Písmák Ta nejpřirozenější
Je sedm ráno
moc pozdě
na střízlivý večer
bosá tancuješ po chodníku
Jen ne prázdno
Zase se vracíš
domů
z dálky
víš že toho moc nezbejvá
Ellis Island
Jsem jak Sputnik
daleko a sám
a tenhle měsíc
bych klidně mohl
Věc, jaká se stává
Že prej o životě mluvím
jak o černý komedii
a co chceš
když jsem byl na víc
Obsazeno místenkou
Pod hladinou inverze
si vybarvuji
jaterní skvrny
a vdechuji město
O dům dál
Jsou to večery vítězů
a rána poražených
zas ležím dobytý na jakési
náplavce dalšího dne
Teorie černých děr
Všechno je šedý
a jednolitý
jak kdyby se to už
nikdy
Na jedné rovině
Ulice jsou zas akorát
plný mikrotenovejch sáčků
a tlejícího listí
ve vzduchu je hniloba
Současná poezie
Současná poezie
je užitý umění
když deset minut
čekáš
Rozhřešení
Všechno je skleněný
a v dálce
nehraješ na den a noc
nehraješ na pamatovat si
Jurositytrejn
Jsem ustrašenej
strojvedoucí
co už čtvrt roku
zahřívá
Mačo
Je to komický
všechno je komický
nejvíc kolem druhý ráno
vnonstopu
Ani tahle zima
Vylhal jsem si svět
a teď vněm
musím žít
snad už zbývá
Jako každej jinej
Je to vlastně den
jako každej jinej
jen takhle šedý
nebe
Všechny přímky světa
Není proč se bát
jsem
vyrovnaný
jak krajina kolem
Ta nejkrásnější smrtelná (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Dneska ráno
si mě vzali
půllitr
přesněji
Dost možná to bude stejný
Můžeš mi tvrdit
že ve dvaceti
jsem moc mladej
než abych chápal
Synapse
Hodiny a minuty se ti
rozpíjejí kolem očí
a ty se zas
zběsile
Předměstská tvrz
mý dětství bylo
buclatý a kadeřavý
taky bezstarostný
z větší půlky času
Dálkový spoje
Byl unavený tak
že žil už jen
v slovesech
a podstatných jménech
Svatozář
Každej člověk má
svýho strážnýho anděla
ne nutně bílýho
a skřídlama
Dobrá čtvrť
Tohle město není poetický
rozhodně ne jako
celek
je uhrančivý
Schengen
Život není jen o tom cestovat
ale hlavně překonávat
hranice
přesto oba
Noc dlouhých nožů
Zas je hodina mezi psem a vlkem
pár minut mezi
jít a nejít spát
připravuješ se na noc dlouhých nožů
Kronika čtvrtého odboje
Kronika čtvrtého odboje:
Oči se střetávají vmístech
kde vlastně není
o co bojovat
Není
Vrukou chvění
co jde zhrudi
očima vyjednáváme
podmínky kapitulace
Víc nemůžeš
Zase je ráno
ty jí škrábeš záda
a víš že víc nemůžeš
vlastně i tohle je moc
Uvěřitelná
Chtěl bych v ní cosi probudit
a potom sní usnout
vždyť krásná jsi tak
že vsrdci věčný máj
Normální
Bubáci pod postelí
nejsou
to vím už dlouho
a problémy se spaním
Zprávy pro parohatou zvěř
Mezi řádky
moderní komunikace
odesláno
doručeno
Vlastně víc než to
Už není kam
emigrovat
znělo mu vuších
skaždým dalším
Docela nepatrný tetování
Víš
vezme ti to dech
když na tebe
třiadvacetiletá
"Velká láska je jen náhradou za první lásku"
První láska. Zvláštní pojem. Možná dokonce „profesionalismus“. Co přesně je první láska.
