Prošustit naše kroky
Poslední polibek na schodech
Než
Půjdeš zase dál
Polibek
Do mlhy
Do mlhy čarovat barevnou duhu
Probarvit do zítřka zas tenhle svět
Zamyslet, zaříkat ohněm si v kruhu
Unést se, cestovat, někam a zpět
Bláznivá
Zavřená v ústavu
Mlčky se díváš ven
S úsměvem na rtu
Díváš se za hlasem
Zasněžená
Má malá
Zasněžená
Hrdě se obracíš vzhůru
Své mrazem zarudlé tváře
Neznámý
Představil ses jako můj neznámý
Políbil mi ruku
A přizval ke stolu
Zábrany a stud po chvíli zmizely
Smutnění
A ptákům omrzají křídla
Let ztěžkl
Nebe posmutnělo
Kos už nezpívá
Kouřová
Ráno začalo jako obvykle – ještě rozespalá jsem zamžourala k oknu, abych zjistila, jak krásný to máme dneska den.
„Dáš si kafe. “ ozvalo se z vedlejšího pokoje. Zcela zbytečná otázka, když předem znáte odpověď.
Budu tvou Múzou
Budu tvou Múzou
Do snů ti chodit po špičkách
Dlouhým pohledem
Lákat do temných blat
Ne zcela podařená apokalypsa
Paradox času
Dodává naději
A přemýšlí
Co vyvede zas
Aspoň na chvíli
Malá smutná harmonikářko
ve směšné čepičce s kšiltem
Tvé tóny
se rozléhají po rušné ulici
Čekáš
Naivně schovaný plyšový medvídek
Spousta zaprášených knih
A vláček, co dávno dojezdil
Čekáš
Země zapadla sněhem
Země zapadla sněhem
Ticho, chlad
Nic
Všude je bílo
Krysa a čaroděj
Půlnoční královna ve hvězdu zakletá
smutně se dívá, jak růže rozkvétá,
daleko od ní, na dosah není,
z výšek strach je na pořádku denním.
Zalitá měsíčním světlem
Brodíš se
nahá a nádherná
sama
zalitá měsíčním světlem
Za záclonou z pavučin
Nad hladinou temnouplující oblohoudálkami zakrytéza záclonou z pavučinupředenoutam ona přebývádlouhý časmnohokrát přerušený. tisíckrát zastavený. plující dál. Ve vlnách z vánku háčkovanýchkoupe se den co dennahá a nádhernáa s úsměvem na rtech a kůží tak hebkoujež připomíná motýlí křídlaa pohledem něžnýmpřipoutala si tě k soběTvá neznámá.
" K.O.U.L.E. / Opona"
Za oponou stvořenou tisíci pohledy
soustředěnými na tebe,
za oponou stvořenou tisíci hlasy,
radícími klid, přejícími hodně sil,
K.O.U.L.E. /Zážitek - Na dosah
Ležíš tam tiše,tam na hoře,v oblacích. Skála chladí tvé nahé tělo,na které dopadají paprsky slunce,které se zdají být blíž než kdy jindy. Dotknout se ho. uchopit ho.
K.O.U.L.E. / Socha
Bezhlavá socha ve staré zahraděsvůj zrak vzhůru obrací,mezi seschlými stromyse pár opilců potácí. Bezhlavá socha ve staré zahraděpomalu k tobě se otáčí,"Kamenný pohled bezhlavého, to je jako. "slova ti na popis pocitů nestačí. Bezhlavá socha ve staré zahraděusíná pomalu, líně,sedíš tam před ní, tužku v rucea skicák opřený v klíně.
Pianistka
Ladnými pohyby svých prstůtančíčích po klaviatuřenádherného zaprášeného nástroje,nalezeného náhodou ve starém domě,které nejsou svou elegancí nepodobnyvzlétající labuti,kouzlíš melodii. Tak děsivě nádhernou,podmanivou,kterou okouzlíš všechny kolemjdoucí. Kdo ji uslyší,nikdy nezapomene. Vryje se do paměti.
Limeriky
Byl jeden starouš z Veselíčka,ten líbal báby na čelíčka. "Doufám, že jim zmizí vráskya ze šered se stanou krásky. "říkával naiva z Veselíčka.
Jeden dědouš ze Škrdlovicstěžoval si, že je panic.
Mezi kapkami deště
Příjemně chladnékapky deštědopadalyna její nahétělo. S pocity štěstíse oddávalarozmarům přírody. Stála tam samaa naslouchalasnad nejhezčí hudběvšech dob- bouřce. S pocity štěstínaslouchala hromům,které jí vyprávělyten starý příběhz nedohledných dálek.
Tulák
Zoufalý chlapec na ulicirychle si pár drobných spočítá. "Život je svině," povzdechne si,"minutu po minutě mi odčítá. "Popošel dál,na další nároží. "Zaměřit, pal.
