Písmák VÍRA SPÁĆŮ
Sémě noci vyklíčilo za oknem
a peří z mých křídel těžkne olovem.
Barva vpitá do mé kůže
a na mých prstech
Athalanta
I.
Tvé tělo napjaté jak luk,
který je svírá.
Voníš uvadlými růžemi a zhýralostí.
chvilka k zamyšlení
Čtu tvé tělo,
jako brailovo písmo
a mezi jeho řádky
jsou vyrytá všechna ta "kdyby"
*********
Je čas pobavit se na vlastní účet. Rozpárám tvoje tělo,jen abych zjistila,že uvnitř už nemáš žádnou duši,kterou by stálo za to si ponechat. A nekonečná cestas nápisem "exit"vede z náměstíve tvaru mnohacípé hvězdyna schůzku tak tajnou,že raději ani neexistuje. Neonová motlitbičkau komunistického mauzolea,kam stejně nikdo nechodía pak nedopitý čajs vůní čokolády.
Šuriken je hvězda, která mi svítí
Pod větvemi sakury
a pár tahů štětcem,
písmo,
které rozšlehne papír.
Nový rok
Co všechno lze slyšet,
když tiše našlapuješ.
Všechny ty kousky duší.
Těžká víčka,
Duch ve schránce
Když prohlédnu,
ruku na chvějící se hrudi,
ještě v ní tepe život.
Procházím se pustinou
IZOLDA
*** Izolda se potácela kamennou chodbou. Její vytřeštěné oči zíraly do noci jako dva úplňky. Utíkala. Dlouhé bledé vlasy za ní vlály podobny hejnu poděšených můr.
PRINCEZNA BARBARŮ
Ve svitu podzimních ohňůse indický démon,co sedá na pelestisměje našim sirotčím iluzím. 40 verst za 40 nocí,ty a jáa bude to dlouhá cestanarušenou impresionistickoukrajinouna jejímž konci nás nic nečeká. Slina,rozteklá po skle,žíravá jak kyselinaa střepy smíchu,které po ní zbydou. Bloudíme éterovými snyz nevyspání.
TROCHU VZTEKU
Slova se mi rozpouští v hlavěvytékají mi ušimaa cákají na papír. Jen láhev rozbitáválí se na ubruse. Šlápni na hřebík,dostaneš otravu krve;a prasklina na obrazovcea taky spoustu stromů. Cítím se doma,tam kam nepatřím.
MÉDEA
Jsem Médea
a vy Argonauti,
plavící se po vyschlém moři
labyrintem mého srdce,
ŽENA S VOUSY
Jak tak sedím v parku na lavičce, prohlížím své ruce. Jako by to nebyly ony. Nepoznávám je. Nepoznávám sebe.
Půlnoc - CITY OF HYSTERIA
Plátek citrónu na očích
a panáka tequilly pro Chárona,
jen tupý stesk po milování.
Je půlnoc
bez názvu
V přerostlých vzpomínkáchve stopách dýchavičných ptáků,navštívíme magické divadlo,kde se zjevují ohnivá písmena kabaly,tanec toreadorky a neviditelného býka (běž si s ní promluvit),němá stínohrase ztracenými a znovunalezenými tóny. Pohled ti zhrubl něhoua já budu tančit na špendlíkové hlavičcejako tisíce andělů. Ještě jsem dost nemilovala,ještě stále se umím radovat. V dusnu kastilského žáru,s prosolenými vlasyjako vládci zlatého věkubohatí láskoujsme věční.
VÍKENDOVÝ SURREALISMUS
Asi si odbarvím oči na bloňďato. A těch much. Musela jsem jich spolykat už tisíce. Rty s příchutí nikotinuvábí ztracené lovce k jejich uchvácení nudná rozmluva o filozofii rty nebaví.
SVÍTÁNÍ
Kolik nenávisti si ještě musíš vyslechnoutz mých pokousaných úst. Víš, někdy hladovím,abych zahnala hlada někdy, někdy nepřicházím. Obnažuji se ve svém úsměvu. V noci, v parku, ležíc na obličeji,cítím tvůj opatrný dech.
KAVÁRENŠTÍ POVALEČI
Jsme kavárenští povaleči.
Sedíme v měkce kožených křeslech,
které uspávají
a popíjíme kávu s rumem.
