Písmák Krabička
Laškování s láhví vína, s cigaretou. Nade mnou nikotin ve tmách se usazuje a pohlcuje v nekonečných prostorách vášeň, která hasne v krabičce světla a tmy světa tajemna. Snílky poblázněné četbou veršů zatratí, postaví je před soud živočichů, kteří vše živé pohltí v ticho, tam v blátě se ztrácejí a začnou se topit sami v sobě. Navzájem do sebe s odporem vniknou a zbyde po nich jen to,v co se rozpadnou .
Tak co chceš?
Mám pocit, že nastává rozhodný okamžik.
Blesk se přede mnou svíjí v křečích
a bolest šlehá jako trny,
které zarývají se mi do prstů a nehty se lámou.
Nač?
Nač verše, které rytmus postrádají.
Nač lásku, když smrt se před ní tají.
Nač světlo, jehož paprsek zrodí se v mé dlani.
Pohlédni světe, prohlédl a květině se klaní.
Vítej smrti
Mé srdce s duší strádají jak nikdy,
topí se v sobě navzájem,
nevyznají se v bludišti myšlenek,
jež patří Tvým dotykům.
První políbení
Pryč protivné Ty dvorné milkování jen blázni nosí pokrytecké masky chci něžný pohled z hloubi duše daný žár skrytý v prvním políbení z lásky. Vy rýmovači jejichž fantasie jde v pastorální háje na procházky váš sonet skutku věděl by že žije znát první šťastné políbení z lásky. Sbor můz či Apollón když po zásluze odepřou služby vám a zruší sázky neproste příliš dejte sbohem můze a zkuste první políbení z lásky. Jak nenávidím chladné kompozice bigotní stydlivky své spusťte nářky vždyť chválím zmatek při němž milujíce vzdycháme v prvním políbení z lásky.
Já
Měsíc dorůstá do své krásy
a já, já jen sedím mlčky,
já, malé nedokonalé nic,
nad kterým planeta Země září.
Světlo
Za oknem spící světlo,
tak teplé, přes okvětní lístky planoucí.
Pohled vražedný za sebemenší lež,
pro jiného začala jsem být žádoucí.
Poznání
Poznání je trpké, chutná po blínu,
já vidím stopy, které jdou přes hlínu.
Jen Tvoje stopy ve tmě se ztrácejí
a moje dlaně samtotu nechtějí.
Iluze
V blátě se procházím, nohy od střepů pořezané,
lež v mých očích hoří jako plamínky.
Směs pocitů, myšlenka na sebevraždu nudnou,
nuda nutí mě dělat si z vlasů pramínky.
Směs pocitů
Odsuzujte mě, vy zabedněnci, netvoři zrůdy,
probouzím se na stromě, v koruně listí,
létám tmou mezi hvězdami a měsícem,
potom spočinu na hrobech vrahů a pokrytců,
Příprava na smrt
Na smrt se dá jen s těží připravit, ale musíš být poučen.
Smrt je buď náhlá a nečekaná, chtěná a připravená.
Podívej se do očí, kde je odraz Tvých pocitů:
stigmata, odpor, nechtěnost, odpuštění, květiny,
Křik
Křik z hrdla a ze rtů se rozléhá v očích,
Zarývají se mi do sametové kůže,
snad tohle nemyslím vážně.
aby konec byl všemu, a ta temná louže
Už nechci...
Po měsíchí jistoty objevily se pochyby,
čekám.
Nejsou v mé mysli jen Tvoje pohyby,
vzkvétám.
Malování
Pohyby štětce na mém nahém bříšku
se vzdalují a přibližují k pupíku.
Modrou barvou maluješ mi stříšku
a přitom se dívám po šuplíku.
ON
Už zase se proti mě něco spojilo,
asi to bude všemocný, zlý duch.
Bude to rok, co se to přede mnou tajilo,
doba, kdy ze rtů se mi tajil vzduch.
Déšť a tma
Tma, tak vzácná, chladná, jasná, jedinečná,
visí nad střechou starého domu.
Liší se tím, že je tak strašně vyjímečná.
Tma se umístila v pozadí stromu.
Zmatek
Střepy rozbitých sklenic mi zohavily tvář
mé oči vidí před sebou jen sluneční zář.
Všechny barvy vidím vodově,
oči mé vypadají tak ledově.
Seznamte se,...
Seznamte se, prázdno je tady v nás,
nenávist přemohla naše vzpomínky,
klade si trochu náročné podmínky§
a lásku chystá se znovu krást.
Louka
Paprsky nás šimrají po celém těle,
chvilkama to příjemně pálí.
Vedle Tebe se cítím vždy tak skvěle,
když se na Tvé dlani nové ráno vzdálí.
Pocit beznaděje
Má cenu, by se zamilovanost změnila v milování.
Nemá, protože nevidím žádný důvod.
Celé je to jen hra na schovávání,
která nemá žádný původ.
Vzpomínka
Ráno jsem se probudila a cítíla se jako květina,
vlhká od rosy, čerstvě natrhaná.
Celé naše milování trvalo jako vysněná hodina
a já doufám, že Tvoje láska už není hraná.
Cigareta na poušti
Písek si s mými vlasy pohrává,
zahrává si s každým zvlášť,
můj sen a touha prohrává,
proto cítím vůči Tobě zášť.
Pramínky
Pramínky vlasů mi na Tvůj něžný krk spadají,
ale není to tím, že by byly příliš krátké.
V životě se mnou Ti už nikdy pokoj a klid nedají,
ani v dalších životech, které už budou více vratké.
Místnost
Tohle je místnost,
která není vůbec obyčejná.
Nezná vlbec blížkost
a není ani trochu veřejná.