Tisíc způsobů
Bylo ráno
stál u umyvadla
před zrcadlem
a nevěděl jak začít
Krotitel papírů
Rozpukán
vnitřním pnutím
a otlačen
zvnějšího světa
Huhňavá
Zesláblej a necelej
jak šumák
když se vrátí na hladinu
jsem na kost olízanej
Násilí s předsudky
Vzpomínal na všechny
bitvy vnichž
skamarády umíral
vArdenách
Pásmo a nespavost
Prvního dne se smál tak
že andělům praskaly
struny harf
kráčel světem
Beztíže
Vší silou se vyšvihl
nad hranici své
ztrátosféry
Lajka mu poradila
Tehdy neexistoval
Protože bůh tě miluje
když seš down
nikdy jindy
jindy totiž ani
Poznámky na skle
Existují dny
kdy je těžké
jen se obléknout
rána co zebou
Špatná vlastnost
Měl pravdu, konec konců jako vždy. Byla to jeho špatná vlastnost, respektive jedna znich. Špatná byla především proto, že byl opravdu silný pesimista.
Byl si takřka jistý, že tyto dvě vlastnosti spolu úzce souvisejí.
Povznesený snob
Byl jen dalším zřady
věšáků na košile
a značkové
spodky
Přípustka a důsledek
konečně si připustil
svou duši
ktělu
říkal jí nekorektní
Poslední vstávání
Vlastní srdce
žene cizí krev
a ta zima
zhloubky kostí
Zázrak po vodě
Bylo nedělní velikonoční ráno
a on se válel v posteli tak dlouho
než všichni ostatní vstali…
páteř měl rozemletou
Afektivní neohrabanost
Hra stínů a rukou
víc než dvou
tohle už není
jaro…
Blíž než si myslíš
Ruce těžknou
změnou času
a oči omrzají
od jara.
Most Varolův
Čekal jsem na šesté odbytí zvonu a pak vykročil. Následující dva údery, trvající zhruba 3 vteřiny, mi bohatě stačily na to, abych vyšel zpoza rohu. Mrzl jsem za ním už dobrých deset minut. Chtěl jsem přijít naprosto přesně.
Plno dobrých důvodů
Mám spousty stvůr
které občas hladím
proti srsti
jen proto
Hvězdný návrat
Po pár hodinách
nic neříkajícího
spánku
vítám Laiku
Prašť hlavou do zdi, ať je to punk
Na parkovišti před letištěm Santa Lucía zastavil linkový autobus. Cestující se zněj okamžitě vyhrnuli ven ve snaze uniknout příšernému horku a vydýchanému vzduchu uvnitř. Bylo skoro komické sledovat výrazy lidí, na které venku padlo ještě větší dusno. Po schůdcích u předních dveří autobusu se dolů pomalu, ale opravdu pomalu, sunul pán důchodového věku.
Mizet
Sodkapávajícím létem
skládám své problémy
jako tetris
a nechávám je mizet
Nástupnické mozoly
Tvé tělo
…Elsinor
kde moje snaha
uplatnit nástupnictví
Body při zemi
Jsou to divná rána
u nemocničních bran
pak jen gumové hadičky
a sterilní smrad…
Kurtizány,lobbisti a bujení
Se začátkem roku
jsem pochopil
že nemoc umí být
větší děvka
Idiot a prstoklady
Místo šíje prstoklady
a vočích vrcholný
manýrismus
tvé jméno má cenu
Sonet pro bílkoviny
Mé tělo je jen intermezzo
vkoloběhu bílkovin
nasycených kofeinem
a trochou snobství
Jak jsem začal střílet ptáky
Pozlátko předešlých dnů
už dávno rozebraly straky
tak žiju dál na půl dechu
vdomě na půl cesty
Ruce a jazyky
Ruce a jazyky:
Jazykem ti vpisuji
do zubní skloviny
naši společnou
Je ráno
Vsrdci ortodoxní punk
a na jazyku holocaust
hlava plná pogrom za
které si vlastně můžu sám
Návod na rubu
My dva jsme jak die Welle
spevnou zemí nepřátele
tak zavři oči a buď dospělá
přestaň říkat že
Hraní na Ježíška
Se začátkem zimy
je zase nad nulou
tak prolomíme ledy
a pak někdo se vylije…
Předvánoční smůla
To je když rybář
vyrazí na moře
lovit kapry
a přiveze si jen
Spousty inspirací
Prý měl bych se vzhlížet
vSturm und Drang
a Utrpení mladého Werthera
ale já jsem jen jung and drank
Burlaci v babím létě
Skoncem babího léta
píšu dopis Repinovi
a zjišťuji zvláštní věci…
Třeba, že na podzim
Přesně patnáct teček
dva ze tří je velké číslo
dva ze tří je dost
zvlášť když jedná se
o přátele
Žaludek v sedmnácti
kam se podělo tvý
vždy tě budu podporovat…
a kam mé mám tě rád…
zabil jsem to.
