Písmák Rackové
Rackové nad Apple Valley Co dělají tu bílí ptáci. Dnes přece patří husám co na sever se z jihu vrací. Jak bílé vlaštovky jsou předzvěstí černé smrti - to jaro zimu k spánku nutí. Plachetnice na modři nebes, moře dnes bez zvuku se vzdýmá - žlutý kotouč mé vlny citu vnímá.
PŮLNOČNÍ
PŮLNOČNÍ
Půlnoc. Vítr se po sněhu ulicemi klouže, výská si, vždyť mu nic nestojí vcestě. Objímá komíny, hvízdá jim do uší a vyhazuje kamínky sněhových diamantů do nebe – až ke hvězdám. Svým dlouhým jazykem leští udusaný sníh, aby se ty noční krasavice měly v čem zhlížet, i autům fouká do očí bílou vánici.
Perspektiva
Perspektiva
Na pohřebišti již dávno spí včerejší den
co bylo před Námi je teď stále bledší sen,
čas pod pokrývkou prachu minulost si chrání
Nevděčné tělo
Nevděčné tělo
Dnes jsem vzala na procházku svoje tělo.
To byste koukali jak ono radostí vyvádělo.
Chodidly brouzdalo vkalužích ze slz plačícího sněhu,
Má luna
Má Luna
Ach, už tam na obloze zase visí.
Napíchnuta na ježčí bodliny rukou čísi.
Ne, je to lunozář, kterou stromy češou,
Ukolébavka
Lullaby před spaním. Černá tma za okny procítá, na chodník noční film promítá, vyplula na nebe palačinka-Luna, hvězdiček kolébka náhle je plná. Prázdnota nabízí ruku, naslouchám němému zvuku Tvých virtuálních šlépějí ve vzpomínkách mých závějí. Pár hodin pobaví mne sen (schová se, když přijde den), tělem i duší mi prokvétá.
CHCI BÝT S TEBOU
Chci být s Tebou
Z kapiček ve vzduchu, atomků Tvé přítomnosti, upletu jarní korunu. Na velkém lopuchu, šťavnatém zeleností, připluji za Tebou do domu. Vezmeš mne za ruku, obklopíš něžností - tou samou já Tě zahrnu. Zůstanem potichu.
Starostlivý měsíc
O starostlivém Měsíci
Poté, co omyla jsem stěla noční šat a z vlasů vyčesala ještě živé sny, vyšla jsem si na balkon - Měsíci zamávat. Byl dnes tak zvláštní, velký, přejasný. Do oken jak lampion zvědavě nahlížel, vánoční ozdobě se podobal. Takovou zvláštní, zsinalou barvu měl, na ranní obloze podivně se vyjímal.
Západ slunce
ZÁPAD SLUNCE NA JEZEŘEDnes zapadalo slunce vzhůru nohama a vyzdobilo obzor zlatým barokem. Proti svému zvyku zapadalo nadvakrát a zapomnělo si vzít s sebou svoji svatozář.
Láva vytekla z očí dne bránícího se před spánkem a rozlila se do kaluží na jezeře tiše sténajícím,
těsně sevřeným pod ledovým krunýřem.
V těch kalužích - dlaních jezera,
Chřipková
CHŘIPKOVÁ Zas nespala jsem celou noc i když modrý prášek vzala jsem si na pomoc, ne, nebyla to pilulka kosočtverečných rozměrů, takové já, coby žena přece vůbec neberu. Každou hodinu budila jsem se ze spánku, jako kdyby na mou hlavu dopadaly rány topánků, nos měla jsem ucpaný, plný kdoví čeho, škoda - tys vedle mne neležel, Ty má něho. Abys mne vzal do své vyhřáté náruče, polibky svými na čelo přetrhal bolestné obruče, které hlavu mou neúprosným tlakem svíraly, ani odpočinout, ani spát mi vůbec nedaly. Teď cítím se však skoro jako rybka, to proto, že doletěla ke mně Tvoje nitka, ta stříbrná, virtuální, ve formě básně, jejími řádečky se procházím - a je mi krásně.
Vertigo
VERTIGO Když závrať posadí mne na řetízkový kolotoč, se zavřenýma očima proklouznu mezi sedátkem a řetízkem. Do černé hustoty, která je domovem hvězdám. Točím se jak hvězda co dělají děti na trávníku, metám kotrmelce, na té nebeské louce a nechávám se obalovat kosmickým prachem. Pak polepena stříbrem a sama zářící, natáhnu ruku
a s láskou, si opatrně jednu hvězdu ulovím.
