Písmák Byl stržen trůn
střepy křišťálu jsou sklizeny
křik požehnaných křováků už ztich
a kostí tříšť je humusem
pro novou úrodnou černozem
Jaro v Praze II
Gorky park mi v hlavě hrajou
svůj koncert o deseti riffech
slunce padá na trávník
posečený strojem městských služeb
Jaro v Praze
zapomněl sem chodit do přírody
ale zase umim celkem slušně plivat z okna
na rozpálenej chodník
na kterym neudržíš ruku
Na starém železe
polož si má milá
polož hlavou svou
na reznoucí kov
tak chladný
Přechozená chřipka
zima už plíživě odtekla
do lahví levné vodky
a pod oloupanou etiketou
se sněžnými medvědy
Učíš moje slova lítat
jsem jako školák
když skončí hodina
opět celým srdcem sám
napíšu na papír
Mlčky
Do vlasů mi napadal hrách
a kousky bílé omítky
jak jsi stála
a vyprávěla mi
Jsem já
Jsem sběratel žaludečních vředů
když snídám zbytky zvečírků
Jsem herec divadla pro jednoho
když se sTebou snažím mluvit
Nedokončený verš tří teček a zlomeného srdce
Tma si ke mně po malých krůčcích nachází cestu
Dýchám jen pro dobro věci
a aby mě druzí nepomluvili
Odtikáváš a necháváš mě stát…
Pavouk
Pavouk
(jen pět nohou má tenhle podivný tvor)
vydává se na cestu přes
(přece jen poněkud divnou)
Opět sám
Pozoruji stromy kolem cesty
mizí hbitě v temnotě
a nechám se naplnit samotou
Tisíc tuctů aut proti mně
Křivky
Brodíš se listím
Jsi to vážně ty.
Když zavřu oči
vidím tvé křivky
Brouzdání
Je to tak zvláštní
psát báseň pro někoho koho neznáš
Možná až komické
Brouzdáš se rosou
Ošklivá pohádka (Vyprávění o filosofíčkovi)
Jsem malý filosofíček. Sedím na bedně vjakémsi skladišti a nad hlavou mi pleskají lopatky větráku. Snažím se nemyslet na to, jak dlouho tady budu muset zůstat. Kolem se vrší hromady krabic a malým okénkem vniká dovnitř stále méně světla.
Hadrová panenka
Jsem hadrová panenka
ve dvou řadách vlčích zubů
Jsem panenka
a plyš je jako krev
Jizva
Ve tmě je i bílá omítka tmavě šedá
Jeden dlouhý prst vní zanechává rýhu
Na obličej dopadá jak sníh
Oči jsou široce rozevřené
Slepá kolie
Jeden do dáli štěk
jedno rozloučení
---
Čtyři packy na kolejích
Odkládání hadí kůže
Nejspíš
přeci jen nejsem dobrý jako ty
Bílé zapalovače vyvolávají mou nedůvěru
Nohy můry
Poutník
Náporem času zlomená
postava ve větru kráčí
je moje, nebo tvá.
Tvář větrem ošlehanou a snad i zraněnou
Embryo verš
Sleduješ mě kriticky
téměř diakriticky
a háčky zabodané do zad
Vpíjíš se do mě pohledem
Odtékám
Třepotavá, mihotavá
Jak můra nad plamenem ohně
jak sežehlý list, co letí skouřem vzhůru
Pomíjivá a drobná
Panoptikum
Přemýšlím
kam tě vezmu příště
a nenapadá mě nic
jen smutné panoptikum
Stínohra
Za žaluziemi tvoje tvář
ve tmě se rozplývá
Z pátého patra psaná próza
Složené ruce, jež nemají žádný stínotvar
Předposlední cigareta
Ušmudlané představení
nedělního rána
ti rozmazalo stíny
a nenaučilo tě chodit
Koule z temnoty
Odkapává čas
Slyším jeho slizké čvachtání
Přivírám oči
po zádech mi teče slaný strach
Devět osmin
ještě chvíli je dnes
devítiosminový rytmus města
popraskaný chodník
trhliny jako zašitá ústa
Enola
Z kouta mého vědomí
ozývá se opět
ten nepříjemně sladký hlas
a udává mi dráhu
Výchovná
Poslední kapky vína
mísí se s teplou krví
Mezi spánky pulsuje tenký práh bolesti
Bělma zase růžoví
Místo zvané čas
Nebe vonělo šampaňským
ale barvou simulovalo červené víno
Komáři po flámu opilí zaječí krví
explodovali ve stínu ropných věží
Příběh z druhé strany jízdenky
Stejně jako před ním
i po dalším z půlnočních představení cítím podivnou samotu
Samota mě vysává
přesto mě vzrušuje jako zakázaná droga
Přenést srdce přes poušť
Vševědova hlava se dotkla vršku nebe
a mně se už chce zase pálit mosty
a kupovat třicet kilo zajíců v pytli
zamknout dveře a navěky odstrkovat svět
Slzy poraněné noci
Noc zemřela mladá
Sotva jsem vyšel ze dveří
objala mne mlha
co ani nebyla jako mléko
Autokritika
Kdekdo prostě sedí a do hlavy ti nevidí
Od jisté doby je totiž se stínopsy taková potíž
že ať nakreslíš na zeď cokoli
přijmou to spovděkem
Hledači železa
Ten výmysl s povinným smíchem byla moje práce a podle všeho to byl ten nejhorší nápad, co jsem kdy dostal. Aneta se dnes zasmála potřetí, čímž splnila svoji denní povinnost, a mohli jste vzít jed na to, že už se až do večera ani jednou neusměje. V sedm ráno jsme se všichni sešli na zápraží na první ranní cigaretu. Piko přinesl hrnek, ze kterého trčela ubalená cigára, a všem nabídl.