Anarchy in Anthill
Anarchy in Anthill
Tak tedy začněme. Jsem Ferdarda, ale to prý vůbec není podstatné. Hlavní je, že jsme mravenec, přesněji Diacamma rugosum. Vylíhl jsme se jako mravenec, žil jsme jako mravenec a asi i umřu jako mravenec, i když jsme se tak nikdy necítil.
Klauní splíny
Klauní splíny:
Jsem jen zdravotní klaun
co se sjíždí morfiem
a hází šutry po hvězdách…
Svlékání do větru
Svlékání do větru:
Světrem o závod
pátrám po bohu
a tebe svlečenou
Vesmír na konci léta
Vesmír na konci léta:
Na konci léta jsem
konečně uvěřil
že vesmír je nekonečný
ToE
ToE:
Scéna: Vzadu bíle nasvícené plátno sprojekcí siluet lidí, vjednom rohu nápis: „Touch of eternity“ se zvýrazněnými prvními písmeny, u jedné stěny jeviště stojí odpadkový koš, u druhé vysoký popelník, uprostřed je záhonek sživými květinami (3-5 vbarvě kostýmů)
Text: Muž pochoduje podél plátna sem a tam, prohlíží si siluety. Jde si sednout ke zdi poblíž koše. Rozdělává noviny. Na scénu vchází anděl, přes rameno má kabelku a za sebou táhne kufr na kolečkách.
Jednorožec
Jednorožec:
Vodím svého jednorožce
napojit kprotrženým hrázím
pak šlapeme kruhy
Anamneza
Anamneza:
Pod brýlemi na určování lidí
schovávám sytě černé kruhy
mateřská znaménka únavy
Životní ekonom
Životní ekonom:
Dnešní svět je marketing
kde i nula může být king
tedy, pokud má dost peněz
Lhaní na předpis
Lhaní na předpis:
Tvář (mi) zdobí kaustika
Vody po holení
Znamenitého pomocníka
Žiju rád
Žiju rád
Zrcadlo uprostřed
Moře lidských tváří
Zkus mě změnit
Čtyři okna mého (ne)pokoje
Čtyři okna zmého ročního (ne)pokoje
Jsem člověk a jako každý takový (tedy pokud vím) mám hlavu, která je mým pokojem i nepokojem. Někdy si nejsem jistý, zda-li to není naopak. Není můj pokoj a nepokoj mou hlavou.
Pominuli tento malý rozpor, který je ve výsledku vlastně zanedbatelný, musím zdůraznit především jednu vlastnost mého pokoje – má okna.
Rozlité
Rozlité
Opíjel jsem se svou dokonalostí
Viděl co není
Skoro ti děkuji, žes mě srazila
Přihazuji!
Přihazuji.
Jsi jak malý bílý králíček
Co mě láká ksobě do nory
Na skleničku a partičku pokeru
Enigma démona duhy
Enigma démona duhy
Vždycky po dešti se objevíš
Vyzbrojená akvarelem
Umažeš
Po odmocnění
Po odmocnění
My dva nejsme rovnoběžky
A tvé osy půlí mé vnitřní úhly…
Do vlasů vepsal jsem ti kružnici
O škrábání zad
O škrábání zad
Dá se černé svědomí vůbec vyprat.
A neobarví zbytek prádla.