Jsem poutník
POUTNÍK Jsem poutník s zig-zagovými chodidly poledníků a rovnoběžek, s dlaněmi potištěnými mapami světadílù a s prsty s otisky černi z listování knihou života. Jsem poutník s tornou na zádech barvy mateřídoušky a vřesu, protkanou prérijními kvítky, s chutí tropického ovoce a vůní kávy, prostehovanou sněhobílými stehy severských zim. Jsem poutník jehož torna již nezraje, - již nepluji sama po moři stezek hledání, namísto sbírání zasévám poznání. Užnedělám díry v podrážkách- procházím se.
ZIMA
ZIMA Zima neměla dnes v noci co dělat, na obrazovce vesmíru se neobjevily ani měsíc ani hvězdy.
Ona je nemohla pozorovat a hádat, která z nich skrytě zamrká, aby na sebe upoutala pozornost Měsíce.
Tak, jak to v harému chodí, i v tom nebeském. Zima dnes v noci zamrzla mléčnou dráhu, rozstříhala ji na droboulinké krystalky, ty pak sypala z oken mrakodrapů města zvaného Galaxie.
Jednou
JEDNOU Shořím láskou a stanu se sazí na okenním rámu Tvé pracovny. Zůstanu s Tebou až do velkého gruntování, kdy stanu se slzou - protože už ani Ty tam nebudeš. A až oschnu, vstoupíme spolu nebeskou bránou do ráje - my, dvě krystalické saze. February 7, 2003
Sněhulák a anděl
SNĚHULÁK A ANDĚL
Vden kdy napadne sníh sklouznu do bezstarostnosti,
která ještě necítí chlad odešlého jara. Navléknu si nohy dítěte, vyběhnu ven, a podrážkami si zavržu písničku dětství.
Za jásotu modrého nekonečna nad hlavou
Věř mi
Miláčku,
dnes večer Ti posílám zmrzlou pusu
s vůní od piva
a kdybys teď přišel
Meditace ze stesku
MEDITACE ZE STESKU
Koly ještě ospalých aut pod mým balkonem něžně projíždím brázdami v Tvém mozku. Snad Ti jejich monotónní šum připomene naše společné cesty Sierrou. Ta auta zírají na svět stejně smutně jako já,
prázdnýma očima vedle řidičů ,spolujezdci utírají slzy do papírových kapesníků, protože byli ponecháni tak sami doma. Galerie boterek mne jak jindy objímá,
jejich konejšení jak jindy však nevnímám,
Z nebe do Nebe
Z nebe do Nebe
Taková světlounce šedá,
ta ženám nesluší,
jen k paní Zimě jaksi
Zimní samota
ZIMNÍ SAMOTA
Dnes auta dýchají oblaka páry, ztemnělou ulicí do tepla spěchají, zima hraje si zase čáry-máry: led a mráz přikouzlí potají. Ulice do šedého šatů oděná, obloha zbytečně modří plýtvá, příroda je kouzla zbavená, vítr je ostrý jak břitva. Má zima je sestrou zimy Tvé, prázdnota hustá je zde i tam, psaníčka touhy věším na větve, čas mezi schůzkami počítám. Po stezce myšlenek k Tobě se ubírám, v prostoru k prasknutí samotou, do dlaní vzpomínky na Tebe nabírám, nechám je proplouvat vesmíru nahotou.
Jistota
JISTOTA Vím, že mne miluje-beze mne nemůže být. Už tak dávno jsem součástí jeho života. Jsem ta první na kterou pomyslí po ranním probuzení. Líbí se mu mé štíhlé bílé tělo-se zálibou si na mne sáhne.
Přání
PŘÁNÍ .
Chtěla bych se přestěhovat do Tvého klína,
kde v teplém a mátožném šeru
by mé údy byly navždy vláčné a ohebné.
