, jak to je. Ten, co se nebál do bojea směle bil se od mládí,jak stín se plouží podhradíma smuten hledí do kraje. Byl vítěz tvého turnajea věřil v zemích dalekých,že slib tvůj platí na věky.
Křídla
Čekal jsem křídla andělská, složená vzorně na botníku, velebné ticho v pokojích a netknutelnost svatozáře. Čekal jsem křídla andělská - a místo nich dům plný křiku, radost a zpěv a dětský smích a samé usměvavé tváře. Možná, že dnešní andělé už nejsou jak ti v kostele, co přísně hledí z kůru dolů. Možná, že vzali bez ptaní, co Bůh jim vložil do dlaní a s láskou dělí kolem stolu.
Dveře
Sen se mi zdává
každou noc,
že ve tmě stojím neobutá,
v odřených dlaních
Malířka
Neumím křičet
o svých vášních,
jsem tichá,
v sobě zavitá,
Úplně mimo
Co jsem jen jáa co je zbytekv nádvoříjako z modrých nitekspředený žár,co po dvou zhášívzpomínek pár- a listy vznášíse jistě touhou namlouvanou -však do úsvitustěží vzplanouty kruhy, tlící na hladině,tajený šepot v šeru síněa v nářku,plném divých kytek,hledám, co jáa co je zbytek .
Miri čhaje
Žaklinamá nejdelší vlasy,ale prý se to nesmí -poměřovat . babička to říkala. A kdybych si je ostříhala. Mama by tě zabila.
Rybičce
Rybičko moje stříbřitá,
dlaní mi slunce prosvítá
a vody víc v ní nikdy není,
než na jediné políbení.
Novoroční múzák
Prožluklý Múzák se kdesi flákáa na můj notes padá prach. Marně se hrabu v myšlenkách- jediná jedna se nedá zlákat. Mám ho však hledat v tom zimním časea domů vábit pod jmelí. To budou básně, dýchne-li.
Podzimní
Šepotá listí spadané
a hořce voní po ořeší
- ještě se lásko neznáme
a tápem stále -
Hlubinná
Možná se díváš do hlubiny, a dole nic, než tma a stíny, groteskní chmurná zákoutí, jak v Zámku hrůzy o pouti, a dojdeš-li až na dno sebe, lepkavé ticho rudohnědé. Ze strachu pevně svíráš oči - za víčky dál se hloubka točí. A marně hledáš záchranu v mlze, co padla po ránu. Hlubina bílá s němým hlasem najednou dívat začíná se.
Johnny
Zabrzdila na poslední chvíli. Už tak měla co dělat, aby v tom prudkém dešti vůbec udržela auto na vozovce. Silnici na Hlavní třídě bičovaly provazy vody, stěrače jejího obstarožního Fiatu už dávno vzdaly snahu o to, aby čelní sklo zůstalo průhledné, a kolem zadních dvířek dovnitř stále víc zatékalo. Právě v okamžiku, kdy se vážně začala zabývat myšlenkou, že odbočí k motelu, jehož neonová reklama rozplizle stékala spolu s potůčky dešťové vody po bočním okénku, vypotácel se odněkud z té nacucané rozmoklé tmy jakýsichlápek.
Hrdost
Chybíš mi, chybíš,
zlořečený,
jak hrdost chybí
slovům ženy
Slunečnice
Na poli žlutých slunečnic jen žár a vítr a nic víc. Jen zlato, žhnoucí dokola a jas (kdo jen, kdo odolá. ), barvy, co křičí k nevíře a štíhlé prsty malíře. Plátno jak bílá v kolébce, na ústech šmouhy od štětce a oči, vpité do květů, když v dlani svírá paletu.
Nokturno
To se ti lásko nepodobá. Před domem vůz - a nejdem oba . Kvůli té divné bezejmenné. Vídám ji všude, kam se hneme .
Pro "Lovce jelenů"
Pohled, upřený do prázdnaa kolem hlavy rudý šátek . Už není přítel . ani nepřítel . Není už soupeř v barvách Zla,zbyl jenom nářek neviňáteka záblesky tvářímrtvých těl .
Maják
Polibek do dlaní- a víc už nechtěj po mně. Ta loď je vratkáa v mapách žádný cíl. Polibek do dlaní- pak sama v prázdném domě,ty sám - bludný škuner,s mým srdcem v plachtoví. Polibek do dlaní,když ústa nejsou pro mě,na hlídce psíani milencům nesvítá.
