myšlenka

uklouzla jsem na rozsypaných perlách
v moři plném bláhových představ
uvažuji o čistotě myšlenky
v poezii o modrém obláčku

je mi z tebe zle

nemám chuť se stebou líbat
ani milovat
nechci, abys na mě sahal
je mi ztebe zle

nemám žádnou odpověď

nevídaná smršť slov
Proč. Proč. Proč. Proč.

Otevři oči

Venku je tma, jsem tak blízko lodního okénka, že na něm jde vidět můj dech. Pluji od neznáma, daleko od všeho, co jsem tolik milovala a tolik nenáviděla. Utíkám pryč před světem, který bude stejně pořád ležet hluboko ve mně. Není to jako kniha, ani jako písnička.

ideální pár

ozve se mi jen, když si chce zašukat a ještě mi řekne ať po cestě koupím šprcky a cigára. Chvíli si povídáme. Pak do mě nalije panáka a ošoustá mě. Po sexu si sedne do křesla a čumí na sportovní utkání.

nepřítomná

BEZ OTÁZEK
BEZ ROZUMU
POČÍT DÍTĚ
BEZ KALHOTEK

letní romantika

opilej v přízemí
šukal holku na zemi
na studených kachličkách
odešla pak po špičkách .

maličkosti

vtvých očích jsem spatřila svit
co vjiných jsem neviděla
vten den začala jsem tě chtít
byla jsi jak krásná víla

Prosincová romance

Ten chladný prosincový vzduch mi nepříjemně sedí na plicích, ale asi to bude tou příměsí nikotinu, kterou do sebe společně sním vdechuji. Kouřím na balkóně, dívám se ze čtvrtého patra dolů na zasněženou plochu dětského hřiště, ovšem před očima mi stále běhají události zminulého týdne. Jako bych seděla vkině a dívala se na kousek ze svého života a neuvědomovala si závažnost celé situace.
27.

vánoční

trochu se ponořit
do světa snů
vdálce rozsvítit
plameny dnů

měsíc

těžké časy se dějí
lidé mají problémy
pak se smějí
nám …

lásko

někde v tom bláznivém tichu
sem si pohrávala s myšlenkami
tys chtěl abych je říkala nahlas
křičela je do světa

půlměsíc

kéž bych mohla
jen tak sama za sebe
mluvit svou duší
neříkala bych slova

slova ..

za zavřenými okny
sedím vkoutě
a tiše šeptám
slova, co dávno

tiše ..

skoro se vznáším
vmeziprostoru bytí
na rozhraní modlitby
a hříchu

trochu džinu, prosím ..

jako blázen
stojíš ve dveřích
zpíváš písničku
od The Doors

sněží ...

na konci podzimu
se snažím
své myšlenky zahalit
do padajících listů

broskve

chtěla bych
sednou si na obrubník
a rozbíjet kamenem
pecky zbroskví

rezignace

dnes se mi to nehodí
zas tolik na tu lásku
nespěchám
a proč taky.

mon virtuose

Je suis obsédée par vous
Jsem tebou posedlá
votre bouche
tvými ústy

Můj milý asi půjde na dlažbu ..

„Takovýho dobytka bych doma nechtěla.
Jen si ho nech. Koneckonců, slib vkostele je slib vkostele. “
:-))))

sladká

jako kostka
zcukru
rozplývám se
vdešti

douleur

dans le brouillard du matin Je me suis assis à l'embouchure de gel cool et les traitements cruels
loyer mes lèvres que j'ai maintenant la couleur du sang ces sanglants bouche Kissin que votre et tous me baiser incroyablement mal
Pourtant, c'est la plus belle Je n 'ai jamais vu
vrannímlze

morální

asi by mi měl někdo fláknout
pořádně semnou zatřepat
říct mi : „vzpamatuj se. “
někam mě zavřít

