Jak jsem si nechala cistit strevo….

Kdyz nechame trubku tak jak je, za leta nam zrezavi a uhnije. Starame-li se o trubku jako takovou pravidelnym cistenim zvenci i ze vnitr, vydrzi nam mnohem dele v zachovalem stavu. To me privedlo k napadu, ze bych si mela take nechat vycistit trubky ve svem tele aneb chcete-li metr a pul sveho streba. A protoze kdyz me neco napadne, hned jednam, naslasla jsem si v seznamu nejblizsi registrovanou setru v okoli a objednala navstevu.

“ Ja jsem takova matka vsech”, rekla mi Karla na uvitanou mezi dvermi. “ a ty jeste takove mlade kote, ze by si vazne mohla byt moji dcerou.”

Taky se ke me tak chovala, kdyz me provazela svou ordinaci. Ne jako k zakaznikovi, ale jako matka k dceri. Byla jsem ohromena jejim velikym telem a s laskou, se kterou mi vse ukazovala a vysvetlovala. Karla je asi padesatipetileta zidovka, jejiz prarodice pochazeli z Ruska. Nez se stala zdravotni sestrou, pracovala jako profesionalni klaun. Ukazala mi fotku, kterou mela v obyvaku za rameckem. “To delala moje kamaradka, ted je fotka na putovni vystave.” Ze zajmem se podivala. Na fotce sedela naha zena oprena o jediny strom uprostred rozoraneho pole. Hlavu zaklonenou a necemu se blaznive smala. Mela obrovske bricho a dlouha visici prsa. Nemohla jsem od ni odtrhnout oci. Bylo to krasne, ohromujici. Karla se dokazala milovat se takova jako byla a na rozdil ode me, ji ani nenapadlo, ze by se mela za sve telo stydet. Zavidela jsem ji.

Karla koupila velky barak a z prizemi udelala ordinaci. Jako recepcni zamestnava duchodkyni a na uklid mentalne zaostalou Mary. Mary vari skvele polivky, ktere pak Karla prodava svym zakaznikum za pet dolaru, aby ji mohla platit vyplatu.

Znam mnohem prijemnejsi veci nez cisteni sveho streva vodou, ale fakt je ten, ze Karla se mi to snazila zprijemnit jak jen mohla. Dala mi elektrickou decku pod zada, masirovala mi nohy i brisko, podavala mi cichat vonave ubrousky a ja se pritom s hruzou divala na strop do zrcadla, abych vedela, co vsechno v tom streve bylo.

“Opri si koleno o mec rameno”, rekla mi Karla. “ Ne tak, ale poradne se o me opri”. Zrozpacitela jsem. Nevedela jsem jak. Neslo mi to. Napadlo me, ze se neumim oprit. Ze se neumim o nikoho oprit. Byla to ale Karla,kdo to rekl nahlas a pak me dvakrat polibila na my koleno a pritahla si ho k sobe.

“ Vis Karlo, omlouvala jsem se "ja to beru tak, ze jsem tu pro lidi, kdyz me potrebuji, a kdyz je me mizerne, tak tim neotravuji druhe".

Karlu to rozesmalo“ Boze holka, ty si na sebe tvrda jak kamen. Tak to v zivote chodit nema.....mas rodinu a pratele a v tech zlych casech se mas oprit prave o ne.....pak to jeden nema v zivote tak tezky"

Odchazela jsem s cistym strevem, citila se skvele. Pri odchodu mi Karla dala stosy papiru o tom co je zdrave jist a ceho bychom se nemeli dotknout ani klacikem a take karticku ,na ktere bylo napsane, ze stoji dve objeti. Dvakrat jsem tedy objala Karlu a v duchu jsem litala. Naucila se ridit jeji radou a do dnes ji vdecna. Kdyz to nekdy v zivote boli, s prateli a rodinou jeden unese vsechno.