INTERVALY
Vracím se domů,
jako pokaždé
kontoluji seismograf mého srdce;
dnes zase žádné zemětřesení.
NOC OCHRANY
Naše krev je bílá,
ruce ztuhlé.
Chci se ubodat vlastní
zřivou, bezmocnou nenávistí.
V PRAZE
V PRAZE
Snad nějáká šťastná hvězda
z okna paneláku
svítila na naše setkání
**
zahodím všechna svá pera a tužky,
zapomenu knihy,
odnaučím se slova
A už nikdy, nikdy nic nenapíšu.
*
Jsem žena mezi psem a vlkem.
Jsem vlk,
který neštěká
a pes,
***
Probodnuté milenky
v odpadcích leží,
pod nohama křupe sníh,
sněží a sněží.
ROZLOUČENÍ
Tvá slova uvidím na tvé tváři. tak neříkej nic. Jak blízko cítím tvé rozechvění, ale už není naděje. Pro nás dva, nikdy nebyla.
PROSBA
Kolikrát si myslíš,
že jsem mířil kudlou na svá prsa,
na své břicho,
v touze rozpárat toho hajzla,
UROBOROS
S hlavou hladovou,
zuby rozdrásanou,
serpentýny svinutého
se blyští extází
LITANIE NEKROMANCEROVA
Posedlost smrtí přiváděnou k životu,
jako noční šelmy svítím si očima
pohledy na mě visí
jako oběšenci na stromech.
******
Tlukot dvou srdcí,
jako hromobití
hlasité jak pohlazení křdel
v místě bez uvědomění
MONTMARTR
Viděl jsem tvář
v hluboké zeleni
a ta tvář prý byl Boží
a její slova byla slinami
SPHINX
Ve tváři tajemná sphinx,
dáváš mi hádanky bez odpovědí
o podstatě člověčenství.
Máš tvář z mramoru
HOLOUBEK
Připadám si jak holub,
kterého ráno přejela tramvaj.
Vypasený drobkožrout,
co provrkal celý svůj život
NUMEROLOGIE
1-jediné je slunce beze stínu
2-dvé osamělých na cestě lásky
3-třetina země ti ukáže moc soudrženství
4-čtyřočko, kde jsou tvé vidiny.
SRDCERVÁČ
Ach, pane Freude,
jak jen jste bezkrevný.
Vytrhl jste mi srdce z těla
a teď pojídáte jeho zbytky.
ZA DVEŘMI
Za zavřenými dveřmi,
dělám si díry do hlavy (matičky a šroubky).
Skučím jak zmučená lítost
a drtím si kosti ocelovou tyčí,
NIRVANA
Bezmocná přihlížím.
Nestojím ti ani za to,
abys mě opustil.
Učíš mě nenávisti,
Ó rodný jazyku
Mám dlouhý jazyk.
Používám ho jako
ultra univerzální čistič.
Vejde se i do spár
VNÍMÁM TĚ
DOTEKY- nepostřehnutelné jako myšlenka
a vábivé éterem neutěšenosti
rozněžněné ostrostí líbeznosti
metamorfózou dokonané v zářné krutosti
VÁLKA
Dnes jsem otevřela oči.
Procházím dobou staletí bez povšimnutí
a zaprodala jsem vlastní lid,
pro mé bytí
DOST VODY
Říkají o mě,
že jsem se pomátla.
Možná.
Možná je to jen procitnutí.
CHLADNÁ RÁNA
Vzbudila jsem se. Bylo teprve 6 hodin. Ležela jsem v posteli naznak a zírala tupě do stropu. Vzdala jsem veškeré snahy o znovuusnutí.
ZAVYTÍ
Ó,
hrůzoděsná noci,
v níž stydne krev,
když zavytí se ozývá;
BOLEST
Bolest- bílé,oslnivé světlo. Bezmocná bolest a úpěnlivý křik. Bolest horší něž smrt. Palčivá bolest pronikavá jako led.
DIVÁ ZVĚŘ
Sedí u šedé zdi
počmárané grafitty,
její kůže svítí modře a fialově
a strhnutými strupy.
NOCI V ULIÍCH
Chodím ulicemi,
chodím sama.
Pozoruji život,
který je věčný
LÍBEJ MĚ,LÍBEJ!
