Písmák Od prvního dne...
Od prvního dne
Od prvního dne jsi klíčem v zámku v mém srdci
Od prvního dne buší to mé v rytmu tvého
Od prvního dne už nejsou na světě jen věci
Pro tuto chvíli
Pro tuto chvíliPro tuto chvíli zastavil se časCítím na své kůži stopy tvých dlanínechci smít ten hedvábný prachjako na louce pár divokých lanípro tuto chvíli v půlnoci temnédoznívají prameny něžných tónůa tvé očisvé kráse věrnépláčou v rytmu dutých zvonůpro tuto chvíli nechci znáti vícnež ze tvých úst a dlanívycítit nadějipro tuto chvíli - věř mi, nikdy vícneotáčej se radějimožná, že neznám k tvým branám klíčmožná že pro mne jsou zakletéco za nimi je však já chci zřít…vím, že za nimi růže rozkvetepro tuto chvíli chtěl bych říctže vzpomínka na tebepaprskem slunce jestpro tuto chvíli dovol mi snítže pod každým nebembych tě líbat chtěl a tajně svéstpro tuto chvílipro tento okamžik dej mi vícvlož do mých retů své zažehni tu svícjá každý most postavím abych tě neztratilpro tuto chvílipro láskupro čas co se zastavil….
Dívka osudu ( Pro Tebe )
V poušti zrnek dívčích srdcív davu v němž srdce zápolíkde zábrany a strach naděje bortíkde touha zapne svá soukolítam jako čtyřlístek mezi bodlákyuchvátí mne něžnostíjak zraněný mezi vojákyty jsi mojí náplastípohled očí propadajícíse do hloubky, co nemá dnaklíč k srdci mému odemykajícíty všem mým snům jsi královnaa osud v koutku netušícže přijde brzy jeho čas"už odešla a zhasla svíc"ty náhle přijdeš zastak srdce se rozbuší jak kostelní zvona rty se naplní úsměvemjak na podzim když má květy stromdo svých snů dnes si mě vemjako řeka v kaňonu se vlévášdo života dávajících žilse mnou i beze mne padášbez i s posledními zbytky siltak nátáhni osudu ruku vstřícmožná příště ti ji nepodápřijmi mou dlaň a někdy i vícláska ať nezůstane opodál.
Cítím....
. co cítím když zhasínám oči ke spánku . že slovy se čas předběhnout nedá. že láska nad námi prst zvedá.
Bůh z dětského domova
na srdci díry povrazích z olova
na očích slzy co chytly jak pochodeň
na kříži víry pro Boha z dětského domova
svou modlitbou nezapomeň
Obavy
. opírám se o šedavou oblohu zimnía věřím, že tvé oči ji sdílí téžkdyž nejsi tu vědomí se zatemnívem života mého otěž. probouzím se sám na posteli snůvracíme se k sobě našimi hlasyzimní čas již teď pro nás posununa pravdu a lež teď chtěl bych hrát si. dotýkám se myšlenek s tupým ostřímkalí sytou červeň v mé kaluživězení sám pro sebe si opatřímvysvětlení sám sobě nedlužím.
Zamilovaný déšť
Dívám se přes okno a vidím, jak první kapky padají na sklo. Venku je parno a příroda touží po vodě. tak jako já toužím po tobě. Dívám se na déšť, dívám se přes okno a myslím na ty kapky.
Labutí naděje
Jezero plné labutích perorosené smutkem a krvíslzy derou se zběsile venach Bože proč to tolik studí . jezero plné břehů od tvých stopplné stínů od pohlazenízde naději tvé postavili hrobk beznaději a odsouzeníoči hnědé jako bláto na dně jezeraz nich leknín vzkvétá nad hladinoumezi mnou a tebou je teď mezeraale možná že ty jsi jedinou. na dlaních jizvy od labutěna srdci křídla a perutěna duši flastry a obvazy. na krku z tvé labutě provazyjezero plné chmíří co šimrá.
