Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte secestou necestou...
15. 02. 2008
21
39
4025
Autor
martinez
x
Ten den jsem, jako ostatně každý jiný pracovní den, vstala na můj vkus příliš brzy. Provést nezbytnou ranní hygienu, obléct se, něžně probudit a nekompromisně vytáhnout z postele protestující dceru a při chystání její svačiny a kontrolování, jestli obě máme, co ten den budeme potřebovat, dohlížet na její pravidelné ranní procedury a krátce po sedmé vyrazit zcela chaoticky z domu... Pak po půlhodinové přímce dopravit malou přes půl Brna do školy a po třičtvrtěhodinovém oblouku přes tři čtvrtiny Brna do práce. Pak se pomalu rozjíždět a plíživě najet do každodenních kolejí spolu se svými prvními studenty. Každý všední den stejně, po stejných všedních kolejích...
/Celým svým životem tak nějak projíždím... kratší úseky střídají delší tratě, ze země do země, z města do města, z práce do práce, od někoho k někomu, ze sebe do sebe... Už kdysi dávno jsem se naučila nasednout a spát – líp tak ubíhají kilometry... jenže i život jako by pak ubíhal tak nějak rychleji... a už i na kratších tratích se projevuje únava materiálu.../
No a jak jsem řekla, byl už čtvrtek a tak z týdenního přídělu sil už hodně ubylo. Odučila jsem pár dopoledních hodin a krátce před polednem vyrazila pracovně mimo Brno, do Oslavan, samozřejmě svou oblíbenou MHD (řidiči by neměli své úseky a tratě projíždět spící...). Autobus byl přeplněný, venku mráz, uvnitř lidé pod spoustou teplých vrstev, apaticky namačkaní ve svorné pospolitosti. Zbylo na mne místo na zadním pětisedadle uprostřed. Vlevo bunda, vpravo kožíšek, zapařená okna, vydýchaný těžký vzduch a důvěrně známé drncavé kolíbání... Usnula jsem... ne, spíš to byl ten stav, kdy nemůžete ani pořádně spát, ale ani se nemůžete probrat a udržet vzhůru. Čas už nebyl rozměrem života, ale jen jakousi ulepenou želatinou všude kolem, která nedovolovala žádnou představu o uplynulých vteřinách či minutách... oči se automaticky kontrolně otevíraly a zase díky té želatině zavíraly a s každým zábleskem světla, který byl propuštěn dovnitř, pronikl i aktuální obrázek krajiny za oknem, zkreslený sraženými kapičkami páry. A poslední obrázek spustil alarm v mozku, promítla se do něj cedule u zastávky s nápisem Oslavany...
V panice jsem se procpala uličkou a se zoufalým výkřikem „momééééént“ mohutným skokem rozrazila skupinku cestujících, kteří tvořili mou poslední překážku na cestě ven. A ještě za letu jsem se zorientovala – byli jsme v sousední, od Oslavan několik kilometrů vzdálené vísce. Elegantně jsem se ihned po dopadu odrazila zpět a už zase uvnitř na schodech jsem nonšalantně oznámila řidiči že: „můžeme!“ a snažila se pod jeho překvapeně zkoumavým pohledem ve zpětném zrcátku vypadat, jako že to bylo přesně to, co jsem měla v plánu – vyskočit si na čerstvý vzduch a znovu pokračovat v jízdě...
Dobrosrdečná „babička“ vedle mne se zeptala: „A kam jedete, slečno?“ – Tak malý skok pro ženu a tak velký skok v čase – rázem jsem tím sportovním výkonem omládla o dobrých 20 let!
„Do Oslavan“ – odpověděl můj jasný mladý hlas... a abych té dobré ženě nekazila radost z dobrého skutku vykonaného na zmatené mladici, nechala jsem si od ní poradit, kde vystoupit... a fakt, že tou trasou jezdím dvakrát týdně už dva roky, jsem raději zamlčela...
x
39 názorů
Wraith Ailohwirre
07. 03. 2008Otakar Hlas
27. 02. 2008
pěkné, skoro lituji, že jsem využívala MHD jen velmi výjimečně, když jsem ji měla na dosah... tady už mám jen pěškobus :-))
pekná príhoda... ale zaujal ma úvod... ako to, že do školy cez pol mesta?
dík drahý - málem sem u čtení tvý kritiky provedla to, z čeho si mě podezříval... :o)
já bych vsuvkovala ale na prózu su děsně líná, víš? už todle byl výkon to sepsat... :o)
Usmáty_autor
18. 02. 2008
dodatek - stejně to mám s "dlouhou" poezií, třeba poslední Marysovy tenisky - nejsu schopná se k tomu dokopat...
já ti odpovím - na prózu potřebuju klid a pohodu, moc ráda čtu knížky, ale ty co si možu vzít do ruky a někam se zašít a ponořit se do nich - dybych měla tiskárnu, už by to bylo jiný - vím o spoustě věcí co si jednou vytisknu a budu vozit sebou při popojíždění mhd :o) ale ten pohled na monitor, to že většinou nedohlédnu konce a nevím esi to stihnu dočíst než budu muset něco jinýho a pak dyž tě něco vyruší, těžko se vrací... no nevím esi chápeš teda můj postoj či problém... :o)
generále, ještěže je neprobudili italští celníci třeba.. :-)
proč máte k próze na netu takový vztah?
můžete brát pouze jako řečnickou otázku..
..nenutno odpovídat.. :-)
mrknu ... ale později, stavil jsem se jen na skok a zase budu muset běžet, ale určitě mrknu ... tohle mne velmi bavilo
kapitáne k próze na netu mám stejný vztah jako ty... ale esi vydržíš tak tu v tý sbírce příběhy mrkni na sprchouše :o)
reinko, kdo ví... je třeba nechat aj nějaký tajemství... a díky oběma :o)
martinez... jsi skvělá vypravěčka! Jsi tak bezva i o hodinu? :o))))))))))))))))))))
:-)))))) kvůli tobě jsem se pustil i do tak ufounského tvaru jako je próza na netu ;-)))
pobavila ... představa tebe levitujícího nad schůdky dopravního prostředku je luzná :-)))
děkuju všem za vlídný přijetí... stalo se to už asi víc jak před měsícem, ale včera cestou do oslavan se mi to vnutilo do hlavy a začlo se to psát... a to se toho pak musím zbavit, jakkoli :o)
Santi€, třeba jo - a eliška ti děkuje za sms, ale nemá kredit - až se dokouká na pohádku, zkusí ti poslat zprávu tady :o)
guy, esi ti to udělá radost /a možná nejen tobě/ oslavany nejsou konečná... :o)
pobočníku - já taky myslím eště nepřejela ale můj manžel každou chvilku - a netroškaří - jednou ho aj s malou eliškou cestou večer z brna do přerova budili celníci ve 4 ráno na polských hranicích kupříkladu... už se směju ale tenkrát bych ho vzala něčím po hlavě nebýt v podstatě holubičí povahy :o)
takže eště jednou všem díky :o)
jsem docela zvědavý na to, až napíšeš, jak jsi po zaspání několik málo kilometrů přejela - teda - pokud to jde, jako jestli Oslavany nejsou konečnou
:-)
fajné.. umíš se krásně snad filozoficky pozastavit, což není žádná novinka..
jinak dílko úsměvné.. dokonce jsem se v něm našel.. když večer jezdívám domů z práce, nedokáži poručit víčkům a chtě nechtě lehce podřimuji a sem tam, jen na zlomek vteřiny, otevřu oči, abych se zorientoval, kde to vlastně jsem..
..ještě se mi nestalo, že bych usnul a cílovou zastávku přejel..
:-)
roztomilé, naprosto jsem se vcítila...i když autobusem nejezdím /bývá mi v něm špatně/*
Marcela.K.
15. 02. 2008Marcela.K.
15. 02. 2008sestricka.slunicko1
15. 02. 2008nonamebeast
15. 02. 2008
,o) připomínáš mi četné vlastní zážitky a k tomu ještě velice přesvědčivým a milým způsbem. Tvůj popis je mimořádně výstižný a každý, kdo tráví značnou část svého života v MHD mi to rád potvrdí. *
próza Ti sluší, honey;)
ze čtvrtka na pátek příští týden budu zase přespávat u jacquelline, tak se projedu mhd...třeba se potkáme...?
buenavistasocialclub
15. 02. 2008
to tu takhle v noci všeci číháte na ponocující koníky? :o)
díky, děvčata a dobrou :o)
:) ještě jsem mořského koníka v mhd nepotkala, ale možná je to jen tim jinym městem...
tu sa mi nepáči iba jedna vec ... a to tá, že občas by som chcela dať tipov aspoň sedem ... ale obmedzili mi to na jeden... do kelu :))) výborné...*