Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

cestou necestou...

15. 02. 2008
21
39
4025
Autor
martinez
x
Ten den jsem, jako ostatně každý jiný pracovní den, vstala na můj vkus příliš brzy. Provést nezbytnou ranní hygienu, obléct se, něžně probudit a nekompromisně vytáhnout z postele protestující dceru a při chystání její svačiny a kontrolování, jestli obě máme, co ten den budeme potřebovat, dohlížet na její pravidelné ranní procedury a krátce po sedmé vyrazit zcela chaoticky z domu... Pak po půlhodinové přímce dopravit malou přes půl Brna do školy a po třičtvrtěhodinovém oblouku přes tři čtvrtiny Brna do práce. Pak se pomalu rozjíždět a plíživě najet do každodenních kolejí spolu se svými prvními studenty. Každý všední den stejně, po stejných všedních kolejích...
 
/Celým svým životem tak nějak projíždím... kratší úseky střídají delší tratě, ze země do země, z města do města, z práce do práce, od někoho k někomu, ze sebe do sebe... Už kdysi dávno jsem se naučila nasednout a spát – líp tak ubíhají kilometry... jenže i život jako by pak ubíhal tak nějak rychleji... a už i na kratších tratích se projevuje únava materiálu.../
 
No a jak jsem řekla, byl už čtvrtek a tak z týdenního přídělu sil už hodně ubylo. Odučila jsem pár dopoledních hodin a krátce před polednem vyrazila pracovně mimo Brno, do Oslavan, samozřejmě svou oblíbenou MHD (řidiči by neměli své úseky a tratě projíždět spící...). Autobus byl přeplněný, venku mráz, uvnitř lidé pod spoustou teplých vrstev, apaticky namačkaní ve svorné pospolitosti. Zbylo na mne místo na zadním pětisedadle uprostřed. Vlevo bunda, vpravo kožíšek, zapařená okna, vydýchaný těžký vzduch a důvěrně známé drncavé kolíbání... Usnula jsem... ne, spíš to byl ten stav, kdy nemůžete ani pořádně spát, ale ani se nemůžete probrat a udržet vzhůru. Čas už nebyl rozměrem života, ale jen jakousi ulepenou želatinou všude kolem, která nedovolovala žádnou představu o uplynulých vteřinách či minutách... oči  se automaticky kontrolně otevíraly a zase díky té želatině zavíraly a s každým zábleskem světla, který byl propuštěn dovnitř, pronikl i aktuální obrázek krajiny za oknem, zkreslený sraženými kapičkami páry. A poslední obrázek spustil alarm v mozku, promítla se do něj cedule u zastávky s nápisem Oslavany...
 
V panice jsem se procpala uličkou a se zoufalým výkřikem „momééééént“ mohutným skokem rozrazila skupinku cestujících, kteří tvořili mou poslední překážku na cestě ven. A ještě za letu jsem se zorientovala – byli jsme v sousední, od Oslavan několik kilometrů vzdálené vísce. Elegantně jsem se ihned po dopadu odrazila zpět a už zase uvnitř na schodech jsem nonšalantně oznámila řidiči že: „můžeme!“ a snažila se pod jeho překvapeně zkoumavým pohledem ve zpětném zrcátku vypadat, jako že to bylo přesně to, co jsem měla v plánu – vyskočit si na čerstvý vzduch a znovu pokračovat v jízdě...
 
