Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak jsme svorně žili v jednom domě aneb zabij si svého souseda
Autor
čučenka
Tak jako má každá rodina svou černou ovci, tak i mezi nájemníky jednoho domu se najde někdo, kdo těm slušným, čistotným a po většinu času střízlivým členům bytového družstva poskytne možnost srovnání s jejich naprostým opakem.
My jsme měli Radka. Radek měl sametově hnědé oči, duši umělce a extrémní náklonnost k jakékoli lihovině. Pod jejím vlivem se však měnil ve zběsile agresivní individuum, schopné vyrazit zuby každému, kdo by se na něho třeba jen káravě podíval.
V činžáku o pěti bytových jednotkách osídlených většinou slabými a slušnými jedinci nebojovného ražení (až na Katčina manžela), zanechávala jeho noční extempore nezapomenutelný dojem. Poté, co se po příchodu z tahu uklidnil rozkopáním dveří ve svém zdevastovaném bytě, pustil si rádio tak, aby oblažil všechny nájemníky a spokojeně usnul. My se naopak všichni probudili. Někdo z nás pak šel zkusit vypnout jeho hlavní jistič, což někdy vyšlo a někdy nevyšlo. Delikvent se občas náhlým tichem probudil a hulákal, že tu svini, co mu vypnula jistič, podřeže. Potom jsme většinou volali policejní hlídku. Jakmile pod okny zastavil vůz s majáčkem, zalezli nevyspalí pracující do peřin, aby urvali aspoň trošku spánku, protože průběh další akce nám byl již dlouho znám. Bezmocnost příslušníků by byla až dojemná, kdyby nebyla spíš smutná. Zabouchali Radkovi na okno, on se vyklonil a z bezpečí domova dával těm uniformovaným mužům znát svoji převahu. Zásadně jim tykal (ostatně s většinou se již léta znal) a na jejich domluvy odpovídal ve stylu, že on platí nájem, takže má právo si ve svém bytě dělat, co se mu zlíbí, protože platí nájem, ne? V těch pohnutých časech jsem používala žluté špuntíky do uší značky Ear Clasic, které jsem si brala v práci z krabic pro tkadleny. Dalo se s nimi spát a ani moc netlačily v uších, když si na to člověk zvykl.
Z celého osazenstva domu měl Radek slabost jen pro mě. Patrně proto, že když jeho ožralý otčím takzvaně „dělal pořádek“ s jeho matkou a dalšími 3 dětmi, já jediná tam neohroženě vešla (zuřivost mě zbavuje strachu) a sdělila překvapenému ochmelkovi, že jestliže okamžitě nepřestane, zavolám na něho sociálku i příslušníky VB. Ubrečenému nejmladšímu děcku jsem dala čokoládu a nejstaršího Radka, který vzlykal ve sklepě, jsem pak hladila po hlavě a chlácholila.
Jak šel čas, role se obrátily a posléze řezal Radek otčíma, vraceje mu tak jeho lásku a vychování. A tak mu rodiče ještě rádi přenechali byt, když se přestěhovali o pár set metrů dál do rodinného domku po babičce. Ve věku 25 let byl Radek už několikrát soudně trestán, většinou za ublížení na zdraví a krádeže.
*
Stručný výpis z mého deníčku:
Potkávám celkem střízlivého Radka. Rozhořčeně si mi stěžuje na ty svině (eufemizmus) policajty, kteří mu napočítali 30 tisíc škody, zatímco on za tu utrženou bočnici z náklaďáku dostal ve sběru sotva pár stovek. No není to nespravedlivé? A když přepadl chlapa, kterého obral o peněženku, tak ten hajzl práskl, že měl Radek nůž a tudíž to kvalifikovali jako loupež a ne jako prostou krádež. Svinský svět, všichni se proti němu spikli.
*
Radek se zamiloval. Stěhuje si k sobě o 17 let starší družku Irenu i se synem. Nastávají o něco lepší časy. Chvíle jeho střízlivosti se prodlužují, ale Irena se chce družit a chodí si po domě půjčovat cokoli k jídlu nebo peníze. Také bývá bita a nikdo z nás nechápe, co ji u Radka drží.
*
Noční velmi hlasitá roztržka u Radka. Irena je zbita a zkopána ze schodů, načež utíká k hlavní silnici a v zoufalství si lehá na vozovku. Radek poplašeně pobíhá po krajnici a prosí, aby to nedělala. Po nějaké době ležení se objeví auto a Irenu úslužně přejede. Komplikovanou zlomeninu nohy si pak léčí asi rok. U Radka.
Všichni jsme vyslýcháni, jestli někdo z nás neviděl, jaké auto Irenu přejelo. Já to viděla, volala jsem záchranku a mohla jsem tak potvrdit policii, že to nebyli jejich kolegové, kteří se tam zjevili krátce po činu. Policista si viditelně oddychuje.
*
Irena opouští Radka, vyrazil jí zub a zlomil ruku. Přijde se se mnou rozloučit a šišlavě mi sděluje, že Radka sice stále miluje, ale už se s ním nějak nedá vydržet.
*
Radek si k sobě stěhuje dva bezdomovce, aby se necítil tak sám. Občas je oba bije, aby si pobyt u něho zasloužili.