WC

V TÉTO MÍSTNOSTI
PLATÍ
ZÁKAZ KOUŘENÍ

Lži

ten vzduch kolem
je pěkně zkažený
všechny řeči upřímný
daly nám sbohem

už tě neuslyším na housle hrát

už tě neuslyším na housle hrát
jen vhlavě
soukromě
mohu na ty krásné chvíle vzpomínat

druhá můza

vté vteřině ticha
uběhlo 20 let
jen tak
nikdo na mě nepočkal

P.W:

slyším vtichu nářek
ve tmě vidím lesklé oči
slzy padají na zem
tvoří melodii

plané růže

přistál mi na ruku motýl
měl barevná křídla
a povídal mi o lásce
znal jeden krásný příběh

svědomí

I.
prosila jsem Tě
ať nechodíš zpět
neklepeš na dveře

vyvanout

chtěla jsem
nechat vyvanout
tu touhu
chtěla jsem, chtěla

nemůžu spát

po noci plné smutku
zase ráno
oparem se prodírám
abych mohla klidně spát

dne 2.2.1988 proběhlo blokové čištění

na rohu naší ulice
stojí značka
ZÁKAZ VJEZDU
tak jsem tam nacouvala

Bláznivá

bláznivá
jako Viktorka
uhranutá
tvým pohledem

zrnko máku v zubech

jsem ve srabu a nevím
jak zněj ven
úplněk mi svítí do tváře
ale ještě není celý

věčně nespokojená

Mefisto, proč našeptáváš mi
do ucha tvé melodie lstivé
za zavřenými dveřmi
mi hladíš tělo chtivé

zbohem houslisto

už dohrála naše píseň
zítra si už nevzpomeneme
jak se jmenovala
už dopili jsme všechno víno

psradox

můj krásný sen
se rozplynul
skrutým ránem
když mi slunce

z touhy a chtíče

kde jsou ty bezbřehé
touhy a chtíče
jenž moře lámalo o skály
tam někde vhlubinách

jsi jen moje tajemství

vtom nejtemnějším koutku
mojí duše
žije moje láska
a rozlévá mi do žil tvoji krev

Proč?

Rozchod

taky bych měla konečně přestat psát o lásce
a zacpat si uši
sjakou trapností pořád a znova
melu

manželčin nářek

ležíš vedle mě vposteli
a já jsem ktobě otočená zády
chtěla bych se milovat
ale ne stebou

Lesní tajemství

po smutné, lesní cestičce
kráčím smyslí bloudící
mám pár třešní vkapsičce
a na krku píšťalku hrající

závislost

Není umění drogy brát, ale odolávat jim.

VLKODLAK

našlapával jsi tak tiše
za soumraku
vklouzl jsi do mojí říše
zanechal jsi otisky vlkodlaků

Zas

Zas mi hrají smutné blues a já kráčím po asfaltové cestě, která se mi lepí na boty.
Zas mi nalévají stejnou značku vína a já sedím vhospodě, kde mě každý zná.
Zas tu kolují ty nesmyslné řeči o těch věcech, které jsem nikdy neudělala.
Zas mi tu každý pošle jen falešný úsměv a dívají se, jak do sebe liji litry vína.

Končíme

stáhněte oponu
zatleskejte
zhasněte světla
končíme

trochu se Ti třesou kolena

trochu se Ti třesou kolena
- když
dostaví se tréma
- a na jeviště vstoupíš

Zbav se mě

co mám Ti říct
co mám kTobě cítit.
jsem jen Tvoje kurva
a Ty se mě můžeš zbavit,

radost

Člověk vlastně žije ztoho, že se na něco těší, protože kdyby se na nic netěšil, neměl by ze života žádnou radost.

nemilosrdné vraždění

Vystřídalo se ve mně tisíce pocitů,
po zádech jezdilo mražení.
Vnímala jsem celým tělem –
nemilosrdné vraždění.

Pestrost

Uvadám – lístek po lístku ze mě pomalu opadává.
Umírám – stonek se mi láme a já klesám kzemi.
Z pole nahoru do nebe, kde procitám.
Ze země nahoru ke hvězdám.

Můj smutek má barvu špatného počasí

Cítím každou studenou kapku téměřv kostech.
Zvlasů mám jen mokré cáry.
Drkotám zuby zimou.
„Je tu někdo, kdo by mě schoval ksobě pod deštník.

Drobečky zvednuté ze země

Prosba má hlasně zpívá.
Moje nitro jen tiše zívá.
Zapomnělo dítě spát.
Chce se mu teď nahlas řvát.

První chuť

Když poprvé na klavír prsty jsem položila.
Věřila jsem v hudbu jinou.
Byla bych ty noty odložila.
Ale nechala jsemje plynout.

Skliďte ze stolu

Lehce na jazyku mi trne.
To bude zase bolehlav.
Spousta slov se miz pusyhrne.
Z dálky se na mě valí stádo krav.

v seníku

Drmolíc slova vzrušeně,
vlastně jen výkřiky vášně.
Dva mladí umělci na seně,
zrovna tu tvoří básně . .

S láskou P.W.