Nedělní myšlenky
NEDĚLNÍ MYŠLENKY: Nejdeš mi zmysli-jak verš
co nedá mi stání atepedo mýchspánků
svou nežnou existencí. Jsi básník mé duše jenž lahodnýma očima a svým hlasem mne uvádí
do každého nového dne. Jsi strom jenž objímá pro mne celý svět a okrášlený láskou
Ranní rozjímání
RANNÍ ROZJÍMÁNÍ Noc padá k nohám dne. Zahaluješ mne do svého hlasu. Kdybych byla s Tebou, mé roztoužené rty by Ti vdechly mé svítání, můj jazyk by byl Tvým prvým soustem, můj pohled by nás dva utopilv hlubinách víry, mé vlasy by Tě chtěly opojitvůní dne, mé ruce by vmodelovaly do Tvého těla mou vášeň, mé prsty by vpletly do Tvé mysli myšlenky na naši lásku, mé bábovičky by vtiskly do Tvé hrudi blažené rozechvění, mé bušící srdce by Tě rozezvučelo melodií veršů vln Jadranu, mé nohy by posilovaly i nadále kořeny naší každodenní stability. V tuto hodinu otevírám okno dokořán a sleduji naši lásku rozkvétající do ospalého poupěte našeho ranního hovoru, do pulsujícího sněhobílého květu při našem odpoledním setkání, a do plátků květů uvadlých pod tíhou naší spalující touhy jeden po druhém před spaním.
ZRCADLO (do mé duše)
ZRCADLO (do mé duše) Nevím co mne to teď napadlo, že téma „nábytek“ mne přepadlo. Dnes pro změnu to bude: zrcadlo. V něm žena co přes den věnuje se dětem, odpoledne rozkvétá, stává se bílým květem a prochází se přenádherným novým světem. Žena, která měla by již pomalu odkvétat našla lásku, která jí dovoluje znovu rozkvétat.
Rozpřáhnu ruce
ROZPŘÁHNU RUCE - Rozpřáhnu ruce - (řekl mi) - když nebudu moci dýchat pod tíhou Tvé lásky. - Rozpřáhnu ruce - (řekl mi) - a odletím…. Stojím a dívám se na louku rozkvetlou pod kmitajícími se křídly motýlù. Bože, kolik to jerozpřažených rukou.
Krutá
KRUTÁ
Miláčku, víš proč si nechávám narůst vlasy. . - To abych Ti na nich ustlala a kolébala Těv rytmu fatální lásky. - To abys ztratil svou tvář v galerii mého srdce a jen já věděla, v kterém rámu ji najít.
Ztracená šance
ZTRACENÁ ŠANCE
Jdu tak sama, vnímám - objímána tmou.
Měsíc se obalil do své upocené svatozáře;
zadýchal se, jak spěchal na hvězdnou oblohu.
Chci být Tvým mobilem
CHCI BÝT TVÝM MOBILEM
Chci byt Tvým mobilem, abys pokaždé, když by vrněl vzal mne do dlaně a něžně pohladil. A tak bych se vrtěla, hýbala, vrněla, a chvěla, mezi Tvou rukou a mým štíhlým tělem by neustále tančil náboj naší touhy. Z Tvých prstů by mne rozpaloval do žhava a já bych Ti na oplátku zahřívala dlaň. Až do extáze.
Vstup do dne
Kdyz potykam se mezi noci a dnem,
kdyz jeste nevim presne kudy kam,
kdyz uzrim prvni vlocky snehu za oknem,
ja k myslenkam na Tebe se utikam.
Dnešní rozpoložení
DNEŠNÍ ROZPOLOŽENÍ
Za oknem obloha plesá jak rozředěný Jadran.
Na něm vrány-jak pirátské plachetnice se honí.
Krmím je myšlenkami odloučení.
Tvé RUCE
Tvé RUCE
Ruce tvé jsou kabátem když roztřese mne zima.
Ruce tvé jsou balzámem na mé unavené tělo.
Sevření mých dlaní v tvých je vždycky prima.
Pamatuješ?
PAMATUJEŠ.
Pamatuješ na naše noci vMakarské,
když na balkoně vínko naší lásky bylo rosou.
Pamatuješ na pohodlí tak obrovské,
Bezmezna laska
Milacku,
budu te milovat az za hrob.
V restauracich ti budu objednavat ta nejvybranejsi jidla,
vozit te budu ve sportaku,
Rano
Vcera v noci prepadla mne zima,
ja trasla se bez rukavic tvych dlani,
pak, opustena, na rozsahlem "letisti"
prikryla jsem se prikryvkou vzpominek na tebe.
Kdyz spis
Tva hlava v udoli bileho polstare
prchave pribehy fantazie sprada
o mistech zamcenych neviditelnym klicem,
kam realna "ja" nikdy nenahlednu.
