Písmák Homage a Alén Diviš. Český malíř, voják cizinecké legie, , vězněný ve věznici Santé.
Na ornamentu zábradlí
čadilo poledne
rozkvetly, a pak zavadly
v něm ženy pohledné
Quo vadis
Svítá, už zase svítá
noc stéká po zdech
ptáčátko něhy pípá
zraněné o vzdech
Návistná.
Hřbitovní speleolog
jsa u vážnosti chvil
dlí, Jackson Pollock
ten by vás všechny zlil
Bloudění
Kdys vzpěčoval se v chrámu božím
vzpříčený v síni mého mozku
verš, který myslel jsem že složím
prázdný jak kozlík, který hledá svého vozku
Sad za oknem
Zdálo se, zdálo se mi
že už jsem hluboko v zemi
lijavec na mě nedosáhne
k povrchu mě cos táhne, táhne
Scirocco
Vítr šikovatel přepočítává alej černých topolů
jeho mladší bratr Scirocco tady přišel o život
desátý, vystup z řady .
a už jich tam stálo
Bez vnějškové souvislosti
Hrušeň ovívá svou nadváhu
rojem včel
pot poledne hrou na vláhu
bzuk, zasyčel
Ta
Útrpnou větou popálené
hrdlo pro věnec kamenů
obešla třikrát za poledne
kam šlápla postavili dům
Jsoucna
Jsou lampy zvukem noci
je kohout na víně
tma šerem po promoci
dům vůní v konírně
Křížová cesta zvířat
Trámořadí cest
ač spousta trámců
nemá kdo hrozny nést
málo je vinobranců
Připlul jsem po konečcích trav
Připlul jsem po konečcích trav
štěňátka větru učil dotýkat
kolínek stébel, klasů hlav
srdce jsem dával klíčům odmykat
Spějeme li, kam ?
Skláním se k nohám, myji je
a ony, bílé lilie
neseny vzhůru do lián
tratí se ve spirále vran
Fata Morgana
Stane se, někdy uskřine se
v mrknutí oka se to změstí
to, co se dosud smíchy třese
nebytí vystrčí svůj pestík
Zvykání
Má louka poupat zrosených
v ní kleští deště skus
slunce dnes hoří jako líh
a v ražbě měsíc, obolus
Kruh
Jsou perly, které spí a spí
pod stohem vody v oceánu
hlubinou spánku bezední
jsme na mělčině k ránu
Smrt je jen slovo?
Za devatero větami
a jedním slovem
jen nevím jestli před
anebo po něm
Nechtěná
Podzimní vítr češe
už jenom starou přízi
protáh se dírou v střeše
a jenom úhor sklízí
Příběh
Nevěrná, jak zvířátko v mezi
sesterná, sama mezi knězi
tam dole něžné chmýří
a oči modré vodou
Dvojice
On z nemanic
a ona z nemilova
on z jejích zřítelnic
a ona z jeho slova
Zeptej se
Zeptej se
V poledne lípy zháší
co slunci dáno
travám se od úst práší
Modlitba za měsíc
On o ostřici pořezal se měsíc
nad ránem u rybníka vykrvácel bledě
krad' světlo slunci, kradl ho i ze svic
a nehty ostříhal si, ale už jen v sedě