podle rytmu něčích kroků

tolik bych se chtěla vysypat

přímo před tebe - nevědět, že (mi) za to nestojíš

když dotekem probouzím démona, co vě mně spí

zkoušíš to zastavit/nebo dovést k dokonalosti        - nevím

tušíš ty dráty provázaný mezi žílami

malá och och och

obrana proti světu a tobě a sobě a všem těm zaprodanejm

a taky těm co by tak moc chtěli dovnitř a dneska odpouštím

těm, co chtějí ze mě ven - jak dlouho to ještě bude trvat

odvracet se bolí  čím dál víc, otisky nehtů v dlaních a

všechny ty slzy spolykaný, co nejdou vidět      - díkybohu

v noci schovávám se v lahvích, který ještě ráno přetékaly

a teď ani kapka, jen to tělo počmáraný 

tolikrát ohlazený už nejdou vidět pečlivě vybroušený

vzorky pocitů, který tam prý kdysi byly....

ochranný filtry svlékám zároveň s kůží a když jsem už úplně

tak mám dojem

že už snad ani nejsem

Ráda bych daleko Ráda bych sama Ráda bych s vlastní duší

Ráda bych Ráda bych

Ale něco mě připoutalo právě sem

a s každým krokem trochu jinam se na-píííííííí-nám

a až prasknu - budu svobodná/tak, jak nikdo by nechtěl

zpátky, zase tady, možná se mi to jen zdá ale někdy

bych chtěla vlát ti na pozdrav, vlnit se podle větru

a  ne podle toho, jak myslím, že se ode mě očekává