Biosvět
Jsme generace biosvěta
uzavření ve skořápkách
darů pro Popelku
Jsme generace přebytků
Pařížský odpadkový koš
Navoněná kávou z kelímku
s batůžkem na zádech
jsi jako turistka z východního Berlína
Nocí zmačkaná
Umělecká revoluce (Vysral jsem hovno)
Vysral jsem hovno
a spolkl vlastní hlen
Jsem avantgardní umělec
revolucionář
Vyrážka (Anglická nebajka)
Sir Arthur
byl již na sklonku svého života
občas ohlédl se zpět
a spatřil smrákání
Trámy mezi okny
pohár tichých zamilovaných
se snášel k zahradám
a každý viděl co zasadil
a co vidět chtěl
Noc v mužském rodě
uplynulou noc někdo kopl mezi nohy
tu rozmrzelost a poraněné ego
už slunečné ráno nezachrání
dnes se nedávají ceny za snahu
Poloviční nezávislost
Polozkouření
anonymní alkoholici
srakovinou vobou plicích
usedli pod neonovou lampu
Chobotnice na hřbetu jednorožce
ze šedi velkoměsta
zadušeného davem jednotlivců a dvojic
vystoupil jako obraz surrealistův
ciferník šedočerných hodin
Sny o lítání
Heideggerův klaun udeřil palicí do visící železnice
a roztříštil katedrálu ze skla
zhasla všechna xenonová světla
havran usedl na oltář z betonu
Sugar
Stojím nad vámi jako modla z cukru
jako bůh, co se po prvním dešti rozpustí
Magdalenka svírá v rukou
kremroli od sugaraře
Rozplétání nočního klidu
taky sis poškrábala prsty o trnovou korunu.
taky si klečela nad záchodem
když jsme to na Silvestra přehnali.
ponoř ruce až po lokty do horkého vosku
Vzpoura (Jahodový protest proti půlnoci)
Trochu se bojím
že mě snad do hlavy udeří
ručička hodin
jsou velké a nad mou hlavou tikají
Ráno si tě rozpustím do kafe
už je tady a táhne mě do zimy
Na šlapkách chlad od modrých dlaždic
má první myšlenka patří jen tobě
Tobě a dortu má drahá lásko
Uvěznění mezi řádky
Na chodníku mokrá deštěm
postává duše
co prolezla snad milion kanálů
a prodává se
Nedokončené vyznání
jak rozmazaně odplouvá
a ztrácí se někde za lesem
nezůstává nic než prázdnota
a směs zoufalých citů co se míchaj‘
Skladiště osudu
Dlouhé tiché chodby
slyším svůj dech
a tikot strojů o patro výš
Počítají naše životy
Pokoj číslo 19
Slunce
se na podlaze posunulo
o půl palce
Rodina s dětmi
Zimní slunce
proletět se po střechách
holubům podkopávat nohy
tisknout se k televizním anténám
zapomenout na všechno
Prorok
Veselá společnost
opojení
hašišový kouř
Ze všech světel světa zrození
Tučňáčkovej salát II
za všechny problémy na světěmůže tenhle můjtučňáčkovej salátzatímco sbírám odvahuty tajně rozdávášty nejlepší kouskymůžem spolu třeba zase jednou státna mostěa potom hodit deštník vlnámnež se tohle všechno rozřešíjá už to nezvládámna prstech nespočítámje toho už totiž vážně trochu mocje to tak zbytečnýa je toho přílištak ještě jedna tečka za větoua pak třeba přijde příliva všechny sny pak skončí pod vodounám zase ztuhnou prsty v tichém stiskumůžem ještě posunout sebe.
Otvírání očí
otvírání očí bolívšechna špínakterou si tak pečlivě hýčkámena víčkáchse drolía jako ostré střepydrásá tělootvírání očí bolíprotože už je nejde zavříta protože i vzdušný zámek něco vážía padá jako hradby Jerichajen o mnoho snáza lavina iluzí je neodvratnákdyž se otvírají očispadne vždycky celý svah.