Na to se ptám vždycky
Přísaha Konzumenta prvního řádu
Přísaha Konzumenta prvního řádu
Ve jménu konzumu
ztráty individuálního rozumu
ve jménu obohacení rasy
V kostce
V kostce
Kolibřík – jakožto známka mé identity
I like it… is it for eternity.
Zmé duše pozvolna stává se brak
U zdi
U zdi
Můj život
jak přímý přenos zledničky…
Můj život
Dvě věty
Zlomilas mi srdce…
Měl jsem pocit, že i vaz…
Tak jen dotoho slečno,
Další vztah si zkaz…
Hořkosladká
Hořkosladké prorůstání
Pravdy… lží…
Jak mě a tebe za svítání
Bez světla, bez růží…
Setkání s princem...
Jednou v noci jsem se procházel městem a zničehonic potkal Malého prince… Stalo se to nedaleko odsud… jeho nepatrná postavička se ztrácela ve stínu Bílé věže a v ruce tiskl uschlý okvětní lístek růže… Po chvíli trapného mlčení a rozpačitých pohledů jsme zabředli do vcelku příjemné konverzace. Vyprávěl mi proč je tu… Vyprávěl mi, jak mu snědli beránka, z lišky udělali předložku a růži zadupali… Nakonec mi sdělil i cíl své cesty - Matějská pouť… Jde si tam prý vystřelit růži….
Vin(n)á
Vin(n)á
Tanečnice z rozpité
Skleničky od vína
Jak přízrak každou
Pravda pouště
Pravda pouště
Teplo, pot a prach…
K tomu jen všudypřítomný strach
Že sejdeme z našich
Klikař
Klikař
Sedím v zastrčené uličce města
V cizí zemi a přemýšlím…
Kolik zbylo mi v zásobníku.
Sličná slečna inspirace
Sličná slečna inspirace:
Je jako letargie polámaných křídel
Zároveň chuť cizokrajných jídel
Či zašedlá krása starobylých sídel
Mnich
Mnich
Výstřel zasáhl mnicha
Ten pokojně odebíral se
Do krajiny ticha
Maják
Maják
Plavím se po moři,
bez jasného cíle,
pořád věřím, že do jeho
My?
My.
Ženou se za štěstím,
mocí, láskou, či bohatstvím.
Ženou se dlouho,
Kolibřík
Kolibřík
Kolibřík květiny nepyluje,
on je jenom obletuje
a nakonec vysaje.
Oči
Oči
Oči nejsou jen k dívání se na svět, ale také, a možná především, k tomu, aby se svět mohl dívat do nás. Ne nadarmo se říká, že lva odchyceného v přírodě od odchovaného v kleci poznáme podle očí. Oči neumějí lhát, ukáží vše. Mohou se stát mocnou zbraní i tou největší slabinou.
Úsměv
Úsměv:
Objevil jsem jednu úžasnou věc – úsměv, však ne ledajaký, jeden konkrétní… Od té doby, i když ho jen letmo spatřím a povětšinou nepatří mne, cítím se šťasten, naplněn, přičemž doufám, že nikdy nepovadne, že nikdy nebudu se muset vzdálit neb pak vzpomínka na něj jak čerstvá jizva začne pálit a stesk po něm celé tělo mé i mysl ochromí, stejně jako chladný vítr co prohání se v podkroví… Pak jen stesk a doufání mi zbývá, až do příštího setkání, připadám si jak blázen, jak pes, co svůj stín na zdi prohání. Vždy, když už to vypadá, že ho chytí, získá, snad, stín se vzdálí, v horším případě zmizí napořád.
Zkrat
Zkrat
Na město se pomalu snášela podzimní noc, přinášena na křídlech větru studenějšího než za dne. Ten však svou potemnělou družku každou chvíli opouštěl, aby se mohl snést do prázdných ulic a pohrát si s padlým listím. Proháněl jej ulicí sem a tam, jak se mu zlíbilo, plnými doušky vychutnával absolutní moc nad jednotlivými lístky. Dvojici doprovází věrný přítel na podzimních akcích - déšť, sic jen slabý ale o to romantičtější.