A Puzzle
You always said the life´s sweet . For years you lived like on an private islandbesieged with your dreamgirls. hair black, and blue eyes. You never realisedyou´d left your soul naked in fact- a prisoner of your dragon heart,singing sadlywhen dandelions died´cus no-one resurrected them.
Vrabec v hrsti
Každý den usedádo hnízda mojí dlaně. Do klícky z prstůa zlata svěcenéhosám se mi vrací. Usíná odevzdaně,s vírou, že ho má dlaňuchrání všeho zlého. Nechá si srovnat hnědé peří,dotekům, slovům - všemu věří,pod křídla vrabčí si skrývá můj dech,.
Spoutaná
Možná žil příliš dlouho sám v patře své prázdné římské vily,podivín, co jen klávesám stýskal si, když mu ublížili . Schodiště - oko uragánu - den co den scházel řadu let - teď je tu ona, v šatech kanga. žehlí . chystá se uklízet .
Blues o zrušeném nádraží
Zapadá slunečkodo lísek za tratí,ospalou oblohou čáry se klikatí,na prázdném peronuvečeří vrabčácidrobky, co výpravčí utrousil při práci,plácačkou odřenoukdyž mával na fíru,v ruce dva krajíce,balené v papíru. Po stěnách na hradletancují prasátka,po naftě zavonípražcová zahrádka,poslední pantografnablýská troleje,rozmarně zhlédne sev loužičce oleje,pak už jen z dálky všemna pozdrav zapíská. Semafor předpaží,nadskočí výhybka . a drážní penzistav duchu se rozpláče.
Sněhová ...
Do růže z posledníchpředtím, než padl sníh,bez barev, bez příkrasvůně, co vypil mráz,do tůní pod ledemjež vábí pohledemty, kdo se nebrání. Do větru hvízdání,za nocí bez koncev zamrzlé výtoňce,dnů, které zešeří,vstoupím-li do dveří . sama jsem zakletá. Do zimy - bez léta,věčného čekánína jaro.
Obrana ...
Některý maj´ proti lásce botky,co zadupou ji,než se stačí osmělit. To já posílám nápadníkům fotky. Ne každý má rád rubensovské rozměry.
The Jobless Blues
Nedali mně práci,poněvač nemám řidičák. Řidičák nemám,páč na něj nejsou prachy. Prachy nejsou,protože nemám práci. Tu práci mi nedali,poněvač .
Hladina
Hladino tichounká,
mírná jak típot ptačí,
jak pírka holubí,
když s modrou nevystačí
Na bruslích
Krok . a kroka krůček . a pod nohama leda na nohou dva nože vratké,co krájí můj strach na tisíc malých . Rukama tápu do prostoru Neboj se, říkáš,držím tě,jen kousek ještě .
Básnická
Řekni mi, prosím, smí se plakat,když nebytí bolí. Řekni, . smí se. A básně skládatpříliš slané,co kýčem páchnou .
Vlčí mha
Byla to asi vlčí mha,hustá a zrůžovělá,to, co mi sedlo na víčka,jen abych neviděla. Byla to asi vlčí mha,co zmátlo moje oči . Sotva si mě trochu očíhla,věděla, na co skočím. Té mršce vlčí, mámivé,ráda jsem uvěřila,že vroucí pohled platil mněa pár dní tajně snila .
Adventní
Zatímzatím jen mrázpoprášil zlehka trávu. Ještě je čas . Ale dlaně,dlaně už mi vonískořicí a medema na vále mám přichystáno . Ještě je čas.
Sonet
Pár lístků vrbovýchschovám Ti do polštáře,vábenku se slovyz jitřního breviáře,a první kradmý dotekv té mlze nad hladinou,leknínům do pikotekpro dny, co smutně plynou . Pak žádnou jinou krásuuž pod závojem vlasůlásko, neschovávám,snad jen, že mi sluší- být ozvěnou tvé duši,když toulává se sama.
Úplné zatmění
„Absint, dvakrát . miluješ mne . “- Mám tě rád, víš . a ty, .
Převtělení
Ne, nevěřím v převtělení,ale . jestli snad přece,možná . kdysi . tak kým,kým jsem tam asi byla.
Murphyho zákon pro zdravotnický personál
Tak jenom doufám, že někteřínebudou zas myslet na slasti,když dneska v rámci výukybudu probírat náplasti . Murphy nám říká, že rány hojí,existují však pouze dvojí:jedny, co nejdou přilepit,a druhé, co nelze odlepit .