Kokon lásky
KOKON LÁSKY
Štěstí jak čtyřlístek uvadá
a vaše stíny se mi posmívají
přísloví už ztratily svou váhu
Potrat lásky
POTRAT LÁSKY
Chceš - li něco mít
musíš pro to hodně plakat
a přitom závidět jak
Děti lásky
DĚTI LÁSKY
Když den se chýlí ke spánku
a stíny ztrácejí se ve tmě
jdu s maskou svou bez přetvářky
Usínající kopretina
USÍNAJÍCÍ KOPRETINA
Usínající kopretina upadá do spánku
protože není již slunečních paprsků
Vysvoboď mne
VYSVOBOĎ MĚ
Jednou v opuštěnosti tesknící
v hříchu i čistotě věřící
budu padat a míjet dívčí náruče
Básnička pro Markétku
BÁSŇIČKA PRO MARKÉTKU
Ztracený čas pro jinou duši
lítost apláč mi ho nevrátí
úsměv islzy tobě moc sluší
Očekávání
ZKLAMÁNÍ
Slzy prchají z mých očí
tak rychle jak když smrt
z životem se loučí
Povídka z prachu
POVÍDKA Z PRACHU
Sopečný prach snáší se z nebes
obaluje život v různých podobách
jen jedinou květinu v tom děsu jsem nalez
Pramen úsvitu
PRAMEN ÚSVITU
Čas odvezl na korábech má slova
až za obzor věků kam slunce chodí spát
snad má lítost se ti podobá
Má paní
Smutná jako obloha
co třese se před bouřkou
něžná jako paprsek
co pohladí na jaře vločku poslední
Nejsem
Nejsem oblak nebem stvořený
Nejsem odvaha v zástupu zbabělců
Nejsem kostel válkou zničený
Nejsem žádný ze Saturnových prstenců
Kolibřík
Během závodu času s nadějí
supi a šakali poraženého čekají
aby ukončily jeho křik
asi chci být kolibřík
Lístky z tvých slov
Tvůj nejkrásnější úsměv
tvá nejhlubší lítost
tvá nejtišší láska
tvůj nejtajnější svět
I N T U I C e
Není smutek někdy radost
velká vina tak ji odpros
zase propast jak hluboká .
tolik dívek lásky se poleká .
Cizinec
Namaloval si křídou úsměv na ret
zakryl si oči pod víčky a poslepu utíkal
nemohl se ohlížet či vrátit se zpět
byl cizinec kterého nikdo nevítal
Zákal
Jsem příliš čistý na zákal v tvých očích
V křištálové kouli co by tvůj úděl
Uvniř ostrá jako drápky kočičí
Jak krásná jsem zapomněl . . .
Jednou
Až jednou přestaneme snít
budou noci pusté prázdné
pak naše sny jako sníh roztají
až nebude jeden druhého mít
Když se bůh nedívá
Mlha prolíná se mezi zbytky pampelišek
z ní rosa stéká po mé tváři k oblakům
jen tisíce slov a žádné z nich bych chtěl slyšet
jak hluboko se přiblížit mám ke tvým rtům
Zatracení
Z něhy stvořený bohem
se srdcem jež z jiné země jest
v zámku zbořeném
co ukrývá se v těle nahém
Ne tak krásné...
…jdu do lesa a nechám listy padat do mých vlasů
vítr proplétá mezi stromy podzimní šálu
jako jezdec cítím se na hřbětě pegasů
mé střevíce zahynou na tanečním bálu
Poslední vteřina
Prázdný řádek mně vyzývá
okolo ubíhá poslední vteřina
nutí mne hltat dívčí úsměv
který nikdy neprozradí
Pod nebem
Chtěl bych ti napsat jen pár slov
co umí ti dát sílu
v nebi modrém ale vyhaslém
jak ale dokázat to s kusem papíru
Počítání dnů
Počítání dnů
…jak vnímáš mou přítomnost
počítám dny než se vytratíš
chtěl vnímat bych tvou mysl pod zámkem
Polibek
Polibek
Rosa co dotkne se zelených lístků
Pírko holubice co sneslo se na hladinu
Vítr co opírá se do skal
Čekání
Čekání
. . . dohromady jen dopis s obálkou
řekl tehdy více než nemluvně
tak budoucnost a osud co jeho ctnost
Deštivá
Déštivá
. . . čisté perutě kvetoucího deště
kolem mne putují.
Bitva srdcí
BITVA SRDCÍ
Louka se zelená modrým rounem
a jaro ze všech sil se nesnaží odejít
plémě uvadá pod zvadlým stínem
Něžnosti
NĚŽNOSTI
V úplňku voňavých nocí
odcházím od tvé postele
v které rozkošně spočíváš
Sbírka malých bolestí
SBÍRKA MALÝCH BOLESTÍ
I .
Krvavé růže uvadají ve váze
jejich lístky se topí ve vodě
Děvčátko
DĚVČÁTKO
Možná, že se teď hezky usmívá
možná chci si to jen přát
spíše teď bolest přijímá z místa
Stigmata lásky
BOHATSTVÍ BOLESTI
Až budeš věřit tomu co je neuvěřitelné
až nalezneš cíl tam kde start začíná
prolhaný svět tě do kočáru vezme