Rosička
Vysoko nad stromy,
daleko od lidí,
na vratké rozhledně,
kam nikdo nevidí.
Co je to chlad
Až uslyším tvůj hlasa znova podáme si ruce,budeme už mimo tento světa já poznám,co je to chlad. Až uvidím tvé oči,budou prázdnéa bez výrazu,a přece skelné,jako bys potlačoval pláč. Až políbím tvé rty,budou chladnéa jako by bez života,a přesto vášnivé,plné touhy a chtíče. Až uvidím tě,zjistím,že jsi jen přízrak,že už nejsi ten,koho jsem znala.
Sen
Senněkolika probdělých nocía dní. Sen,který záhyzměnil můj život. Sen, že mám moc. Zdálo se mi,že jsem ti umělapomoci.
Hlídač snů
Když jsem byla malá, chodívala jsem na jedno místo k přehradě. Byla zde stará vrba a na té seděl vodník. Myslela jsem si, že si ze mne někdo dělá srandu. Vodníci jsou přece jen v pohádkách.
Hadrová panenka
Hadrová panenka
pečlivě hlídá
opuštěný
dětský pokoj.
Hrnek pro štěstí
Po ránuv rukoubarevný veselý hrnek,který jsem kdysidostalaod malého kluka. Maloval ho sám,v nějakém ústavu. Nemohl chodit. Ten hrnečekmi dodávásílu.
Slepec
Nevidíš, jak vychází slunce,nevidíš, jak zapadá,nevidíš, jak hoří svíce,jak její stín na stěny dopadá. Neviděl jsi svoji matku,neviděl jsi svoji tvář,neviděl jsi svoji dívku,ani její svatozář. Neuvidíš žádné barvy, neuvidíš vůbec nic,viděl jsi jenom ten oheň,oheň, a pak už nic víc.
Roztomile krutá
Je ticho,a ty klečíš,přestože svět ti leží u nohou. Klečíš před nía odemykáš jedenz tisíce zámků,kterými jsi zamknulsvé srdce. Říkáš,že ji miluješ,přestože mášz lásky k ní strach. Vždyť ona je takroztomile krutá.
Síť tvých kroků
Myšlenky na minulost
protkané
sítí tvých kroků.
Od nikud.
Motýl
Šlápoty od bláta
na sněhobílém koberci.
Byl jsi tu,
můj šedý stíne.
Převozník
Jediný společním po celé dnybývá mu malé kotě,převozník zde ukotvil své sny,avšak je tu sám. Je zima. On oděn jen v děravý šat,čeká tu sám, sám se svou veslicí. Kdo kdy zabloudil do těchto blat.
Černý drak
Dneska ráno jsem se probudila zcela odhodlaná to udělat. Přemýšlela jsem o tom dost dlouho. Jak vůbec. Rok.
Ve víně je pravda
Desítky popsaných a poškrtaných papírů,pár použitelných slov a řádků,na stole otevřená láhev vínaa v ruce joint. V těch pár sklenkách vína,v té cigaretě,v těch pár slovech a řádcích. Tam všude je pravda. Ač v podnapilém stavu,ač omámena lehkou drogou,přesto je to z mé duše.
Tvůj první hřích
Je ráno, ty otvírášsvé modré oči,první, nač myslíš, je,že svět přestal se točit. Šel jsi spát pozdě,bylo to k ránu,včera večer zavřel sisnebeskou bránu. Svedl jsi holku,byla tak mladá. Tvůj první hřích.
Co je to normální?
"Ne, ne, já nechci, nebudu pít. ""Člověče neblbni, jak můžeš žít. ""Nekouřím, nepiju, nehulím. ""Bez toho život si představit neumím.
Letní večer
Je chladná noc. Sedím na verandě a sleduji západ slunce nad přehradou. Zdáli zní nějaká písnička, kterou hrají nejspíš na nedaleké zábavě. Zaposlouchám se pozorněji a zjišťuji, že je to ta naše.
Tak taková je láska
Horké slzy studí jako led,polibek hořký jako sladký med,důvěra velká jako malý strom,nevěra tichá jak ohlušující hrom.
V mlhách
Ztraceni v mlhách lásky
bloudí milenci svými sny,
v doprovodu tajemné krásky,
která zkrášluje jim dny.
Starý deník
Jako každý rok i letos trávím prázdniny u babičky navesnici. Přestože jsem už téměř dospělá a mohla bych je strávit téměřkdekoli jinde.
Sedím v malé staré kůlně, kde je jen spousta harampádí. Chtělo by toji uklidit.
Růže
Růže,
vytetovaná do kůže,
nelíbí se mu to.
Co on s tím zmůže.
Starý deník 2
Když jsem viděla prababičku o týden později, byla rozzářená.