Ozvěny
Pod stříškou světlých vlasůdvě studánky modrošedéa na jejich dněticho. objímající. něžné . měkké.
Tak trochu Zmijozelská
Do poháru vínapět růžových perel,to jen, abys věděl,že ráda těmám . Tak napij se, lásko,snad bude ti slušet,že na dně tvé dušejsem zakouzlená . Z laskavce odvar- jen kapička pouhá -ať silná je touhajak hladovásaň . Mušek pár ze Španěl,skořice tříska .
Nespravedlnost
Občas se mi takneuvěřitelně stýská,že se mi nechcevůbec existovat. Chce se mi nebýt,nežít,kamkoli se schovat,nebo se jen tak rozplynouta vánkem být, co vískájeho vlasy . Já tomu nerozumím, Pane. Dal jsi mi muže,ale ne k němu dost lásky.
Rytíři
Mám ráda rytíře,jako snad každá žena. Na krásném koni a v lesklé zbroji. Ne, . ta dobauž je dávno promlčená.
Murphyho zákon obecně
Znají ho hlavně dospělí,leč týká se všech,i dětí,a nejde se před nímnikdeschovat. Říká, žejakmile věcí dospějíod desíti až k pěti,cyklus se začínáopakovat .
Pro anděla
Kněz je anděl,
kterého na zem seslali,
leč nedali mu křídla
na služební cesty.
U výtahu
Na modrou zeďhned u výtahunačmáral kdosi,že "Kroupa je vůl"Kroupa si dlouhonelámal hlavu:"Kubát, ten trouba,se pomátnul. "Přemýšlím smutně,co se tím řeší,nač si tak veřejněubližovat. "Kroupa je magor. ""Kubát je větší.
Knoflíky
Jeden knoflíček, druhý, třetí,pomáhám ti svléknout košili. Čtvrtýa pátý - červnový liják na kůži zmáčel tě ve chvíli. Šestý knoflík,jsi skrz na skrz mokrý, a i kdybys nebyl, miláčku. Tak zbývá jen přezka na džínách, co zmokly,zip - a už tě mám na-háčku 'o).
Antoniovi
Tak zasereju držkou v zemi,a vztekle brečím do hlíny,v ruce pár drobných písmen žmoulám,věty,co už se nikam nevešly . už to taky znám, Antonio . a rozumím ti. Dřeš jako barevnej,aby to trochu vypadalo,zdá se ti,že ze sebe dáváš všechno,když samo srdce píšea jsi spokojený -s úspěchemi se sebou.
Bláznivá
Marná jak samota,kropenka bez vody,stín, co se mihotáv přístěnku pod schody,odkvetlou alejíplouží se bezduchá,v ruce brož s kamejí,medvídka bez ucha . Náměstí zšeřeléprohlíží z povzdálí. Lucerna, do kterésvíci už nedali . V podloubí zmatenánaráží do lidí,uličce bez jménamilence závidí,(to pana pošmistraprovází k nábřežízardělá magistraz lékárny pod věží.
... jako pták
Jsi pták, má lásko. Ba ne, nejsem. Opravdu, to bych věděla . Zamávej křídly,usmívej se.
Šachová pohádka
Bílého krále jsem znala dosti dobře. Vyjma začátku hry stával většinou na pravém křídle bílého vojska, obklopen rošádou svých věrných, a zatímco jeho dáma podnikala smrtonostné výpady do protivníkova pole, on se cítil zoufale osamělý. Strávil už takhle řadu partií, protože bílá armáda dosud nikdy neprohrála, a tak se bavilpředstavou, že šachovnice je zvláštní klaviaturou se spoustou černých a bílých klapek, vymýšlel složité skladby pro šestnáctičlenný orchestr a těšil se, že jednoho dne se možná něco stane, co přinese změnu . Šla partie za partií, ale nedělo se nic.
Dušička
Dušička malá, nesměláchoulí se v rohu kostelaa čeká ve své hříšnosti,že tady se z ní vyprostí. Dřevo barokní zpovědniceslyšelo hříchů na tisíce. a duše nahá, bez krásy,tolik by vstoupit přála si. Řekni mi, Bože na kříži,proč mě má vina netíží.
