Nikdy jsem si neuvědomil, že nepřítomnost svěžího ducha je typickou vlastností tělocvikářů. To oslovování obecným jménem je také hodně rozšířený nešvar. Ten náš každému říkal Bedřichu nebo Bedřiško.
móc pěkný :-) t
U nás na gymplu šplhali kluci po provaze bez přírazu a když jim to nešlo dost rychle, byli zespoda povzbuzeni přiostřenou dřevěnou tyčí - a nic na tom nezměnil ani památný výrok "dejte tu tyč pryč, chci spadnout.."
No dobře, vzdávám se, už si nestěžuju, dyk já vlastně ten tělocvik rád :o)))
to nic není... simtě, chlapi se v tělocviku dycky flákali... my ve čtvrté třídě hráli vybíjenou: na malou "velkou" tělocvičnu 60 lidí, takže buď mi zpřelámali záda (pokud jsem měla výrazné tričko), nebo jsem si příjemně popovídala s chichotajícími slečnami z béčka i áčka
v primě našeho gymnázima jsme si do tělocviku málem nosily žehličku, jelikož každý nesprávný záhyb na tričku byl na poznámku (btw jedné třídě dala za pokrčená trička třídní důtku - všem dívkám), a památná věta "no co si myslíte - do tělocviku se musíte učit jako do ostatních jiných předmětů" je památná a všeříkající. Samozřejmé známkování (z tabulkových hodnot, na které byla čertvíjakým vzorcem přepočítána naše výška ahmotnost) si vynutilo několik uvolnění. (trojky z tělocviku se sice nikdy nekonaly, ale to jen díky tomu, že si pár holek své čtverky z kotoulů a šedesátky opravilo)
Tercie - paní profesorka, které mozek rozdělili na shodné poloviny a pečlivě nacpali do podprsenky. Nikdo ji nikdy neviděl bez cuklí či botiček na podpatku nebo alespoň obepnutého svetříčku.
Kvinta - paní profesorka, která nenazvala nikoho jinak než "cvičenko". Ale je skoro roztomilá a ani moc neskáčem přes kozu (co pád jedné slečny skončil límcem na roztomilém krku dotyčné), takže maturity se snad opravdu dočkám:)))
btw musíte mít rozcvičky a nástupy?
a hopsali jste někdy na aerobik?
já jinak líná přirozeně nejsem, nějaká ta kriglistika a obracení pivních tácků... taky hezké sporty, ne?
De...tak tip i pro tebe i pro Zbyhoně:-)))
Dobře napsaný. Klasika.
Nicméně je na tom až moc vidět kritika a nevole k těm hridinům, kteří se dobrovolně obětují a jdou dělat na dvacet let tělocvikáře. Já osobně je mám rád a rád na ně vzpomínám. I když jenom jeden z nich byl "normální", tak právě s těmi "nenormálními" byla vždycky největší sranda. A když si vzpomenu, že jsme si na lyžácích mohli dělat téměř co jsme chtěli.... labůžo!!!
Takže ne až zas tak můj šálek kávy. Já mám tělák, sport i tělocvikáře řád. A i proto bych se vyvaroval úletů typu: "šílenec s trenýrkami" apd. Co kdyby si to přečetl někdo z nich?
Myslím, že na tenhle server moc podobných nepáchne, takže píšu celkem bez servítků. Někteří mě prostě ...ou, což je přirozená příčina fejetonu, nebo aspoň pamfletu. S těma, co jsem zažil já, totiž nebyla sranda, ale nuda, dril atd. atd.
Ale nechci zobecňovat tak úplně, měl jsem i jednoho pohodáře, bohužel jen rok.
Aaach...ty mi rušíš tezi! Tak lidský tělocvikář, za bílého dne s lucernou...
:-))) tělocvikáři jsou nevyčerpatelný zdroj zábavy
i já přispěju svou troškou do mlejnku ...
1) Můj základoškolní tělocvikář nás měl i na brannou výchovu.
I tuto zcela jasně nepohybovou část školní výuky absolvoval vždy ve slušivé červené teplákové soupravě a s plným fyzickým nasazením.
Jednou jsme probírali "Stabilizovanou polohu zraněného".
Jeden nešťastník byl určen jako raněný nebožák a druhý jej měl (bezvládného) ustavit NA ŠKOLNÍ LAVICI do zmíněné "polohy".
Spolužák tak s krůpějemi na čele učinil.
Načež se zběsilým svitem v oku přiskočil vyučující k inkriminované lavici a mocným hlasem zvolal :
"To je stabilizovaná, poloha, có ??!! Vždyť se kejklá !!"
A mocnými pažemi shodil raněného z lavice.
Tento již byl pak zranění nemusel markýrovat.
Vyrazil si zub a měl slabý otřes mozku.
2) náš středoškolský tělocvikář byl velký volnomyšlenkář.
Často nás před hodinou tělocviku (byla většinou poslední vyučovací toho dne) shromáždil a temným hlasem zamumlal : "Dnes to nebudeme trápit, hlavně děte rovnou domů a nikde se necourejte, ať nemám průser !"
Načež nás mávnutím ruky rozpustil a vypustil.
Na lyžařském výcviku byl ve svém živlu.
Ráno nás doprovodil na sjezdovku načež odepjal lyže a zmizel v útrobách blízkého SKI BARu.
Odtud se okolo 15 hodiny nejistým krokem přiblížil ke svým schovancům čekajícím pokorně ve frontě na vlek a ropačitým hlasem děl :
"Kučera, pučte mi na vlek, já nechal peníze na chatě..." .
Vzpomínám na pedagoga s láskou .. :-))
T + avi
Ježíš, to jsou ale smutný historky...
A já se můžu uchechtat.
TIP
jojo, paráda :)
já jsem teda měla vcelku normální tělocvikáře, ale... :)
*
a právě proto jsem už nebyl 2 roky v tělocviku :)))
ale komisionálky jsou každý rok docela fajn :)))
dost dobře napsané...
měj se
m.
tip*
Hmmm... to poznám... náš telocvikár mal zas tendenciu sprchovať sa tak, aby prechádzal cez chlapčenskú šatňu v dobe keď sme sa prezliekali, zabalený do uteráka veľkosti ledva dostatočnej, aby nemohol byť obvinený z mravného ohrozovania mládeže, takže sme mohli "poobdivovať" všetky jeho chlpy... neznášali sme, keď sa rozhodol, že sa pripojí k našim hrám... nevedel prehrávať... kričal na spoluhráčov... raz za čas mu "ruplo v bedni" a po troch mesiacoch basketbalu sa rozhodol, že ideme plniť osnovy a venovať sa gymnastike... bol to pohľad pre bohov, keď sme sa pokúšali o zostavy na hrazde... fuj.
Ešte šťastie, že na výške je to len voliteľný predmet, pretože tieto depresívne spomienky mi celkom pokazili večer :)))
PS: Publikoval si dotyčný pamflet tak, aby sa k nemu dostali aj spomínané osoby? :)))
Moc dobrý!*
Můj tělocvikář byl trošku pošuk. V prváku mě chytil za límec a křičel, že mě zná, že jsem ten čtvrťák...
Když jsem se ho ptal, kde že já ta a ta učebna, suveréně mě poslal na půdu. A nebo se nás jindy ptal, co děláme ve škole, když jsme středoškoláci a ty choděj přeci do školy jen ve středu...
A taky nám stále bral pornočasopisy a vracel valně pomačkané....
"...kde že je..." a ne "...kde že já..."
...psát mi moc nejde:)
Je mi to hodně sympatický, protože naše tělocvikářka nás taky (avšak už téměř pod bodem mrazu!) nutí běhat venku..z kopce..a zas do kopce..a pak z toho maj všichni slušnou angínku - a ona nás ještě seřve za to, že jí na těláky nechodíme..(zabít...:-))
**
Nesnáším tělocvik i tělocvikáře, proto je mi zejména konec nadmíru sympatický***
náš tělocvikář na střední vždycky říkal: Pavlíku, neser mě- nalítneš na pěst......probudil jsem se na zemi :)
My jednou házeli gumovým granátem. Učitel stál před námi a kontroloval techniku hodu. Jeden magor zapomněl granát včas pustit a hodil ho asi 3 metry před sebe. Granát se odrazil a trefil tělocvikáře do rozkroku. Ten na malý okamžik zůstal viset ve vzduchu jako Michael Jordan a pak se svalil na bok. Od té doby naše třída nesměla šahat na nářadí a do konce gymplu jsme běhali 3 kilometry. *