dávná partie

*

Je to chytré a poměrně jasné, to ano.Ale přijde mi, že se to už odchyluje od typu básní, které zaujmou atmosférou. Zaujme to nápadem, ale tam to končí.

Aymi, díky moc.. těší mě že jsi alespoň trochu nakoukl pod podkličku.. kždopádně do černého je tvá trefa do dekonstrukce a onoho teoretického klimatu soudobého textualismu ad Derrida, který brilantně filozoficky dokáže že jazyk je samostatná struktura, která není totožná se strukturou mentálního světa. a z toho plynoucí postuláty že literatura a vlastně i samotný jazyk nemůže "reprezentovat" něco so se nachází mimo něj.. a protože tedy nehovoří o ničem ve smyslu informačního kanálu, nehovoří vlastně o ničem a nic neznamená.. jazyk coby "uzavřené medium" Vtipným dovětek celého dialogu je v tom že Platón bojuje proto "textualismu" paradoxně svými TEXTY .. a Derrida dokazuje svůj despekt k jazyku a textu coby informačnímu mediu opět tím co zpochybňuje, čiže jazykem a textem:-)

Citát je zajímavý, nicméně jeho konečnost a paradoxnost se dokazuje (jako v mnoha jiných případech) právě tím, že sám Platón napsal přes 20 spisů.. kdyby to tvrdil Sokrates, bylo by to zajímavější. Nemluvě o tom, že Platón ( z různých důvodů) používaj dogmatické a všeobecné pojmy (právě jako "skutečnost", "lidskost", "pravda", atd, atd), které jsou mnohovýznamové. Nicméně sama paradoxnost se krásně vyjevuje ve tvém citátku, když (1.)předstíráš, že něco existuje uvnitř, zatímco (2.)text tebe čte. Pominuli ten obrovský, zdánlivě nelogický skok, od první části citátu k druhému, pak vyjde krásně najevo, že i sám text čte jen "předstírané". Celkově tohle dílko nutí k odkrývání mnohých vrstev interpretace. Je jich tam tolik, že se čtenář ztrácí, a hrozí místy i utopení, hlavně v tom skoku. Přiznám se, že na to, abych dekonstruoval tvou poslední větu, jsem zatím krátký :) Každopádně jsem díky tomu objevil další větu, skrze kterou pozávám, že je třeba čísti dále. S tim Lorenzem. Nejsem si jist, Zboro, zda by odpověděl nejlépe. Určitě ano, pokud si jeho zaujatý "obránce". Já se spíš přikláním k tomu, že osvětluje jen jeden pruh kruhového bytí člověka. Mějte se :)

Nemusim...zrovna tohle už je vyreklamované dostatečně :o)

to reklamuj u Platóna :D

Tady by se dala rozpoutat debata o tom, co je lidské...ale na to by nám asi nejlépe odpověděl pan Konrád Lorenz :o) ...slovo nelidské je v tomto případě silně zavádějící.

naozaj veľmi!!! *

no...líbí se mi jako úvaha* jako báseň spíš ne, ani né tak proto, že je to málo poetický, spíš je to zbytečně moc srozumitelný:o)

Ládíku, vnímám tvůj text hlouběji ( dává mi tuto možnost), než jen přes prostředky sdělení, a v této poloze, myslím si, že mezi oběma epochami, zejména v potřebě sdělovat, není významný rozdíl.

Jiří, děkuji moc za zamyšlení, co se týče kategorie díla, nechám jej na čtenáři - netrápí mě.. to že tam chybí poetično s tím nesouhlasím, ale jde samozřejmě o osobní pocit, který je zcela v intenci čtenáře.. motiv Já formy mám také za důležitý.. jde přece o DIALOG, který musí být nějakým způsobem personifikován.. naopak chyba by nastala zobecňováním a rozšiřováním okruhu oslovovaných ..jde o ironické srovnávání dvou epoch mezi dobou společností kde dominovala přirozená mluva.. která ještě neměla zažit fenomén textu, který zcela zásadně proměnil i lidské uvažování a mezi dobou kde naopak začíná mizet oralita/verbalita ve prospěch technologie textu a pc mediality.. vloocka.. přečti si Eca : Foucaultovo kyvadlo.. tam je myšlenka textu co mění realitu nejsilnější..