O čase
Jak kapky vody,uvězněné do klepsydry,jak zrnka písku,padající na dno fiály,. tak zrádně neslyšnémá kroky. V kukaččím domkus hlučným opeřencem bydlí,prstíkem sčítá zoubky,kolečka a spirály. a lidem hodiny,týdny, roky .
Šípková
U kříže v polihrst korálků červených- modlitba šípků.
Pírka
Čelenkuz hebkých rajčích pírekzapadnout nechámdo špehýrek,jež skrývámoje ženská duše . Vytáhnout jise nepokoušej,nemáš-liv dlaních lásku, drahý. Chtěním by jenom poškrábaly.
Smysl pro humor
Sedíme tuhle nad Biblí,já a ještě dvě kamarádky,zoufalství v očích, kajem se,jaké jsme to ale špatné matky. "Odpusť nám, Pane, že zklamaly jsme Tě. Utěš nás, ať to tak nebolí . Otevřu Písmo -a hle, stojí psáno:Raduj se, dobytku na poli .
Pro Marii M.
Kradu se k Toběpostranní uličkou. dříve jsem chodilastředem hlavní lodi. Kolena nížilapřed oltářem,tak hrdá . a čistáve své víře .
Manželská (erotika)
Slunce zapadá a na odchoduzapaluje ještě oblohu. Vlaštovky se na poslední chvílisnaží nasbírat letové hodiny,hřiště pod nimi už dávno osiřeloa náš pokoj se topí v růžové. Byt pomalu utichá. Všichni nezletilínájemníciuž leží v postelích a spí.
Nezbývá, než doufat ...
„Já, Anna,odevzdávám se tobě, Jenea přijímám tě za manžela. “Je to už řada let, co jsem ten slib rozechvělýpod klenbou chrámu uslyšelaplynout ze svých vlastních úst. Já vím, bylo to šílenství,říct „Ano“ s vědomím, že tohle láska neníjen proto,že jsem tě neuměla odmítnout,že jsem se příliš bála ublíženítvé duši. „Lituješ toho.
Motýl
Nachová křídla,do šíře rozepjatá,v zlatavé kresběkapky ráje skrývám. Jsem jenom motýl,nocí opojený,co v rámu tvých pažíodevzdaně zmírá. Nachová křídlatoužením perleťová,v odlesku očíkaleidoskop tebe. Jsem noční motýl,jenž hyne zas a znovak saténu přibodený,jen aby poznalnebe .
Rytíř a dívka
„Vítám tě u nás, rytíři . Posaď se, přinesu na stůl víno. Přilbici, ať tě netíží, odlož,i plášť. Hned bude zatopeno.
... uvnitř
Já taky řvu. Řvu uvnitř,do toho prázdna,co se rozprostírá ve mně,jak Půlnoční královstvíje od úplňku k úplňku. Tak vlezlé a dravé,tak prázdné, že nemá ani echo,nevede zvuk . Když vstoupí,hned přivlastní si všechno,co jen kde ve mně najde.
Vzpomínka na léto
Z ničehož nic se objevil na letním vymeteném nebi, a bůhví proč si zased´ zrovna na mě. Mohutný, černě rozložitý . vroubený zlatem zajatého slunce. s úmyslem zapříst rozhovor, jakmile to půjde .
Večerní rozhovor
Je mi tak bídně smutno, Panea tuším,tuším, čím to je. Trpkosti v hloubce zavrtané,šmouhy na stěnách pokoje,můj splín . Stmívá se . lampy na náměstíbrzy už začnou vyšívatna ornát ze tmy mživou trestíletního slunce .
Pro tvrdého muže
Kdy tě mám lásko nejraději. Miluju chvíle, kdy jsi svůj. Kdy svlékneš neprůstřelnou vestua necháš mě vejít bez protestůdo jeskyně tvých pocitů. Je to tak vzácnémimo milování .
Stýskání
Skleněná drťz tvých nedozdaných snů,jež každý úsvit rozprostírákolem tvého lůžka,abys do ní šláplasotva vstaneš. Úlomky vzpomínek,co jako vitrážden ti tajně vlepil do obrouček,či náhrdelník z perelspolečného času. jen přívěsek z olova –to je rozloučení. Utíkáš.
Hříčka
Napiš si do knížky
- stalo se, nestalo -
co zbylo ze stříšky
v karetní hře .