Znám chuť Tvých úst.
A vím, jak je krásné, když hladí mě tvá ruka.
Znám spousty Tvých tajných míst.
A vím, že voníš jak jarní louka.

Chtěla jsem...

Chtěla jsem ti zatleskat, ale mám slepené ruce.
Chtěla jsem tě milovat, ale mám zlomené srdce.
Chtěla jsem se ti dívat do očí, ale máš moc tmavé brýle.
Chtěla jsem tě následovat, ale máš nereálné cíle.

Jen melodií

Jen melodií se stát.
Každý den, když vezmeš housle do ruky.
Mohl bys mě hrát.
Jak rozechvěle.

Růžový byt

Vrůžovém bytě –
jsem malé snící dítě.
Kouřím trávu a beru nejenLSD…
Ostatní to bolí,

ulita

Děje se to teď – vtuto chvíli.
To máme za to, že jsme se nemodlili.
Krvavý polibek na dobrou noc –
už mě to nebaví, je toho moc.

I Feel You

Mám na sobě jen řasenku a propocené prádlo.
- Jsem obalená vtvým spermatu.
Šlápnu do jeleního hovna.
- Jen tak pro radost.

Houslisto můj nestálý

Nemůžu jen tak zapomenout.
Chovat se jako bys nikdy nebyl,
jako bys nikdy nebyl mojí součástí.
Jak mohla bych si nevzpomenout,

Konec

To slovo,
příčí se.
To slovo,
příčí se mi vkrku.

Jen motýl

Jdu spát,
už není světu dnes co říct.
Jdu snít.
Pod strom zapomnění.

Naše srdce

Přikládal jsi mi k ústum prst.
Říkal jsi: ,,Buď tiše. "
Člověk mohl slyšet kytkty růst,
když vztoupil donaší říše.

Zasranej svět

Vobchodním centru,
čekáme na smrt a tupě zíráme do výloh.
Na chvíli srdce,
může se nám zastavit.

Díra v duši

Hledám přítelkyni pro konec světa,
stojí v novinách, které držím v ruce.
Takový inzerát nečetla jsem léta,
začalo mi divně bušit srdce.

Začínám litovat

Další den bez Tebe,
jako kalich trpkého vína,
jenž stejně city rozbouří.
Nemohu už, ani se dívat do nebe.

Proradná květina

Můj drahý příteli,
Představ si, že pěstuješ květinu, pěkně se o ní staráš, pravidelně ji zaléváš, a ona kvete a kvete,je krásná a zdravá. Jednoho dne ovšem příjdešopět skonvičkou vody, těšíš se, až si budeš moci čichnout její omamné vůně, ale zjistíš, že tvoje milovaná květina přes noc uvadla.
Asi si říkáš, co se mohlo stát, krásná zdravá květina nemůže ze dne na den uvadnout. To samé jsem si říkala taky.

Láska

Nadobro jsem tomu podlehla, říká se tomu láska, ale má to tisíce jiných jmen a podob. Je to rajská hudba, co mě hladí, slyším jí stále v hlavě, hladí mne po duši, a všechno co se předtím zdálo krásné, je teď po poznání této lahodné chutě bezvýznamné a fádní. Jak jen jsem si mohla myslet, že se láska rovná slovům miluji tě, je to víc. Je to vůně, je to vůně všech zahrad a sladkost ovocných stromů.

Houslistovi

Když jsem chodila na hodiny houslí.
A můj virtuóz skladbu vášnivě mi hrál.
Všechno tenkrát bylo jinak – každý tón mi za hřích stál.
Celénoci mi vhlavě housle zněly.

Mám strach.

Hořkost všeho bytí a smůla plačících stromů,
Proplétají se mým žitím.
Chci se vrátit domů.
Cítit bezpečí lůně svojí matky,

Už přestaň hrát!

Smyčec opíráš o struny,
líbivý tón vychází zhouslí tvých.
Do klobouku hodím Ti dvě Koruny.
A uslyšíš můj krutý smích.

Otevři oči

Venku je tma, jsem tak blízko lodního okénka, že na něm jde vidět můj dech, pluji do neznáma, daleko od všeho co jsem tolik milovala a tolik nenáviděla, utíkám pryč před světem, který stejně bude pořád ležet hluboko ve mě. Není to jako kniha, ani jako písnička. Se zlomeným srdcem, které jsem si zlomila jenom já sama, pluji dál. Loď tancuje na vlnách, já sleduji noční zataženou oblohu z e své kajuty.