Ládíku, ačkoliv se mi velmi líbí obsah textu, a to opravdu velmi, trápí mne dvě věci: 1) Zda nejde daleko více o jakýsi aforismus než báseň. Její filosofická podstata je jasně dominantní na úkor poetiky, která je v defenzívě. Tedy jako aforismus či miniúvahu bych to přijal vřele. 2) ve druhé sloce mi překáží silné osobní "Já". Ale je to docela zajímavý moment. Na jednu stranu podporuje jakousi sebeironii a v tu chvíli je dobře na místě, na druhou stranu, kdyby tam nebylo, pak by to vyznělo pokorněji a docela jinak. Obojí má váhu, za sebe bych se přiklonil k té pokornější variantě, která na jednu stranu stejně dobře dokládá, že člověk věří ve své pocity, ale více zdůrazňuje jeho lidsky přijatelnou potřebu tyto pocity vyjadřovat. To silné "Já" dává textu sice sebeironii, ale také trochu vylučuje přijatelnost potřeby volání do světa. To ovšem je jen můj pohled. V každém případě je to pro mne velmi pěkný text a zda ho vidím spíše jako jakousi miniúvahu je jen subjektivní nálepka.

Text tě fakt čte - až závidím!*

toto mi pripomenulo jeden výborný príbeh od V. Pankovčína..K85...kedy sa stiera hranica medzi príbehom a životom...teda hrdina sa ocitá v príbehu ako reálnom živote a naopak...človek má z toho zvláštny pocit...kde sú hranice reality a hranice jazyka... aké to je za hranicami jazyka?...pozná to niekto?...čo sa stane keď z jazyka vystúpime?ak vstúpime do ticha?do priestoru mimo jazyk?je tam ničota?alebo nekonečno?čo je mimo priestor a čas?mimo naše vedomie?...:)

to to *

...dramatizovat, to je my..)))---------------caU..!§)

já myslím že moc dramatizuješ Honzyk.. spíš je to takový ironický dialog mezi filozofií dekonstrukce a soudobými textovými teoriemi o svébytnosti jazyka .. a okamžikem kdy se poprvé světa začínaly zmocňovat abstraktní znaky a mizela původní čistě orální kultura..

.....napred napad mne "Pokropeny kropic", pak ale, ze je to takovy smutny vyznani....myslim, ze se tomu rika burn out effect...vyhoreni... ...nebo prehanim...?

však je to hravosti plné.. nebo že by ti tam chyběl sentiment? .-)

chce se to více odvázat :-)...méně teorie více hravosti...ale za pohyb myšlenky..za průniky zevnitř ven a z vnějšku zase dovnitř ..dávám tIp :-)

citát a malinko mudrování ... nicméně s Volným veršem tu žádnou spojitost nevidím ... ale aspoň vidíme, že autor je vzdělanec a řečtí filozofové ho nenechávají chladným ... :-))) sourry

Těžko říct jestli by to mělo být zováno poetyčnem, když v první části odkaz na citát a dále rozporno už jakoby s poněkud poetyčnu podobnějšímu absurdnu - text čte. Podobne založeno bylo mnou textí shledáno v kvalitativně proměnlivém dílku Sežrané spisy od jakéhosi skoropise. Nutno však podotknout, že jakožto obraznem, nebyla moje osoba obratem "text čte mě" příliš ohromena. Pro celkové sporno však snad spíše nehodnoceno.

fajne..

Asi by Tě měl vždycky někdo předtím setřít.

*

tak to je na tip, to tedy áno

no tak zase az take originalne mi to nepripadlo...tato tema uz bola mnohokrat pouzita...text cita mna...metatextove odkazy su vsak charakteristickym znakom postmoderny (vsetko je mozne, hlavne v pondlok rano a v postmoderne:)) - tusim v knizke michala sveca prilis malo paranoje som ten citat cital:) ale je to vazna tema, na pismak urcite nadpriemerny textik...nie to kvazi autenticke pisanie, co tu predvadza 90 percent pismakov (nic v zlom:))... ale u vas v cechach je od 90. rokov celkovo taketo pisanie akosi rozsirenejsie ako u nas...iny kraj, iny mrav:)) davam tip, to hore bolo v ramci zdravej polemiky

!!! *T

uááu-->>*<<--

chytré*

podobnou část z Faidra mám čerstvě v paměti, o tom psaní...fajnová reflexe...

:) dobré dobré*