Lehounce
Chtěla bych se tě dotknout, lásko,jenom tak lehce. jako dech . Dotykem chmýří z pampelišek,co vítr rozvál po schodech . a lehounce - abys sotva cítil,že se má ústa ještě chvějí -ochutnat s půlnocí tvůj spánek(víš, tam tě líbám nejraději),jenom tak drobně poolíznout .
Zuzana
Řekni v Tel Avivušóšanná,a na trhu dají tililie . Čistá, věrná a oddanáje dívka, jež kyticiuvije,tak jako žena Jójakíma,Zuzana s tváří andělskou. jež byla jenom jedním vinna,že ctila věrnost manželskou. Známý případ - je zapsán v Bibli.
Momentka
Čaruješ růžív ledové dlani . a marně. Jen zvlnila se trávave větrných poryvech . Čaruješ růží,očima zaklínáš .
Saxifraga
Snadsnad postačí tijediný lísteček . třeba jen úštěpek zelený,co za nehtem ti zůstalAnebonebo i celá botanická zahradabude málo k tomu,abys oblomil srdce,jež se zapomnělo vrátit.
Bábovka
Povídá Hedvice Filomena:"Ta tvoje bábovka - to je chlouba. Kyprá a perfektně vyklopená,. asi ti dobře peče trouba. "Hedvika hned je o metr větší,bryndá si kávu na klopu:"Jo, peče dobře.
Hadí problém
V porostech severní Afriky, s přírodou úzce spjatý, zeptal se malinký hroznýšek: " Tati, jsme jedovatý . " Táta však na řeči nemá čas. Trápí ho svlékání kůže. Ať si jde synátor za mámou, nebo ať počká, vždyť může .
Přeju si...
Přeju si proud co by to všechno, všechno smetl. Divoce dravý a neúplatný, co by se prohnal řečištěm mých citů, našel si cestu labyrintem srdce a letitý nános na dně spláchl pryč. Přeju si proud . protože lepší je, když nevstoupíš dvakrátdo téže řeky .
Srdce
Nakreslila jsem srdce do písku,do něho tvoje iniciálkya uzavřela smlouvu s Bohem. Až dneska večer přijde déšťa smyje ho do poslední čárky,bude po lásce .
Podvečerní
Oblaka písku, co odnáší vítr z pískoviště, kamínky, chrupající pod mýma nohama . Protivně lechtavé pramínky vlasů, které se mi plazí po tváři jako neodbytné babí léto. Sladká vůně ostrůvku borovic mezi paneláky, a tíha v duši, jež nezmizí se západem slunce, jak bych si byla přála. Chybíš mi.
Jsem... ?
Jsem. Jsem . Kdo to řekl. No ovšem, kdo mě může ujistit,že nejsem jen něčí divný úlet.
Rozladěná
Jsem rozladěnáa nepřijímámdnes žádné vlny,ani ty tvé. Do reprákumi kapouslané krůpěje. Jsem rozladěná. Nepřijímám,a když, tak špatně.
Mateřská
Až se mina počtvrté podaří,že zůstanešv postýlce spát,až hlavičkaspočine v polštářích,víčka se zavřoua pusa se přestane ptát,tak protáhnubolavá záda,otevřu okno dokořána zařvu sido letní noci:"HERODES, TO BÝL KRÁL . ".
Schovávaná
Poznám tě, lásko. I kdybys jen kamínkemna dně moře byla. I kdybys někde v hlubinách jen na pár vteřin zazářila,všimnu si toho. Jen zkus to, holka,schovej se .
Anglické drobnosti
A Cat
I feel like a cat.
The stray one,
you know.
Pro Charlottu
Charlotto, vous parlez francais. Moc se mi líbí Vaše jméno francouzskou vůní okrášleno. Směl bych Vás vyzvat do tance. Karlička, Karla, Karolina snad se Vám zdála příliš česká.
Kočka
Kdybych se měla stát zvířetem, byla bych určitě kočkou. Oděnou černým sametem, pod krkem s bílou vločkou, způsobně sedící na okně najdeš mě jednoho ránaa v domě, co tváří se barokně tvá síň bude anektována. Vždyť stačí jen lítostně zamňoukat, přimhouřit zelené oči, zapříst a v bocích se rozhoupat ( vždycky mi na to skočí . ) „Tak jen pojď, máš tady smetanu“, odpovíš na němou otázku.