"Vendulko, ten deník mi udělal obrovskou radost. Nevěřila bych, jak se dokážeme nasmát nad touhle snad milion let starou knížečkou vzpomínek. Jen povídej, dědku.
Bílá paní
Bílé roucho, bledá tvář,
nad hlavou má svatozář.
Navždy úsměv, smutek mizí,
zármutek a chmury jsou jí cizí.
Přátelství
Přestože máš spoustu vrásek,
jsi nejkrásnější ze všech krásek.
Úsměvem vždy okouzlíš,
dobrým slovem pohladíš.
Osudný rozhovor
Všechno se se mnou točí. Je tady nepříjemně ostrý světlo. Kde to jsem. Jak jsem se sem dostala.
Adélka
Dnes byl nádherný den. Slunce pálilo a na obloze nebyl ani náznak mráčků. Za domem, na nedaleké louce u lesa, honila malá Adélka motýly. Dlouhé, jemné blonďaté vlásky vlály za ní.
Osud
Když se ráno probouzíš,
jsi sám.
Však ty dobře víš.
Kdo to chtěl,
Drazí
V srdci mám prázdno,
někdo mi schází,
jste to vy, kluci,
milí a drazí.
Já volám tvé jméno
Já volám Tvé jméno
do temné noci,
já volám Tvé jméno
do prázdna.
Zamlženým oknem
Koukám se zamlženým oknem
ven na ulici, kterou jsi chodíval,
koukám se zamlženým oknem,
jestli nepřijdeš zas.
Celá v černém
Celá v černém, v srdci prázdno
na hřbitově odlehlém,
úsměv mizí, slzy tečou,
stýská se jí po milém.
Svíce
Hoří svíce v temném pokoji,oheň zlehka plápolá, sedí tam tiše jako po boji,a marně čeká, že zavolá. Tmavý pokoj, jedna svíce,ticho, klid a prázdnota,nic neublížilo jí více,Nic. Nic než samota. Svíce zvolna dohasíná,ona kráčí černou tmou,temnota ji obepíná.
Blázen
Dnes bylo nádherně. Slunce svítilo, vanul lehký větřík. On se rozhodl, že vytáhne svůj stroj a projede se. Jel svou obvyklou trasu po krásné asfaltce.
Vždycky jsi říkával
Vždycky jsi říkával, že nemám se bát,
že když jsem s tebou, nic se mi nemůže stát.
Vždycky jsi říkával, že budeš tu pro mě,
vždycky jsi říkával, že až budu na dně,
Nikdy jsem nevěřila
Nikdy jsem nevěřila,
že se to může stát.
Nikdy jsem nevěřila,
že budeš se ptát,
Anděl
Dnes byla zima, foukal studený vítr, a vypadalo to, že bude sněžit. Ona seděla bezradná v parku, kde bylo liduprázdno. Seděla, dívala se do nebe a přemýšlela. Přemýšlela, kde vůbec dneska přespí.
Už ne!
Proč nesmím se radovat,proč nesmím se smát,proč musíš mě sledovat,proč musím se bát,že ty se zas objevíš, zcela nečekaně,že v zápětí zas zmizíš. Už nechci. Už ne. Já tě milovala,a pak litovala,že tě znám,teď už jen vzpomínky mám.
Kříž
Mám blbou náladu, nic se mi nedaří. Jediný můj momentální pocit je pocit samoty. Dnes je zataženo, vypadá to, že bude pršet. Něco mě však táhne ven.
Dědeček
Tento stařeček byl studnicí moudrosti. Každého vyslechl, každému pomohl, pokud to byo v jeho silách. Měl hodnou manželku, syna Josefa, snachu Annu a vnoučata Jeníka, Vaška a Marušku. Dědeček s babičkou žili v malém údolí.
Můj malý broučku
Můj malý broučku,
usni tak sladce,
vždyť potichoučku
přichází zrádce.
Louka
Rozkvetlá louka barvami hraje,
děti na ní dovádí,
a když maminka zavolá je,
rychle domů uhání.
Co život dal a vzal
Když je ti smutno
a nevíš, co dál,
tak vzpomeň si na to,
co život ti dal.
Noční můra
Po tváři mi slzy stékají, jedna za druhou,
krásné chvíle pominou,
jen vzpomínky zůstanou.
Druhá za třetí,
Nic
Nic nebolí tolik, jako vidět slzy blízkých,
nic nebolí tolik, jako vidět blízké v úzkých,
nic nebolí tolik, jako zrada,
zrada lidí, co máš ráda.
Čas
Tvé slzy po tváři pomalu stékají,
vjednu chvíli se naše oči setkají.
Jde o zlomek vteřiny,
avšak zdá se, že plynou hodiny,
Ty
Nevím, zdá se mi to snad.
Něco mi říká, že nesmím se ptát.
Ty jako přízrak ke mně se plížíš,
chvíle, kdy mluvit sTebou budu, se blíží.