*
Zvoní zvonek, jdu otevřít a za dveřmi se kymácí Radek. „Pani susedko, možete mi pomoct? Jsem bodnul Mirka nožem do nohy a teče mu krev.“
Ptám se kam přesně do nohy… naznačuje stehno nebezpečně blízko tepny. Beru tlakové obvazy a jdu zachraňovat. Cestou Radek dochází k poznání, že se vlastně přiznal a proto mění výpověď. Mamlas Mirek mu naletěl na nůž, když on, Radek, si chtěl jen ukrojit chleba. Vlastně ne, zakopnul a spadnul na střep, tak to bylo. Mirek sedí na posteli, na sobě plechové rifle, krev skoro vystřikuje, takže to přes rifle stahuji tlakovým obinadlem a jdu volat sanitku. Doma si uvědomuji, že jsem až po lokty zbrocena laboratorně neprozkoumanou krví a na rukou mám spoustu škrábanců od naší kočky.
Ošetřený Mirek šupem poslán domů, neplatí si zdravotní pojištění.
*
Přijíždí auto s modrým majáčkem, dole je halas a většina nájemníků se těší, že Radek bude příští léta trávit v zařízení na státní útraty. Marně. Policisté opouštějí prostor.
Radek na mně zvoní a prosí, aby si mohl zavolat na kriminálku do města, neb místní policajti ho chtějí neoprávněně zatknout. On nic neudělal, Mirek přece spadl na střep. Zcela konsternována sleduji, jak Radek žádá o policejní ochranu před policajty a je nekompromisně odmítnut.
Odchází znechuceně a na chodbě huláká, že dneska někoho zabije. Moji kluci potěžkávají dřevěné meče a pak se rozhodují pro těžkou soustruženou nohu od stolu, kterou mají v pokoji jako solitér. Já natáčím do kýblu vodu a dezinfekci a drhnu podlahu, neb si Radek vyzul boty. Kočka je z toho pachu nepříčetná a mi je špatně.
*
Vracím se domů, Radek sedí na schodech a má zafačovaný krk. Ukazuje mi zašitou ránu, někdo v hospodě ho sekl střepem z krýglu, fakt skoro u tepny. Jsou to hajzlové a vrahouni. Prosí mě, jestli bych mu to nepřevázala. Jdu pro obvaz a promlouvám Radkovi do duše. Slibuje, že nebude chodit do hospody.
*
V noci mydlí své dva bezdomovce a ti hlasitě naříkají. V bytě nad Radkem bydlí moje kamarádka Katka se svým manželem, kvartálním alkoholikem. Ten je momentálně v abstinující fázi, tudíž nerudný a ještě se mu mimořádně nepodařilo usnout ihned po příchodu domů. Rozkaceně vbíhá k Radkovi a strašně mu nařeže. Bezdomovci se radují, načež Radka soucitně sbírají ze země. Do rána je klid.
*
Radek mě prosí o převaz rány, která se mu otevřela po zásahu souseda. Docházejí mi obvazy, načínám autolékárničku.
*
Zvonek se ozývá tentokrát už odpoledne, Radek mě prosí, jestli bych ošetřila jeho kamaráda, obvazy tentokrát potřebovat nebudu, Mirek náhle ochrnul. Jdu dolů, Mirek leží na ušmudlané posteli a praví, že spadl na záda přes zábradlí. Hybnost má zachovanou, jen prý necítí horní část těla. Sanitku nechce, chce, abych si k němu sedla a chvíli ho držela za ruku. Taky by si ještě přál čaj. Volím pouze čaj a nesu Radkovi nenačatou krabičku s ovocnou příchutí.
*
Zima skončila, bezdomovci se někam odstěhovali. Nevíme, jestli se máme radovat, nebo ne, ale za pár týdnů se k Radkovi stěhuje jeho mladší bratr Jacek a začínají žít bohatým nočním životem. Teror v domě se zhoršuje, náš dům je pravidelným cílem policejních výjezdů.
*
Jacek se zamiloval a přivedl si do brlohu k Radkovi nevěstu. Dívka vypadá podivně a zdá se, že jí nevadí život v holobytě, ve kterém není teplá voda, není čím topit, podlaha je vystlána střepy, všechny dveře jsou prokopnuté a zdi postříkané krví bezdomovců.
*
Všichni chodíme jak mátohy od nevyspání, věčně ožralí bratři řádí po domě jako utržení z řetězu, po nocích radostně bouchají na dveře ostatních nájemníků, budí je zvoněním a výhrůžkami zabitím a pouštějí si opravdu velmi nahlas rádio. Policie působí bezmocně. Sázíme tedy na porušování domovního řádu a jako nájemníci píšeme stížnost na obecní úřad a na bytovou správu.
*
Jacek strašlivě zmlátí svého otčíma, který je v noci neprozřetelně navštívil a dožadoval se svých 200 Kč. Otčím se doplazí po schodech o patro výš, krvácí za Katčinými dveřmi a upadaje do bezvědomí na ně z posledních sil bouchá. Katka se bojí otevřít, volá policii a poté drhne schody.
*
Radek napadne nožem Jackovu těhotnou nevěstu, Jacek volá policii a pod její ochranou opouštějí Radkův byt. Radek výhružně diskutuje s policisty a zakopává si o vlastní nohy. Ráno je pokryt podlitinami.
*
Tak jde čas den za dnem, týden za týdnem, ve stejných kolejích, stále stejně bezútěšně.
A tehdy jsme se s Katkou rozhodly, že nezbývá, než sáhnout po poslední instanci a naději a použít proti Radkovi magii - i když se to nemá.
Ale to už je další příběh…