Dobrosrdečná „babička“ vedle mne se zeptala: „A kam jedete, slečno?“ – Tak malý skok pro ženu a tak velký skok v čase – rázem jsem tím sportovním výkonem omládla o dobrých 20 let!
„Do Oslavan“ – odpověděl můj jasný mladý hlas... a abych té dobré ženě nekazila radost z dobrého skutku vykonaného na zmatené mladici, nechala jsem si od ní poradit, kde vystoupit... a fakt, že tou trasou jezdím dvakrát týdně už dva roky, jsem raději zamlčela...
x

39 názorů

martinez
07. 03. 2008
Dát tip
ale stačí naskočit do mhd a je veselo :o) díky aj tu

pěkné, ze života. Jinak všednosti dnů dobře znám a je to smutné :-(

Otakar Hlas
27. 02. 2008
Dát tip
jo, tak to máš drahá opačnej problém než já. (nebo měla jsi) ježiší, abych, ahoj koňadro. No jen jsem chtěl, že já mám takovou menší no, snad větší fóbii z nastupování do čehokoliv. V metru mám strach, jestli to jede správným směrem, ve vlaku jestli mne neodveze místo na prahu do vídně a v autobuse totéž. Pětkrát se kontroluji, jízdenku, neonové ukazatele a pokud mi dovolí osměluji se i, a dávám se do konverzace s cestujícími, lépe s průvodčími. jo hnusenej pocit. Ale pokud chytám dobrej směr tak to nikdy nemůže...

Print
22. 02. 2008
Dát tip
:-)***

martinez
19. 02. 2008
Dát tip
avox, Printe ráda vás vidím v úsměvu... :o)

Print
19. 02. 2008
Dát tip
:-)***

avox
19. 02. 2008
Dát tip
pěkné, skoro lituji, že jsem využívala MHD jen velmi výjimečně, když jsem ji měla na dosah... tady už mám jen pěškobus :-))

martinez
18. 02. 2008
Dát tip
přestěhovaly sme se, pali, ale školu nezměnily zatím :o)

palino8
18. 02. 2008
Dát tip
pekná príhoda... ale zaujal ma úvod... ako to, že do školy cez pol mesta?

martinez
18. 02. 2008
Dát tip
dík drahý - málem sem u čtení tvý kritiky provedla to, z čeho si mě podezříval... :o) já bych vsuvkovala ale na prózu su děsně líná, víš? už todle byl výkon to sepsat... :o)

martinez
18. 02. 2008
Dát tip
já vám oběma posledním děkuju... :o)

hihi, ani tie opisy mi neprekážali...proste bomba (v kladnom zmysle slova) :D*

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
rádo se stalo, můj nejmilejší růžový pobočníku :o)

Rabb
15. 02. 2008
Dát tip
pádný argument..:-) děkuju za odpověď, generále duhovko!

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
dodatek - stejně to mám s "dlouhou" poezií, třeba poslední Marysovy tenisky - nejsu schopná se k tomu dokopat...

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
já ti odpovím - na prózu potřebuju klid a pohodu, moc ráda čtu knížky, ale ty co si možu vzít do ruky a někam se zašít a ponořit se do nich - dybych měla tiskárnu, už by to bylo jiný - vím o spoustě věcí co si jednou vytisknu a budu vozit sebou při popojíždění mhd :o) ale ten pohled na monitor, to že většinou nedohlédnu konce a nevím esi to stihnu dočíst než budu muset něco jinýho a pak dyž tě něco vyruší, těžko se vrací... no nevím esi chápeš teda můj postoj či problém... :o)

Rabb
15. 02. 2008
Dát tip
generále, ještěže je neprobudili italští celníci třeba.. :-) proč máte k próze na netu takový vztah? můžete brát pouze jako řečnickou otázku.. ..nenutno odpovídat.. :-)

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
tak se měj - a esi pojedeš mhd, mysli na mne! :oD

Noe1
15. 02. 2008
Dát tip
mrknu ... ale později, stavil jsem se jen na skok a zase budu muset běžet, ale určitě mrknu ... tohle mne velmi bavilo

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
kapitáne k próze na netu mám stejný vztah jako ty... ale esi vydržíš tak tu v tý sbírce příběhy mrkni na sprchouše :o) reinko, kdo ví... je třeba nechat aj nějaký tajemství... a díky oběma :o)

reinka
15. 02. 2008
Dát tip
martinez... jsi skvělá vypravěčka! Jsi tak bezva i o hodinu? :o))))))))))))))))))))

Noe1
15. 02. 2008
Dát tip
:-)))))) kvůli tobě jsem se pustil i do tak ufounského tvaru jako je próza na netu ;-))) pobavila ... představa tebe levitujícího nad schůdky dopravního prostředku je luzná :-)))

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
děkuju všem za vlídný přijetí... stalo se to už asi víc jak před měsícem, ale včera cestou do oslavan se mi to vnutilo do hlavy a začlo se to psát... a to se toho pak musím zbavit, jakkoli :o) Santi€, třeba jo - a eliška ti děkuje za sms, ale nemá kredit - až se dokouká na pohádku, zkusí ti poslat zprávu tady :o) guy, esi ti to udělá radost /a možná nejen tobě/ oslavany nejsou konečná... :o) pobočníku - já taky myslím eště nepřejela ale můj manžel každou chvilku - a netroškaří - jednou ho aj s malou eliškou cestou večer z brna do přerova budili celníci ve 4 ráno na polských hranicích kupříkladu... už se směju ale tenkrát bych ho vzala něčím po hlavě nebýt v podstatě holubičí povahy :o) takže eště jednou všem díky :o)

guy
15. 02. 2008
Dát tip
jsem docela zvědavý na to, až napíšeš, jak jsi po zaspání několik málo kilometrů přejela - teda - pokud to jde, jako jestli Oslavany nejsou konečnou :-)

Rabb
15. 02. 2008
Dát tip
fajné.. umíš se krásně snad filozoficky pozastavit, což není žádná novinka.. jinak dílko úsměvné.. dokonce jsem se v něm našel.. když večer jezdívám domů z práce, nedokáži poručit víčkům a chtě nechtě lehce podřimuji a sem tam, jen na zlomek vteřiny, otevřu oči, abych se zorientoval, kde to vlastně jsem.. ..ještě se mi nestalo, že bych usnul a cílovou zastávku přejel.. :-)

Háber
15. 02. 2008
Dát tip
hehehe - život tropí hlouposti:)!))*

Zuzulinka
15. 02. 2008
Dát tip
roztomilé, naprosto jsem se vcítila...i když autobusem nejezdím /bývá mi v něm špatně/*

Marcela.K.
15. 02. 2008
Dát tip
Teď mě tak napadlo...no, sepíšu to...dobrá inspirace :-)

Marcela.K.
15. 02. 2008
Dát tip
Dalo by se říci : ,,Z prdu kulička" :-))) ale krásná...taková ta jak visí na vánočním stromku :-) tak TIP, slečno ;-)

o:) jsem se i zasmála..*TIP* veliký!

nonamebeast
15. 02. 2008
Dát tip
jako by mi to taky něco připomínalo..:-) a je to skvěle napsané, moc.

Horavin
15. 02. 2008
Dát tip
,o) připomínáš mi četné vlastní zážitky a k tomu ještě velice přesvědčivým a milým způsbem. Tvůj popis je mimořádně výstižný a každý, kdo tráví značnou část svého života v MHD mi to rád potvrdí. *

Santi€
15. 02. 2008
Dát tip
próza Ti sluší, honey;) ze čtvrtka na pátek příští týden budu zase přespávat u jacquelline, tak se projedu mhd...třeba se potkáme...?

no jo, na noční spoje koníkovský...broubrou...

martinez
15. 02. 2008
Dát tip
to tu takhle v noci všeci číháte na ponocující koníky? :o) díky, děvčata a dobrou :o)

Ta_Audrey
15. 02. 2008
Dát tip
:) ještě jsem mořského koníka v mhd nepotkala, ale možná je to jen tim jinym městem...

illusion
15. 02. 2008
Dát tip
tu sa mi nepáči iba jedna vec ... a to tá, že občas by som chcela dať tipov aspoň sedem ... ale obmedzili mi to na jeden... do kelu :))) výborné...*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru