Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pamflet na tělocvikáře

26. 10. 2004
11
1
5707
Autor
Zbyhoň

Při čtvrtém kolečku a asi posledních čtyřech stupních do bodu mrazu by to asi musel ventilovat každý :o)

   Racionální polovina mého já je v zásadě ochotna uznat, že i něco takového jako normální tělocvikář by za určitých okolností mohlo vzniknout. Známe to, sedm set opic, sedm set let, sedm set psacích strojů… Ale ta druhá půlka nemá proč tomu věřit. Nikdy se jí nedostalo ani náznaku, že by to tak mohlo být.

   Matně se pamatuji na jeden příklad z nejranějšího období. Žila byla Paní Učitelka, která se nás ve čtvrté třídě pokoušela přesvědčit, ať si bez obav zahrajeme vybíjenou. S basketbalovým balonem. „Vždyť není moc nafoukanej…“ Potrpěla si tahle rachumejtle na to, aby z nás především udělala notné debílky k obrazu svému. Takže když si do naší tělocvičny přišlo áčko pro balony na volejbal či basketbal, my zrovna praktikovali její představu jógy, zvanou „hříbeček“.

 Zhruba to znamenalo udělat rukama nad hlavou stříšku, postavit se na jednu nohu, druhou opřít chodidlem o koleno (té první)  a přitom se usmívat.  Měla-li ctihodná dobrou náladu, měli jsme zpívat „Já do lesa nepojedu“ a poskakovat na zbylé noze.

  Už se to se mnou vezlo. Očekávání nového školního roku a snad i nového tělocvikáře se u mě mísilo s obavou, že budu muset opět půl roku dokazovat svou vrozenou nedůvěru ke kladině a jiným zvířatům.

   Je navýsost běžné, že každý z těch šílenců s trenýrkami a píšťalkou má svoji úchylku. Jeden takový si zásadně nepamatoval jména a tak si je kreativně vymýšlel v okamžiku, kdy chtěl někoho z nás oslovit. To by se ještě dalo snést. Jenže zrovna mě si tak trochu pamatoval. Jak myslíte, že pomůže dětské psychice být pravidelně oslovován „Maruško Kudeříková“?

   Pak přišel další. Jeho specialitou byla netrpělivost. Občas se jeho podrážděné „Reaguj, když ti něco říkám!!!“ ozvalo ještě o zlomek vteřiny než příkaz sám. Zato problém výše zmíněného profesora vyřešil brilantně. Všechny oslovoval stejně: „Szotkowski!!!“ (To byl jeden človíček z naší třídy, který do jeho hodin nikdy nechodil. Páně profesora tím, jak vidno, nezodpovědně zavalil dalším traumatem.)

   Můj současný tělocvikář je také bryskně šílený. Zažil jsem na tělocvikářském stolci několik atletů teoretiků, ale tohohle skutečně můžete odpoledne zahlédnout, jak na ovále sveřepě krouží své dvaačtyřicáté kolečko. Takovým nemůžete ani po straně vynadat do zahradničících kozlů. Jeho zvláštnůstkou je šetřivost. Ničím jiným než neúnosným ošlapáváním parket nedovedu vysvětlit, proč nás ještě ke konci listopadu honí běhat ven. Nevím ale, kam půjdeme, až škola získá dotaci na tartanovou dráhu.

   Až kolem vás v parku bude probíhat šílenec s vyceněným chrupem a stopkami na šnůrce kolem krku, skopněte ho, prosím. V tu chvíli si můžete být jisti, že na vás z celého světa svítí šťastné dětské úsměvy. Nechť vás zahřejí u srdíčka, zasloužíte si to!


1 názor

Nikdy jsem si neuvědomil, že nepřítomnost svěžího ducha je typickou vlastností tělocvikářů. To oslovování obecným jménem je také hodně rozšířený nešvar. Ten náš každému říkal Bedřichu nebo Bedřiško.

Terpsichore
12. 01. 2005
Dát tip
móc pěkný :-) t U nás na gymplu šplhali kluci po provaze bez přírazu a když jim to nešlo dost rychle, byli zespoda povzbuzeni přiostřenou dřevěnou tyčí - a nic na tom nezměnil ani památný výrok "dejte tu tyč pryč, chci spadnout.."

Zbyhoň
19. 11. 2004
Dát tip
No dobře, vzdávám se, už si nestěžuju, dyk já vlastně ten tělocvik rád :o)))

Arien
19. 11. 2004
Dát tip
:))

Arien
05. 11. 2004
Dát tip
to nic není... simtě, chlapi se v tělocviku dycky flákali... my ve čtvrté třídě hráli vybíjenou: na malou "velkou" tělocvičnu 60 lidí, takže buď mi zpřelámali záda (pokud jsem měla výrazné tričko), nebo jsem si příjemně popovídala s chichotajícími slečnami z béčka i áčka v primě našeho gymnázima jsme si do tělocviku málem nosily žehličku, jelikož každý nesprávný záhyb na tričku byl na poznámku (btw jedné třídě dala za pokrčená trička třídní důtku - všem dívkám), a památná věta "no co si myslíte - do tělocviku se musíte učit jako do ostatních jiných předmětů" je památná a všeříkající. Samozřejmé známkování (z tabulkových hodnot, na které byla čertvíjakým vzorcem přepočítána naše výška ahmotnost) si vynutilo několik uvolnění. (trojky z tělocviku se sice nikdy nekonaly, ale to jen díky tomu, že si pár holek své čtverky z kotoulů a šedesátky opravilo) Tercie - paní profesorka, které mozek rozdělili na shodné poloviny a pečlivě nacpali do podprsenky. Nikdo ji nikdy neviděl bez cuklí či botiček na podpatku nebo alespoň obepnutého svetříčku. Kvinta - paní profesorka, která nenazvala nikoho jinak než "cvičenko". Ale je skoro roztomilá a ani moc neskáčem přes kozu (co pád jedné slečny skončil límcem na roztomilém krku dotyčné), takže maturity se snad opravdu dočkám:))) btw musíte mít rozcvičky a nástupy? a hopsali jste někdy na aerobik? já jinak líná přirozeně nejsem, nějaká ta kriglistika a obracení pivních tácků... taky hezké sporty, ne?

Craerassy
01. 11. 2004
Dát tip
De...tak tip i pro tebe i pro Zbyhoně:-)))

Dobře napsaný. Klasika. Nicméně je na tom až moc vidět kritika a nevole k těm hridinům, kteří se dobrovolně obětují a jdou dělat na dvacet let tělocvikáře. Já osobně je mám rád a rád na ně vzpomínám. I když jenom jeden z nich byl "normální", tak právě s těmi "nenormálními" byla vždycky největší sranda. A když si vzpomenu, že jsme si na lyžácích mohli dělat téměř co jsme chtěli.... labůžo!!! Takže ne až zas tak můj šálek kávy. Já mám tělák, sport i tělocvikáře řád. A i proto bych se vyvaroval úletů typu: "šílenec s trenýrkami" apd. Co kdyby si to přečetl někdo z nich?

Zbyhoň
30. 10. 2004
Dát tip
Myslím, že na tenhle server moc podobných nepáchne, takže píšu celkem bez servítků. Někteří mě prostě ...ou, což je přirozená příčina fejetonu, nebo aspoň pamfletu. S těma, co jsem zažil já, totiž nebyla sranda, ale nuda, dril atd. atd. Ale nechci zobecňovat tak úplně, měl jsem i jednoho pohodáře, bohužel jen rok.

Zbyhoň
29. 10. 2004
Dát tip
Aaach...ty mi rušíš tezi! Tak lidský tělocvikář, za bílého dne s lucernou...

Delahaye
28. 10. 2004
Dát tip
:-))) tělocvikáři jsou nevyčerpatelný zdroj zábavy i já přispěju svou troškou do mlejnku ... 1) Můj základoškolní tělocvikář nás měl i na brannou výchovu. I tuto zcela jasně nepohybovou část školní výuky absolvoval vždy ve slušivé červené teplákové soupravě a s plným fyzickým nasazením. Jednou jsme probírali "Stabilizovanou polohu zraněného". Jeden nešťastník byl určen jako raněný nebožák a druhý jej měl (bezvládného) ustavit NA ŠKOLNÍ LAVICI do zmíněné "polohy". Spolužák tak s krůpějemi na čele učinil. Načež se zběsilým svitem v oku přiskočil vyučující k inkriminované lavici a mocným hlasem zvolal : "To je stabilizovaná, poloha, có ??!! Vždyť se kejklá !!" A mocnými pažemi shodil raněného z lavice. Tento již byl pak zranění nemusel markýrovat. Vyrazil si zub a měl slabý otřes mozku. 2) náš středoškolský tělocvikář byl velký volnomyšlenkář. Často nás před hodinou tělocviku (byla většinou poslední vyučovací toho dne) shromáždil a temným hlasem zamumlal : "Dnes to nebudeme trápit, hlavně děte rovnou domů a nikde se necourejte, ať nemám průser !" Načež nás mávnutím ruky rozpustil a vypustil. Na lyžařském výcviku byl ve svém živlu. Ráno nás doprovodil na sjezdovku načež odepjal lyže a zmizel v útrobách blízkého SKI BARu. Odtud se okolo 15 hodiny nejistým krokem přiblížil ke svým schovancům čekajícím pokorně ve frontě na vlek a ropačitým hlasem děl : "Kučera, pučte mi na vlek, já nechal peníze na chatě..." . Vzpomínám na pedagoga s láskou .. :-)) T + avi

Agnežka
27. 10. 2004
Dát tip
Ježíš, to jsou ale smutný historky... A já se můžu uchechtat. TIP

johanne
27. 10. 2004
Dát tip
jojo, paráda :) já jsem teda měla vcelku normální tělocvikáře, ale... :) *

Waawe
27. 10. 2004
Dát tip
a právě proto jsem už nebyl 2 roky v tělocviku :))) ale komisionálky jsou každý rok docela fajn :))) dost dobře napsané... měj se m. tip*

TommyBoy
27. 10. 2004
Dát tip
Hmmm... to poznám... náš telocvikár mal zas tendenciu sprchovať sa tak, aby prechádzal cez chlapčenskú šatňu v dobe keď sme sa prezliekali, zabalený do uteráka veľkosti ledva dostatočnej, aby nemohol byť obvinený z mravného ohrozovania mládeže, takže sme mohli "poobdivovať" všetky jeho chlpy... neznášali sme, keď sa rozhodol, že sa pripojí k našim hrám... nevedel prehrávať... kričal na spoluhráčov... raz za čas mu "ruplo v bedni" a po troch mesiacoch basketbalu sa rozhodol, že ideme plniť osnovy a venovať sa gymnastike... bol to pohľad pre bohov, keď sme sa pokúšali o zostavy na hrazde... fuj. Ešte šťastie, že na výške je to len voliteľný predmet, pretože tieto depresívne spomienky mi celkom pokazili večer :))) PS: Publikoval si dotyčný pamflet tak, aby sa k nemu dostali aj spomínané osoby? :)))

pozorovatel
26. 10. 2004
Dát tip
Moc dobrý!* Můj tělocvikář byl trošku pošuk. V prváku mě chytil za límec a křičel, že mě zná, že jsem ten čtvrťák... Když jsem se ho ptal, kde že já ta a ta učebna, suveréně mě poslal na půdu. A nebo se nás jindy ptal, co děláme ve škole, když jsme středoškoláci a ty choděj přeci do školy jen ve středu... A taky nám stále bral pornočasopisy a vracel valně pomačkané....

pozorovatel
26. 10. 2004
Dát tip
"...kde že je..." a ne "...kde že já..." ...psát mi moc nejde:)

Yasmina
26. 10. 2004
Dát tip
Je mi to hodně sympatický, protože naše tělocvikářka nás taky (avšak už téměř pod bodem mrazu!) nutí běhat venku..z kopce..a zas do kopce..a pak z toho maj všichni slušnou angínku - a ona nás ještě seřve za to, že jí na těláky nechodíme..(zabít...:-)) **

Empty
26. 10. 2004
Dát tip
Nesnáším tělocvik i tělocvikáře, proto je mi zejména konec nadmíru sympatický***

Maser
26. 10. 2004
Dát tip
náš tělocvikář na střední vždycky říkal: Pavlíku, neser mě- nalítneš na pěst......probudil jsem se na zemi :)

Vaud
26. 10. 2004
Dát tip
My jednou házeli gumovým granátem. Učitel stál před námi a kontroloval techniku hodu. Jeden magor zapomněl granát včas pustit a hodil ho asi 3 metry před sebe. Granát se odrazil a trefil tělocvikáře do rozkroku. Ten na malý okamžik zůstal viset ve vzduchu jako Michael Jordan a pak se svalil na bok. Od té doby naše třída nesměla šahat na nářadí a do konce gymplu jsme běhali 3 kilometry. *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru