Nemanuálové

Dělal jsem výzkum. Z nějakého důvodu se mu říká výzkum vědecký. K tomu, aby si výzkum zasloužil svůj epiteton constans,  musela zasednout příslušná schvalovací komise. Té se můj projekt kupodivu líbil.  Jen mi vytkla, že nemám pacienty rozdělovat podle zaměstnání do kategorie manuální a nemanuální. „Řadíte se přeci mezi intelektuály, kolego!“ „Nejste žádný nemanuál, nebo co nám to tu píšete“, hřímal na mne jeden z profesorů od předsednického pultíku. 

         Nějakou dobu to šlo. Přišel učitel a šup  s ním k intelektuálům. Horník a pekař byli zase v kategorii manuálně pracujících. Protokoly se vršily a všichni byli spokojeni.  S trochou obtíží jsem zařadil do jedné z kategorií i policistu ze zásahové jednotky. A pak  jednoho dne nastal problém.

         Problém si mne zvědavě prohlížel šibalskýma očkama a zubil se několika zbylými zuby. Vyplnili jsme skoro celý dotazník a dostali jsme se až k bodu „povolání“. „Co jste dělal za povolání?“ „Tak různě,“ zněla ne příliš určitá odpověď.  „Převážnou většinu života jste pracoval jako co?“ „Jako ďas, pane doktor,“ pokusil se o vtip a zase mi ukázal svůj nekompletní chrup.  Trochu mi docházela trpělivost. „Potřebuji Vás zařadit do jedné kategorie.“ „Pracoval jste rukama nebo jste byl intelektuál?“ „Ani jedno!“  „Většinu života jsem se živil jako provazochodec!“ Nádhera! Tohle je pro fejetonistu přihrávka osudu.  Lékař-nefejetonista, by si vybral jednu z kategorií. Nebo by si hodil korunou a tím by pro něj problém hasnul. Fejetonista ne! Ten se tetelí blahem. Slintá jako Pavlovovi psi a těší se, jak to celé rozmotá. „Takže rukama ne?“, ujišťuji se. „Já bych to po rukách nepřešel, pane doktore“, přiznává upřímně.  „Tak intelektuál!“, uhodil jsem na něj. „Jakejpak já jsem intelektuál?!“ „Vždyť nemám žádný školy.“ Je pravdou, že já mám doktoráty sice dva, ale  nevylezu ani na žebřík. Ale kam s ním? Rukama se neživí – manuál není. Intelektuál to taky není. Co je tady zač? Pedál? Brrr! Možná peduál? Na kolonku peduální zaměstnání jsem však zapomněl, nehledě na to, že by  vypadala v závěrečné zprávě přinejmenším divně. Studie se zúčastnilo 56 intelektuálů, 49 manuálně pracujících a jeden peduál (těžko bych totiž sehnal dalšího provazochodce). Možná bych trochu váhal u rikši. Je to peduál? Ten se přeci živí také nohama.  Ale má i řidítka! A co takhle fotbalista? Manuál nebo intelektuál? Vždyť někteří dávají góly i hlavou! A tudíž práce hlavou rovná se intelektuál! Ne, tudy cesta nevede.

         Naráz mi svitlo! „Nosil jste při přechodu lana takový to bidlo?“ „Jo, vobčas ano.“ Tááák! Je to manuál! K dobrému bydlu, potřeboval bidlo!  Měl jsem radost. Dotazník byl zdárně vyplněn. Na odchodu se ještě otočil ve dveřích: „ Jo a taky jsem hrál ve filmu.“  Úžasem mi spadla čelist. Herec! Zpropadenej intelektuál! Do pr..! Musím to zas přepsat! „A v čem jste hrál?“ ptal jsem se zatímco jsem se pokoušel vygumovat záznam v protokolu. „V jednom díle Cirkusu Humberto,  ...toho.. no.. provazochodce!“     Víte, že si už nevzpomínám, kam jsem nakonec zařadil  policajta ze zásahovky!