Tučňáčkovej salát
když chceš uvařit tučňáčkový salátmusíš se pozvat do cizího bytukoupit nejlevnějšího tučňáka v konzervěbalení těstovin a plechovky zeleninypůjčit si hrnecosolit voduzapnout sporákotevřít kořalkua než se těstoviny uvařískočit si zakouřit na chodbuobvolat pár zhrzených mileneka pokecat o budoucnostizapomenout na zítřekpustit si pár kultovních komediía co bude se salátem je už vlastně jednojen pozor na makreluto pak tolik nechutná.
Schovat se před bouřkou
Když je ulice prázdná
a marně se jí snažíš zaplnit
poslední startkou
ztratit se v kouři
Poslední kouzlo civilizace
Město se vmlze rozpíjí
do neonových čar
a pomalu smývá
všechny smutky dneška
Káva to ráno snila
Kouř z cigarety ulpívá na všemale ani on není spravedlivýve složitých tkaninách drží se délea líp než na chladném povrchu kovuTo on mi pomáhá zaplnit to prázdnoo kterém mluvím za příliš dlouhého ránaRozlitá kávaa její nevýrazná chuť, co mám tak rádnekončící nepořádek pokojeovoněného cigaretovým kouřemSnad se nevyvětrá příliš brzynejsem ještě připraveni malá snaha mě vycerpáválehká zima od nohou a žádný cíl -atributy tohoto rána.
Májová inspirace
Každý večer zkoušíš psát holkám básničky řešíš (docela sám) dilema zahrady a hřbitova jak studentky v minisukních mládí čekají na práci v betonárně Když se dostatečně intenzivně dívá do dáli tak (co. ) tohle platilo naposled někdy v předminulém století A vzájemné splynutí je jen optický klam májového večera jen náš vlastní odraz ve špinavém jezeře (jen) Čím víc po něčem toužíš tím silnější vrstvu hlíny na to nasyp .
Pokoj blízko nebe
Podlaha místnosti byla pokryta modrými dlaždicemi. Evokovaly chlad i čistotu, nepohodlí i bezpečí. Pokoj sám o sobě však nepohodlný nebyl. Postrádal sice onu domáckou útulnost, ale nechybělo vněm nic, co by člověk potřeboval ke komfortnímu pobytu.
Plast noci
neboj sena chvíli ponořit prstydo horkého olejechyť se mě za ruku a pojďzahoď strachdneska už stejně všichni spí(a já ti chci ještě něco ukázat)město tajea na chvíli jsemjeho vládcem jenom jározprostři své vlasydo plastu noci(tak ti to sluší nejvíc)a ty mi odpovídášštěkotem toulavého psasleduješ mě skrz popraskané krytypouličních lamp(a oči ti svítí trochu míň)nebe je rozřezané dráty telefonůdrtíme podrážkami zbytkyledových krustna krajnici černá voda(užíváme si samotu společně)my se tady nikdy neztratíme.
SDS (Some Dirty Songs)
Vurně mrtvých snů
Když už se cigareta chýlí ke konci
A ty máš pocit
Že dáš ještě jednu
Někdo vypnul zvuk
pískáš vprázdnejch chodbách
abys děsil malý holky
budíš se ze snů
na smeťácích osamělosti
Nesmím tě rušit
Zkouším ti něco psát ale poztrácel jsem slova a zahodil klíč Pohlazením vyrval jsem ti srdce teď umíráš mi v náručí a já tě nesmím rušit (ale moc bych si to přál) Třeba se každá slza promění v mýdlovou bublinu a odletí pryč Jenže štěstí chodí po horách (a ty jsi přece jenom anděl) Byl jsem princ na jednu noc a nevím koho to dnes bolí víc Podříznul jsem tvou větev když si o to požádala ale sám jsem někam spadl.
Lovec pohybů
neboť tma mi zasedla oči a ráno už nikdy nebude takové jako večer pozoruji pohoří pod dekami a občas tvoje noha vyklouzne a každý nádech jako drak v jeskyni celou noc chci zůstat s otevřenýma očima a proklínat ráno až mi tě odnese jsem lovec tvých pohybů jsem lapač snů a tajně do nich strkám sebe.
Orfeova hlava
Dlaní naposledy pohladil jsem ňadro panny Marie Náš svět zbláznil se a rozpil do šedivých čar Elipsou zapomenutí objala mě temnota Spánek poslední pronikl mi do plic Jen chlad konejšil mě a miloval Eurynomini úhoři nenalezli cestu k Atlantidě Na bahnitém dně ležela hlava Orfeova Oči měl plné pijavic a jazyk zdřevěněl mu Vytrhl má játra a cestu ukázal mi Áté jeho uložila se po tisícerých letech k spánku Divně vertikální probuzení z Morfeova snu O křídla racků otřel jsem si bělma Bolestně Vltavu z útrob vydávil jsem A hlasem ochraptělým lidi neprobudil Sám marně křičel jsem do mlžného oparu rána Láskou svou voda mě oběsila Orfeova hlava v sladkém bezvědomí netušila Víru že dnes už hlásá generace jiná.