Dívám se skrze prsty,
ve snaze zahlédnout kousek pravdy.
Nevidím v tom ani trochu smyslu.
Řekni kdo jsi
PARAFRÁZE NA ANDĚLA
Plakal,
když mu rostla křídla,
jak moc to bolí.
(A ronil slzy,
ČERNÁ KRÁLOVNA
Je pořád mladá.
Nikomu nepatří,
ničím nedotčená,
neprohrává.
Skutečnost
Tak neskutečně,
jako když pode mnou duní zem
v rytmu THC
a neony šokovaně blikají,
Pro mě
Adélko,
Víš že zelená uklidňuje.
Připadáš mi zelená
i když málokdo vypadá růžověji.
Zvuk
Arwi seděl překvapen na židli. Poslouchal.
Tak příšerný jekot nikdy neslyšel. Byl to strašlivý zvuk,nesnesitelný.
LŽI
Tolik pravdy mí vlkodlaci,
tolik pravdy hlupáčku,
tolik pravdy,
tolik pravdy,
ČEKÁM
Jen ať si přijdou
a vidí,
jak úpím pod ranami
svého vlastního meče
OPUŠTĚNÁ
Nechal jsi mne padnout
na kolena do prachu.
Nechal jsi mne žít,
když jsem chtěla skonat.
INTIMITA
Jen hodina,hodina do svítání
A po té už nic není.
Teď stojíš sám,
před vlastním tělem
Neměň se
Tak jako se za soucitných nocí měníme na odrazy cizích vizí,
stejně tak i my,
jakožto prázdné šaty visící na ramínku
objevujeme marnost budoucnosti.
CIGARETA
Sedím na schodech
vedoucím k pomníku padlým
a bledé světélko mé cigarety,
jako zchromlá světluška
Nesmrtelnost
Tělem jí projela ostrá bolest. Stemnou předtuchouse podívala na svůj hrudník. Čouhal z něj pouze jílec meče. Hrůzou chtěla vykřiknout,ale zarazilo ji zabublání atenký pramínek krve vytékající jí z úst.
GILOTINA
Já mám moc,
já mám říši.
Jsou dva světy
a já jsem uprostřed.
PODEJ MI RUKU!
Podej mi ruku.
Podej mi ruku,
nebo mě tady nech zemřít.
Věřím,že je to hřích,
OSAMĚLOST SRDCÍ
Osamělost srdcí
jak tichý sníh.
tikání času mi zní uvnitř lebky
jako všechny zvony Jericha.
ZRCADLO
Odpustíš mi všechny věci,
které jsem ti kdy udělal,
když ti řeknu
jaké je to být mnou.
HLAD
Kdesi za oceánem žijí taky lidi.
Vypadají legračně.
Jejich kůže černá jako svědomí,
hrozí každou chvíli prasknout
NENÁVIST
Tiché kroky slepců
se rozléhají na rozpukaných dlaždicích
a doznívají v zrcadle časů.
Odcházejí na svou poslední cestu
KREMATORIUM
Smyčky historie
se pomalu utahují okolo tvého krku,
aby uškrtili toho,
kdo je začal.
CESTA SOUMRAKU
Mračna prachu víří vzduchem,
jantarové oči sledují každý tvůj krok.
Roztáhni křídla a leť do slunce
a shoř jako papír.
SAHARA
Vyprahlá poušť.
Tak nezměrně široká,
nekonečná.
Co je v poušti čas.
HAVRANI
Havrani již krouží kolem mého chladnoucího těla.
Těší se na hostinu,
ale žádný z nich si netroufne vyklovat mi oči,
neboť toho viděly příliš mnoho.
DIVOKÉ DÍTĚ
Slavíš své poslední narozeniny,
mé divoké dítě.
Tvůj dech je nedostačující.
Zkus zůstat slepé
SLEPÁ VÍRA
Musíš jít,
když hlad zavolá tě.
Co je to vzdálenost a čas,
když nesmíš zastavit se.
PADLÝ STÍN
Za temných nocí
kdy vítr řve jako poraněný tygr,
já nespím.
Ležím na mrtvém místě
TEREZÍN
A třešňové květy
jsou jako slzy
dávno zapomenutých králů.
A jejich vůně,