Bolavá
Slunce moje, bolíš mě. Celou noc jsem hledala ve své duši, proplétala se hedvábnými vlákny, co pohromadě drží ten hebounký chomáč z andělského peří, abych našla místo, odkud ta bolest čiší Až jsem našla tebe. Zabodnutého jako zlatou jehlici s tygřím okem přesně uprostřed mé duše. .
Pro Renatku
"Má paní, máte zvláštní jméno. V Římě jsem ho ještě neslyšel. Stýkáte se snad s tou sektou poblázněnou, co věří v jakéhosi Ježíše. Prý že vstal z mrtvých a na nebe pak vstoupil.
Alfonso
Tak tohleto je ALFONSO. Potkali jsme se v Zaragoze. Vyšli jsme si večerna korzoa posedět k černovlasé Róze. Je „ušlechtilý a vznešený“,taky se ti zdá,že jo, mami .
Jména IV.
Chceš-li oslnit planetu, tak zvol si rozhodně MARKÉTU. Vždyť latinská margarita snivá uvnitř íránskou "perlu" skrývá. A buďte pak už vždycky ve dvou, ty - a tvá krásná dívka s perlou. Rozkvete rázem celý svět a Vermeer bude jen tiše závidět.
Jména V.
ANTONÍN, ten má na vybranou: buď přikloní se k Antoniům, šlechtickému to rodu z Říma, pak bude "přední, vynikající, čelní", anebo řekne Římu nashledanou a vezme v potaz jakýs místní název Antoingt neboli Antoniacum to v gallorománském znění. Bývaly doby starověké, kdy bylo ROMANŮ tisíce po celém tehdy známem světě a každý musel na ně bráti zřetel, neb "románus", toť obávaný Říman, nositel civilizace - leč taky krutý dobyvatel. A PETROVÉ, tak ti by mělibýt pevní a jistí jako "skály". Tvrdí -jak by je římští mistřiz mramoru bíléhovytesali.
Noční
Pokaždé, když máš noční směnu, tak spávám v tvojí posteli. Přikrývky voní po parfému, hladí mě tichem nesmělým a nabízejí obejmutí. Schoulím se do nich jak do tvých paží a zkouším si vysnít, že jsi tu. ta vůně laská, hladí.
Amorovi
. a zase vedle, zmetku jeden. Tak proč na to saháš, když to neumíš. (Střílí si naslepo, a tváří se jak kretén, co na tom, že lidí z toho maj´ jen kříž.
Jména II.
Obě mé věrné kamarádkydostaly jméno JARMILA. pominu-li,že přináší to občas zmatky,tak Jarmilaje mi přemilá. Slovanskost svoji nezapírá,však není jen s Vesnou spojená. Jarost je „prudkost, bujnost, síla“,milenka z jara zrozená.
Jména III.
Hej. Počkej na mě, cizinče. No ty,co ti říkaj´ Lucanus. Tak zastav.
Klezmer
Když se po ránu Raiselena Chaima usměje veselea na plotně poskočí poklička. Moudrost rabína z Krakovai synagoga Meiselovaa smích, když Khon potkáRoubíčka. Hava nagila svatebního dne,veselí, tanec, zpěv zní jásavě,a dlouho do noci hraje harmonika. Příslibné světlo chanukových svící,masky a řehtačky rachotící,o svátku púrim nikdo nenaříká.
Přítel
Vídám ho skoro každý večer z balkonu mojí ložnice. Vytáčí se tam, napůl svlečen, zkouší si různé pozice a dělá na mě ramena, opaskem stažen v útlém pase. Snad poví, co to znamená. Vždyť zítra tam nejspíš bude zase.
Pod vrbou
Stojím tusama na břehu,nebyl jsi za mnoucelé věky. Kam si teď chodíšpro něhu. Už nechceš sedatu mé řekya šeptat,kát se za úsvitu,. to,co tak tíží tvoji duši,svěřovat vlnám,plným třpytua vrbě.
Abys rozuměl...
Víš,žena je(ještě k dalším věcem)bytostísilně empatickou,jež dívá sea vnímá srdcem. I sebemenšíbolest lidskouvycítí -a vnitřní hlasjí velí:Starej se,pečuj,vždyť jsi ženaa máš býtvždycky připravenakonejšit,hýčkat,léčit rány,a jako dravá lvicebránit to,co bezbranným se jeví. a když to nelze,aspoň slovemna dálku hladit,myšlenkami,co v tichu noci,ve tmě snovébezmocně ležív prázdných dlaních. Všechnyten hlásek posloucháme.