Smutná realita
Smutná realita
Na volavčích nožkách, vratce klopýtá,
nostalgický pohled, žena - kůra vrásčitá,
kdysi děva co tančila ve víru života,
Dnes v noci
DNES V NOCI
Vzduch je jak okno temne tichy,
tednad svetem bdi netopyri,
koralky oci hvezdy bez kridel a bez ocasu.
Prsi
PRSI
Je tak krasne.
Je mi tak prijemne.
Po krk ponorena do tvych oci
Most
MOST
Netouzim po tom bourat mosty,
nikde tu nevidim lodku
a mohla bych se utopit.
CESTY
CESTY
Miluji cesty lemovane travou,
tou, co nikdo nikdy neseka,
zaprasene cesty mezi poli,
Skolni
Kdyz rozezni se skolni chodbou zvonec,
dojde mi, ze pohode je doopravdy konec,
knihy u tabule jak vojaci jdou do intelektualni valky
vedomostmi dychti naockovat blbosti trpici polotovarky,
Vlasky
Vecer uz se blizi,
mesic shury shlizi
jak oci me se klizi
a chmury do mysli se vplizi.
Cena za lasku III
Ma mysl je jak rusna krizovatka,
vzpominky nerespektuji pravidla dopravy.
Ja prochazim ji na jehlach - chuze ma je vratka,
oci zastinene zavojem lasky hledi v dalavy.
Cena za lasku II
Kdyz se mne zeptas, kde jsem byl, reknu: no, stane se.
Neduverujes. Myslel jsem ze my dva dobre jiz zname se.
Mam hovorit o tlaku dlazebnich kostek do podrazek.
Gourmet Poem
Dnes v noci projdu se za tvymi zavrenymi vicky,
potichu - jako balerina, abych te nevzbudila.
(jenom tak budu moci ja delat si s Tebou co chci),
doksanskym nadvorim, za svitu uplakane svicky
Nechci se branit
Jsem tebou protkana
Od hlavy az k pate
Spojena neviditelnou stribrnou niti
Elasticky mne svirajici v tvem
Rouhani
Achich ouvej jemine,
leto ma milove boty,
louceni mne nemine,
boty maj podrazky s hroty.
Poutnik
Na ceste sve svetem
potkala jsem mnohe poutniky.
S vetsinou mijeli jsme se netecne.
S mnohymi zvedave ohledli jsme se jeden za druhym.
Dvakrat pro Josefa
1.
Jablko. An apple a day keeps doctor away.
Oliva.
Ladybug neboli slunicko sedmitecne
Dnes na mne kouk
z okenka picicka
sedmitecny brouk.
Jak ruze vonel,
Na pisecku
Uz davno jsem vzhuru,
nemohu spat,
pod duchnou s tebou
chtela bych si hrat.
Telefonat
Kdyz hvezdy jsou odrazem svicky skrz dirky cedniku,
a mesic je obrovsky livanec visici na vetvi vanocniho stromku,
kdyz sloupy jak cerna paratka cekaji na state hlavy stredovekych rytiru, a budovy jsou siluety krabicek od sirek promitnute na platne cerne noci,
ja zvednu sluchatko a nasloucham srkani kavy a ozvene ticha.
Cena za lasku
Probouzeni se
do prazdneho rana
pote, co jsem byla
hyckana tvou pritomnosti,
Touha
Jdu s tebou tou cernou tusi
kdyz spanek na brany me mysli busi.
Ja nechci byt dnes v noci sama,
pomoz mi dockat se zitrejsiho rana.
New way
Again another agonizing
Long and lonely day
Before more
Instant, inspirational
Leto 2002
Dnesni noc, tak prekrasne snova,
Venuse sluncem je bezedne obloze,
Mesic si rozsvitil lampiony hvezd
by milencum posvitil na polibky,
Kdyz jsem byla mlada
Kdyz jsem byla mlada,
bala jsem se byt ranena
nestastnou laskou.
Kdyz jsem byla mlada,
Probuzeni
Tak hrozne jsem spechala
vyjit si na prochazku,
ze nestacila jsem si navleknout
ponozky.
Krajic chleba
Sbiram drobty v nadeji
ze jednou bude jich dost
ze mohu si z nich slepit
cely krajic chleba.
Mluvnice
Laska je minulost,
laska je pritomnost,
laska je budoucnost,
laska je sloveso,
Osud
OSUD
Den a noc,
patrici k sobe ale nikdy spolu,
dva letme doteky,
Jaci jsme
Jsou lide co pisi verse
ve veku sedmnacti let,
Jsou lide co nikdy nenauci se
jako slavici krasne