Kaple - Kapitola 2
KAPITOLA DRUHÁ
‚DEN 235.
Nebyla to volnost, která mi dala procitnout. Volnost mě opájela, zas a znova mě nechávala zažívat ten nekonečný pocit štěstí, který i uprostřed holé pustiny působil jako nejsilnější droga. Volnost otupovala.
Kaple - Kapitola 3
KAPITOLA TŘETÍ
DEN 238. myslím.
Už si nevzpomínám, kolik říkali, že člověk vydrží dní bez jídla. Snad týden.
Kaple - Kapitola 4
KAPITOLA ČTVRTÁ
Nemyslím. že bych kdy byl jedním znich. Chtěl jsem. Ale asi bych to neuměl.
Kaple - Kapitola 5
KAPITOLA PÁTÁ
Není zde nic. Jen ticho.
Jen jít. jít vpřed - a dál.
Kaple - Kapitola 6 & Dokončení
KAPITOLA ŠESTÁ
Všechno se změnilo. Najednou. bylo vše jasné.
Nevím, jak jsem se sem dostal, ani kdo se o mě postaral.
Kaple - Prolog
PROLOG
„Kousíček po kousku
blíží se noc. "
Shrbený muž vpotrhaných šatech stál na vrcholu strmé skály a shlížel do údolí. Pod ním se rozkládala nekonečná pláň, holá pustina, zahalená do temnoty noci.
Kaple - Kapitola 1
KAPITOLA PRVNÍ
‚DEN 180
Třiadvacátý den mimo civilizaci. Kráčím k Východu, který se stal mým jediným cílem. Vše ostatní už jsem zanechal za sebou - Lorenn. Avari.
Destination Unknown - část 4
Xxx
„Nechceš si jít zatancovat. “
„Hele, víš, tahle písnička se mi moc nelíbí. “
Bavil se s nevýraznou zrzkou, která postávala v rohu místnosti a vypadala smutně. Jestli ne ona, tak už nikdo, říkal si před chvílí.
Destination Unknown - část 3
Viděla ho, jak ji spatřil poprvé. Stál na kraji parketu a vypadal, že něco hledá. Jejich oči se setkaly a ona byla v tu chvíli přesvědčena, že se na ni usmálo štěstí. Byl vysoký, pěkný, trošku pohublý a nesmělým dojmem působící kluk, ale zato na první pohled sympatický.
Destination Unknown - část 1
DESTINATION UNKNOWN - část 1
Dneska to udělám.
Tereza hleděla na svůj odraz v zrcadle. Ten se na ni mračil zpět. Prohlížela si svoji tvář.
Destination Unknown - část 2
Část 2
Tančila v klubku svých kamarádek, ale nedokázala se bavit tak jako ony. Už proto, že ony tu byly úplně z jiného důvodu. Ony se skutečně chtěly jen bavit, chtěly dámskou jízdu, protože všechny měly svoje kluky, někoho, kdo na ně čekal, ať už doma nebo kdekoliv jinde.
Jen ona – jako vždycky – byla sama.